Ať už jde o sněhovou sezónu štědrou či takovou, jaká se z údajné zimy vyklubala letos, každé zjara nadobro odzvoní a nadejde vhodný čas k uložení našich vážených běžeckých lyží k letnímu spánku.
V zásadě lze běžky poslat na odpočinek dvěma způsoby: buďto je můžete nechat ve vaku na lyže tak, jak jste je sundali z nohou z posledního lyžování, vak někam zastrčit a vzpomenout si na něj s novým sněžením zkraje další zimy; anebo lyže zaletnit, jak se sluší a patří.
Přiznávám, že kdysi jsem míval období, kdy jsem je jen nechal ve vaku s poslední jarní mázou, dokonce klistrovou, a nestaral se o ně. Samozřejmě jsem za to platil svou cenu – na začátku zimy, kdy jsem je chtěl nahonem vytáhnout s prvním překvapivým nasněžením, nasadit a vyjet, nalézal jsem je celé ulepené od klistru, včetně vnitřku vaku samotného (klistr se při letních teplotách nad třicet stupňů rád roztéká a cestuje si, kam by nikdy neměl). Ve stejnou dobu byly skluznice mých běžek zoxidované do šedobíla, což znamenalo, že mi neudrží žádný parafín déle než asi dva kilometry – dokud si je nenechám znovu zbrousit a řádně je opakovaným mazáním nepromastím do blyštivě černé.
I jsem se poučil, že trocha jarních prací na mých lyžích mi ušetří mnohem víc starostí a nepěkných překvapení následující podzim.
Všiml jsem si, že všechny moje kočky se před spaním důkladně myjou; tak i já jarní předspánkovou údržbu všech svých lyží začínám tím, že je kompletně vyčistím – nejen skluznice, nýbrž i bočnice lyží a jejich vrchní stranu. Když to není nezbytné, na skluzné plochy lyží se snažím nepoužívat smývač vosků; místo toho vezmu nejměkčí žlutý parafín, zažehlím jej do skluznice a ještě zatepla vosk škrabkou stáhnu. Tímto dostanu veškerou nečistotu pryč ze skluznic bez toho, abych je vysušoval agresivními chemickými prostředky.
Jakmile mám lyže ze všech stran čisté, zažehlím skluzné plochy skluznic zaletňovacím parafínem. V zásadě lze použít jakýkoli typ a jakoukoli barvu parafínu – někdo používá měkké teplé, závodníci své lepší lyže raději přes léto glajdrují grafitovými parafíny, které obvykle slouží jako první, základní vrstva, když se na nich chystají soutěžit. Lhostejno jaký parafín se rozhodnete pro zaletnění použít, aplikujte jej standardním tepelným procesem, ale v dostatečně silné vrstvě, již nestahujte. Surová vrstva zažehleného nestaženého vosku ochrání skluznici proti jakýmkoli případným škrábancům a zabrání její oxidaci.
Starých vosků zbavenou stoupací komoru mazacích klasických běžek nahrubo potřu vrstvou tvrdého zeleného vosku a nechám ji tam nerozkorkovanou; chrání mi tak skluznici a existuje víc než dobrá šance, že zelený vosk použiju při prvním lyžování coby základní vrstvu pod stoupací mázu dne. Zkraje zimy pak jen jarní zelený vosk rozkorkuju, případně stáhnu pryč – v závislosti, jak bude daný den vypadat mé mazání.
U mých nezřídka až fetišisticky protežovaných nowaxových lyží ošetřuju stoupací komoru parafínem, abych docílil její žádoucí mastnoty pro co nejlepší skluz a odolnost proti namrzání. Šupinové prolisy se nezdráhám přežehlit tlustou vrstvou žlutého parafínu a nechám je takto přes léto spát; zkraje sezóny pak žehličkou a hadrem měkký vosk ze struktury šupin snadno dostanu; zbytky, které snad ne, mohu vykartáčovat, či během prvního sněhového kilometru bezpečně ojet. Mohérové pásky skinových lyží postříkám sprejovou formou tekutého parafínu libovolného typu – účelem je zde opět udržet střed lyže v rozumně dobré kondici pro skluz a proti namrzání. Kdo se necítí na zažehlování šupin tuhým parafínem, nechť aplikuje tekutý; nechat šupinový střed vyschnout a zoxidovat je stejným typem lyžařského terorismu, jako dopustit se téhož u skejtové lyže.
Jakmile mám toto na všech svých lyžích uděláno, velkrovými páskami svážu lyže v páru skluznicemi k sobě a uskladním je ve vaku či v regálu. Správný lyžařský pásek (či nasouvací rukávek) obepne běžku kolem špičky a patky a drží obě skluznice oddělené. Uprostřed jejich klenby lyže nestahujte, nekontrolovaně byste zasahovali do jejich jízdních vlastností – běžky by vám mohly nestejnoměrně v páru měknout.
Ještě jednu věc vám doporučuju zjara udělat – vybrat ze svého kufru s vosky všechny načaté klistrové tuby, vložit je do plastové tašky pro mražené potraviny a uložit je přes léto do mrazáku. Než jsem tohle začal dělat, ani už nevím, kolikrát jsem na začátku zimy otevřel kufr s vosky, abych zjistil, že nějakému klistru se z tuby zachtělo přes teplé léto ven. V mrazáku od té doby ani jednou.
A to je po sezóně všechno, co je třeba na lyžích udělat. Nesebere vám to na jaře kdovíkolik času, nebo i zkraje léta – vždy lepší pozdě než vůbec. Se vším na léto zakonzervovaným budete při prvním sněžení zkraje zimy připraveni jen běžky vzít a použít – žádné čištění lyží ze všech stran, vázání, možná i holí, vnitřku vaků a kufrů na vosky. V zimě chcete jen popadnout lyže a jít jezdit; tak na to pamatujte v čase pampelišek. Fajn léto!