Kdybych si býval mohl vybírat, bez zaváhání bych se narodil o pár dekád dřív do poválečné Ameriky 1945+ jako ten nejpříznačnější babyboomer – a nejspíš by mi ani moc nevadilo, co za divný svět jsem připraven na svá stará ulyžovaná kolena, prožité dobové události i přiměřeně prohýřená játra opustit.
Ale narodil jsem se o generaci později do doby socialistického Elvise Deana Reeda, Závodu miru a kubánských pomerančů. Ale taky to šlo, soudě omámen koňskou dávkou vzpomínkového optimismu.
Coby dítě jsem intenzivně vyrůstal taky na hudbě Abby. Hodně jejich hitů jsem uměl zpaměti, tak jak šly na elpíčku za sebou. Vzpomínám na zvláštní moment – když měla v sedmdesátých letech Abba svůj hit Honey, Honey, zanedlouho se objevila jeho česká verze i s videoklipem ze starého Liberce (už jen kvůli tomu Reichenbergu s lyžaři na ulicích doporučuju shlédnout);
Pamatuju, že mi tehdy vrtalo dětskou hlavou, jak že to vlastně dělají: To tu skladbu Abbě přes železnou oponu nějak ukradnou, nebo co?
Pořádně nevím dodnes, ale koneckonců, jak naznačuje paní Zagorová: Asi, asi…
Ne nepodobně, jako když v roce 86, ještě stále za třeskutě bipolárního světa, komunistická Čína tajně otevřela (kdeco dělala a dál nejspíš dělá tajně!) u Pekingu svůj Shijingshan Amusement Park, čórnutou, po čínsku domršenou kopii Disneylandu.
Neuvěřitelných 20 let se dařilo věc tajit, než na Západ prosákla reportáž z tohoto bizarního místa od jedné japonské televize – dva roky poté, co The Walt Disney Company otevřela vlastní Disneyland v Hong Kongu. Disney společnost donutila Číňany park v tichosti zavřít a spoustu sporných tematických námětů a staveb změnit nebo odstranit.
Jedna z tehdejších výmluv čínské strany japonským novinářům zněla: „Náš park nemá s Disney nic společného. To, na co ukazujete, není Mickey Mouse. To je čínská kočka s velikánskýma ušima!“
Prostě žádná čórka, coververze je to.
No, obraťme list.
Jakousi coververzí, jíž se dopouštějí skiresorty na vodních parcích, jsou jejich spanilé jarní přejezdy po hladinách uměle vytvořených jezírek, nemyslíte? Kdejaký skiareál takovéhle atrakce pravidelně pořádá či se aspoň sympaticky pokouší;
A tak by bylo divné, kdyby mokrá branže nezakontrovala.
A taky, že zakontrovala – nikým menším než slavnou Disney Company, která už v devadesátých letech ve svém orlandském Disney World parku otevřela vodní repliku lyžařského areálu nazvanou Blizzard Beach.
Když jsem tam v devadesátkách byl, stál celodenní lístek dvacet babek – dnes šedesát (viz Jak zvedá ceny Disneyland vůči ski branži).
Komplex Blizzard Beach zvládá už přes dvacet let pojmout denní limit 6500 zákazníků, po většinu dní (po floridsku celoročně klimaticky příznivých) má vyprodáno. Ročně to znamená přes 2 miliony osobodní za cenu lístku srovnatelnou s průměrným americkým či alpským skiareálem.
Pointa článku?
Žádná!
Kromě té samozřejmé – nevěřit Číňanům. (A taky Zagorce s Rezkem, radši.)
Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]