Jako když v ruletě vsadíte třikrát za sebou černou, ale spadnou vám tam tři rudý. Počtvrtý si říkáte, že už to musí vyjít. Současně je v hlavě zahryzlý klíště pochybnosti: Co když zas ne?
Nehodlám tu sejčkovat, ani planě spekulovat nad tím, co ví jen Pánbůh sám – jak se mu to bude chtít namíchat.
Pro jakýsi mentální trénink středisek v optice pohledu na příslovečnou sklenici zpola prázdnou či plnou jsem otevřel svůj US marketingový archiv.
Podíval jsem se do sezóny 2011/12, v Americe bídné; o vánočních svátcích se téměř všude lyžovalo na omezených částech středisek, pokud vůbec. Resorty namísto fňukání zkoušely hledat kreativní způsoby, jak přesvědčit lyžaře přijet, navzdory nedobrým podmínkám.
Vybírám pár jejich tehdejších pokusů, které nechť slouží jako leitmotiv skiareálům tuzemským – to kdyby chtěl Pánbůh dál pokračovat ve svých škodolibostech. (Ne, že bych nám všem nepřál tuny a tuny bílýho hnusu. Originálního, z mraků.)
Oregonský Mt. Bachelor dostal sněhu výrazně míň, než v jiných zimách; otevřel na 2.700 akrech, zhruba 60 % obvyklé plochy. Protože na tom však byl o mnoho líp než suchá Kalifornie, využil situace k anonci na svém webu;
Neomlouval se, že je otevřený jen o něco víc než způlky; namísto toho na domovské stránce jejich webu stálo, že mají otevřeno víc terénu, než všechna střediska v severní Kalifornii dohromady. Bachelorská sklenice byla víc jak způlky plná.
V kalifornském Mammothu měli trudomyslně málo sněhu, přesto jim jela marketingová mozkovna naplno. Věděli, že po hnědých Vánocích zkraje ledna už moc sezónek neprodají. Vymysleli proto měsíční skipas, ale s unikátní garancí;
Zkráceně, třicetidenní skipas nezačne platit, dokud ve středisku nebude aspoň 60 čísel sněhu. Kdykoli bude pod tuhle míru, držitelé skipasu jezdí zadarmo. A pak ho i v bídné zimě nekupte. Mazaní markeťáci tam na Mamutu.
Celá Kalifornie na tom byla o tehdejších Vánocích sněhově pod psa. Pro nedaleké nevadské Reno (letištní uzel pro resorty dokola Lake Tahoe) šlo o první prosinec beze sněhu za posledních sto let, což se nemohlo nedostat i do televizních reportáží byznys kanálů, včetně toho nejlukrativnějšího, CNBC.
Na konci roku si tam povídali se dvěma kapitány amerického horského byznysu, se slavným CEO vermontského Jay Peaku Billem Stengerem a s neméně slavným CEO Squaw Valley, německým rodákem Andy Wirthem. Všimněte si, jak oba mazáci srší vtipem a nešetří optimismem. Obě jejich sklenice víc než poloplné!
Andy od té doby pokračuje from strength to strength, ne tak Bill, na jehož Jay Peak se letos na jaře provalily údajné obří podvody, zatím americkou SEC komisí nedošetřené – v zákulisí se nicméně mluví o Enronu lyžařské branže. Každopádně šéf Bill teď před pár týdny přišel o místo. Ale to je jiná story, ještě nejspíš dlouho bez konce.
O týden dřív v CNBC mluvili s jinou legendou amerického ski byznysu, prezidentem Deer Valley Bobem Wheatonem. Stejný příběh: navzdory mizerné zimě, Bob odmítá vidět sklenici jinak, než regulérně naplněnou. Always look on the bright side od life, right?
Řekl bych, že tuzemští redaktoři na jedné straně média i šéfové a mluvčí středisek na té druhé by se z podobných rozhovorů mohli svědomitě učit.
Skončím po mém soudu největší marketingovou peckou té chudé sezóny.
Ve Vailu to v lednu 2012 se sněhem nestálo za nic, ale víc na sever v Big Sky v Montaně se lyžovalo na solidní ploše v solidním prašanu. Tento vůči vailskému koncernu plně konkurenční areál vyvěsil následující nabídku;
Kterýkoli držitel vailského Epic Passu nechť přijede do Big Sky, zabookuje si tamní ubytování a může u nich lyžovat na vailskou sezónku.
Jejich nápad kvitoval na svém Twitteru sám vailský boss Rob Katz;
Víc než dost motivace pro tuzemské provozy pro případ čtvrté nezimy v řadě, nemyslíte?
Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]