Na amerických rančích zůstává skot na pastvinách i v zimě. Když udeří mráz a napadne sníh, nastupují zásoby krmiva, výšková sila a technika, díky níž jediný člověk obslouží několik stád.
Je sobota, leden a na pastvinách v severovýchodní Oklahomě leží sníh. Ladd Drummond má před sebou několik hodin práce; musí objet stáda rozptýlená po rozsáhlém rodinném ranči, rozvézt krmivo a zkontrolovat, zda mají zvířata přístup k vodě. Nasedne do pick-upu vybaveného krmným zařízením a vyrazí.
Na jedné pastvině čeká přibližně sto krav, další stáda jsou rozptýlená na jiných pozemcích. Krmení se rozváží postupně, podle potřeb jednotlivých skupin. Všude je potřeba zkontrolovat, jak se zvířatům daří; zamrzlá napajedla představují problém, který musí rančer vyřešit bez ohledu na počasí. Za tím, že jeden člověk dokáže během dne obsloužit několik vzdálených stád, stojí celý systém hospodaření – od způsobu, jakým se krávy pasou, přes přípravu zásob až po vysoká kovová sila a zařízení, která dávkují krmivo přímo z vozidla.
Proč jsou krávy venku i v lednu
Ranč Drummondových leží v Oklahomě, přibližně na 37. rovnoběžce severní šířky, tedy zhruba jako jižní Španělsko; Česko leží kolem 50. rovnoběžky, přibližně na úrovni jižní Kanady. Zeměpisná šířka ovšem sama o sobě podnebí nevysvětluje. Oklahoma leží hluboko v severoamerickém vnitrozemí – zimy zde mohou být poměrně mírné, ale při vpádu arktického vzduchu přicházejí prudké mrazy, silný vítr a sněhové bouře. Skot přesto může zůstávat celoročně na pastvinách.
Základem zdejšího hospodaření jsou rozsáhlé travnaté plochy; na mnoha z nich zůstává přes zimu suchá vegetace z předchozího vegetačního období. Krávy ji dokážou spásat i v době, kdy tráva neroste. Suchá zimní tráva však mívá méně bílkovin a postupně ztrácí výživnou hodnotu. Pokud je navíc pokrytá silnou vrstvou sněhu nebo ledovou krustou, může být obtížně dostupná. Tehdy přichází na řadu přikrmování.
V českých podmínkách se zimní hospodaření tradičně opírá o zásoby sena, senáže a siláže. Část skotu tráví zimu ve stájích, zejména v mléčných chovech. Masná plemena však mohou přezimovat také venku, pokud mají vhodné podmínky, dostatek potravy, vody a ochranu před nepříznivým počasím. Zajímavé srovnání nabízejí Alpy – každý, kdo navštívil alpské pastviny, zná krávy pasoucí se vysoko v horách, někdy až nad hranicí lesa. Tento obraz patří především k létu; tradiční alpské hospodaření je založené na sezónním přesunu zvířat: na jaře a v létě vzhůru na horské pastviny, na podzim zpátky do údolí.
V zimě se využívají zásoby krmiva připravené během teplejší části roku. Také v horských oblastech existují venkovní zimní chovy, ale vysokohorské letní pastviny pod metry sněhu nemohou plnit stejnou úlohu jako oklahomská prérie. Rozhodují místní podmínky a způsob hospodaření.
Kráva se musí najíst, aby jí bylo teplo
Ladd Drummond během zimního krmení vysvětluje jednoduchou věc: když přijde mráz, krávy potřebují dostatek potravy, aby se dokázaly zahřát. Kráva je přežvýkavec; v jejím bachoru žijí mikroorganismy, které fermentují rostlinnou potravu, zejména vlákninu. Vznikají přitom látky, z nichž kráva získává energii, a současně se uvolňuje teplo. Trávení tak pomáhá krávě udržovat tělesnou teplotu.
Čím větší zima, tím více energie musí organismus vynaložit na zahřívání. Zvlášť nepříznivá je kombinace mrazu, silného větru a mokré srsti. Zvíře v dobré kondici, s hustou zimní srstí a dostatkem krmiva přitom snáší nízké teploty podstatně lépe než vyhublá nebo promoklá kráva. Podle Oklahoma State University může při výrazném ochlazení vzrůst energetická potřeba skotu během krátké doby o desítky procent, podle jeho kondice a okolních podmínek.
Rančeři proto v zimě nesledují pouze množství trávy na pastvině, ale zajímá je rovněž její kvalita a to, zda zvířata dostávají dostatek energie a bílkovin. Základem bývá objemné krmivo – tráva, seno nebo jiné vhodné pícniny. K němu se podle potřeby přidávají koncentrovaná krmiva obsahující vyšší podíl bílkovin a dalších živin, které zimní pastva neposkytuje v dostatečném množství.
Vedle potravy je nezbytná voda – zvíře potřebuje pít i v mrazu. Pokud napajedlo zamrzne, omezuje se příjem vody a následně také krmiva. Kráva nemůže dobře trávit ani potravu, kterou má k dispozici. Proto na zimním ranči nestačí rozvézt seno a granule; někdo musí kontrolovat také napajedla, prosekávat led nebo zajistit fungování vyhřívaných zařízení.
Proč stojí na ranči vysoká sila
Na farmách a rančích bývají vidět vysoké kovové zásobníky; někdy jednotlivě, jindy v celých skupinách. Patří k typickým znakům velkých zemědělských podniků. Nejdřív je potřeba rozlišit, co se v nich skladuje – některé věže slouží k uchovávání siláže, tedy vlhkého krmiva konzervovaného fermentací, jiné zásobníky jsou určené pro obilí, suché krmné směsi nebo lisované granule.
Na ranči, kde se ve velkém používají suché krmné doplňky, má takový zásobník několik zásadních výhod. První jsou peníze; pokud rančer potřebuje pravidelně krmit stovky nebo tisíce zvířat, spotřebuje značné množství krmiva. Nakupovat ho po pytlích znamená platit extra za obaly, jejich plnění, přepravu a další manipulaci.
Druhou výhodou je ochrana zásob. Suché granule potřebují zůstat suché – vlhkost může způsobit jejich rozpadání, slepování nebo plesnivění. Uzavřený kovový zásobník omezuje působení deště a sněhu a zároveň chrání obsah před hlodavci a dalšími škůdci. To ovšem předpokládá správnou konstrukci, větrání a údržbu; ani kovové silo nezaručuje, že se krmivo nemůže zkazit.
Třetí výhodou je gravitace. Zásobníky na suchá sypká krmiva mívají kuželové dno s výpustí; krmivo vlastní vahou klesá dolů a může se vypouštět přímo do přistaveného vozidla. Rančer tak nemusí přenášet desítky pytlů a ručně je vysypávat na korbu. Přijede pod zásobník, naplní přepravní zařízení a odjíždí.
Důležitá je také obměna zásob: u správně navrženého sila funguje princip první dovnitř, první ven – krmivo, které bylo uskladněno nejdříve, se také nejdříve spotřebuje. Záleží však na tvaru zásobníku a způsobu, jakým se sypký materiál pohybuje k výpusti. V silech s takzvaným hromadným tokem klesá při vyprazdňování prakticky celý obsah – starší krmivo tak postupuje ven před novějším V jiných konstrukcích může krmivo proudit hlavně středem, zatímco u stěn zůstávají starší vrstvy. Tam je potřeba obměnu zásob hlídat jiným způsobem.
A konečně je tu možnost přesného dávkování. Silo lze propojit s dopravníkem, váhou nebo jiným zařízením, které umožňuje kontrolovat, kolik krmiva se nakládá a spotřebovává. Při stovkách zvířat má přehled o jednotlivých dávkách význam pro jejich výživu i ekonomiku provozu. Každý kilogram krmiva něco stojí; při velkých objemech se i poměrně malé rozdíly v dávkování promítají do značných částek.
Samotné silo ovšem nemusí být automatizované; může představovat jednoduchý gravitační zásobník stejně jako součást rozsáhlejšího mechanizovaného systému. A také nemusí být výhodné pro každého. Výstavba zásobníku stojí peníze, vyžaduje vhodné místo, pravidelnou údržbu a dostatečný objem spotřeby. Pro menší hospodářství mohou být pytlovaná krmiva nebo jiné skladovací systémy praktičtější. Na velkém ranči však sila dokážou výrazně zjednodušit každodenní provoz. Podrobně jednotlivé možnosti skladování a rozvozu krmiv porovnává také studie Oklahoma State University.
Jeden pick-up, několik stád
Krmivo uložené v silech je teprve začátek; někdo je musí dopravit ke zvířatům, která mohou být vzdálená mnoho kilometrů od hospodářského zázemí. Americké ranče používají různé typy krmných vozů a zásobníků montovaných na pick-upy nebo přívěsy. Umožňují přepravit větší množství krmiva a postupně je dávkovat na jednotlivých pastvinách. Podle vybavení lze výsyp ovládat mechanicky, elektricky nebo hydraulicky. Některé systémy dovolují řidiči spouštět dávkování přímo z kabiny, jiné mají vážicí zařízení nebo počítadla spotřeby. Řidič tak nemusí u každého stáda vystupovat a ručně vysypávat pytle.
Podobně mechanizovaná je manipulace s velkými balíky sena. Pomocí hydraulického zařízení lze balík naložit, převézt a na pastvině postupně rozvinout. Krmivo se tím rozprostře po delším pásu země, takže se k němu dostane více zvířat současně. To je důležité zejména u větších stád – pokud se veškeré krmivo soustředí na jediné místo, silnější kusy mohou vytlačovat slabší a vznikají zbytečné ztráty. Rozprostření krmiva pomáhá rozdělit zvířata do prostoru, přestože ani tím nelze ztrátám úplně zabránit.
Na Drummondově zimní cestě je dobře vidět, jak se jednotlivé části systému propojují: zásoby krmiva jsou připravené předem, vozidlo je vybavené pro jejich rozvoz a rančer zná jednotlivá stáda i pastviny. U každé skupiny zvířat se zastaví, nakrmí ji a pokračuje dál. Taková práce vyžaduje zkušenost; je potřeba odhadnout kondici krav, množství dostupné pastvy, počasí i to, zda některá zvířata nepotřebují zvláštní péči.
Mechanizace šetří čas a fyzickou práci – díky ní může jeden člověk zvládnout během dne několik úkonů, které by jinak vyžadovaly více pracovníků. Moderní ranč tak může zaměstnávat překvapivě málo lidí vzhledem k počtu chovaných zvířat a rozloze pastvin.
Krávy nečekají na lepší počasí
Když Ladd Drummond dokončí zimní krmení, má za sebou cestu mezi několika stády, rozvoz zásob a kontrolu podmínek, v nichž zvířata přečkávají mráz. Krávy zůstávají na pastvinách – mají potravu, vodu a možnost využít svou přirozenou odolnost vůči chladu.
Za tím vším stojí práce, která začala dávno před prvním sněžením: příprava sena, nákup doplňkových krmiv, naplnění zásobníků, údržba techniky a plánování zimního provozu. Vysoká sila, hydraulické nakladače a dávkovací zařízení představují na rozsáhlém ranči způsob, jak zvládnout každodenní práci s rozumným počtem lidí.
Sněhová bouře může člověku změnit celý pracovní den; krávy se však potřebují napít a nažrat stejně jako včera.