Během kariéry jsem už uzavřel dozajista stovky ztrátových obchodů. Až na výjimky mívají všechny jedno společné – nebývají veliké. Snažím se, aby byly kontrolované, předem akceptované, mou hlavou i účtem komfortně zvládnutelné.
Jsou nevyhnutelným partnerem ziskových obchodů – některých taky malých, sotva pokrývajících původně riskovanou sumu (to když náhlá intradenní korekce strefí ke vstupu bezodkladně stažené stopy). Jiných zato velkorysých, násobně převyšujících původně podstupovaný risk. Takové bývají stavebním kamením obchodnických kariér.
Občas holt nějaké obchody nevyjdou – a klidně i v nepěkné sérii za sebou. Pro mě je taková situace zcela OK – ani náhodou nemá šanci ve zlém ovlivnit můj spirit a další počínání. Jsem na to koneckonců zvyklý; ztrácím v trzích nějaké peníze pořád.
Jiné pozice ale zase rostou příjemně mým směrem a zhusta si umí sáhnout na naplánované PT ještě třeba ten samý den, či následující. Ale ani z takových obchodů se nezblázním.
Nejsem totiž na své výsledky emocionálně vázán.
Významný problém mnoha obchodníků tkví v tom, že naopak začnou (či nikdy nepřestanou) být se svými dosahovanými výsledky extrémně emočně spjati.
Na první pohled je to jev normální a logický. Když někdo začne obchodovat, jak může NEBÝT se svými výsledky pocitově svázán? Vždyť výsledky jeho tradingu jsou tím, na čem mu v první řadě záleží; tím, proč se tento nelehký byznys s tolik špatnou pověstí uvolil poznat, naučit se jej a posléze do něj vložit své prostředky, častěji než ne nelehce nabyté.
Jak může někdo nebýt znepokojen tím, když jej trh po iksté za sebou položí na lopatky? A jak se jindy nemá dmout pýchou, když se mu podaří nějaká kardinální strefa, doslova násobící jeho malý začátečnický účet?
Emocionální sepjetí s vlastními obchodnickými výsledky je věcí podobně obvyklou, jako množství obézních lidí v ulicích. Přesto, pro dlouhodobý úspěch běžného tradera je NEZBYTNÉ snažit se o pokud možno absolutní separaci mezi jeho pocity a dosahovanými výsledky.
Důvod je prostý. Vlastní ego.
Naše ego je tím, kdo myslí, cítí, posuzuje a chce rozhodovat. Tím, kdo se CHCE dobrovolně vázat k věcem, místům, okolnostem, situacím, vzpomínkám, iluzím, názorům jiných. A taky tím, kdo podkope a bude vytrvale sabotovat naše dlouhodobé úsilí, nebudeme-li si dostatečně dávat pozor.
Pocitová vazba na výsledky jednotlivých obchodů nevyhnutelně vede k situaci, v níž trader ke svému rozhodování používá emoce, nikoli rozum.
Nedostatečná kontrola nad emocemi je podle mého názoru jedním z nemnoha klíčových faktorů, proč tolik lidí v trzích nechává peníze a nepřestane nechávat. Tím, že se nedokážou emočně odpoutat od svých výsledků, dovolují svému strachu, pochybám a nejistotě hrát dominantní úlohu v každém jednotlivém obchodě, který se tak stává od počátku nervy drásajícím, stresujícím prožitkem, nezávisle na vlastním docíleném výsledku.
Proč tolik lidí v obchodování selhává? Proč většina z nich po relativně krátkém čase své snažení vzdá? Proč opouští svou obchodnickou kariéru s na nulu vyčištěným účtem, zlomeným sebevědomím a šrámy na duši?
Zřejmě (mimo jiné) nedokázali ukočírovat své emoce.
Strýček z přízemí v Horáčkově lyrikálu Kudykam praví, že „emoce nejsou nemoce“. Možná ne; v burzovním tradingu však jsou.
Jak je vůbec možné své emoce dostat pod kontrolu? Jak překonat strach? Nemyslím v nějaké do růžova naaranžované teorii, nýbrž v reálném světě?
Jak vůbec obchodník dosáhne kýženého stavu mysli, totálně soustředěného a zaměřeného na vlastní cenovou akci, kompletně odpoutaného od svých emocí nemocí? Obchodujícího s chladnou hlavou, používajícího logiku a systematický kalkul?
Nemalý prostor ve své výukové agendě z dobrých důvodů věnuju tomu, jak a proč musí trader rozvíjet své správné osobnostní charakteristiky. Jak kultivovat svou disciplínu, trpělivost, důvěru v sebe sama i svůj systém, atakdál.
Jenže. Jakkoli vysoká dávka sebeovládání a pozitivního smýšlení bude traderovi k ničemu, nebude-li vlastnit konkrétní a propracovaný plán. Specifickou metodologii, v historii odtestovanou a na papíře dlouho a s úspěchem trénovanou, ve kterou tudíž upřímně a pevně věří. Do detailu připravený plán, neopomíjející žádnou potenciální tržní variantu, jež by mohla nastat.
Bez takové úspěch v obchodování není možný.
Jen s plnohodnotným plánem, produktivní metodologií a důvěrou v ní lze začít budovat stav obchodnické emoční odtažitosti. Jen pokud mám k dispozici fungující metody a detailní válečný plán, pouze tehdy jsem schopen soustředit se na celkový obraz.
Je to jako v bitvě či ve válce, když už ta se dnes přetřásá na každém kroku. V ní bývají často záměrně obětovány malé, limitované ztráty, aby se zjistily a otestovaly slabé články nepřátelské strany. Jakmile je nějaká slabina nalezena, vojsko jí hledí využít.
Podobné platí v trzích. Pomocí své metodologie „testuju“ trh, hledaje specifické situace, na něž jsou mé metody zaměřeny. Používám k tomu nízkorizikové obchody s jasně definovaným a limitovaným riskem. Pokud mi pokus nevyjde, jsem vystopován ven a zapíšu si malou ztrátu. Je-li ale takový pokus strefou do černého, jsem schopen využít situace (pomocí trendu, S/R situace, jakéhokoli jiného přístupu) pro významnější profit.
Tento proces testování trhu je opakován frekventovaně, zas a znovu. Soustředěn jako válečný generál na cekový obraz si uvědomím, že v průběhu bitvy potřebuju učinit spoustu testů potenciálních nepřátelských slabin. V závislosti na velikosti účtu a na preferovaném časovém rámci (daytrading, krátko-, dlouhodobé pozice, kombinace těchto atd.) můžu snadno absolvovat mnohoset obchodů za rok.
Taková kvantita obchodů volá po vyvinutí si nějakého stupně mentální ostražitosti velmi hlasitě sama o sobě, nemyslíte?
Nyní – mentální, emoční odtažitost od dosahovaných výsledků obchodování neznamená, že vám to, lidově řečeno, bude jedno. Nic takového. Emoční odtažitost ve skutečnosti představuje mít kompletně koncentrovanou mysl, zaměřenou beze zbytku na vlastní PROCES obchodování, tady a teď. Neustále, bez odtěkávání pozornosti někam jinam – tak, jak se to běžně děje v hlavách většiny z nás.
Znamená to vždy se soustředit na vlastní průběh obchodu, na striktní dodržování pravidel a používání svého válečného plánu. Vždy aplikovat disciplínu a trpělivost. Vždy lpět na co nejobjektivnějším pohledu na své obchodní metody – nemálo obchodníků vidí v jiné síle stejný signál v situaci, kdy jim o nic nejde (papírový trénink) než když leží na stole jejich vlastní peníze.
Tohle je cesta vedoucí k docílení emocionální odtažitosti. Stav mysli a vlastní praktikované obchodování, při němž můžete analyzovat kolik chcete nových grafů a nahodilých tržních situací, a zůstanete emočně nesvázáni s případnými následky právě činěných rozhodnutí a totálně koncentrováni na přítomný okamžik. A na trhy, potenciálně nyní odkrývající ty nejlepší obchodní příležitosti – jakési náhle vzniklé slabiny v týlu nepřátelských vojsk.
Obchodnická mentální odtažitost není mnoho jiného než koncentrovaný, kreativně zaměřený stav mysli, schopný rozpoznat a vyblokovat všechny nežádoucí emoce, jež na nás naše nevyzpytatelné ego může chtít vrhat v kterýkoli čas – obvykle, když se nám to hodí nejmíň.
Považuju za nezbytné tento stav v sobě bez přestání kultivovat. Bez nalezení si vhodné metodologie v první řadě, jejího poctivého odzkoušení a vybudování si důvěry v její spolehlivost ale taková věc nebude možná.
Tom