Resistol nevznikl jako symbol Divokého západu. Začal jako praktický klobouk postavený tak, aby lépe seděl, odolával potu a něco vydržel. Pak si ho nasadili kovbojové.
Harry Rolnick měl problém. Člověk nosí celý den klobouk, pod ním se potí a pot postupně proniká páskem i šitím do materiálu. Klobouk se špiní, mění barvu a stárne rychleji, než by musel.
Není to zrovna příběh, z něhož se rodí westernové legendy. Tady však začíná Resistol.
Kovboj se potí
Harry Rolnick a E. R. Byer založili roku 1927 v Dallasu firmu Byer-Rolnick. Nevyráběli přitom kovbojské klobouky. Jejich původním zbožím byly plstěné pánské klobouky určené tehdejšímu městskému zákazníkovi. Western přišel později.
Rolnick byl především kloboučník a řešil problémy, které měl člověk s kloboukem na hlavě. Jedním z nich byl pot. Na konci třicátých let si nechal patentovat konstrukci potního pásku, která měla bránit tomu, aby vlhkost pronikala šitím do samotného klobouku. Firma pracovala také na tom, aby se pásek lépe přizpůsoboval hlavě, a vyvinula vlastní způsob jemného dokončování plsti.
V názvu Resistol se tahle posedlost funkčností koncentrovala do dvou slov: resist all. Plsť měla odolávat počasí, patentovaný pásek potu a vlasovým olejům. Odolat všemu.
Zpětně to zní jako marketingový slogan vytvořený pro kovboje, který jede proti větru přes texaskou pláň; původ byl podstatně prozaičtější: klobouk měl dobře sedět a odolávat tomu, co na něj jeho majitel během dne vypustí. Resistol vznikl mimo jiné proto, že se člověku pod kloboukem potí hlava.
Westernovou řadu přidala firma až v roce 1935. O tři roky později přesunula výrobu z Dallasu do nedalekého Garlandu. Tam se začal z praktického klobouku stávat kovbojský.
Z města na ranč
Vyrobit westernový klobouk a stát se westernovou značkou jsou dvě různé věci. Resistol potřeboval dostat své výrobky na hlavy lidí, pro které kovbojský klobouk nebyl převlekem. Pomohlo mu prostředí, v němž se westernový způsob života měnil ve sport a sport v masovou podívanou: rodeo.
Vztah Resistolu s profesionálním rodeem trvá desítky let. Značka patřila mezi první sponzory Professional Rodeo Cowboys Association, stala se oficiálním kloboukem PRCA a od roku 1959 je spojena s oceňováním nejlepších nováčků. Pro výrobce klobouků to bylo skoro ideální místo. Rodeový jezdec nepotřeboval vypadat jako kovboj; on jím v očích publika byl. Klobouk se na jeho hlavě potil, prášil, létal na zem a dostával zacházet způsobem, který žádná reklamní fotografie nenapodobí.
Resistol si tak postupně zabral trochu jiný prostor než značky, které pronikly daleko za hranice westernového světa. Jeho síla zůstala mimořádně koncentrovaná uvnitř něj: klobouk lidí, kteří ho opravdu nosí.
Klobouk, který můžete zničit
Dobře je to vidět na jednom z nejslavnějších mužů, kteří si Resistol nasadili. George Strait prodal desítky milionů desek a stal se jednou z největších postav country hudby. Jeho dlouholetá řada klobouků patří k nejúspěšnějším produktům Resistolu.
Strait ovšem není zpěvák, kterému stylisté přidali klobouk, aby vypadal trochu víc country; vyrůstal na texaském ranči a sám se věnoval team ropingu. Na jeho hlavě proto Resistol funguje dvěma způsoby současně – je součástí obrazu country hvězdy a zároveň věcí, která v prostředí, odkud Strait přišel, dává naprosto přirozený smysl.
Podobně se Resistol objevoval na hlavě Lyndona B. Johnsona. Prezident Spojených států dokázal westernový klobouk přenést až do Bílého domu, aniž by na něm působil jako kostým. Jeho Texas byl skutečný.
Ještě zajímavější než slavní majitelé jsou ti bezejmenní. V internetových diskusích o Resistolu lze narazit na člověka, který značku nosí od sedmdesátých let. Má klobouk z roku 1975, další z roku 2002 i novější kusy. Když ale pracuje v arizonském horku a zatlouká sloupky plotu, nedává mu smysl brát si na hlavu zakázkový klobouk za tisíc dolarů. Vezme si starý Resistol.
Je v tom skoro celá podstata pracovního oblečení – drahý klobouk můžete vlastnit, pracovní klobouk musíte být ochotni zničit.
Dvě stě kroků k jednoduchému klobouku
Hotový kovbojský klobouk přitom vypadá až podezřele jednoduše: koruna, krempa, pásek. Plstěný tvar, který zná i člověk, jenž nikdy nebyl v Texasu. Za kvalitním fur-felt Resistolem se však skrývá přes dvě stě výrobních operací.
Základ vzniká ze směsi zvířecí srsti, podle kvality a typu klobouku například králičí, zaječí nebo bobří. Materiál se zpracovává v texaském Longview, kde se z volných vláken postupně vytváří plstěný polotovar. Ten je zpočátku mnohem větší než výsledný klobouk. Během dalšího zpracování se opakovaně smršťuje, zpevňuje, barví, brousí a připravuje k tomu, aby získal definitivní podobu. Potom putuje do Garlandu.
Tam přichází další část práce, která z kusu plsti vytvoří výrobek určité velikosti, tvaru a stylu. Blokování, tvarování koruny a krempy, potní pásek, zdobení a dokončování. Kovbojský klobouk vypadá jednoduše až ve chvíli, kdy je hotový; ale ani potom není definitivní.
Plsť reaguje na teplo a vlhkost a dobrý westernový klobouk lze znovu tvarovat. Krempa se může časem pohnout, koruna dostat jiný crease a klobouk se postupně přizpůsobuje tomu, kdo jej nosí.
Což nás přivádí k nepříjemné části příběhu značky, jejíž jméno slibuje, že odolá všemu.
Když „resist all“ něco nevydrží
Stačí se podívat mezi dnešní majitele Resistolu a idylický obraz se trochu zašpiní. Objevují se stížnosti na kontrolu kvality, nepřesné barvy, tvarování nebo klobouky, které se po používání začaly chovat jinak, než jejich majitelé očekávali. Někteří dlouholetí zákazníci mají pocit, že starší Resistol býval lepší. Internet ovšem dokáže vytvořit krizi téměř z čehokoli.
Ve stejných diskusích se ozývají další majitelé, kteří své současné Resistoly používají bez problémů. Zkušenější nositelé upozorňují, že změna tvaru nemusí znamenat výrobní vadu; slaměný i plstěný westernový klobouk je při používání vystavený potu, vlhkosti, slunci, teplu a mechanickému namáhání. Některé změny k jeho životu patří a některé lze napravit novým vytvarováním.
Z několika internetových příspěvků proto nelze rozhodnout, zda dnešní Resistol vyrábí horší klobouky než před třiceti nebo padesáti lety. Ukazují však něco jiného.
Téměř sto let budujete značku na slově odolnost. A tím si sami vyrobíte metr, kterým vás budou zákazníci měřit. Když se ohne bezejmenný klobouk, jeho majitel má problém s kloboukem; když se ohne Resistol, začne se ptát, co se stalo s Resistolem. To je cena za pověst.
Dvě legendy pod jednou střechou
A potom je tu Stetson. Jméno, které proniklo tak hluboko do americké kultury, že se v některých částech světa téměř stalo obecným označením kovbojského klobouku. Historie nakonec obě značky svedla dohromady.
Po řadě vlastnických změn v americkém kloboučnickém průmyslu se výroba Stetsonů dostala do stejného firemního světa jako Resistol. Dnes obě značky vyrábí Hatco v Garlandu. Městě, které Texas oficiálně označil za Cowboy Hat Capital of Texas.
Pod jednou střechou tak mohou vznikat dva z nejslavnějších amerických kovbojských klobouků. Sdílejí výrobní zázemí, část technologie i majitele, přesto si nesou rozdílné příběhy.
John B. Stetson začal svůj příběh už v devatenáctém století a jeho jméno pomohlo vytvořit samotnou představu, jak má americký kovbojský klobouk vypadat. Resistol přišel o několik desetiletí později do světa, v němž už kovbojský klobouk existoval. Nemusel ho vymýšlet – stačilo udělat dobrý klobouk a dostat ho na hlavy lidí, kteří ho opravdu používali.
Na rodea. Na ranče. Ke country muzikantům. K prezidentovi z Texasu. K člověku, který v arizonském vedru zatlouká sloupky plotu a nechce přitom přemýšlet, jestli si ničí drahocenný klobouk.
Resistol na tom postavil skoro století své pověsti. Protože i kovboj se potí.