Stále více horských středisek spatřuje výhody ve využívání kamerových systémů.
Mnoho lyžařských areálů se začalo spoléhat na kamerový systém jako na důležitý nástroj snížení rizik odpovědnosti střediska a pro školení pracovního personálu – od pátrání po ztracených dětech a identifikaci podvodů a krádeží až po vyšetřování nehod a řešení problémů s obsluhou návštěvníků. S klesající cenou i složitostí kamerových technologií se kamery na vlecích a lanovkách, v prostorách s občerstvením, na parkovištích i jinde v areálech stávají rok od roku rozšířenějšími.
„Cílem v případě incidentů je vidět pravdivý obraz toho, co se stalo, když dojde k nehodě,“ vysvětluje Tim Bruce, americký specialista na kontrolu škod v pojišťovně lyžařských areálů Safehold Special Risk, a potvrzuje, že každým rokem přibývá středisek, která ke svému stávajícímu kamerovému pokrytí přidávají další okruhy.
Faktem je, že ještě před nedávnými roky provozovatelé mnohých středisek nebyli velkými zastánci kamerových systémů ve svých areálech, zejména jejich používání na nástupech vleků. Z důvodů, že by video mohlo prokázat nedbalost střediska v případě, že dojde k nehodě, například někdo spadne ze sedačky těsně po nástupu, zatímco kamera zachytí nepozorného vlekaře telefonujícího z mobilu. Soudobý oborový trend však jednoznačně ukazuje, že střediska pochopila a věří, že kamerové systémy jsou pro ně přínosné, protože eliminují dohady, když dojde k incidentu – a často zaměstnance střediska zprostí viny.
„Většinou se výpověď poškozeného návštěvníka liší od videozáznamu,“ cituje svou dlouholetou praktickou zkušenost pojišťovák Bruce. V těch řídkých případech, kdy kamera zachytí incident způsobený nedbalostí zaměstnanců, může video urychlit proces vyšetřování a ušetřit peníze na soudních poplatcích, například.
Z dobrých důvodů
Jedním z průkopnických horských středisek, kde se ve velkém začaly používat kamery už před více než dvaceti lety, je kalifornský Sugar Bowl. Šéf střediska Greg Dallas vysvětluje, že stávající kamerové pokrytí rapidně navýšili před deseti lety, kdy osadili kamerami všechny terminály lanovek. Jejich rozhodnutí bylo motivováno tragédií – smrtelným pádem sedmiletého člena lyžařského týmu ze sedačky lanovky.
„V rámci programu, který vyvinula rodina dítěte ve spolupráci s naším střediskem, jsme nechali nainstalovat kamery na naše terminály, aby zaznamenávaly pohyb návštěvníků i obsluhy během provozu,“ říká Dallas. „Tento program nyní používáme k výcviku našeho provozního personálu, k zajištění odpovědnosti a k dodržování našich standardů pro přepravu dětí na lanovkách.“
Soudní spory vedly přímo k rozhodnutí nainstalovat ve svém areálu kamery coloradské středisko Sunlight Mountain Resort před pěti lety poté, co návštěvník, který při nehodě při nástupu na lanovku utrpěl zlomeninu stehenní kosti, tvrdil, že ve službě nebyl žádný pracovník obsluhy lanovky. Ačkoli toto tvrzení nebylo pravdivé, středisko nedisponovalo hmatatelnými důkazy, které by argumentaci návštěvníka zpochybnily, a nakonec v tomto případě bylo soudem donuceno vyplatit odškodnění.
„Cílem je shromáždit fakta prostřednictvím zdokumentovaných záběrů, aby se středisko nemuselo dohadovat, co se v jeho prostoru děje,“ dodává Dallas. „To šetří spoustu času a hlavně emocí střediskových návštěvníků i zaměstnanců.“
Kolik a za kolik?
Bruce střediskům radí: „Chovejte se ke svému areálu jako ke kasinu – kde jsou kamery všude. Zatímco kdysi to finančně vyšlo na ohromné částky, náklady na kamery se postupně snižují, takže dokonalý dohled je nyní rozumně cenově dostupný.“
Kamerový systém ve zmíněném Sugar Bowl se vyvinul z ještě (jejich vlastními slovy) „pekelně draze“ pevně připojené zakázkové konfigurace na síť s podporou IP pro sledování střediskových prodejních míst, barů, expedičních a příjmových prostor, parkovišť a pěších zón. „Obvykle přidáváme kamery každým rokem,“ poznamenává střediskový šéf Dallas a doplňuje, že aktualizace softwaru umožnila středisku zavést různé úrovně přístupu zaměstnanců k videozáznamům podle jejich pracovních kompetencí.
Ve středisku Sunlight mají ve vlekařských kabinkách síťové počítače umožňující obsluze prohlížet video podle potřeby. Vedení střediska dokázalo omezit náklady na asi 1 200 dolarů na jedno dopravní zařízení tím, že použili levné, ale spolehlivé kamery z lokálního trhu za 200 dolarů ve spojení s bezdrátovými Wi-Fi mosty Ubiquity. Během instalace se nevyhnuli překážkám: například tamní středisková Wi-Fi vyžaduje připojení v přímé viditelnosti, což je v určitých zákoutích areálu problém. Jedna kamera u horní stanice lanovky bez přívodu energie tak musí být napájena solárními panely a občas i záložní baterií v chladných zimních dnech, kdy bývá dlouho zataženo bez slunce. „Přesto, pokud máte dobrého IT technika a zvládnete to sami, náklady se vyplatí. Větším problémem jsou náklady na ukládání denního sledování, ale i to se v čase zlevnilo díky cloudovým uložištím, která nahradila naše dřívější fyzické servery,“ uvádí střediskový manažer Sunlightu.
Nejdříve křesla
Pojišťovací agent Tim Bruce navrhuje lyžařským areálům, jež s kamerovými systémy začínají, aby odstartovaly s pokrytím nástupních zón vleků a lanovek, včetně vnitřku vlekařských budek, a se zacílením na pohyb návštěvníků od doby, kdy čekají na nástup, až do momentu, kdy odjíždějí zajištěni v křesle lanovky, kabině gondoly či na vleku: „Střediska, která pokryla kamerovými záběry nástupní prostory přepravních zařízení, zjistila, že mají velmi užitečný a vpravdě rozhodný nástroj při obhajobě nároků. Mete to ze stolu onu patovou situaci typu ‚on řekl, ona řekla‘. Stejně důležitý je kamerový systém i pro školení personálu; když shlédnete film, uvidíte, jak obsluha vleků často dělá úžasné zákroky ve prospěch komfortu a bezpečí hostů.“
Provozní videozáznamy mohou rovněž ukázat mnohá potenciální nebezpečí, například, že obsluha nepřipraví optimálně sedačky pro pasažéry anebo řádně neuklidí sníh z nástupních prostor, což může sloužit jako další školicí nástroj. Pokud to infrastruktura umožňuje, Bruce doporučuje střediskům montovat kamery i na horní terminály, aby byl zajištěn dohled nad bezpečným výstupem hostů a opuštěním stanice.
Ve středisku Sugar Bowl používají takové záběry coby součást každodenních auditů a úvodních i opakovaných školení. „Můžeme vyhledat záznam až 72 hodin zpět a hledat chybějící osoby, chybné nástupy a výstupy, nebo jen ukázat vzorek záznamu, abychom demonstrovali, co by obsluha vleku měla a co neměla dělat,“ říká střediskový šéf Dallas. Ve středisku Sunlight se videozáznamy přezkoumávají na týdenních schůzkách firemního personálu. „Střediska mohou vyzdvihnout úsilí těch vlekařů, kteří odvádí skvělou práci, a pomoci se zlepšit těm, kteří ji neodvádějí. Provozovatelé se do kamer opravdu s vervou pustili. Obávali jsme se, že by spoustě personálu mohly kamery vadit – že by zaměstnanci měli pocit, že jsou sledováni, ale to se vůbec nestalo,“ komentuje Bruce.
Mimo vleků
Existuje množství důvodů a způsobů pro kamerový dohled provozu mimo prostory dopravních zařízení; z hlediska prevence ztrát lze video využít ke sledování míst, kde se manipuluje s hotovostí, jako jsou prostory pokladen, bary a restaurace. Manažer střediska Sunlight poukazuje, že dostatečný digitální dohled nad nápojovými podniky ve středisku považují za obzvlášť důležitý, protože právě v nich může docházet k mnoha incidentům. V Sunlight používají také kamery monitorující její dětské programy a rovněž coby ukazatel výšky sněhu ve středisku, kdy kamera snímá velký sněhometr.
Sunlightský manažer pravidelně monitoruje záběry kamer z horních stanic lanovek, aby měl přehled o stavu větru, potenciálně ovlivňujícím jejich provoz. Kamery jsou umístěny tak, aby v záběru byly vidět tři poslední sloupy lanovek – což je dostatečný prostor na to, aby bylo možné vysledovat, jak se sedačky ve větru kývají. Několikrát denně také rutinně kontroluje kamery v prostoru nástupišť, aby měl přehled o stavu zalidněnosti a terénních podmínkách, což dříve vyžadovalo, aby se oblékl a stoupl si do lyží.
Kamery mohou sloužit i pro bezpečnost personálu. Například rozhodnutí střediska Whistler Blackcomb z roku 2012 nainstalovat komplexní monitorovací systém bylo částečně motivováno smrtelnou nehodou pracovníka, který v noci při návratu ze směny na zaměstnaneckou ubytovnu zabloudil a zemřel na podchlazení – což je typ události, již by v rámci systému, který je nyní ve středisku zaveden, mohl zachytit videozáznam.
U nás se nekrade
Carolyn Stimpsonová, provozní ředitelka střediska Wachusett Mountain, o němž byla řeč v předešlém článku, dodává, že její zkušenosti se střediskovým kamerovým systémem jsou téměř výhradně pozitivní: „…a ty negativní bývají dobrým školicím nástrojem“. Současně vyjmenovává působivý seznam výhod, které přináší komplexní videomonitoring ve Wachusettu, jenž byl původně zaveden v reakci na řadu krádeží lyží během nočního provozu. Ty se okamžitě minimalizovaly, podle slov ředitelky.
„Jedna naše návštěvnice si jednou stěžovala, že jí ve střediskové půjčovně někdo ukradl sluneční brýle,“ vzpomíná ředitelka. „Pracovníci ostrahy střediska si s návštěvnicí prohlédli záznam z kamer v půjčovně, na němž bylo vidět, jak brýle odkládá na pult a současně vyplňuje zákaznický formulář půjčovny. Následující host, který se snažil být nápomocný, brýle z pultu přesunul na polici za počítačem, kde se také našly. Případ byl vyřešen a zákaznice byla spokojena a ohromena, a už si nemyslí, že by naši lidé byli zloději.“