Promyšlená síť cest a pěšin v bezprostředním okolí areálu zůstává nejvíce podceňovanou celoroční atrakcí nejednoho horského střediska.
Většina letních návštěvníků vaše stávající stezky miluje a nejspíš by jich chtěli víc, nových. Přejí si mít na všechny nynější nekomplikovaný přístup, aby se po nich mohli i s dětmi či prarodiči procházet, běhat, vyrážet na túry s trekovými holemi, jezdit na kolech, koloběžkách, inlinech či kolečkových lyžích; v zimě pak na běžkách, backcountry lyžích nebo sněžnicích. Věřte či ne, existující síť cest a stezek je jedním z hlavních důvodů, proč většina lidí do vašeho areálu od jara do podzimu přijede; chtějí si vychutnat vaše přírodní okolí formou, jak nemohou u nich doma. Chytré resorty hledají a nachází způsoby, jak z této návštěvnické touhy profitovat.
Provozovatelé středisek v pochopitelné snaze vyhovět jakékoli poptávce po zákaznickém zážitku všechny či většinu svých přírodních cest návštěvníkům zpřístupňují a své půjčovny vybavují nejrůznější související výzbrojí, kterou na nich veřejnost může využít. Přesto mnoho středisek neumí docílit nějaké konzistentní finanční návratnosti; obvykle za přístup na turistické cesty nevybírají žádné vstupné (protože by je málokdo byl ochoten platit), přičemž jejich údržba – a zejména výstavba nových – peníze polyká. Ze statistik Americké horskostřediskové asociace přesto vyplývá inspirativní skutečnost: přírodní traily jsou v tamních horách jednoznačně nejsilnějším magnetem letní návštěvnosti a resorty díky nim čím dál častěji začínají generovat pravidelný příjem.
Co lidi opravdu chtějí
Mnohé průzkumné studie cestovního nebo realitního trhu prováděné v západním světě během uplynulé dekády naznačují, že velkorysá síť snadno přístupných přírodních cest (a optimálně i soustava zpevněných a osvětlených cest) je bezkonkurenčně vedoucím parametrem pro volbu letní horské dovolenkové destinace i coby místa k trvalému bydlení pro ty, kteří je v horách hledají. Až 80 procent respondentů takových průzkumů prý považuje dobrý terén k procházkám za nejvyšší prioritu pro rozhodování, kde chtějí žít. Dostatečná síť cest a chodníků v atraktivním terénu tak v dotazovacích anketách poráží dostupnost kvalitních veřejných škol, například. To o čemsi vypovídá.
← Mapa standardních běžkařských tratí krušnohorského areálu Lesná, celoročně využívaná i pěšími výletníky
Pravidelná analýza adresně měřené návštěvnosti středisek uvnitř vailské skupiny odhaluje, že přes půl milionu hostů – více než polovina celkové letní návštěnosti – do vailských resortů přijíždí, aby v jejich terénech využila bicykly nebo koloběžky. Z nichž téměř 400 tisíc v emailové zpětné vazbě zaškrtne variantu, že primárním ohledem pro jejich volbu byla dobrá dostupnost infrastruktury pro různé formy cyklistiky. Toto číslo zahrnuje jak placenou sjezdovou cyklistiku v bikeparcích obsluhovanou lanovkami, tak i „bezplatnou“ volnou cykloturistiku. (Její ekonomické efekty nelze u těch, kteří nemají koncernovou Epic registraci, spolehlivě měřit; proto v těch případech, kde si vailští marketéři nejsou jistí, používají konzervativně nižší odhady. Nejrůznější benefity věrnostního programu Epic karty však využívá vysoko přes 80 % všech návštěvníků v průběhu celého roku.)
Manažeři řady horských středisek mohou namítnout, že slušně hustou síť vlastních stezek mají hotovu a fungující, a že tedy není důvod tímto směrem o cokoli dalšího usilovat. Zde je důležité neztratit ze zřetele, co vlastně výše zmíněné sledování návštěvníků vailských resortů doručuje za vzkaz: dostupnost promyšleného robusního systému cest různých kvalit povrchu a schopnost se v takovém systému snadno uživatelsky orientovat významně ovlivňuje rozhodování, do kterého střediska se návštěvník rozhodne přijet. Přičemž dlouholetá praxe potvrzuje, že většina civilních cyklonávštěvníků hledá něco jiného než drsné sjezdy v bikeparku obsluhovaném lanovkami, absolvované stále dokola, den po dni, návštěvu po návštěvě. To je doménou limitované kvantity úzce specializovaných zanícenců, jaké si najde každá aktivita. Běžní návštěvníci si možná bikepark vyzkouší jednou dvakrát v sezóně a tím pro ně věc končí; řada dalších ani to ne. Nadto, uzavřený vějíř jednosměrných sjezdových trailů, po nichž to nebezpečně sviští a skáče a riziko karambolu tam konstantně visí ve vzduchu, není tím, po čem civilní cyklonávštěvníci touží. Tedy po dostupné a co nejlepší propojenosti místního systému cest s navazujícím horským okolím.
← Účelová mapa pro horská kola v okolí novoměstské arény Vysočina; dole nové biatlonové okruhy se střelnicí, nahoře staré běžkařské tratě v lese Ochoza
Vybudujte, propojte, zmapujte
Letní návštěvníci chtějí rozumně hustou propojenost stezek jak uvnitř střediska, tak za jeho hranicemi. Plus srozumitelnou mapu takového systému, z níž vyčtou (a dopředu se rozhodnou, kudy se vydají) nejen směry a převýšení, ale i kvalitu propustnosti a povrchu jednotlivých stezek (nepatrný singltrek, široká vozová cesta, nebo asfaltka?), tak i charakter krajiny v jejich okolí (jaké budu mít cestou výhledy, mám při cestě koupání či občerstvení a kde přesně, kudy dojedu do města nebo okolních vesnic atp.). Na jinou trasu se návštěvník vydá na procházku nebo na pěší túru (klidně úzké pěšiny a strmý terén), jinou zvolí pro horské kolo, ještě jinou pro kolečkové brusle nebo segway atd. Vše toto významně přispívá k subjektivně vnímané pozitivní zákaznické zkušenosti a ta bývá úvodním spouštěčem myšlenky na zopakování návštěvy a/nebo doporučení ji ostatním.
Zde popisovaný typ destinačních návštěvníků vyznávajících letní turismus na mnoho způsobů potřebuje svou výchozí základnu; přičemž střediskové ubytovací kapacity pro takový typ poptávky obvykle nemohou mít výhodnější polohu. Dtto platí o cenové vstřícnosti ve formě nabídnutého balíčku ubytování, strava, půjčovna, wellness a podobně – nikdo jiný než resort obvykle nemá takové možnosti. Středisko by mělo mít pro návštěvníky k dispozici účelově uzpůsobené mapy, v nichž je jejich ubytovací základna přirozeným centrem zobrazeného území a srozumitelně z nich lze vyčíst napojení na obdobnou síť komunikací v širokém okolí. V mapách srozumitelně označit vhodnost příslušných cest pro tu kterou aktivitu, a souběžně informaci zakomponovat do faktického značení v terénu.
Jakousi nadstavbou jsou specifické mapy pro orientační běh (chůzi, cykloturistiku, v zimě běžky), které mohou obsahovat několik postavených tras s pevným označením kontrolních bodů v terénu, občasně (třeba ročně) obměňovaných. Takové orientační mapy mohou střediska prodávat formou vstupného na velmi specifickou atrakci, anebo je nabízet v rámci jiného placeného balíčku aktivit. Že každý typ mapy může být na rubu plný reklamy od spolupracujících subjektů, která pomůže financovat topografické, kartografické a tiskové náklady, je běžnou praxí. Jsem silného názoru, že horské středisko, které ještě nemá specificky orientačně (a/nebo cyklo-běžko-turisticky) zmapovaný svůj kopec, nenabízí fixní orientační tratě a své mapy nemá rozumně uživatelsky propojené s okolím, se zbytečně okrádá o jednu z přirozených, neobvyklých a díky jedinečnosti každého terénu i originálních a neduplikovatelných aktivit s minimálními provozními náklady – v situaci, kdy jakékoli nové atraktivní aktivity obvykle střediskoví manažeři svízelně hledají.
Veškeré naznačené kroky vedou k dokonalejší nabídce vyšší využitelnosti cest i jejich lepšímu vzájemnému propojení a napojení na okolí; přilákají víc místních i destinačních hostů, budou mít pozitivní vliv na zaměstnanost a tržby. To celé poskytnutím či vylepšením podmínek pro celou plejádu vesměs bezpečných, každým snadno zvládnutelných, k přírodě šetrných aktivit.
Návštěvníci přijíždí do hor po stovkách a tisících za takovýmito na první pohled bezplatnými činnostmi, ale utrácejí za ubytování, v restauracích a za plejádu dalších služeb, pokud je budou mít k dispozici. Pěší turisti nejsou jiným lidským druhem než zákazníci holdující křeslům lanovek v létě v zimě. I pěší turisti jsou ochotni zaplatit za kvalitní zážitky blízké jejich naturelu, pokud jim je horské středisko dokáže ve vhodné formě nabídnout.
← Orientační mapa lesního terénu u skiareálu Lipno; vpravo dole jsou patrné sjezdovky a Stezka korunami stromů
Utrácejí, když mají zač
Vrátím se ještě do interních vailských statistických výstupů, zaměřených na ekonomické dopady návštěvnického využívání tamních sítí přírodních cest. Jednou větou by šly shrnout, že i pěší turisti konzistentně utrácí ve vailských střediscích hodně peněz. Například jedna jediná značená stezka pro cyklisty i pěší (Two Elk Trail a navazující spojky z a do Vailu) vygeneruje ročně kolem pěti milionů dolarů tržeb, obsluhuje ji 84 pracovních pozic a korporace z ní odvede přes půl milionu dolarů na daních. Příjmy z jediného trailu, jakých jsou jen v samotném vailském středisku desítky.
Návštěvnické utrácení v tomto konkrétním případě zahrnuje tržby od místních i přespolních v lokálních provozovnách. Místní tu utratí během typického výletu významně méně ($21 na osobu) než destinační návštěvníci ($288 na osobu a den). Na jednu jedinou, byť populární stezku, jde o ohromující čísla; v rámci celého vailského koncernu jsou takových označených cest stovky. Generující desítky milionů každoročních tržeb.
Tato zámořská realita by měla naznačit i tuzemským střediskům, že aktivní turisti jsou připraveni utrácet, budou-li obsluhováni adekvátní infrastrukturou a vybaveností. Podle statistik na kole rekreačně jezdí přes 40 procent Čechů; významně víc, než lyžuje. A téměř třetina tuzemských obyvatel rekreačně běhá nebo pěstuje aktivní turistiku. Převedeno na absolutní počty, miliony potenciálních hostů schopných nechal se zlákat inovativní nabídkou horského střediska. K nim uvažujme zhruba stejné kvantum výletníků zahraničních, dominantně německých, nadstandardně solventních.
← Podrobně zmapované okolí lipenské Maríny s návrhem varianty trati pro orientační běh
Staňte se středobodem
Agilní horské středisko bude usilovat o co nejlepší propojenost sítě svých vlastních cest všech úrovní i jejich logické napojení všemi turisticky atraktivními směry. Bude aktivně spolupracovat se sousedícími komunitami, podporovat a propagovat i jejich systém komunikací – optimálně způsobem, kdy nabídne vlastní zázemí coby ideální základní tábor a výchozí bod denních výletů do všech stran. Tímto způsobem bude organicky zvyšovat svou vlastní návštěvnost, tržby za střediskové ubytování, stravování a za další související služby. Bude benefitovat z obrovské kilometráže cizí infrastruktury, kterou nemusí budovat ani udržovat.
Nejspíš i vaše horské středisko nalezne rezervy v potenciálu optimalizovat svou vnitřní i vnější infrastrukturu komunikací. Jde o to, přestat uvažovat o cestách pouze pro rekreaci samotnou, a nově je vnímat jako nutně propojitelnou součást většího, důležitějšího celku. A propagovat svůj areál jako logické centrum pro aktivní dálkovou turistiku do všech stran. Vaši noví návštěvníci to pravděpodobně ocení; snad i váš ekonom.