Rok co rok se ministr vnitra společně s policejním prezidentem veřejně pozastavují nad tím, kolik lidí hyne na českých silnicích. Vždy přitom vyslovují fráze, které zní, jakoby je stávající situace opravdu a upřímně tížila a chtěli s ní NĚCO dělat. Vypadá to však, že ve skutečnosti s aktuálním tragickým stavem nedělají vůbec nic, neboť situace je rok od roku – alespoň mně tak připadá – horší a horší.
Právě včera jsem je opět zahlédl na obrazovce; opět žasli nad počtem mrtvol na silnicích, opět kroutili hlavou. Opět slibovali. A dá se předpokládat, že opět ničeho významného nedosáhnou. Nevidím totiž důvod, proč by najednou měli uspět, když nepřicházejí s NIČÍM novým. Chybí jim koncepce, vize, jasná představa. Používají pořád jen svou starou medicínu – tu, která doposud nikdy nezabrala.
Jaké jsou příčiny současné, absolutně tristní situace? Jsou snad Češi geneticky neschopni řídit auta? Tomu nevěřím. Jistě máme stejné předpoklady jako kterýkoli jinýn národ pro otáčení volantem a šlapání na pedály. Příčina zřejmě bude jinde a nikoliv jediná.
(1) Havarijní stav silnic
Do krve se budu hádat s každým, kdo by tvrdil, že špatný stav našich silnic nemá ZÁSADNÍ vliv na vysoký počet nehod. Viníkem dopravní nehody je sice podle policejních vyšetřovatelů vždy řidič, jelikož pod formulku *nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky* se vejde snad i pád do kráteru náhle vzniklého nenadálým zemětřesením. Na druhou stranu – bylo by tolik nehod, kdyby v silnicích nebyly od přetížených kamionů vyjeté koleje, které se pak v dešti mění v koryto potoka a na ledové vozovce v sáňkařský rygol, do kterého pokud vjedete, nemáte šanci z něj vyjet, ani v něm efektivně brzdit? Bylo by tolik mrtvých, kdyby řidič viděl krajnici, patník, sloup?
(2) Špatný stav vozidel
Každý, kdo má auto, ví, že na STK vládne korupce. Jsou auta, která nemůžou projít přes kontrolu výfukových plynů, snad ani když mají vypnutý motor. Přesto jezdí hrdě se zeleným puntíkem na SPZ. Stejně je to s ojetými pneumatikami, s brzdami, s řízením. STK místo toho, aby byly prvním sítem, které vyřadí z provozu auta, jež na cesty nepatří, si založily pokoutný výnosný byznys. Namátkové kontroly policistů na silnicích už pak zachytí jen zlomek rozpadajících se vraků. Navíc policista na ulici těžko pozná, zda auto dobře brzdí, či ne.
(3) Bezohledná česká nátura
Nikdo mi nevymluví, že na každém kilometru patrná bezohlednost nemála českých řidičů není odrazem obecného stavu současné české společnosti. Jednou její (očividně frustrovanou) vrstvou jsou agresivní řidiči pocházející z novodobé sorty českých rádoby bohatců, kteří se zřejmě jen těžce vyrovnávají s faktem, že přes jejich majetek svět nepatří jen jim. Že toho sice mohou mnoho vlastnit, avšak ve skutečnosti nejsou a nikdy nebudou nikým.
Jsou místa na zeměkouli, kde se jezdí relativně ohleduplně a kde vítězem je nikoli nejdrzejší předjížděč, nýbrž největší kavalír. Morální rozměr řízení se však musí stát již součástí řidičských zkoušek. Ačkoliv je získání ŘP u nás mnohem težší než třeba v Kalifornii kde za $5 bez kurzu napíšete test, na který se můžete připravit z tenounké příručky a pak hned můžete absolvovat jízdu. Řidiči tam jsou k sobě přátelští. Vědí totiž, že pokud řidič před vámi dělá chyby, zřejmě má problémy. Pomozte mu, radí příručka. U nás se nešťastník garantovaně octne v krupobití nadávek a povyku klaksonů.
Též je v Kalifornii (avšak nejen tam!) naprostou samozřejmostí, že například v zatáčkovitém terénu pomalé auto čas od času zastaví na kraji na přehledném místě a pustí před sebe rychlejší vozy, které se mezitím nashromáždily za ním. U nás má řidič pomalého auta tím větší radost, čím delší kolonu aut se mu za sebou daří nakumulovat.
V Anglii na úzkých vesnických cestách řidiči bojují o to, kdo je větší gentleman a kdo koho dříve vyzve velkorysým pokynutím ruky, že „až po vás“. U nás – pokud nezastavíte vy, máte smůlu. Relativně šíleně se jezdí i v Itálii, ale tam jde spíš o vyjádření temperamentu: přestupky jsou páchány s preventivním výstražným troubením a faktickou péčí, aby se nikomu nic nestalo. Nejde o vztek jako u nás. Silniční cyklisté, každoročně vyrážející najíždět své tréninkové kilometry do úžasných italských terénů, vám italskou motoristickou ohleduplnost snad do jednoho potvrdí.
(4) Rutinní stav dopravní policie
Dopravní policie neumí až na výjimky nic jiného než měřit rychlost, a to zpravidla na přehledných úsecích. Dělá to proto, že chce vybrat co nejvíce peněz. Takže měří tam, kde jedou rychle skoro všichni. Kdyby CHTĚLA výrazně snížit počet tragických nehod, zaměřila by se na opravdové hulváty. Vůbec není schopna postihnout jízdu na červenou, riskatní předjíždění přes plnou čáru, agresivní řidiče. Zčásti proto, že jí chybí pravomoci, zčásti proto, že jí chybí vybavení (kamery na křižovatkách), avšak z velké části též proto, že ji nikdo nedokáže rozhýbat z rutinního přístupu.
Odbočím-li jinam – až osminásobná vražda nechvalně proslulých manželů Stodolových odkryla zahnívající rutinní přístup české kriminálky a rozhýbala policejní šéfy k tomu, že své podřízené probrali z rutiny. Sama policie to přiznala. Což zároveň indikuje, že alespoň za zlomkem těch stovek mrtvých na českých cestách bude též její rutinní, ergo špatný, přístup.
Tom