Dřív či později, každý trader, kterého trhy nechají i po roce aktivity finančně naživu, skončí u starého, dobrého, nudného i vysmívaného, elementárního obchodování s hlavním trendem.
Možná bude používat i pár dalších, „svých“ odlišných strategií, nicméně dlouhodobé poziční obchody s trendem budou hlavní zbraní v jeho arsenálu. Přesně v souladu s provařenou frází „buy low, sell high“ a další „go with the flow“ – každý zkušený trader ví, odkud v tomto byznysu pochází konstantní peníze.
Každý, kdo není v branži zazelena utržený, bude chtít být long, když ceny dlouhodobě rostou, a trh shortovat, když klesají. Bude chtít dokázat včas nastoupit do rodícího se hlavního trendu a potvrdí-li se jeho směr, vydržet v pozici – a jen si, dovolí-li to stav jeho účtu, přidávat a množit své kontrakty.
Jenže jak obchodník pozná, že nastal ten rozhodný okamžik rodícího se trendu?
Lapidárně a zpola cynicky napsáno, nepozná.
Anebo vy poznáte? Na konci týdne se cukr po skoro čtvrt roce koketování s vytvořením domnělého dna ponořil do nových nížin a zavřel pod $12. Kdekdo v trhu číhá na finální obrátku a nový dlouhodobý býčí trend, já mezi nimi. Zatím jsem si, během posledních měsíců, při číhání mohl postavit čekárnu z vlnitýho plechu. Zbytečně – nyní cestujeme dál na jih, do nových lows.
Ví snad kdokoli z nás, kdy a kde obrátka nastane? Neví. Všichni jen víme, že nastane, dřív či později.
„Dřív či později“, jaká otřepaná, prázdná floskule. Osobně vsázím boty i s ostruhama, že spíš později, než dřív. Sleduju komodity už od časných devadesátých let, bratru čtvrtstoletí. Jako nikdo druhý u nás. Podívejte, co mě cukr hned v devadesátkách naučil: že je mu víc než dobře v pásu mezi $12.5 až $10, resp. v hrubším měřítku mezi 15 a 5 dolary. A že mu tam bývá dobře dlouho. Celé dekády ze svého pohodlného pásma nemusí chtít vystrčit svůj nos.
Když se však rozhodne vystrčit, obvykle ten pohyb svou intenzitou i vzdáleností stojí za obchodníkovu pozornost. A proto my všichni v cukru už měsíce lelkujeme a nejspíš další měsíce budeme.
Nikdo nemáme věštící kouli a neznáme žádný spolehlivý indikátor, který by obrátku trendu bezchybně identifikoval. Jednoduše musíme začít jednotlivým kontraktem (event. poměrným zlomkem zamýšlené kvantity lotů) s nijak vzdáleným základním stopem, abychom takříkajíc otestovali vody předtím, než zaujmeme pozici v původně plánované síle.
Pokud vývoj v trhu dá zapravdu našemu výchozímu plánu a potvrdí nám, že plujeme po proudu, můžeme chtít cíleně a systematicky přidávat do pozice, jak cena půjde naším směrem. Takovým přístupem budeme využívat části svého nově vytvořeného profitu k financování marginu přidávaných kontraktů.
Nemluvím tu o pyramidování, spíš jakémsi stavění sloupu. Tedy přidání si dalšího jednoho lotu k prvnímu výchozímu, anebo dvou při úvodních dvou. Pak nových čtyř na základě nakumulovaných čtyř stávajících, případně.
Tímto konzervativním způsobem lze docílit plánované expozice v trhu a zároveň nechat momentum pohybu, aby pracovalo v náš prospěch, nikoli proti. Nedostane-li se trh daleko za naši vstupní cenu a bude-li bojovat v oblasti nedaleko za ní, nebudeme sedět s množstvím plánovaných lotů na krku, nikam necestujících, možná už korigujících zpátky. Budeme držet jeden počáteční. Potvrdí-li se nicméně náš plán a cena půjde po vstupu naším směrem, co nevidět si formou sloupového přidávání můžeme doplnit svou expozici do původně zamýšleného objemu.
A pak už si jen přát silně a dlouho trendující trh. Třeba jako tenhle. Grafy pravidelně studující oči by měly rozeznat obrázek současného Japonského Yenu podobně neomylně, jako zadek Jennifer Lopez.
Síla naší expozice v trhu musí zůstat zdravě adekvátní velikosti našeho účtu, za všech okolností. Nenaznačuju tu hrozící nebezpečí margin callu – do blízkosti takové eventuality bychom neměli okolnostem dovolit vůbec se přiblížit.
Rozumný obchodník by měl dodržovat konzervativní pravidlo neriskovat víc, než 50 % hodnoty svého účtu. V každém jednotlivém obchodě pak ne víc, než 10 % v případě malých účtů anebo ještě míň procent v případě účtů větších. Takové ukázněnosti se v hantýrce říká dobrý money management a zajistí, že i kdyby trader utrpěl sérii ztrátových obchodů, neohrozí jej v základním – ve schopnosti dál obchodovat a být připraven na svou další příležitost, až přijde.
Protože jak frustrující musí být situace, kdy zavčas rozeznáte formaci svého velkého obchodu, rádi byste vstoupili, ale nestačí vám to základní – prostředky na margin. A vy pak sledujete, že trh udělal přesně to, co jste tušili a přáli si, aby udělal – jenže vy na palubě chybíte.
Kdoví, možná jako já číháte na okamžik, kdy se otočií a koriguje stávající Dow. Lhostejno, zda jej budete chtít jít short futures s pevným stopem, s nakoupeným callem nebo medvědí trh řešit long put opcemi.
Pravidlo selského rozumu říká, že pokud necháte v každé situaci polovinu či víc svých prostředků sedět na účtu neexponovaných v otevřených pozicích, žádná nepříznivá nahodilost by vám neměla přivodit zlopověstný margin call. Ten bývá začátkem skutečně vážných problémů, kdy pánem situace přestáváte být vy a do hry vam začnou zasahovat jiné, vnější okolnosti, beroucí nulový ohled na případné „nadějné stádium“ vašich pozic, na vaše potřeby a přání.
Pokud kdy přesto margin call dostanete, mám pro vás jedinou silnou radu. Nikdy mu nevyhovte. Nikdy neposílejte dodatečně peníze na deficitní účet a nepřiživujte bující agónii. Nechte si uzavřít příslušný kontrakt či kontrakty, které za margin callem stojí. A to bez ohledu na vaše „naděje“ (jež v této fázi bývají často jen chimérou, než racionální vyhlídkou).
Pak začněte odznovu sice se ztenčeným, ale opět ve zdravém poměru exponovaným účtem. Nehledě k tomu, že každý margin call může být těžko hlasitější výstrahou pro to, zanechat dočasně obchodování a vrátit se zpátky na papír trénovat a zjistit, odkud přesně váš problém vychází.
Tom