Těžko může někdo předpokládat, že tohle kdy skončí: nová lyžařská výbava přichází na trh oproti předešlým generacím opět coby objektivně dokonalejší. Oborové značky nabízí do sezóny 2020 lepší, rychlejší, lehčí, pohodlnější, v detailech vychytanější – a obvykle i dražší zboží.
Mám-li psát nově na každý rok se opakující námět, vezmu zavděk kdečím, třeba metaforami. Právě jsem dopsal vedlejší článek o Gunde Svanovi, jenž se po lyžařské kariéře věnoval automobilovému sportu; to mě motivovalo zkusit téma lyžařské závodní výbavy překlenout paralelou právě tím směrem.
Aby závodní auto mohlo být rychlé, nezbytně potřebuje skvěle seřízený motor (přirovnání k fyzické kondici běžeckého lyžaře), bezvadné řídící ústrojí (tj. jeho lyžařská technika) a nechybujícího řidiče (lyžařova psychika a taktika). Jenže i pokud tohle všechno závodní auto má, ale bude mu scházet výkonná sada pneumatik přesně odpovídajících stávajícím podmínkám tratě (tedy výborně namazané, rychlé lyže), v soutěži nemá valnou šanci uspět.
Mám za to, že tahle benzínem načichlá metafora trefně platí pro jakoukoli úroveň lyžařských závodů – od místního formátu po nejvyšší.
Jde o rychlé lyže
První a nejdůležitější krok v tomto procesu zní jednoduše, ale provádí se nejklopotněji: najít skvělý pár lyží. Z tohoto důvodu přední světoví závodníci vybírají ty své testováním z mnoha desítek či dokonce stovek párů každý rok, ale závodí pak třeba na dvou až pěti. Své nejrychlejší lyže si střeží jako poklad, závodí na nich dlouhé roky a vymění je jen tehdy, když najdou nějaké ještě rychlejší.
Pro výkonnostního závodníka bude ambice najít a vybrat si opravdu rychlé lyže trochu loterií; doporučuju obracet se na seriózní obchodníky, v našich podmínkách nejlíp vyhlášená nordic race centra, a v nich o svých potřebách neváhat mluvit s jejich majiteli. V první řadě musí hledané lyže odpovídat vaší tělesné hmotnosti, pochopitelně stylu lyžování, musí se hodit na dané sněhové podmínky, musí mít bezvadně rovné skluznice a musí dobře přenášet tlak z vašich nohou. Solidní obchodník tohle všechno ví a při troše štěstí si od něj odnesete, v co jste doufali – potenciálně rychlé lyže.
O rychlý pár lyží je nezbytné svědomitě se starat. Měli byste je používat pouze na závodění, nikdy byste je neměli žehlit příliš horkou žehličkou a měli byste je držet pod zažehleným nestaženým parafínem po celou dobu, kdy na nich nelyžujete. Pravidelně byste si je měli nechat strojově strukturovat, aby dál zůstávaly rychlé.
Pokud následným testováním naznáte, že vlastníte skutečně rychlý pár lyží, nejspíš pro vás bude fungovat do řady podmínek. Pro rekreační a výkonnostní lyžaře může být jediný pár dostačující, pro seriózní závodníky však existují rozdílné teplotní a sněhové podmínky nutně si vyžadující další páry lyží.
Pro klasické modely, stoupací komora dobře výkonná v měkkých prašanových podmínkách, může být a nejspíš bude problematická na tvrdých a ledových površích. Měkký sníh vyžaduje lyži s dlouhou a pozvolnou stoupací komorou, zatímco klistrová komora pro led a tvrdý povrch potřebuje být kratší a tužší. Když uhodí problematické podmínky v teplotní zóně kolem nuly, často může nejlíp fungovat nemazací lyže s mohérovým pásem nebo speciální strukturou do těchto „zero“ podmínek. Celé to znamená, že zanícenější závodník bude potřebovat aspoň tři klasické páry, aby mu rozumně pokryly základní sněhové podmínky v průběhu sezóny.
Podobné to je s lyžemi pro bruslení – trochu vážně své závodění beroucí lyžař se neobjede bez dvou nebo tří párů: jedním do měkkých podmínek, dalším na tvrdý povrch a třetím do mokra. Skejtové lyže do měkkého sněhu by měly mít měkčí špičku i patku, aby se příliš nebořily do sněhu a nezůstávaly v něm. Lyže do tvrdých podmínek to potřebují mít naopak, tedy být celé tuhé. Bruslicí lyže do mokrého sněhu potřebují krátký přenos tlaku vpředu i vzadu, aby lyže nadměrně nesály vodu pod skluznicí.
Pokud si můžete dovolit po jediném rychlém páru na klasiku a bruslení, musíte je nechat pečlivě strukturovat na univerzální podmínky. Poté si můžete ručním strukturovačem vytlačit strukturu vhodnou pro aktuální sníh. Tato ruční struktura zmizí spolu se zažehleným voskem po každém lyžování, proto ručně strukturujte před každým dalším závodem. Máte-li štěstí na víc párů rychlých lyží, je rozumné nechat je nastrukturovat na podmínky, v nichž jsou nejrychlejší a používat je výhradně v nich.
NORDIC Skitest
Většina lyžařů ale žádné závodní ambice nemá, já mezi nimi. Ať už nám jde primárně o radost, kondici nebo zdraví, i my shledáme poslední verze modelů – a obvykle se to týká kompletní hierarchie produktových řad každé značky – lehčími, rychlejšími a pohodlnějšími. Čím dál víc nezávodních běžeckých lyží se snaží solidně fungovat v širokém spektru sněhových podmínek a uživatelsky vyhovět co nejpočetnější množině lyžařů.
Stále však nepřestávají být směrodatnými tělesné parametry uživatele – výška a zejména hmotnost. Pokud budete na danou lyži příliš těžcí, klasička se za vámi povleče, bude tahat za nohy; bruslicí lyže si zas bude nespolehlivě dělat, co chce. Pokud budete příliš lehcí, z lyží se neodrazíte a opět je nedonutíte dělat precizně to, co od nich vyžadujete. Kritickou měrou jde o klenbu lyže a její flexi vůči hmotnosti jezdce, na čem záleží. Délka běžeckých lyží, jakkoli neztrácí své opodstatnění, je dnes už v nezávodním segmentu méně důležitým faktorem, protože současné technologie svedou krátkou lyži udělat dostatečně tuhou a dlouhou zas měkkou – a řada značek se do těchto délkových experimentů v nižších modelových řadách z nejrůznějších pohnutek pouští.
Toto je jeden praktický poznatek z plejády dalších, které na vlastní nohy zakoušíme v našem průběžně pokračujícím redakčním NORDIC Skitestu. Ten zůstává nadále zaměřen na pokročilou nowaxovou třídu a začátečnické výukové lyže (s blízkým výhledem, že směrem k jaru bychom rádi často dostávali lyže ven ze stop a tematický záběr spotřebitelského skitestu rozšířili o backcountry modely). Stávající dvě vypsané kategorie lyží se nám stále rozšiřují o nové modely i značky, přičemž nám je zřejmé, že publikovat o testování v této tištěné podobě by bylo nikdy nekončící snahou oprašovat už proběhlé a dál se vyvíjející. Proto jsme praktické komentáře z terénu trvale přesunuli na náš webový prostor www.bezky.net/skitest s tím, že zde v tisku se můžeme k poznatkům z testování vracet v recenzích konkrétních pozoruhodných modelů.
Neúprosná globalizace
Kdo si na to ještě nezvykl, měl by – stále víc tradičních lyžařských značek už vlastnicky nepatří do zemí jejich vzniků a už nejspíš nebudou, přinejmenším ne v horizontu našich životních cyklů.
Atomic, Salomon
Nejnověji se to týká dvojice proslulých brandů Atomic a Salomon – od letošního podzimu jsou fakticky čínské. Na Kajmanech registrovaná Mascot Bidco Oy zaplatila za všechny akcie dosavadního finského vlastníka obou značek, skupiny Amer Sports Corporation, přes 5 miliard dolarů a nechala titul stáhnout z helsinské burzy. Mascot Bidco vloni účelově založili vlastníci konsorcia Anta Sports, dominantního čínského výrobce sportovního vybavení, provozujícího v Číně přes deset tisíc sportovních prodejen a vlastnícího mj. tradiční sportovní značky Fila nebo Descente. Proslýchá se, že akvizice má souvislost s nařízením (sic!) čínské vlády viditelně uspět na tamních ZOH 2022; lze se domnívat, že čínská olympijská reprezentace bude patriotisticky vybavena „domácími“ značkami Atomic a Salomon…
Původně rakouský Atomic (založen 1955) se dostal pryč z domácích rukou v roce 1994, kdy jej v době těžkých časů oboru koupil finský Amer, už tehdy vlastník tenisového brandu Wilson. Francouzský Salomon (založen 1947) odkoupil v roce 1997 německý Adidas, zejména aby získal golfovou divizi Salomonu TaylorMade. V roce 2005 pak oddělený Salomon prodal finskému Ameru za necelou půlmiliardu eur. Celý letošní rok se už jen formálně dokončovala transakce Ameru s Číňany.
Sporten, Kästle
Zhruba rok před Amerem prodali Rakušané jeden ze svých nejstarších lyžařských klenotů, bezmála stoletý brand Kästle do českých rukou. Každý ze zdejších čtenářů tu zprávu bezpochyby zaznamenal; koho by zajímala stručná historie rakouské značky, zde je na několika následujících řádcích.
Oficiální založení brandu se datuje do roku 1924, kdy Anton Kästle vyrobil svůj první pár dřevěných lyží v domácí dílně v rakouském Hohenemsu. V roce 1929 začal s jejich sériovou výrobou pod obchodním názvem Arlberg. Opravdová velkovýroba se rozjela během rozkvětu lyžování po druhé světové válce, kdy se značce dostalo světové proslulosti díky třem zlatým ze ZOH 1952 v Oslu a následným medailovým žním na ZOH 1956 v Cortině. V roce 1968 zakladatel Anton odešel z firmy, kterou převzal konkurent Josef Fischer se sestrou. Až v roce 1976 ji opatřil současným logem ve tvaru dvou šípů. V devadesátých letech, kdy obor dostala do kolen ekonomická recese, značku Kästle ovládla italská textilní skupina Benetton, aby poté, co potíže postihly i ji, v roce 1998 továrnu Kästle zavřela.
V roce 2007 díky skupině rakouských patriotů v čele s Rudolfem Knünzem značka vstala z mrtvých, výhradně v segmentu sjezdových a freeridových lyží. Od Rudolfa Knünze pak v roce 2018 koupil majoritu český ConsilSport Tomáše Němce za nezveřejněnou sumu. Přestěhoval produkci Kästlí do fabriky Sportenu v Novém Městě na Moravě, tu přejmenoval na Kästle CZ a rozšířil výrobní sortiment značky, včetně vývoje běžeckých lyží. Z dosavadního portfolia běžeckých lyží značky Sporten pak stáhl nejvyšší závodní řadu Sporten Elite; běžky Sporten tak ve vrchním patře své nabídky končí nejvyšším sportovním modelem RS; závodní řadu bude nabízet značka Kästle (aktuálním modelem Kästle RX10). Firma deklaruje, že závodní modely RX10 nejsou totéž, čím byly Sporten Elite.
Yoko, Karhu
Dvojice kultovních severských značek už v tuzemsku své zástupce měla, po několikaleté pauze obě vstupují pod novým importérem (Hyra Sport) na trh znovu.
Značka Yoko vznikla v roce 1977 a zpočátku se věnovala výrobě oblečení na motokros a běžkařských rukavic, v nichž je dodnes lídrem. Např. na ZOH 2002 v Salt Lake City devět z 12 možných zlatých medailí v běžeckém lyžování získali sportovci v rukavicích Yoko. V průběhu let se značkou spojilo své jméno mnoho olympijských a světových šampionů, například Finové Harri a Marja-Lijsa Kirvesniemi, Terje Langli, Kikkan Randall a další. V současnosti vedle kompletní škály oděvů a doplňků produkuje Yoko široký sortiment běžeckých holí a nově i lyže. Lyže Yoko i Karhu jsou vyráběny ve Finsku ve městě Kitee v továrně vlastněné Harri Kirvesniemim, jenž je současně majitelem značky Karhu (finská ikona založená 1916) a spolupodílníkem v Yoko. Vlastnická skupina letos získala nejmenovaného silného belgického investora a avizuje, že kapitálová injekce se brzy projeví v produkci samé i v účasti lyží Yoko ve SP.
(Vyšlo zkraje lyžařské sezóny coby intro materiálového přehledu v magazínu NORDIC 51)