Horská střediska vymýšlí zábavné a cenově dostupné dětské programy s ambicí udržet spokojený úsměv na tvářích celé rodiny.
Snowtubingové svahy, celoroční bobovky nebo lanová centra jsou dnes už tradičními – a stále nadmíru oblíbenými – způsoby, jak zabavit každého z rodiny v době, kdy nestojí na lyžích či prkně. Střediska nicméně vyvíjí a testují řadu nových nápadů, jak v průběhu pobytu udržet rodiče spokojené a děti zaměstnané. Nemám na mysli tradiční babysitting ani žádný pološkolní režim, nýbrž speciální mimolyžařské programy, v mnoha případech fungující bez přítomnosti rodičů. Tyto programy jsou středisky propagovány – což je jedním z čerstvých marketingových trendů – jako šance rodičů dopřát si pár hodin dospělého času sami pro sebe, přičemž děti si užijí legraci. Tedy jako oboustranná výhra.
Lyžařské resorty, zejména ty destinační, čím dál častěji nahlíží na dětské programy a polyžařské aktivity jako na potenciální marketingové lákadlo pro rodiny, aby k nim přijely či se k nim vrátily na prázdniny anebo dovolenou i v nadcházející sezóně. Vybírám několik inspirativních přístupů skiresortů zpoza oceánu.
Pašerácké Bingo
Jde-li o dětské programy, nekorunovaným králem mezi americkými horskými středisky (nadto s notně romantickým jménem) je vermontský Smugglers‘ Notch (Pašerácká soutěska), vědomě si budující reputaci „rodinného skiareálu Ameriky“. Resort už po dekády lije miliony dolarů do infrastruktury mířící přímo na náročnou cílovku rodin s dětmi a v tomto typu investic nepolevuje.
Letos v dubnu tam otevřeli nákladem přes 4 miliony dolarů novou dětskou hernu nazvanou Funzone 2.0, kde v budově o rozloze 2 500 m2 najdou návštěvníci dvoupatrovou laserovou arénu na ploše téměř 400 m2, velkorysou obří autodráhu, dvě překážkové lanové opičí dráhy, průhlednou, 10 metrů vysokou oboustrannou lezeckou stěnu a řadu dalších atrakcí.
← Unikátní oboustranná lezecká stěna v komplexu Funzone 2.0 ve vermontských Smuggs / Smugglers‘ Notch
Nicméně nejpopulárnějším a vpravdě zemitě jednoduchým dětským lákadlem je takové, za něž ve Smuggs utrácet příliš nemuseli: rodinné kasino Bingo. V něm mohou hrát děti i dospělí o bonbóny nebo o peníze; o sladkosti se hraje zdarma, o peníze za pětidolarový vklad. Na rozdíl od Vegas zde neprodávají hráčům žádné drinky ani jídlo a veškerý profit z kasina středisko věnuje na charitu. Každý večer kasino přiláká 100 až 300 návštěvníků střediska.
Pro někdy obtížně uspokojitelné teenagery nabízí Smuggs zábavu v hale Teen Alley, pro tuto věkovou vrstvu účelově vybavené. Pořádají v ní turnaje v ping-pongu a vybíjené, je tam v životní velikosti ztělesněná hra Hladoví hrošíci a populární večerní jamovací seance, kam si mladí muzikanti mohou donést vlastní nástroje a společně hrát. Ne každé středisko si může dovolit investovat miliony do podobně velkorysé Funzone; k jejich nejpopulárnějšímu dětskému Bingu nicméně stačí to, co se najde v každém areálu: prázdná místnost, mikrofon a pár razítek s barvou. „Ve všem jde o kreativitu,“ vzkazuje na střediskovém promo videu Stacey Comishock, ředitelka aktivit ze Smuggs.
← Jedna ze dvou dětských opičích drah v obří hale Funzone 2.0 ve Smuggs / Smugglers‘ Notch
Karnevalová noc
Taky kanadský Big White Ski Resort se stal v zabavování celých rodin velmi zběhlým. Mezi jeho chlouby patří snowtubingový areál, krytá lezecká stěna, pravidelné táboráky a – neskrývám tu své „bohužel“ – i ohňostroje do ticha noci kanadské divočiny. Tamní viceprezident Michael Ballingall mi k tomu napsal: „Před nějakým časem jsme se přeorientovali na destinační resort a současně se nám – původnímu vedení – narodily děti; v ten moment jsme si uvědomili, že pokud my sami potřebujeme pro své děti nějaké zabavení na večer po lyžování, stejnou poptávku budou řešit i návštěvníci.“
Jedním z nejpopulárnějších a nejdéle běžících mimolyžařských programů střediska jsou Karnevalové noci, jež dvakrát v týdnu lákají zástupy dětí i jejich rodičů. Asi tucet atrakcí zahrnuje skákadla, nafukovací překážkovou dráhu, malování na obličej a různé soutěže. Vstupné je zdarma, děti často přichází s rodiči, kteří čekají v přilehlé kavárně s průhledem do herny. Program pomáhá středisku financovat kanadská dětská televize, samotný areál každá noc stojí asi 3 tisíce dolarů, z nichž je potřeba zaplatit 22 členů personálu za extra 4 hodiny práce. Obvykle se rekrutují z instruktorů střediskové lyžařské školy, což pomáhá utužit vztahy s jejich lyžařskými žáčky na další neformální úrovni. „Tyhle investované peníze se resortu rozhodně vyplácí,“ zdůrazňuje viceprezident Ballingall.
Levné i drahé
Ve vermontském Mount Snow nabízejí každou sobotu klasický hlídací program Après 4 Kids, kdy za 10 dolarů rodiče předají dítě personálu ve čtyři odpoledne v budově lyžařské školy a vyzvednou si je v sedm večer. Děti ve věku od čtyř do dvanácti se tu zabaví se svými vrstevníky při organizovaných hrách včetně svačiny, zatímco jejich rodiče jinde při hrách neorganizovaných.
V idažském Schweitzer Mountain pořádají velmi podobné aktivity, jen se snaží přimět rodiče utrácet ve střediskové restauraci: vstupné za dítě do hlídacího programu Kids Night Out je 5 dolarů a dalších $25 jako záloha; pokud při vyzvednutí dítěte ukáže rodič účtenku z restaurace, $25 dostane zpátky. Pobídka je to překvapivě efektivní: střediskový markeťák Dig Chrismer odhaduje, že aspoň 95 % rodičů si svou zálohu vyzvedne.
Proč ale nezkusit utržit přes tři stovky za večer: ve vermontském Okemu se za dětský hlídací program od šesti do devíti platí $54, přičemž rodičům je nabídnut časově přizpůsobený plán romantické večeře s odvozem rolbou za $250. Zábava dětí probíhá v prostorách lyžařské školy a pod vedením instruktorů, kteří opět znají děti už ze sněhu. „Hledíme na vysokou kvalitu výuky i polyžařské zábavy a nikdy nepřekročíme limit 6 větších dětí na instruktora a 4 dětí malých,“ potvrzuje ředitel tamní školy Chris Saylor. Aktivity zahrnují plavání v hotelovém bazénu, bruslení, hry na sněhu, součástí je pizza k večeři.
Ceny za dětské programy se napříč středisky umí dramaticky lišit; v newhampshirském Watterville Valley o sobotních odpolednech organizují čtení dětem bezplatně a večerní hlídací programy (od 19 do 21 hodin) stojí 15 dolarů. Na druhé straně cenového spektra figuruje coloradské Crested Butte s programem obsahujícím snowtubing, bungee trampolíny, lezeckou stěnu, minigolf, večeři a hry za 90 dolarů na dítě. Cenově uprostřed je pak vermontský Stowe s dlouhým programem (od 17 do 21:30 hod) za $25 pro děti ze střediskového hotelu, anebo $75 za dítě bydlící jinde.
Keystonská Kidtopia
Jedna přednost, které má každý skiareál (či kéž by měl!) dostatek, je sníh – a mnoho středisek jej využívá k zabavení hlídaných dětí, ač ne nutně ve formě lyžování. V tyrolské Trapp Family Lodge ve Stowe upravují přes 50 kilometrů běžkařských tratí, organizují dětské vycházky na sněžnicích, stavění sněhových pevností a soch a kombinují s aktivitami uvnitř chaty – plaváním, lezeckou stěnou, výukou řemesel a hrami. Na denním světle závislé programy běží ráno od 8:30 do 12 hodin a odpoledne od 12:30 do 16 hodin. Řada jiných středisek přidává i další sněhové aktivity nevyžadující žádné nadání pro lyže nebo snowboard – typicky sáňkování, bobové dráhy, dětské skútry, koňmi tažená spřežení.
← Kidtopia v coloradském Keystone propagovaná jako největší sněhová pevnost světa / Vail Resorts
Asi nejextravagantněji využívá svého sněhu coloradský Keystone dodržující každoroční tradici výstavby „největší sněhové pevnosti světa“ Kidtopia, bezmála 300 m2 rozlehlého hradu se skluzavkami a bludištěm, postaveného kompletně ze sněhových kvádrů. Atrakce, jejíž stavba trvá každoročně v pěti lidech okolo 400 osobohodin času, stojí na střediskovém kopci Dercum Mountain, kde je k mání i přehršel dalších sněhových aktivit pod značkou programu Kidtopia, vesměs bezplatných. Asistuje u nich střediskový maskot, pes Riparoo. Hrad je každý rok postaven v odlišném tematickém stylu a je chytře umístěn hned u horní stanice kabinové lanovky, takže děti nutně nepotřebují lyže, aby se k němu dostaly.
← Vchod do bludiště keystonské sněhové pevnosti Kidtopia / Vail Resorts
Nepotřebovat lyže je ostatně na horách čím dál častějším návštěvnickým ohledem. Někteří členové rodin zkrátka nelyžují – anebo nechtějí lyžovat všech pět dní týdenního pobytu. A i pokud ano, jakmile se svah zavře, neutahatelné děti mají do spaní stále ještě daleko. A střediska ví, že rodiče budou šťastní tehdy, když uvidí, že štěstím září jejich děti.