Když se cena zlata v roce 2011 vyšplhala na historický rekord nad $1,700 za trojskou unci, záhadně se odevšad jak ze škvír vylíhlí mravenci vyrojili sebevědomí experti na drahé kovy. Na potkání každého verbovali do nákupu fyzické komodity – zlatých mincí a cihel – věštíce globální kolaps akciových trhů a přesun investičního zájmu do zlata.
Jenže akcie nepřestávaly zběsile růst, dosahovaly svých historických maxim, zatímco zlato stagnovalo – trhu logicky došli lidi dost hloupí na to, aby si zlato za $1,700+ dál kupovali a zhoršovali si tak svou průměrnou pořizovací cenu.
Když se na podzim 2012 cena zlata nakrátko pokusila atakovat svou dosavadní vrchní slupku bubliny (označeno šipkou), hysterie zlatých naháněčů vygradovala do neúnosné míry – hodně lidí si to dobře pamatuje. Každé aspoň trochu vlažné tělo jim stálo za pokus. Kdokoli dokázal svým dechem zamlžit zrcátko, tomu cpali své nakašírované analýzy o zkáze světa, kolapsu akcií a dolaru – a zlatu letícím do oblak.
Jenže do oblak nepřestávaly letět akcie (i růst dolar), zatímco zlato, trpící nedostatkem kupců a naopak čelící masovým vynuceným prodejům zklamaných investorů a slabých býčích pozic, nabralo ostrý jižní kurs.
Dva roky jsem od žádného neslyšel, předpokládaje, že je s nimi konec. Jak naivní. Mravenci se opět začínají líhnout. Argumentujíce nyní Islámským státem, Ebolou, Ruskem, Čínou a Severní Koreou, zlato se vyšvihne zpátky nad $1,600. Viz jejich čerstvá inzerce vlevo od grafu.
Pochybuju, že kdokoliv z těchto lidí nebo firem drží nějaké seriózní dlouhé pozice. Hlásají zlaté evangelium hloupým kavkám pro své komisní poplatky.
Osobně bych long zlato nešel ani v horečce. Put opce jsou jediné, co v tomto segmentu uvažuju a dál budu. Cena zlata patří naprosto jinam. Celé je to jedna velká bublina, jako tolik ostatních – mnohých splasklých, jiných ještě ne.
Schválně jsem si našel v papírovém archivu, za co jsem obchodoval Comex zlato zpět v roce 98 – ročník, jehož grafy jsem našel jako první. Tehdy cena brázdila $300 lajnu – něco, co si dnes málokdo umí představit.
Celá věc mi oživuje deja-vu z přelomu milénia, kdy na českém trhu byli hvězdnými akciovými naháněči Private Investors. Nebyl týden, co by v televizi někdo od nich – nejčastěji tam chodil lhát Petr Kukla – všeználkovsky prorokoval Dow i Nadaq letící do stratosféry.
A lákal do jejich rozehraného letadla další pasažéry, jak jinak.
Přičemž oba indexy už dva roky marně narážely do rezistence vrchní slupky svých bublin, jež záhy praskly a poslaly většinu nadržených býčích obchodníků do čistírny.
Z PI se rázem ukázali být takoví Milli Vanilli české burzovní scény. Superhvězdy v té rajcovní fázi mezi lží a jejím odhalením, krtci pod zemí den nato.
Na jaře 2001 vyhlásili PI bankrot, zalehli na matrace, soud je v roce 2011 poslal natvrdo do vězení za prokázanou zpronevěru CZK 800 mio, přičemž je nabíledni, že spousta zdejších pseudocelebrit, státních i obecních zaměstnanců a mnoho dalších mělo dobré důvody své tanečky s PI nechat pod kobercem.
(S účtem pod 1 mio se s vámi v PI příliš nebavili, 5 mio dostávalo jejich pozornost, 10+ mio účty měli klienti podle jejich gusta.)
PI nakonec od meditace v lochu vysvobodila zlopověstná Klausova amnestie; ještě než k ní došlo, stačil sebevědomě všeznalý šéf PI Dušan Tejkal prozřít a provést pozoruhodnou revizi svých kompetencí, (cituju): „Je mi líto poškozených klientů a mrzí mě, že jsem pravděpodobně svou nezkušeností přispěl k tomu, že jim ta škoda vznikla.“
Zpátky do zlata. Na něj se vztahuje to samé, co na jakýkoli jiný burzovní trh – a vždycky bude.
Buy low, sell high.
Ale co dělat, když je cena na stropě? Nedělat buďto nic, anebo položit peníze na stůl a po chlapsku riskovat svůj kontrariánský názor: sell high, buy low. Pomocí put opcí – tedy s pevně limitovaným rizikem. Stejně jako v indexech, ropě, či čemkoli jiném svého času na historických maximech.
Žádný strom, trh či cokoli jiného do nebe nevyrostou.
Tom