V souvislosti s vývojem ceny ICE cukru #11 začínám všude okolo pozorovat čím dál víc dobrodružných vymetačů podlah. Lidí, snažících se dopředu uhodnout, kde si dlouhodobě medvědí trh škrtne břichem o kýžené dno a odrazí se zpátky nahoru.
Že naprosto nikdo živý netuší, kde přesně taková pomyslná podlaha leží, je zbytečné psát.
A proč dobrodružných? Protože nemálo z nich, když se rozhodnou nakupovat z jejich domnělého dna – ale to se nekoná a cena pokračuje ve své cestě na jih, den za dnem – namísto aby překousli hořkou piluli omylu a ze ztrátového obchodu vypadli ven, uchýlí se k něčemu jinému.
Motivováni tvrdohlavostí nepřiznat trhu svou porážku snad i v kombinaci s vírou, že když ne už dnes, medvědí trh musí vykrvácet zítra anebo hned potom, rozhodnou se nejenomže držet se svých ztrátových dlouhých pozic, ale přikupovat za nižší ceny další – a vylepšovat si tak svou pořizovací cenu.
Strategie, jíž burzovní svět dobře zná. Takzvaný averiging, česky průměrování vstupní ceny.
Jednoduše nakoupíte komoditu (anebo akciový titul) a pokud jejich cena dál klesá, přikoupíte si další kontrakty/akcie a ponížíte si tak průměrnou pořizovací cenu. Padá-li cena dál, postup opakujete. Až se trh skutečně otočí, jste na palubě býčí pozice se slušně nízkou pořizovací cenou, jež vám umožní dostat se do celkového profitu rychleji, než kdybyste drželi svůj úvodně nakoupený kontrakt a čekali s ním na obrat trhu.
Přirozeně k tomu, abyste si mohli dovolit takto „průměrovat“ pořizovací cenu, potřebujete mít dostatečně hluboké kapsy ve formě adekvátně velkého účtu, abyste byli schopni nejen si pořídit své multikontrakty, ale zejména finančně ustát dočasně nepříznivý vývoj proti vám se pohybující ceny, během něhož přikupujete do pozic, bez nutnosti čelit zlopověstným margin callům.
V akciovém obchodování není averiging nutně nebezpečnou taktikou, naopak. Akciové trhy se hýbou v naprosto jiném stylu než volatilní newyorské komodity; akcie chce naprostá majorita hráčů vidět růst a mnoho z nich zhusta inklinuje k tradičnímu investičnímu přístupu typu nakoupit a držet.
Držet, jak libovolně dlouho chcete. Několik let, dekád, dokonce je dědit z předchozí generace na druhou.
Ne tak ve futures trzích, v nichž má každý kontrakt svou strikně limitovanou délku života (obvykle okolo roku či míň).
V prostředí bez onoho luxusně neomezeného časového aspektu je průměrování své vstupní ceny nástrojem pouze pro velké hráče s bezednými kapsami. Nástrojem ke garantované výhře, dlužno dodat – pokud svůj dočasně nepříznivý vývoj ceny ustojí.
Pro malé hráče jde však o fatální hazard s jejich obchodnickou existencí.
De facto jde o opak principu přidávání si do pozic pyramidováním (tj. nakoupím kontrakt → ten vykazuje profit → použiju jej k financování přikoupení si dalšího kontraktu), a to přidáváním si do ztrátové pozice. Pokus vystavět pyramidu od špičky namísto od širokého základu.
Abych se vrátil do cukru. Chápu, že pokud obchodník sleduje trh řekněme rok s býčí slinou v ústech, vytoužené dno tuší v kdejakém korekčním zhoupnutí se cenové křivky. Situaci pak vůbec nepomáhá, že cukr za poslední roky stále jen ztrácí a profesně mladý obchodník, který za svého života neviděl tuhle komoditu jinak než za $30 nebo $20, je z cukru pod $15 na větvi.
Něco jako ropa, kdyby nějakým zázrakem spadla zpátky na 11 babek za barel, řekněme. Kolik z nás by si okamžitě nenaskočilo long, aspoň nějakou call opcí?
Jenže cukr může být od svého faktického dna šeredně vzdálený.
Jak šeredně? Klidně spousty stovek centů v jeho kotované ceně a/nebo řadu let reálného času.
Sám už možná půlrok ve svých TDE předem hlásím, že cukr pod svou $13 hladinou odstartuje začátek mého prvoplánového bidování call opcí, v němž jsem připraven pokračovat (a uvážlivě vybidované cally přikupovat) na jeho případné cestě hloub dolů, snad až do jednociferných cenových figur.
To je však něco zásadně jiného, než marné pokusy vystihnout dno v ostrém futures trhu.
Mé opce mě stojí pečlivě vybidované titěrné prémium a mají svou opční expirací striktně vymezenou životnost, za níž je musím nahrazovat novými cally z následujících kontraktních měsíců, vybidovaných opět podle stávající podkladové futures ceny. Komfort vybidovat si adekvátní prémium, když denně vidíte do aktuálních bid/ask spreadů, se nedá srovnat s naslepo nakoupeným futures kontraktem třeba včera 10. března, v bodě poslední úsečky na grafu výše.
A třením si králičí nožky pro štěstí, aby to bylo nejníž, kam se odteď cukr podívá.
Jenže jenom proto, že mladý trader ještě nikdy nezažil komoditu takto nízko a ani nedohlédne dostatečně daleko zpět ve svých zdrojích historických dat, neznamená, že trh ji nemůže zamknout do neaktivního rovníkového pásma tišin a nechat ji tam stagnovat roky. Či klidně dekády.
Představuju si, kolik asi vybíračů cukrového dna s už nakoupenými long futures kontrakty se mnou teď zuřivě nesouhlasí.
Jenže podívejte se, za co jsem obchodoval cukr zpátky v roce 98. Co na začátku kontraktního života stálo $11, bylo na jeho konci už za $8 a dno dál v nedohlednu.
Stávající vybírači dna, co už držíte long – udržíte finančně své dlouhé futures pozice při životě při cukru za 11 babek?
A co za $8?
Když jsem zkraje 90. let začal komodity objevovat, můj americký broker (účtující si komise $100 na lot) mi toho o trzích prozradil zhruba podobně, jako Dukeové Valentinovi v kultovní komedii Trading Places;
Cukr se v té době obchodoval shodou okolností právě na 8 dolarech. Ačkoli jsem toho o trzích moc nevěděl, žádné futures dno jsem tehdy uhodnout nezkoušel – viděl jsem do historie předchozích let a cukr v té době platil za nikam netrendující komoditu. Následující dekáda tuhle jeho pověst jen potvrdila.
Nicméně všimněte si, že v roce 85 se cukr obchodoval na 3 dolarech. Být v té době v trzích a při zkušenostech, o vybrání dna – klidně podpořeného přikupováním na cestě dolů – bych nejspíš uvažoval. Cukr je fyzická komodita relativně vysoké užitné hodnoty, a tehdejší maximální teoretický risk – že trh spadne z $3 na nulu – byl extrémně nepravděpodobný.
To by spíš producenti ve velkém hrnuli všechny zásoby suroviny do oceánu, jen aby zvedli poptávku.
S tímto na mysli by měli současní vybírači dna porovnat tehdejší faktické riziko ze $3 k nule, se současným ze $14 na $11. To se tu snažím zdůraznit. Zatímco $0 cukr svět nikdy neuvidí, za $11 si s ním můžeme sladit naše Cappuccina co nevidět.
Ale taky nemusíme. Právě proto jsem začal bidovat své pojisné call opce za bezbolestných pár šupů prémia. S futures kontrakty bych osobně nic podobného v současném cukru neriskoval.
Tom