Jestliže se říká, že kočka má sedm nebo devět (či kdovíkolik vlastně) životů, zajímalo by mě, kolik jich může mít takové horské středisko. Jedno z nejkontroverznějších jmen horské branže, Tamarack z Idaha, jich má za sebou už sedm promarněných. Čerstvě mu začal pokus o život – osmý v řadě.
Tamarack Resort zřejmě obdržel kletbu být nefalšovaným enfant terrible odvětví od zlých sudiček ještě v době, než stačil vzniknout.
Tohle jsem o Tamaracku ostatně psal v roce 2009, když jsem pro SNOW komentoval tehdy právě propukající ekonomickou krizi:
Cit: „Americký Tamarack vloni požádal o ochranu před věřiteli, jednu sezónu pod ní dokázal živořit – ale s novou provozní ztrátou přes $3 mil – a tak 4. března 2009 zavřel nadobro – paradoxně uprostřed sněhově impozantní sezóny. Jen bance Credit Suisse zůstalo v Tamaracku viset 270 milionů dolarů; resort zůstává nedokončen – k dostavění by potřeboval dalších $60 milionů, které nemá kde vzít; nadto Credit Suisse zvažuje demontáž a rozprodej čerstvě instalovaných lanovek, dokud jsou jak nové, a do aukce chce poslat i pozemky golfového hřiště resortu.
V Tamaracku mimochodem utopili miliony ze svých tenisových úspor slavní manželé Andre Agassi a Steffi Graf, kteří zde plánovali provozovat 300-pokojový luxusní hotelový komplex pod franšízou Fairmont, k jehož dokončení ale už nedošlo. Celebrity jejich kalibru však takovou eskapádu vydýchají, aniž by jim to nějak znatelně ovlivnilo živobytí. To samé se nedá tvrdit o desítkách vlastníků domů a apartmánů v nedokončené a nyní opuštěné vesnici – ti mají na krku celoživotní hypotéku na předraženou a naráz beznadějně neprodejnou nemovitost v místě bez fungující infrastruktury, kde se nedá žít a odteď zřejmě ani lyžovat.
Tamarack je prvním nově postaveným megaresortem od dob otevření utažského Deer Valley v roce 1981. Na projekčních prknech vznikal už od osmdesátých let, a čtyřikrát (!) se od té doby projekt někdo pokoušel, vždy bezúspěšně, odstartovat. Povedlo se to až Francouzi Jean-Pierre Boespflugovi, který část resortu v roce 2005 otevřel k provozu. Avšak po čtyřech letech je tento prokletý projekt, zdá se, poražen popáté.
Proč prokletý? Není v něm vidět žádný zdravý selský rozum. Je záhadou, proč by zrovna Tamarack měl prorazit do nejvyšší extraligy luxusních destinací, na což si zjevně činil ambice. To bylo patrné doslova na každém tamním rohu a každé cenovce; chtěl být dalším Sun Valley v Idahu. Jenže. Jeho lyžování neposkytovalo naprosto nic výjimečného; dokonce nepředčilo (vyjma ceny) ani nejbližšího souseda, půlhodinu vzdálený areál Brundage u McCall. Další konkurující resort, Snowbasin v Utahu, a ten samý příběh: vyšší kopce, víc sněhu, nižší ceny.
Hlavní rána osudu pro Tamarack spočívá nejspíš v tom, že v Idahu je všude daleko. Stejné platí pro Sun Valley, jenže tam jde o prvoplánovou, žádanou sekluzi; s touto myšlenkou izolovanosti bylo Sun Valley ve 30. letech založeno. Z nejbližšího letiště v Boise je to do Tamaracku dalších 150 nelehkých a zasněžených kilometrů. Než by se lidi dotrmáceli po kluzkých cestách do Tamaracku, mohou už celý den lyžovat kdekoli jinde v Utahu či Coloradu – a to v lepším sněhu, terénech a za míň peněz. Tak proč by to dělali?“
Konec citace z mé oborové analýzy Lepší už to nebude pro SNOW 50, vročení 2009.
Od té doby proběhly další pokusy o resuscitaci resortu.
Šestý v sezónách 2010/11/12, kdy vznikla účelová asociace Tamarack Municipal Association (TMA) složená ze spálených rezidentů – de facto věřitelů resortu, avšak dlužících bankám za své soukromé hypotéky nedokočených domů a nyní ještě zavázaných platit Credit Suisse bance dalších čtvrt milionu dolarů za každoroční pronájem skiareálu.
Neskončilo to celé dobře, na jaře 2012 se dluh vůči Credit Suisse prohloubil o další stovky tisíc dolarů. V létě 2012 tak nechala banka rozmontovat a prodat sedačkovou lanovku Wildwood Express a další provoz střediska už neumožnila. Vleky se nadobro zastavily, objekty se znovu zabednily, 60 zaměstnanců střediska odešlo a místo nich dorazilo čertví kolik právníků.
Ve stejné době (2011) vyšlo najevo, že sice v bankrotovém režimu, ale technicky stále legální vlastník střediska Boespflug zkouší vyjednávat o prodeji Tamarack Resortu anonymně vlastněné skupině Green Valley Holdings, přičemž vrabci na střechách tamarackého staveniště duchů si cvrlikali, že za nabídkou stojí peníze tenisty Agassiho.
Banka Credit Suisse ale i tenhle oživovací pokus číslo 7 zatrhla a z důvodů porušení smluv a nejspíš i zákonů nechala Boespfluga natvrdo padnout na bradu. Ten pod tíhou souvisejících těžkých problémů uprchl ze země, byl na něj vydán zatykač.
Že Agassiho rodině leží tamaracké středisko v srdci, lze vystopovat i z pokusu aktuálního, osmého.
Letos v květnu (2015) resort se všemi závazky i aktivy získala v dražbě kanadská finanční skupina Replay Resorts, která Tamarack spravuje pro anonymní konsorcium vlastníků (zde opět nejspíš náleží doplnit slavné tenisové jméno). Tamarack Resort není jen lyžařský areál, ale regulérní celoroční resort provozující i golfové hřiště, přilehlé jezero Cascade a pochopitelně početnou, z velké části nedokončenou, realitní zástavbu.
Resort je dál provozován pod původním logem z časů Beospfluga, logem srozumitelného 4sezónního významu s netuctovou grafikou, logem rozeznatelným, zapamatovatelným a vpravdě charizmatickým.
V těchto dnech ve středisku čile zasněžují a průběžně otevírají lyžařský terén pod stávajícími dvěma lanovkami i pod demontovanou Wildwood, kam si freeskieři musí vyšlapat po svých.
Na snímku ze současného zasněžování plochého výukového terénu na úpatí kopce se v pozadí šklebí už šest let zabedněná, nedokončená komerční zástavba.
Provozovatel si v květnu najal na post nového generálního manažera resortu Brada Larsena, novátorský mozek lyžařského marketingu řady středisek, naposledy coloradského Telluride. Před rokem zde vyzdvihovaná telluridská promo videa nesou jeho DNA, například.
Netrvalo dlouho a Bradův duch se projevil i ve znovuzrozeném tamarackém marketingu. Ještě v létě Brad vyprodukoval první krátké video, v němž se zákazníkům představil, pozval je na znovuotevřené letní aktivity a ústy provozního vedoucího anoncoval práce na zasněžování a chystané znovuotevření zimního provozu resortu.
V dalším videu stejným způsobem oznamuje čištění zarostlých sjezdovek.
A v dalším investice do dokončení a oprav chátrající zabavené výstavby a infrastruktury.
S každým videem šéf Brad Larsen seznámí návštěvníky s klíčovým člověkem odpovědným za daný segment. A svými i jejich ústy osobně pozve zákazníky k návštěvě, přirozeně.
Excelentní marketingová práce stavěná na atributech vypichovaných v už zmíněném článku Vědět, ke komu mluvím o (mj.) loňských telluridských videích, nesoucích spoustu Bradova duševního přispění.
Tohle všechno je však jen Bradův startující bod v Tamaracku, od nějž se bude odrážet dál a výš ve své výjimečné produktivitě horského marketéra.
O tom ale v odděleném pokračování.
Každopádně, stojí-li za celou současnou revitalizací Tamaracku energie Andre Agassiho, má ten syrskej přistěhovalec sakra čuch a talent nejen na tenis.
Tom
Autor analyzuje marketingové trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Poskytuje mentoring českým a slovenským lyžařským střediskům.