Intrawestem vlastněný americký Snowshoe Mountain je nevelkým areálem o asi 60 sjezdovkách a přiměřeně volného terénu se 450 m převýšením v Appalachianských horách Západní Virginie. Třetí rok po sobě už opakuje svůj pozoruhodný experiment jménem Ridiculous Pass.
V doslovnej slovenčině, „no-to-si-snáď-robíte-prdel skipas“.
A vůbec, správně jsem měl napsat „zopakoval“ – protože ač polovina března, Ridiculous Pass 2015/16 už není k mání.
Marketing resortu udělal při tvorbě tohoto produktu několik zajímavých a bezesporu chytrých kroků, jež měly své dobré důvody, navenek však nijak zřejmé. Svýma očima strategii střediska nyní trochu rozklíčuju.
Před necelým měsícem, v úterý 17. února v 8 ráno východoamerického času, začaly webovky střediska povážlivě nestíhat.
Tisíce a tisíce lidí se pokoušely přes tamní online systém objednat si novou sezónku. Spousta z nich vydržela hodiny nanovo nechat načítat si kolabující rezervační stránku, než se jim podařilo obdržet potvrzení, že systém přijal taky jejich peníze z platební karty.
Důvod k takovému masovému nájezdu zavdal běžný status facebookového profilu střediska den předtím v 5 odpoledne:
Resort nabídl svou sezónku za $209 (pro srovnání: za necelý 1,5násobek DENNÍHO lístku do libovolného z prémiových vailských středisek) – s tím, že na ní lze dolyžovat i zbytek této současné sezóny.
Pro stimulaci poptávky zvolil marketing střediska neobvyklou kombinaci omezení kvantity dostupnosti a časové lhůty. Konkrétně, prvních 2500 zákazníků dostalo skipas za $209, dalších 5000 za $219, zbytek ostatních za $229, avšak pouze během 10 dní kampaně, do 26. února 2015.
Počínaje 27. únorem už Ridiculous Pass není k mání, sezónka už stojí standardních $329 a jmenuje se normálně.
Proč marketing střediska použil právě takovou kombinaci stimulů?
Kvantitativní omezení dostupnosti zabere extrémně efektivně hned, jakmile se nabídka zpřístupní. Proto ony zahlcené servery webovek střediska lidmi, snažících se být mezi prvními 2500, nebo aspoň následujícími 5000. Kdežto časová uzávěrka produkuje nárůst prodejů nejsilněji v okamžiku těsně před vypršením lhůty.
Kombinací obou strategií si resort zajistil frmol zájemců na startu i v závěru své krátké kampaně. Nadvakrát chytrý krok.
Nyní se zaměřme na vlastní cenu skipasu. 209 babek za zbytek sezóny této plus celou novou je cenovým ekvivalentem dvou nebo tří celodenních lístků do spousty amerických středisek. Cena Ridiculous skipasu je opravdu směšná.
Jenže i ona má svou logiku.
Než by jakýkoli areál chtěl slepě okopírovat jejich experiment, je vhodné vzít v potaz, kde přesně Snowshoe Mountain leží.
Nevím jak vy, já osobně považuju za jakýsi komfortní časový limit dojezdu k nějakému pravidelnému lyžování řekněme 90 minut. Opravdu – co je přes hodinu a půl, už by mě otravovalo řídit brzy ráno tam a za pár hodin zas zpátky, a zítra či obden nanovo.
(Upřímně, k pravidelnému lyžování řídím radši o mnoho míň, než hodinu a půl; nicméně 90 minut uvažujme jako konzervativní limit pro většinu lidí.)
Vyznačil jsem tedy do mapy okolo střediska Snowshoe 90minutový okruh a co nevidím – v takovém dojezdovém pásmu není prakticky žádná za zmínku stojící aglomerace. Jen pusté lesy Appalachianských hřebenů.
Když jsem však dojezdový rádius rozšířil na 4 hodiny času v autě, situace se dočista obrátila. Jen 5 níže označených aglomerací reprezentuje 25milionovou populaci, nemluvě o dalších neoznačených, plus masivně zalidněném metropolitním území New Yorku a Filadelfie kus dál na severovýchodě.
Jinými slovy, Snowshoe není středisko typu „střihnu si tu pravidelně svých pár ranních jízd před prací“, nýbrž „strávíme tu víkend/dovolenou“.
A ještě jinými slovy, naprostá většina oněch směšně levných $200 sezónek bude opakovaně využívána v kombinaci s ubytováním v resortu, plus dalšími souvisejícími pobytovými výdaji.
Což staví vlastní cenu skipasu do úplně odlišného světla, souhlasíte?
Dost podobně motivovaný cenový model roky úspěšně používá vailský Epic Pass – protože bez ohledu, v jakém středisku bude na Epic sezónku lyžováno, většina návštěvníků bude přespolních, tedy opakovaně utrácejících za pobyt a služby. Utrácejících opět do kapes střediska, dlužno zmínit.
Kdyby každý držitel $200 Ridiculous skipasu nepotřeboval pokaždé, když přijede, taky někde přespat a jíst, Snowshoe Mountain by jeho vlastní cenová politika zruinovala.
Proměnou své geografické situace do geografické výhody si však uprostřed liduprázdných kopců zašité malé středisko z velké části pokrývá své provozní náklady na budoucí sezónu už v únoru s tím, že vedlejším produktem se mu ve stejnou dobu začínají plnit i pobytové rezervace.
Snowshoe marketingu to pálí.
Management střediska Snowshoe Mountain představuje novinky před sezónou a OSOBNĚ zve zákazníky k návštěvě. Typ jednoduchého krátkého promo videa, jenž by měl posoudit otestovat si na svém obecenstvu každý resort.
https://www.youtube.com/watch?v=ZlWgSZAzS2U