Otec krátkých lyží

Písmo: A ++ A --

Pan Karl Koller bez nadsázky zatřásl světem lyžařské výuky. V roce 1953 na Mezinárodním kongresu lyžařských instruktorů předvedl, jak ve své kitzbühelské lyžařské škole úspěšně používal 150- až 170centimetrové lyže k tomu, aby naučil začátečníky dělat jednoduché oblouky s paralelními lyžemi, čímž prvně v historii obešel tradiční postup od plužení k přívratu. Nebylo to jediné jeho prvenství.

Rakouský juniorský mistr ve sjezdu a skocích z třicátých let Karl Koller byl prvním mužem, jenž po válce získal titul v kombinaci na Hahnenkammu (1946). V letech 1950 až 1975 vedl proslulou kitzbühelskou lyžařskou školu Rote Teufel. Vybudoval svého času nejúspěšnější dětskou lyžařskou školu na světě, Kollerland. Vynalezl Kollerhilfe, pomůcku, které se děti mohly držet, když se poprvé učily lyžovat. Zavedl terénní výuku. Vymyslel Zlatou lyžařskou knihu, která zaznamenávala každého lyžaře na tamní dovolené, který stihl sjet 50 sjezdovek v okolí Kitzbühelu. Koller byl skutečným srdcem a mozkem vzestupu Kitzbühelu coby lyžařského střediska, kde se konaly nejslavnější sjezdové závody na světě a kde žili i další slavní rodáci jako trojnásobný olympijský vítěz Toni Sailer, Anderl Molterer, Christian Pravda, Hias Leitner, Ernst a Hansi Hinterseerovi, stejně jako mnozí medailisté z odvětví snowboardingu nebo běžeckého lyžování.

Výuka na krátkých
Jak v 50. letech minulého století rostla obliba techniky wedeln – rychlého lyžařského oblouku s obráceným pohybem ramen –, jevila se tradiční metoda výuky začátečníků starým arlbergským systémem, tedy od plužení ke smýkanému oblouku s rotací, stále více zastaralou. Žáci se potřebovali odnaučit oblouky z lyží postavených do tvaru V, aby mohli zatáčet s lyžemi drženými rovnoběžně.

Koller vycítil, že řešením je nechat studenty dělat paralelní oblouky od samého začátku, čímž by se eliminoval starý a poměrně pomalý arlbergský postup k paralelním obloukům. K tomu však nemohlo dojít, pokud by učící se nováčci začínali na běžných lyžích o délce 200 centimetrů a delších – lyžích, na kterých by sice později coby zkušenější jezdili, ale pro začátečníky byly příliš těžkopádné.

Koller poprvé experimentoval s použitím krátkých lyží v roce 1952. Musel se dohodnout s továrnou, aby mu jeho krátké výukové lyže – Kitzbüheler Schul-Ski – vyráběli. Následujícího roku o této radikální výukové novince hovořil na kongresu instruktorů Interski v Davosu. Nakonec se výuky krátkých lyží ujalo jen v Tyrolsku přes 90 zavedených lyžařských škol.

Nezávisle na Kollerově výuce a pravděpodobně bez jeho vědomí zpopularizoval počátkem 60. let Clif Taylor s Mortenem Lundem ve Spojených státech GLM, metodu výuky lyžování na lyžích se stupňovanou délkou. Metoda GLM zahrnovala postupný výběr tří nebo čtyř délek lyží, což bylo složitější a pravděpodobně méně účinné než Kollerův původní systém výuky. Metodologie GLM se nikde v Evropě neuchytila.

Aby společnost Head Ski uspokojila poptávku lyžařských škol po celém světě, zahájila výrobu krátkých lyží v plném rozsahu. Následovaly ji další firmy. S příchodem modelů Elan SCX, Kneissl Ergo a zavedením silně vykrojených lyží s délkou pod 190 cm však začátkem 90. let skončilo speciální používání krátkých lyží pro výuku lyžařskými školami a napříč odvětvím se v následující dekádě prohnala smršť globální carvingové revoluce.

Lyžařský všeuměl
Karl Koller se narodil v roce 1919 jako nejmladší z deseti dětí. Coby tříletý trpěl velkými kožními problémy; lékař mu doporučil pobyt na čerstvém vzduchu a od té doby trávil každou možnou minutu venku. Závodil v severském i alpském lyžování a v létě hrál fotbal. V roce 1936 se stal dorosteneckým mistrem Tyrolska ve sjezdu a skocích.

Jeho lyžařské kariéře nestálo v cestě nic kromě druhé světové války. Byl odveden a stal se členem velkoněmeckého říšského lyžařského národního týmu. V letech 1943 až 1945 působil jako horský vůdce německé armády v Horské zdravotnické škole v sousední obci St. Johann v Tyrolsku. „Musel jsem učit lyžovat i nacistické pohlaváry,“ vzpomínal na válečnou éru s posmutnělou tváří. Během druhé světové války se Koller v Zursu seznámil se svou ženou Hilde. V roce 1944 se jim narodil syn. Na konci války se chtěl stát instruktorem, i když se to jeho rodině nelíbilo. „V té době dva instruktoři onemocněli syfilidou a zemřeli,“ vzpomíná na tehdejší okolnosti Koller.

V lednu 1946 vyhrál kombinovaný závod na Hahnenkammu, ve sjezdu skončil druhý. Jak stanovovaly předpisy, ve slalomu i sjezdu závodil se stejným párem lyží. „Sjezd na Streifu v roce 1946 byl nezapomenutelný,“ vzpomíná Koller. „Celou noc pršelo, svah byl jako kluziště. A co hůř, hustá mlha snižovala viditelnost na maximálně padesát metrů. Nebyly tam žádné směrové brány. ,Jede další!´ volali fanoušci při trati, kteří mohli v husté mlze zjistit, zda se blíží závodník, jen podle zvuku lyží drnčících o tvrdý sníh.“

Rudí ďáblové
Po získání instruktorského certifikátu založil Koller v roce 1950 nový Svaz kitzbühelských lyžařských instruktorů a horských vůdců, který propojil dvě předválečné kitzbühelské lyžařské školy. Pod jeho vedením se obnovená škola rychle rozrůstala.

Pro Kollera bylo důležité, aby jeho instruktoři měli čistý a upravený vzhled. Se svým nejlepším přítelem, malířem Alfonsem Waldem, vytvořil uniformu – černé kalhoty, červený svetr a červenou špičatou čepici. Zrodila se lyžařská škola Rote Teufel (Rudí ďáblové). Instruktoři se často museli účastnit čaje o páté, hlavního společenského setkání dne. Měli povinnost se dostavit v uniformě, vždy s upraveným účesem.

Slavný místní ples lyžařských instruktorů i novoroční ohňostroj s lyžařskou show byly Kollerovými nápady. Byl zvolen prezidentem rakouského svazu lyžařských instruktorů a předsedou Kitzbühelského turistického svazu. Spolu se svou ženou Hilde začal provozovat penzion Das Kollerstüberl v centru města.

Výuka dětí jinak
V roce 1960 zavedl Koller ve své lyžařské škole Rudých ďáblů specializovanou výuku pro děti. Byl přesvědčen, že děti je třeba seznamovat s lyžováním hravou formou. Vybudoval speciální terénní hřiště se strmými zatáčkami, můstky, skoky a brankami. Kollerův přístup byl natolik inovativní, že v roce 1968 přivezl místní děti do Ameriky, aby s nimi provedl ukázku na kongresu instruktorů Interski 1968 v Aspenu.

Jeho lyžařská škola byla jednou z prvních, která svým instruktorům umožnila podílet se na provozním zisku, což se z lidského pohledu jevilo být laskavým přístupem; Koller to však začal později považovat za chybu. Instruktoři, respektive zaměstnanci, měli nyní možnost rozhodovat o tom, jak bude lyžařská škola řízena. Koller už nebyl bezvýhradným šéfem, který by mohl vymýšlet nové věci, jak se mu zachce. Inovace jako výuka na kraťasech byly zpochybněny. Nákladná výstavba budovy pro instruktory způsobila, že zisky lyžařské školy strmě klesly. Následovaly hádky. Nakonec v roce 1975 opustil zhrzený a rozzlobený Koller po 25 letech svou lyžařskou školu, aby se soustředil na výuku dětí, a založil vlastní školu Koller Kinderland.

Koller je autorem dvou knih: Freud und Leid zu meiner Zeit (Radost a smutek v mé době) a Kitzbühel zu meiner Zeit (Kitzbühel v mé době). Zdokumentoval a archivoval každý s lyžováním spojený vývoj v Kitzbühelu a má vše pečlivě uloženo ve složkách a svázaných knihách ve svém zahradním domku.

Jeho manželka, s níž byl ženatý 54 let, zemřela v roce 1997. Jeden z jeho vnuků, Alexander, vyhrál v roce 1998 celkové prvenství Světového poháru ve snowboardingu a Světového poháru v boardercrossu. Běžeckému lyžování se Koller věnoval pravidelně až do svých 95 let. V roce 2017 ho postihly zdravotní komplikace, když si zlomil stehenní kost. Ale i v takovém věku svědomitě rehabilitoval – velmi typické pro lyžařského srdcaře, který přežil svou stovku a nikdy se nevzdával.

↑  Karl s rakouským sjezdařským esem Stephanem Eberharterem v domácím Kitzbühelu

↑   Rakouský juniorský mistr ve sjezdu a skocích z třicátých let Karl Koller byl prvním mužem, jenž po válce získal titul v kombinaci na Hahnenkammu

↑   Mladý závodník Karl Koller

↑   Při oslavě svých stých narozenin v roce 2019 v rodinném kruhu

Sdílet