Tribute: Gunde Svan – Blog Kravskej Kluk®

S hlavou vždy mírně do strany a v červeno-duhové kultovní svanovce, ve stopě jej nešlo neomylně nerozeznat. Hvězda běžeckého lyžování osmdesátých let dnes moderuje vlastní televizní šou a v soukromí revírničí na své lesní farmě.

Nejspíš jako každoročně, i zkraje letošního března běžela na švédské televizní stanici TV4 upoutávka na večerní talk-show o nadcházejícím svátku tamního běžeckého lyžování, nedělním devadesátikilometrovém Vasaloppetu. Blonďatá sportovní moderátorka Ida Björnstadová i její host, atleticky vypadající padesátník Gunde Svan, mluvili zkušeně, uvolněně a očividně se vším bavili. Aby ne – oba jsou na TV4 populárními profesionálními moderátory (Gunde Svan tam uvádí svou vlastní talk-show nazvanou Co si Gunde myslí, do níž si zve vesměs sportovní osobnosti). Asi čtvrthodinová televizní debata, spíš ale příjemná reklama na běžecké lyžování (ne, že by jí ve Skandinávii bylo zas tolik třeba), sklidila v tamních měřítkách vysokou sledovanost. Opět aby ne – TV4 je největší a nejpopulárnější švédská komerční televize a pan Gunde Svan je největší a nejpopulárnější ikonou švédského sportu číslo jedna.

Jak bráchové
Svan zůstává se svými pěti křišťálovými glóby, šesti olympijskými a jedenácti světovými medailemi (z většiny zlatými) nejúspěšnějším žijícím běžkařem Švédského království. Svou udatností v legendárním Vasově běhu ale znám není; běžel ho všehovšudy jednou v roce 2009, v dvoučlenném uskupení se svým blízkým přítelem a po celou závodní kariéru dvorním servismanem Ferry Grillem – na oslavu jeho padesátin. Svan s Grillem tehdy doběhli ve druhé tisícovce z víc než 15 tisíc startujících; nic světoborného, přesto stojící za pozornost a reportáž místním novinám v Dalarně, kde je běh na lyžích kolosálním sportovním i sociálním fenoménem i na poměry ortodoxně běžkařského Švédska.

Noviny připomenuly, že Ferry byl Gundeovým osobním servismanem od roku 1979 až do ukončení kariéry v roce 1991. Ilustrovaly Ferryho neobvyklou míru loajality: když se Gunde v létě 1990 oženil s tehdejší švédskou reprezentantkou v běhu na lyžích Marií (s níž je ve svazku dodnes), na svatební cestu se vypravili do Austrálie, aby tam Gunde mohl lyžovat a připravit se na svou poslední plánovanou závodní sezónu. Ferry Grill navzdory tomu, že se krátce předtím doma stal novopečeným otcem, obětavě odletěl do Austrálie s nimi a pomáhal Gundemu testovat ty pravé ze 400 párů lyží do jeho závěrečné sezóny, v níž chtěli vyhrát celkový Světový pohár i důstojně uspět na MS ve Val di Fiemme. Obojí se jim podařilo.

„Ferry je pro mě jako bratr,“ vyznává se Gunde. Na počest svého servismana dokonce pojmenoval svého jediného syna Ferry Svan (má ještě dceru Julii, obě děti úspěšně závodně lyžovaly). „Jsem kmotrem mladého Ferryho,“ prozrazuje Ferry – servisman, „a je to pro mě obrovská čest. Stejně jako mít společný byznys s Gundem. Dnes jsem ale u Gundeho v domě a přemýšlíme nad tempem na zítřejším Vasáku. Plánovali jsme si snad dvacet let, že si ho zajedeme, a teď nadešel ten čas, když je mi padesát. Máme cíl ujet to za šest hodin, ale uvidíme. I když teď lyžuju prý víc než on, Gunde je na tom stále mnohem líp. Každopádně to bude epesní zážitek, na který jsme se oba moc dlouho těšili.“

Nikdy nevzdám
Gunde Svan se narodil v roce 1962 v osadě Järna v oblasti Dalarny a od mlada vyrůstal v komunitě zanícených závodních běžkařů. Pro švédské noviny na své začátky zavzpomínal takto: „V šestnácti jsem odjel z domova do Torsby na tamní sportovní gymnázium. Vzpomínám si, jak jsem byl dost nervózní, že budu prvně žít někde sám. Byl jsem ale odhodlaný stát se co nejlepším závodníkem a Torsby bylo k tomu bezvadné místo. V té době jsme ve Švédsku neměli žádný sněhový tunel – dnes se to zdá neuvěřitelné, co? – ale Torsby mělo tehdy jedinou speciální dráhu pro kolečkové lyže ve Švédsku. A to bylo něco – moct to rozbalit na kolcích bez obavy, že v zatáčce potkáte auto nebo náklaďák. Ale tamní dráha byla poklad i svým terénním profilem – prudká stoupání nám budovala svaly i kardiovaskulární kapacitu. Na silnicích bychom toho nedosáhli – potřebovali jsme krutá stoupání. Vždycky jsem byl přesvědčený, že musím co nejvíc trénovat v profilech podobně náročných s těmi, ve kterých závodíme. Náš okruh v Torsby tohle měl.“

Po střední škole ve svých dvaceti už závodil ve Světovém poháru a vozil z něj body, občas i výhry. V letech 1982–83 odsloužil základní vojenskou službu v Idrottspluton, obdobě tuzemské Dukly. (Jedním z jeho kolegů na sportovní vojně byl Torgny Mogren, s nímž později Svan vyhrál olympijské zlato ve štafetě na hrách 1988 v Calgary; podobně Thomas Wassberg či Ingemar Stenmark, všichni nadaní lyžaři závodící za vojenský klub.) Brzy po vojně se tehdy 22letý Gunde Svan blýskl na ZOH 1984 v Sarajevu, odkud si odvezl 4 medaile, z toho dvě zlaté. Dvě zlata pak vyhrál i na následné olympiádě 1988 v Calgary. Mezitím a potom sbíral tituly mistrů světa – mezi lety 1985 a 1991 jich vyhrál neuvěřitelných sedm. Celkem pětkrát mu patřil Světový pohár – ještě v dobách, kdy se závodilo jediným stylem v jediné disciplíně.

V závěru jedné ze sezón poloviny osmdesátých let běžel Gunde tradiční padesátku v Holmenkollenu, která se tehdy jela na dva 25km okruhy. Už v tom prvním Gunde na trati spadl na ledu a těžce si poranil ruku. Záhy pochopil, že ji má zlomenou. Zahodil jednu hůl, bezvládnou ruku si zastrčil pod startovní číslo a pokračoval v cestě na stadion s odpichem jednou rukou. Přijel takto na stadion – každý čekal, že tam závod vzdá. Gunde ale projel do druhého okruhu a jednoruč se vydal na druhou pětadvacítku. Po závodě se jej televizní komentátoři ptali, proč neskončil, když stejně neměl šanci na slušný výsledek. Odpověděl jim, že jeho velký vzor, krajan Sixten Jernberg, nikdy žádný závod nevzdal a že žádný nevzdá ani on. Že kdyby někdy vzdal, vzdával by potom znovu a znovu… a to by byl konec s jeho lyžováním.

Ten dobrovolně naplánovaný se dostavil v roce 1991 po úspěšném MS ve Val di Fiemme. Na konci sezóny si ještě ve Falunu vyzvedl křišťálový globus za celkové vítěžství ve SP, nechal závodní kariéry v lyžování a opřel se do automobilového rallycrossu, v němž se dokázal pozoruhodně prosadit – stal se mistrem Švédska a v roce 1995 dokonce získal bronz na mistrovství Evropy.

Všechno je jinak
Byl pověstný svým doslovným puntíčkářstvím ohledně dostupných technologií, do čehokoli se pouštěl. V době své lyžařské kariéry si pečlivým převažováním vybíral ty nejlehčí kusy mezi aluminiovými holemi; mazání svých lyží pak exkluzivně svěřil jednomu z nejzanícenějších a nejoddanějších servismanů všech dob, už zmíněnému Ferrymu Grillovi (s nímž dodnes v rakouském Bad Ischlu nedaleko Salcburgu provozují lyžařský obchod se servisem – Gunde & Ferry Sport). Když po své lyžařské kariéře závodil v motorsportu, vyvinul si na tehdejší dobu unikátní reakční testér na trénování rychlých automobilových startů.

Má se za to, že Gunde Svan celou svou hvězdnou kariéru odjezdil na lyžích rakouské značky Kneissl. Vyhrál na nich 37 závodů Světového poháru. Norské noviny Aftenposten však odhalily (což švédským rivalům odjakživa rády dělaly), že všechno bylo dost jinak a že Gunde si pro většinu svých vítězství doběhl na – přemalovaných fischerkách!

Bývalý závodní ředitel Fischeru Gerhard Taller norským novinám prozradil, že na konci sedmdesátých let došlo k bizarní situaci, kdy Fischer nevědomky použil obchodní název pro svůj model lyží, který, jak se zjistilo až s odstupem, měl zaregistrován konkurent Kneissl. A protože tehdejší závodní kneisslovky měly kvalitativní problémy, mazaný právník Kneisslu požadoval, aby továrna Fischer vyrobila dvě stě svých závodních párů lyží s logem Kneissl a v rámci mimosoudní kompenzace je Kneisslu předala. Pepi Fischer na neobvyklý návrh kývl. Z tohoto karga zamaskovaných fischerek si potom Gunde Svan jako první vybral ty své – v těch dobách jediné závodní modely výhradně pro klasický styl. Ale ani Gundeho ambasadorství však Kneissl neochránilo od bankrotu, jenž přišel v roce 1980 (brand potom odkoupili Němci, od nich Američané, pak černého Petra prodali zpět Rakušanům – všechno během jediné dekády osmdesátých let).

Gunde efekt
Jeho život po pozoruhodné sportovní kariéře zahrnoval ještě jeden neobvyklý a neplánovaný návrat do světa vrcholového lyžování – v roce 2007, kdy byl vedením švédského lyžařského svazu požádán o stmelení týmu, pomoc ve vylepšení PR a o dohled nad prací hlavního kouče Bengta Statina, který si nedokázal prosadit dostatečnou autoritu. V mužském švédském nároďáku se v té době rozdmýchala roztržka mezi jeho členy a čtyři klíčoví běžci – Bjorn Lind, Anders Sodergren a bratři Fredrikssonovi se v létě před sezónou odtrhli, začali bojkotovat společnou přípravu a vytvořili si svůj vlastní tým i s podpůrným personálem. Svanovým úkolem mělo být přesvědčit rebely vrátit se zpět a dohlížet nad dalším funkčním chodem týmu.

Sám o této epizodě do švédských novin zavzpomínal: „Potom, co jsem po posledním startu ve Falunu v roce 1991 nechal závodění, moc jsem se s lyžařským světem nestýkal. Pak jsem se věnoval byznysu své ženy, kde jsem jí manažersky dost pomáhal. Což byl taky hlavní důvod, proč jsem dostal nabídku od lyžařského svazu – a koneckonců, proč jsem ji i přijal. Bylo mi 47. Řekli mi – my tě nenajímáme pro to, cos dokázal na tratích. My tě chceme pro to, co je za tebou vidět potom, cos skončil.“

„S kluky Fredrikssonovými, Lindem a Sodergrenem se osobně dobře znám a vnímám jejich respekt. Sednul jsem si s nimi asi na hodinu. Vysvětlil jsem jim, že zkrátka nemůžeme mít dva národní týmy, které půjdou dvěma rozdílnými směry. Že musíme mít jediný a bezpodmínečně pracovat společně; že jiná cesta nepřipadá v úvahu.“ Dva dny nato už byli všichni čtyři zpět v národním týmu a odjížděli na první sprintové závody v Dusseldorfu. Bjorn Lind v nich doběhl druhý, Thobias Fredriksson s Peterem Larssonem pak vyhráli sprintové štafety. Gunde efekt jak vyšitý.

Celé lyžařské Švédsko si potom přálo, aby Gunde u týmu zůstal do vancouverské olympiády 2010. Ten však ze služeb odešel: „Nikdy jsem nepřemýšlel takhle daleko. Slíbil jsem jim, že zkusím vrátit kluky k týmu a zůstat u mančaftu rok. To jsem udělal a pak se ještě nechal přemluvit k další sezóně. Tím ale moje éra v lyžování nadobro končí. Chci žít svůj soukromý život.“

Po této epizodě se věnoval své rodící se kariéře mediální osobnosti. V jistém smyslu na ni byl solidně připraven díky svým sportovním úspěchům, kdy stával na stupních vítězů na většině událostí, rok co rok; přirozeně si tak zvykl stoupat si čelem k publiku. Gunde Svan dodnes moderuje svou televizní talk-show, účinkoval ve švédských filmech, vydali ho na poštovních známkách, má za sebou natáčení bezpočtu reklamních spotů, v nichž nezapře své přirozené sklony k humoru a herectví. Vloni se s úspěchem objevil ve švédské televizní taneční soutěži Let‘s Dance, v níž skončil třetí.

„Svůj současný pracovní čas rozděluju rovným dílem mezi přípravu své televizní show a práci na lesní farmě ve Vansbro v Dalarně, kde mám asi tisíc hektarů lesa. Staráme se o něj s mým synem Ferrym, který nechal závodního lyžování a nyní soutěží v dřevorubeckých sportech. Lesnictví mi skvěle vyrovnává stresy spojené s televizí; v lese se vždycky cítím v klidu, ve studiu bývá obvykle ruch a shon. Taky rád dál lyžuju, ale už jen kondičně, pro radost… ale já všechno dělám pro radost!“

To je mu vidět z očí, jiskřících snad rok od roku víc.

Gunde Anders Svan
• Narozen 12. ledna 1962, Järna, Švédsko
• Manželka Marie, děti Julia a Ferry
• 6 olympijských medailí, z toho 4 zlaté
• 11 medailí z MS, z toho 7 zlatých
• 5 celkových vítězství ve SP

↑ S hlavou vždy mírně do strany a v červeno-duhové kultovní svanovce, ve stopě nezaměnitelný // Facebook