V pandemických časech se horskostřediskovým bikeparkům po celém světě vesměs daří a jejich provozovatelé získávají řadu cenných poznatků, které jim pomohou k potenciálně úspěšnému letnímu chodu i v postcovidovém budoucnu.
Koncem sněhové sezóny 2019–20 šlo jen těžko předjímat rapidní nárůst popularity bikeparků, jenž měl rozkvést jen o několik měsíců později – podobně, jako se v té době zřídkakdo nadál přicházejících covidových okolností. Když následně celý svět zaplavil nebývalý cyklistický boom, tradiční dodavatelské řetězce byly narušeny; střediska zaznamenávala příliv nových zákazníků s novými typy chování a musela za běhu reagovat, učit se, často doslova naslepo experimentovat. Nyní obor čelí létu s přecijen jasnějšími očekáváními a větší důvěrou ve stabilnější průběh.
„Všechny bikeparky, se kterými jsem v kontaktu – a jsou jich desítky – se shodují v tom, že do prvního pandemického léta 2020 vstupovaly nervózně a nevěděly, co mají očekávat; vesměs počítaly s tím, že budou mít horší letní sezónu než v předchozích rocích,“ říká Dave Kelly, ředitel designové a poradenské firmy Gravity Logic z Whistleru, jednoho ze světových lídrů v oboru. A dodává: „Ale bez výjimky všechny tyto parky zaznamenaly nárůst návštěvnosti i obratu.“
S nadcházejícím létem může být užitečné zamyslet se nad dosavadními zkušenostmi významných horskostřediskových bikeparků ve světě – a poučeními, jež v řadě případů pomohla jejich provozu a v některých jiných jej naopak zkomplikovala.
Otevřít, či ne?
Biková sezóna 2020 se ve většině oblastí světa odvíjela od zásadní otázky, jež pak určovala každou novou strategii a rozhodnutí do budoucna: Otevřeme, či ne? Ve světle tehdejších okolností a spousty neznámých šlo o přetěžké rozhodnutí pro každý jednotlivý provoz.
Mnoho velkých středisek (například i všechna z vailské skupiny) učinilo nelehké rozhodnutí neotevřít své letní aktivity – z různých důvodů, včetně těch, že nechtěla zatěžovat místní nemocnice; řada jiných zavřela celé své areály na neurčitou dobu. „Covid byl poslední kapkou, kterou přetekla sklenice… anebo to někde byla jen velmi vhodná výmluva,“ spekuluje Kelly.
Problém, který tímto jinotajem naznačoval: Pro mnoho horských středisek odhalila pandemická situace – a noví jezdci, které do středisek přivedla – zásadní díry v jejich plánech rozvoje bikeparků; především příliš mnoho sjezdových tratí pro pokročilé a neadekvátně málo terénu pro nové a nezkušené začátečníky. Jde o notorický problém, který nevyhnutelně sabotuje velkou zákaznickou základnu začátečníků a mírně pokročilých jezdců, jež střediskům přináší – či může přinášet – zásadní příjmy.
„Začínající bikeři by měli velmi negativní zkušenost a nejenže by už nikdy neuvažovali o tom, se do bikeparku vrátit, ale určitě by ještě odradili každého, s kým by o své negativní zkušenosti mluvili. Rozmanitost tratí je důležitá pro pozitivní zážitky hostů i pro finanční udržitelnost a dlouhodobou prosperitu,“ dodává k tomu Kelly.
2020: Krátká silná sezóna
Z těch bikeparků, které se rozhodly po jarním uvolnění covidových restrikcí své provozy otevřít, mnohé odložily otevírací den na pozdější dobu a omezily své provozní řády. Přesto to, co jim scházelo v celkovém počtu provozních dní, mnoho středisek snadno dohnalo v celkové návštěvnosti. Samotný nárůst počtu cyklistů přispěl k tomu, že někteří provozovatelé středisek splnili, nebo dokonce překonali své předpandemické plány a očekávání.
V kanadském bikeparku Sugarloaf Park byl jejich první měsíc provozu – od poloviny června 2020 – zcela na odpis. Středisko však ukončilo svou bikovou sezónu na stejné úrovni jako o rok předtím, co se týče návštěvnosti i příjmů, a to i přes uzavírky na hranicích nejen s USA, ale i mezi kanadskými provinciemi – zejména s Quebecem, který tradičně zajišťuje asi polovinu veškerého byznysu sugarloafského bikeparku. „Jak léto postupovalo a omezení se zmírňovala, vytvořila se lokální návštěvnická bublina a my jsme zaznamenali rapidní vzrůst účastnických čísel,“ vzpomíná ředitel tamního bikeparku Greg Dion.
Ačkoli Quebec v sezóně nikdy neotevřel své hranice, Dion uvádí, že Sugarloaf Park zaznamenal v září 25% nárůst prodejů bikepasů a zápůjček oproti předchozímu roku, což podle něj dokazuje, že v tamní oblasti provincie New Brunswick žije poměrně zdravá sportovní komunita, a odhaluje společnou sílu menších trhů.
Dynamika konce sezóny
S postupujícími měsíci se pandemická omezení zmírňovala a provoz na konci letní sezóny přinesl řadě středisek růst příjmů – v příslovečné hodině dvanácté. Přetrvávající restrikce pro sportování ve vnitřních prostorách motivovaly lidi k další sportovní rekreaci venku, i když se počasí začalo měnit do častějšího chladu a deštiva; návštěvnost mnoha středisek zůstala silná až do uzavření letního provozu.
Například americké středisko Bryce Resort ve Virginii využilo prudkého nárůstu návštěvnosti v pozdně letní sezóně a zůstalo otevřené pět dní v týdnu až do listopadového svátku Díkůvzdání. Jen za měsíc listopad dosáhli v bikeparku stejného objemu obchodů jako za celou letní sezónu 2019. Generální manažer tamního střediska Ryan Locher to částečně přičítá skutečnosti, že téměř všechny ostatní bikeparky na východním pobřeží už byly v té době zavřené. Současně však přiznává několik agilních rozhodnutí, jež přispěla k více než 300% nárůstu návštěvnosti bikeparku oproti předchozímu roku.
Hlavním z nich bylo rozšíšení bikeparku na zadní straně areálu, na kterém se již pracovalo, když pandemie udeřila. „Když covid všechno pozavíral, byla už na místě stavební posádka z Gravity Logic, která začala s rozvojem trailů v Bryce, což bylo klíčem k tomu, abychom se dostali na další úroveň,“ vzpomíná Locher a pokračuje: „Pomohly i další změny. Jako středisko jsme přesunuli důraz svého letního marketingového cílení z rodinného dobrodružství a výhradně jsme se zaměřili na kola. Současně jsme začali agresivně prosazovat rezervace přes internet a omezovat pěší turistiku v oblasti trailů. To všechno změnilo náš způsob podnikání k lepšímu. Starý způsob už není ten správný.“
Všechno přes internet
To se stalo společným tématem pandemické sezóny. Už dlouho před covidem nabízela řada provozů online rezervace bikepasů i ubytování; pandemie však přinutila všechna střediska (a jejich návštěvníky) přesunout se výhradně na online platformy a hledat další kontaktní body nebo služby, které by se rovněž mohly odbavit na internetu.
Areály si rychle osvojily půjčování kol online, čímž dokončily trojlístek bezdotykového plánování návštěv (bikepasy, ubytování, půjčovna). Ukázalo se, že přínosy těchto změn jsou větší než jen bezpečnostní protipandemické opatření, jak potvrzuje Kelly z Gravity Logic: „Střediska se obecně shodují na tom, že díky přesunu půjčoven do online prostředí je celý jejich rentálový byznys mnohem plynulejší, předvídatelnější a v konečném důsledku i uživatelsky příjemnější. Online rezervace půjčoven zkrátily čekací doby na vyzvednutí si kol, snížily stres návštěvníků i personálu, zvýšily efektivitu údržby půjčoven, a dokonce pomohly řídit personální rozvrhy směn zaměstnanců. Dříve bylo ranní dostavení se k vypůjčení si kola poněkud pracným procesem a zabralo to dost času – občas se dokonce stávalo, že návštěvníci přijeli jen proto, aby se dozvěděli, že všechna kola jsou již pronajatá. Díky systému povinných rezervací nyní střediska přesně ví, kolik kol je na další den potřeba, a mají je připravená podle specifik jednotlivých jezdců už večer předem.“
Kouzlo všedních dní
Pandemickými restrikcemi podnícené obavy z víkendových návalů daly střediskovým bikeparkům pádný důvod k zavedení prodejních limitů na bikepasy a většina středisek měla každý víkend vyprodáno. Výsledkem bylo, že se návštěvnost rozprostřela a její velká část se přesunula doprostřed týdne; podle Kellyho se střediska shodují v tom, že narovnání křivky návštěvnosti bylo opravdu výhodné a něco, na co se obor v budoucnu ještě více zaměří.
„Strategie dynamické cenotvorby bikepasů a vyšší víkendové ceny, jež rovnoměrněji rozloží návštěvnost do celého týdne, v konečném důsledku zvýší kvalitu zážitků návštěvníků bez ohledu na den,“ dodává Kelly.
Nástup e-biků
Pandemie dodala segmentu elektrokol vitální impuls, který potřeboval k růstu prodejů, popularity i technologií. Ve většině vyspělých zemí vyrostly v roce 2020 prodeje elektrokol o sto a více procent. Přičemž je zřejmé, že nástup této kategorie kol je teprve ve svých počátcích. Před pandemií se očekávalo, že prodeje elektrokol porostou o vyšší desítky procent; taková předpověď se jeví ve světle současných okolností silně podhodnocenou.
Ačkoli elektrokola se netýkají nejsilnější oblasti byznysu bikeparků – sjezdových trailů s výjezdem lanovkami, stávají se stále populárnějším prostředkem dostupnosti celého střediska a zejména jeho turistických a běžkařských tratí, a to obzvláště pro nedostatečně obsluhované tržní skupiny stárnoucí generace či návštěvníků s pohybovými omezeními. Poptávka po elektrokolech v horských střediscích rozhodně existuje.
Dodavatelé elektrokol aktivně přispívají k jejich zavádění; značky vyvíjí řadu technologií včetně softwaru pro správu online rezervací pronájmu, integrace sdílení kol a samoobslužných aplikací pro pronájem. Pro střediska a půjčovny nabízejí agilní dodavatelé vlastní varianty komponent, náhradní díly, nástroje a školení, aby maximalizovali zákaznickou zkušenost.
„Pro organizaci, která chce profitovat z přechodu na elektrokola, bude zásadním přístupem vybudovat dlouhodobé a hluboké partnerství s dodavatelskou značkou kol,“ říká Paul Mutch, majitel několika prodejen elektrokol v USA. „Zatímco sjezdové odvětví dohání přechod na e-kola, střediskové bikeparky by měly tento čas využít k obměně své nabídky tak, aby zahrnovala všechny typy zákazníků, nejen sjezdaře. S elektrokolem může být cyklistou každý. Střediska by měla přemýšlet, co mohou nabídnout rodinám, důchodcům, potenciálním návštěvníkům, kteří na sjezdové kolo z řady důvodů nesednou. Měla by mít plán, když se takový jejich zákazník zeptá, kde by se mohl projet.“
Výhody omezené kapacity
Pandemické restrikce s sebou přinesly řadu známých provozních komplikací typu diskutabilního nařízení nosit roušky či vynucených rozestupů, jež prakticky všude prodloužily čekací fronty. Na lanovkách se však zvýšené rozestupy pozitivně projevily ve zlepšené průjezdnosti tratí a zásadně tím zvýšily úroveň zákaznických zážitků.
Za normálních okolností nebývá neobvyklé, že se na jednom sjezdovém trailu pohybuje mnoho jezdců různých dovednostních úrovní a rychlosti jízdy. To může způsobit napětí, špatné vibrace a v nejhorších případech i nehody. A pro začátečníka v bikeparku takové negativní prostředí pro učení zvyšuje pravděpodobnost, že se k tomuto sportu nevrátí – a pokud, nejspíš už ne do daného střediska. Naštěstí byl takový typ přeplněnosti v uplynulém roce spíš výjimkou než pravidlem.
„A-Line v našem domovském Whistler Bike Parku je nejvyužívanějším trailem na světě a vloni v létě byl příjemně klidný,“ říká šéf Gravity Logic Dave Kelly a pokračuje: „Většinu let to byl nepřetržitý vlak lidí, jezdci se občas dostávají do sporů o rychlost na trailu nebo kvůli ostatním jezdcům, kteří jim překážejí. Vloni byl tento typ neklidu pryč. Většinu dní se dalo jezdit odshora dolů, aniž by člověk narazil na další lidi nebo skupiny, což bylo osvěžující.“
Výukové programy kvetou
Nebyla to jen kola samotná, po kterých byla vysoká poptávka a omezená nabídka, ale i znalosti a dovednosti, jak na nich jezdit. Noví uživatelé zvyšovali zájem o výukové programy pro začátečníky, i když se mnoho středisek potýkalo s volbou mezi zrušením výuky (aby se snížila riziková interakce mezi personálem a návštěvníky), nebo pokračováním výuky podle nových bezpečnostních protokolů.
Střediska, jež zvolila druhou možnost, zaznamenala výrazný nárůst návštěvnosti svých skupinových programů. Coloradský Winter Park oproti předchozímu roku zdvojnásobil počet dětských cyklistických programů, Thunder Mountain Bike Park v Massachusetts zvýšil počet balíčků pro začátečníky obsahujících bikepas, lekci i zápůjčku a Sugarloaf Park vytvořil zcela nový program, aby uspokojil novou poptávku, příliš vysokou na to, aby ji bylo možné ignorovat: skupinové jízdy pro ženy. „Sugarloaf speciálně založil středeční skupinové ježdění pro ženy, jež mělo pozoruhodný úspěch a bylo každý týden vyprodané,“ uvádí Kelly. „Ve středisku věří, že jejich úspěch je způsobený tím, že mají k dispozici terén umožňující seznámit nové lidi se sportem, aniž by je to zastrašovalo.“
Dalším úhlem pohledu je, že ženy při učení se novým sportům kladou důraz na sociální vazby a podporu vrstevníků a pandemie jednoduše otevřela prostor, na kterém se ženským programům daří. Stejnou logiku lze aplikovat na nové jezdce napříč celým spektrem bez ohledu na věk nebo pohlaví: skupinové programy poskytují rámec pro dovednosti, bezpečnost a zábavu a budují základ pro sociální začlenění. To má zase potenciál přeměnit loňské začátečníky v letošní věrné návštěvníky.
Vybavení půjčoven
Vzhledem k tomu, že výrobci kol prakticky nikde ve světě nestíhají nasytit poptávku, budou problémy se zásobami a dodavatelským řetězcem, jež se projevily v roce 2020, pokračovat ještě přinejmenším několik dalších let. Zásadním řešením pro půjčovny jsou dřívější objednávky a agilní plánování.
Když v březnu 2020 covidová pandemie začala narušovat probíhající zimní sezónu, společnost Whistler Bike Park okamžitě přijala opatření. „Začali se všemi interně jednat, aby zjistili, co budou dělat se svými půjčovnami,“ říká Mike Marro, globální manažer značky GT, která Whistleru ročně dodává 400 kusů kol. „Obvykle se zásoby půjčoven otočí a následující rok přivezou novou flotilu, ale na Whistleru se tehdy rozhodli, že si je nechají dál. Je možné, že provozovatelé půjčoven zjistí, že budou muset své stávající zásoby kol udržovat v provozu ještě další rok a podle možností je doplňovat. V případě, že k objednávce nových kol musí dojít, je důležité začít s plánováním včas. Doporučujeme bikeparkům, aby co nejdříve pracovaly se svými dodavateli a sponzory a zahájily proces plánování dříve než v předchozích letech.“
Údržba tratí
Loňský zvýšený počet návštěvníků bikeparků zvýšil opotřebení trailů a tím i potřebu jejich údržby v průběhu celé sezóny. Vzhledem k častému snižování počtu zaměstnanců, kdy se střediska snažila během pandemie udržet náklady na nízké úrovni, však bylo obtížnější veškerou potřebnou údržbu zvládat.
Například v utažském středisku Deer Valley měli pro údržbu bikového terénu nedostatek zaměstnanců kvůli nesprávným prognózám z počátků pandemie, které odhadovaly návštěvnost na úrovni 50 až 70 procent běžného letního provozu. K tomu zasáhla i matka příroda – uhodilo sucho. „Aby bylo možné údržbu provádět správně, potřebuje středisko dostatek vláhy v půdě, jinak jakákoli práce prováděná v horkých a suchých podmínkách v podstatě jen vyletí do vzduchu v oblaku prachu. Přesně to se stalo, když Deer Valley zažilo nejteplejší a nejsušší léto v historii,“ říká Kelly.
„Snažili jsme se cyklostezky udržovat co nejlépe,“ říká Steve Graff, provozní ředitel resortu Deer Valley. „Měli jsme několik obřích zásobníků na vodu, které jsme rozmístili kolem tratí, naplnili vodou z našeho zasněžovacího systému a připojili k nim postřikovače. Tato kreativita přinesla optimismus – místní obyvatelé pochopili, že byl mimořádně suchý rok, navíc s pandemií, a viděli, že se opravdu snažíme. Pozitivita vysoko převážila negativitu.“
Klíčem je odhodlání
Pouhá veřejná proklamace o růstu bikeparku nezaručuje jeho rentabilitu, závazek vůči cyklistické komunitě však ano. Výše v článku zmiňovaná střediska vynaložila v uplynulých letech značný kapitál do své cyklistické infrastruktury, což se ve všech případech promítlo do zvýšené návštěvnosti, příjmů a marketingové expozice.
Zdvojnásobit investiční prostředky v době, kdy jsou rozpočty celkově napjaté, se může jevit frustrujícím rizikem, ale jak Kellymu vysvětlili majitelé Thunder Mountai, rodina Schaeferových: „Cyklistika je nyní velmi důležitou součástí našeho celoročního podnikání a my si nemůžeme dovolit neinvestovat do bikeparkových produktů a nedržet si náskok před konkurencí.“
Nebo dokonce jen nedržet krok s poptávkou.