Každý běžkař čelí v závodě čtyřem hlavním úkolům: musí se snažit podle svých schopností excelovat fyzicky, technicky, psychologicky a takticky.
Z tohoto kvarteta většina lyžařů věnuje pohříchu nejmenší pozornost taktice, ačkoliv v průběhu závodu často jde o tu nejdůležitější složku pro dosažení nejlepšího možného výkonu. Současně jde o jedinou oblast, kterou mohou udržet v průběhu celého závodu výhradně pod vlastní kontrolou.
V následujícím textu zkusím aspekt závodní taktiky zjednodušit na samou dřeň, aby šlo o srozumitelný a použitelný koncept pro závodníky i těch nejnižších úrovní – pro něž tuto rubriku píšu.
Dobrá taktika se skládá ze dvou elementů: mít solidní plán do závodu (následně dodržený) a správné tempo.
Pochopitelně jde o navzájem provázané oblasti; abyste dokázali nastolit korektní tempo, potřebujete znát do co největšího detailu trať závodu a mít plán, jak budete atakovat každý podstatný úsek trati. To vám poskytne potřebnou sebedůvěru a pomůže vám to co nejlíp vyhodnotit svůj výkon po závodě – což bude důležité pro vaši budoucí práci.
Lhostejno jak významný i jak dlouhý závod, lze jej tempově absolvovat třemi principiálními přístupy: buď začnete rychle a postupně budete umírat (říká se tomu pozitivní tempo), nebo začnete pomalu a budete přidávat (negativní tempo), anebo si zkusíte stanovit a udržet tempo rovnoměrné.
Trenérské analýzy dlouhodobě naznačují, že ve většině případů je pro co nejlepší výkon nejefektivnější taktikou zvolit si rovnoměrné tempo. Zejména v závodech s hromadným startem se ale tohoto dost složitě dociluje; je tak snadné chytit se tempa vedoucí skupiny a pronásledovat ji od samého startu. Vyžaduje si to obří dávku sebedůvěry i sebeovládání, začít už od startu ve vlastním tempu a nechat ostatní startovní pole, ať si dělají to své.
Řada závodníků je zvyklá reagovat v závodě impulsivně a věří, že pokud budou ztrácet na čelo závodu už od startu, nikdy se na špici nevrátí. Následující píšu z vlastní zkušenosti bolestivě odžité bezpočtukrát v hromadně startovaných závodech různých sportů: pokud jsem se kdy snažil držet soupeřů, kteří na mě byli příliš rychlí, jakmile mě (nevyhnutelně) odpárali, začal jsem plíživě zpomalovat a obvykle se pak trápil až do cíle. To jsem opakoval tolikrát, než jsem pochopil, že žádný iluzivní den, kdy zase vyrazím s těmi, na které nemám, a vydržím s nimi až do cíle, nikdy nepřijde.
To když nechám stranou fakt, že většina sportovců – já mezi nimi – radši v posledních kilometrech závodů umdlévající soupeře předbíhá, než je předbíhána.
Ne špatný a pro většinu lidí proveditelný způsob, jak si v závodě stanovit vlastní tempo, je rozdělit si trať na třetiny. V první třetině pak běžet s pocitem, že byste dokázali přidat, ale trošku se držíte zpět. V prostřední části byste měli běžet tempem, které odpovídá vámi stanovenému cílovému času (kdybyste jej dokázali držet konstantně). V poslední třetině byste pak měli cítit, že pokračovat v tempu z prostřední třetiny vyžaduje vaše maximální úsilí a sahání si na dno.
Abyste takovou strategii vůbec dokázali implementovat, musíte dobře znát pocit maximálního tempa udržitelného rovnoměrně v průběhu celé délky trati. Taková schopnost přichází se zkušenostmi i způsobem, nakolik chytře pracujete s intervalovým tréninkem, testovacími závody zkraje sezóny a jak svědomitě analyzujete všechny své předchozí závodní výkony. Samozřejmě, že takové průměrné tempo se v jednotlivých závodech liší podle délky trati a náročnosti profilu.
Pro většinu lidí bude užitečným pomocníkem pro stanovení si tempa snímač tepové frekvence. Pokud budou vědět, že jejich průměrná tepová frekvence na danou vzdálenost je 165 tepů, v první třetině budou chtít zůstat pod touto hranicí, ve druhé bude jejich cílem držet se co nejvíc kolem úrovně 165, na začátku třetí pak zatnou zuby a opřou se do toho ze zbytků sil.
Závěrem ještě jedna důležitá věc: výsledek každého závodu ovlivní do jisté míry i způsob, jakým v jeho průběhu pracuje vaše hlava. Své myšlenky byste měli koncentrovat na hlídání si své techniky, monitoring svého dýchání a tepové frekvence. Neměli byste věnovat pozornost myšlenkám zaobírajícím se tím, jak vás závod bolí, co dělají ostatní či co se bude dít v budoucnu. Celkově buďte pozitivní. „Doufám, že nespadnu!“ nebo „Už zase začínám ztrácet!“ nejsou typem myšlenek, které vám pomohou docílit nejlepšího výkonu. Buďte svým vlastním nejlepším koučem a v duchu si hlaste, jak skvěle vám to jde; klidně i nahlas.
Ať vám to jde!