Hodně obchodníků – ne nutně jen začínajících – se podle mého názoru neprakticky nadměrně zabývá definicí trendu.
Bývají zmatení, když nějaký konvenční indikátor definuje v trhu býčí trend, kdežto jiný konkurenční indikátor ještě vyčkává a deklaruje trend neutrální. Mívají těžkosti rozpoznat, kdy už jde o nový trend a kdy ještě o korekci původního. Váhají, zda ještě mají zkoušet nakupovat v nově rozběhlém býčím trendu či prodávat ve starém medvědím, anebo si už raději zůstat sedět na rukou.
Osobně mívám ke všemu výše naznačenému jediný postoj; i pokud by snad od nějaké autority, jíž věří, obdrželi jednoznačné potvrzení, že „nyní jde už o trend, nikoli o korekci“ – k čemu jim taková informace bude prakticky dobrá? Samotný fakt, že budou na palubě (v parametrech nějaké metodologie) oficiálního trendu, jim ještě v žádném případě negarantuje dobrý výsledek obchodu – obzvlášť v případě, kdy mají malý účet a jednoduše MUSÍ mít svou pozici ošetřenu nějakou formou víc či míň blízkého stopu, existenci/podobu proklamovaného trendu svým umístěním ignorujícího.
Já osobně se na futures trhy ze zásady dívám z krátkodobé obchodnické perspektivy. Nikoli perspektivy daytradera; avšak krátkodobé. Obvykle se snažím o dvou- až řekněme pětidenní pozici NEZÁVISLE, zda ve směru stávajícího hlavního trendu (je-li většinou konvenčních indikátorů tak určen), či proti němu, tedy v korekci. A abych řekl pravdu, moc mě ani nezajímá, zda se právě pokouším jít po či proti srsti býčí nebo medvědí.
Snažím se primárně vnímat aktuální cenovou akci posledních několika dní, nikoli trend jako takový.
V mém chápání je už tří-úsečková sestava s posloupně vyššími H i L klasifikována jako uptrend, který mohu chtít legitimně obchodovat jak „po proudu“, tak i proti – klidně jako zdánlivě nerozhodnou SBBA, jak mimochodem k podobné situaci poměrně často přistupuju.
Přirozeně, že samotná existence tří- a více- úsečkového minitrendu není pro můj vstup do obchodu rozhodující a/nebo dostatečná. Vždy chci vidět minimálně ještě jeden další potvrzující signál – od S/R bariér (denních a optimálně i inradenních) vyčištěné okolí vstupu, vhodnou pozici aktuálního trhu z hlediska retracement linií, a podobně.
Pokaždé nicméně k trhu mentálně přistupuju tak, že ON SÁM se rozhodne, kam se po zítřejším OR mišmaši vydá, nezávisle na stavu trendu či jakýchkoli jiných křivek technické analýzy. Já se s trhem přít nehodlám, tyhle (občas romantické a občas ne) pokusy mám už dlouho za sebou.
Vidím-li v některém směru vhodné podmínky pro potenciální obchod, chci do něj zítra jít. Vidím-li takové podmínky v obou směrech, nemám problém nastražit své vstupní pasti na obě strany a nechat na zítřejším trhu samém, co udělá.
V rámci svého „krátkodobého“ obchodnického přístupu mě příliš nezajímá, jdu-li s trendem anebo proti – v perspektivě řádově několika málo dní předpokládaného trvání pozice nepřiládám příslušnosti k hlavnímu trendu valný význam. Vždy se v pozici soustředím na maximální redukci risku a posléze, postupuje-li cena mým směrem, na zamknutí si svého jistého profitu racionálním posunem SL za pozicí optimálně v souladu s „dnešní“, nejnovější intradenní S/R situací, pokud možno patrnou ve víc než jediném intradenním časovém měřítku.
Bývám docela spokojený natrhat si nízko visící ovoce; v mém vnímání zhruba troj- nebo čtyřnásobek své původně riskované částky. Vzhledem k tomu, jak blízké základní stopy typicky používám, častěji než ne strefa mého nastaveného PT nevyžaduje žádný zásadní cenový pohyb. Často inkasuju svůj PT exit za využití standardní rychlosti a rozsahu běžné, každodenní cenové akce; momentum pohybu, když už se cena na nějakou stranu vydá, zařídí zbytek. Trh se přitom dál může nacházet v rámci svého původního statusu, v němž byl, když jsem pozici otevíral – ať už šlo o hlavní trend, korekci nebo neutrál.
Nyní – limituju snad veškerý svůj potenciál výsledku stanovením si PT cíle hned první či druhý den v pozici? Rozhodně ne, jakkoli většinu svých futures pozic v rozpětí 1-5 dnů v reálu zavírám – o tom však rozhoduje cenová volatilita, ne moje vrtkavá mysl.
Na většinu tradů aplikuju svou PP (podmíněně poziční) taktiku, jež mě v kombinaci s velkoryseji nastavovanými denními PT může udržet na vlně silného trendu libovolně dlouho (bude-li trend dostatečně „hladký“, bez významnějších korekcí). A zároveň, kdykoli nastane neortodoxně silný denní cenový pohyb, mi umožní vyinkasovat si dosavadní profit a zítra se klidně pokusit o nový vstup – typicky v rámci nějaké minikorekce, která po excesivních denních pohybech zhusta následuje.
Často v téhle souvislosti dostávám od studentů otázku, zda je chybou, případně jak velikou, chtít nakupovat silný býčí trend v pokročilém stádiu, možná dokonce v oblasti kontraktních maxim.
Jenže jak na tohle férově odpovědět?
Jakákoli nová, dosud vámi neprobádaná věc, do níž se pustíte (pochopitelně nejdřív na papíře) a která skončí třeba i neziskem, nemůže být v mém vnímání chybou – pokud jste připraveni se z ní učit. Za chybu bych naopak považoval apriori nic nezkoušet, zůstat sedět stranou a zpětně se trýznit výčitkami, že jsem nerozhodný slaboch, řídící se varovnými hlasy druhých.
Ano, nakupovat poblíž kontraktních H bude vždycky poměrně agresivní taktikou (zejména kvůli potenciální zvýšené cenové volatilitě), ale nikdy ne zapovězenou – aspoň pro mě ne. Podívejte se do libovolného grafu a zjistíte to sami – trhy si rády testují své dosavadní maxima; znovu a znovu se k nim cena vydává a zkouší, zda je lze porušit a začít tvořit nový, ještě vyšší vrcholek. Plus, v silném trendu často bývá skryto silné momentum pohybu… a nikdo, naprosto NIKDO skutečně neví, kdy bude trend definitivně u konce.
Kdo je v oboru dost dlouho, naučil se z první ruky, že trhům bývá fuk, že část světa je může vidět očima nějakých indikátorů jako překoupené, které těžko můžou růst dál. Jednoduše pokračují v růstu.
Sám se nestydím odnést si z takových čas od času něco drobných profitu – typicky z párdenního svezení se s trendem anebo protiproudového prodeje UT na některé z korekcí, poblíž kontraktních či historických maxim poměrně frekventovaných.
Jindy mi můj pokus nevyjde a trh mě vyhodí na základních stopech ven – čím je cena výš, tím vyšší volatilita a tím rychleji vyletím – občas možná s nějakým extra horším skluzem.
Mám to ale považovat za nějaký problém? Za chybu?
Ani omylem, všechno bylo v plánu.
Je jasné, že pro většinu soudných traderů bývá mnohem logičtějším přístupem nakupovat trh ne na maximech, ale naopak když je pěkně dole: buy low, sell high, ne? Ono „soudných“ v předchozí větě je tu klíčovým slovem. Protože čím níž k tušenému dnu cena komodity klesá, tím častěji a iracionálněji začíná trader ono dno vidět a předvídat v prakticky čemkoli, v jakékoli formaci.
Všechno ze strachu nepropásnout jedinečnou příležitost koupit trh za historicky nízko. Jinými slovy, z chamtivosti. (Kde bývá chamtivost, doprovází jí strach, jakkoli maskovaný.)
V březnu jsem tu varoval před zbrklým nakupováním cukru z chamtivosti/strachu; tehdy se komodita obchodovala za $14. Od té doby se mnou studenti chtějí býčí stranu cukru a její timing řešit bez přestání – čím je cena níž, tím intenzivněji. A budou chtít až do bodu, kdy se trh skutečně otočí. Že to ještě může trvat měsíce a možná roky, ode mě slyší a čtou, ale malověrně pochybují. Jejich oči vidí v trhu dno.
Jenže kolikrát tam už dno viděli z jarních $15?
Dnes je trh na $10 a osobně inklinuju k tomu, že po dlouhých letech tu budeme mít opět jednociferný cukr, a ne nakrátko.
Co v takové situaci dělat? Píšu to pořád dokola. Pojistit si býčí stranu levnými long cally vybidovanými za pomyslných pár grešlí, a neztrácet vážné peníze ve futures trhu utopickými pokusy vystihnout nevystihnutelné.
Takovou věc si může dovolit Warren Buffett, který může cukrové futures tady dole za $10 koupit v jakémkoli množství a bez SL, finančně s úsměvem přečkat jakkoli dlouhou a hlubokou tvorbu SKUTEČNÉHO dna, a pak dál se stejným úsměvem prodat cukr vysoko, až tam zas bude. Pan WB deklaruje, že nerad ztrácí peníze, a tak je holt neztrácí – má finanční sílu si to dovolit.
Malí obchodníci jako vy a já máme k dispozici pečlivě vybidované long opce, suplující tu samou (oukej, velmi podobnou) věc. Díkybohu za opce.
Jenže víte co? Hádám, že WB v žádném long cukru nejede. Není zazelena utržený, aby z historie dobře nevěděl, že jednociferný cukr (dokonce jednociferný nízkého řádu) tu může být dlouhé roky, klidně dekádu dvě. A pro WB už termín „dekáda dvě“ dostal jiný význam, tuším.
Výš zmíněný „soudný“ obchodník taky například zkraje letošních prázdnin stádně nezkoušel nakupovat z $60 long ropu jen proto, že fundamentálně by měla přes léto růst. (Dnes už je za $45 a podezírám, že $40 hladina bude komoditu vábit jako máloco. Nakrátko se tam v novém století podívala jen po kolapsu ze $140 v roce 2008.)
Je nabíledni, že NIKDO v branži svůj fundamentální futures nákup z $60 finančně nepřestál. Všichni vypadli ven s větší či menší ztrátou, do jednoho. A příště budou poučenější, možná.
V tradingu jde totiž vždycky o tu samou ambici – zobchodovat pozice s limitovaným, plně kontrolovaným riskem. Nezávisle, co si já anebo kdokoli jiný můžeme myslet (či být přesvědčeni) o cukru, ropě anebo jakémkoli jiném trhu, jejich cena může v každém okamžiku krutě zkolabovat anebo naopak vylétnout do oblak, doslova v minutě. Každý z nás, kdo jsme ve hře delší dobu, jsme takovou věc zažili iks-krát, na vlastní kůži a účet.
Na mé úloze tradera to ale nic nemění – potřebuju si finančně krýt zadnici (jinými slovy, aplikovat soubor svých ověřených strategií a taktik, udržujících můj risk co nejmenší) a snažit se utrhnout si nějaký slušný profit.
Jakýkoli kladný rozdíl považuju v tradingu vždy za dobrý výsledek. Vím totiž, jak velká spousta obchodníků se strachy drží stranou a jen se dívají.
Když mi můj pokus nevyjde, jednoduše si vezmu svou ztrátu – která je vždy snesitelná, protože dopředu plánovaná a akceptovaná. A jedna či dokonce několik takových v řadě nic nezmění na mém aktuálním pohledu na trh – hned následující den či za dva tři můžu vidět nový signál, na základě kterého můžu chtít jít do nové pozice.
Nikdy se nebudu držet stranou jen proto, že podle názoru někoho jiného je trh unavený nebo za zenitem svého potenciálu pohybu. Taková věc mi nedává smysl.
Tom