Six feet under patří k anglickým výrazům, které člověk může slyšet celé roky, aniž by se někdy zastavil u toho, co vlastně říkají. Znamená mrtvý a pohřbený. Jenže těch six feet není neurčitá hloubka někde pod zemí; šest stop je 182,88 centimetru. Když tedy Angličan nebo Američan řekne, že někdo skončil six feet under, posílá ho poměrně přesně 183 centimetrů pod úroveň svých bot. Proč zrovna tam? Odpověď vede přes morový Londýn, staré hřbitovy i americké noviny. A končí překvapivým zjištěním, že šest stop dnes možná patří víc angličtině než skutečným hrobům.
Angličtina má pro smrt spoustu výrazů, které se samotnému slovu death dokážou elegantně vyhnout: člověk může pass away, tedy odejít, může kick the bucket, doslova kopnout do kýble, nebo push up daisies, tlačit zespodu sedmikrásky. A může být six feet under.
Poslední výraz je pozoruhodný svou konkrétností. Neříká jen, že mrtvý leží v zemi; udává téměř technický údaj o tom, kde ho hledat. Pro českého čtenáře se část půvabu výrazu ztrácí tím, že ve stopách běžně nepřemýšlíme. Six feet může znít podobně abstraktně jako šest loktů nebo šest sáhů. Stačí však jednotku převést a výraz dostane fyzický rozměr: představte si člověka vysokého 183 centimetrů. Přibližně tak hluboko pod povrch nás výraz six feet under v představách posílá.
A těch šest stop se v souvislosti s pohřbíváním skutečně nevzalo ze vzduchu.
Londýn, 1665
V létě roku 1665 zachvátila Londýn poslední velká epidemie moru. Městské úřady vydaly soubor příkazů upravujících život ve městě zasaženém nákazou: infikované domy se zavíraly, jejich dveře se označovaly červeným křížem, nemocní měli být odděleni od zdravých a zvláštní pravidla platila také pro pohřbívání.
Dochovaný tisk Orders Conceived and Published by the Lord Mayor and Aldermen of the City of London, Concerning the Infection of the Plague z roku 1665 je dnes dostupný například ve Wellcome Collection. V části věnované pohřbívání se nařizovalo, aby se mrtví ukládali do země před východem nebo po západu slunce. Přátelé ani sousedé neměli pohřební průvod doprovázet, děti se nesměly přibližovat k tělu, rakvi ani hrobu.
A pak přichází věta, kvůli které nás dokument zajímá o tři a půl století později: všechny hroby mají být hluboké nejméně šest stop.
Šest stop tedy není číslo, které by se do příběhu dostalo až dodatečně; jako požadovaná hloubka hrobu je historicky doložené. Podle britského parlamentu lze praxi hloubení šest stop hlubokých hrobů vystopovat nejméně do 16. století a bývá spojována s ochranou před nákazou. To však ještě neznamená, že jsme našli rodný list fráze six feet under.
Příliš pěkný příběh
Původ slov a úsloví má jednu nepříjemnou vlastnost – nejlépe se šíří vysvětlení, která se dobře vyprávějí. Londýn zasáhne mor, úřady nařídí šest stop hluboké hroby a od té chvíle lidé říkají mrtvým six feet under; příběh je hotový. Historie nám tak hladkou cestu nenabízí.
Dokument z roku 1665 dokládá šest stop jako předepsanou hloubku hrobu; nedokládá vznik dnešního idiomu. Mezi oběma máme dlouhou mezeru, během níž se šest stop mohlo v pohřební praxi i představivosti udržovat z řady praktických důvodů: dostatečná vrstva zeminy chránila ostatky před zvířaty a narušením, hlubší hrob mohl umožnit pozdější uložení další rakve nad první a konkrétní podmínky vždy závisely také na půdě a místních zvyklostech.
V 19. století už nacházíme plnější formulace typu buried six feet under ground. Člověk tedy nebyl ještě jednoduše six feet under, nýbrž byl pohřben šest stop pod zemí. Cesta ke zkrácenému six feet under je odtud snadno představitelná. Kdy přesně ji však angličtina urazila, nevíme.
Jeden z raných dohledaných dokladů zkráceného six feet under pochází z amerického tisku z roku 1924 – v novinách The Evening Leader ve Virginii vyšel krátký žert o divoké jízdě automobilem, která skončila v květinovém záhonu. Poznámka dodávala, že podobné jízdy mnohem častěji končí pod květinovými záhony, tedy six feet under.
O rok později už výraz najdeme v recenzi němého filmu The Devil’s Cargo. Děj se odehrával v Sacramentu roku 1850, v čase zlaté horečky, kde podle recenzenta stačil křivý pohled k rvačce a jeden z jejích účastníků mohl skončit six feet under.
Pro blog Kravskej Kluk má tahle stopa pěknou příchuť: nemusíme tvrdit, že výraz vznikl na Divokém západě; to nevíme a dostupné doklady nám k tomu nedávají právo. Víme však, že zkrácený idiom je doložen v americké angličtině dvacátých let a velmi brzy se objevuje při popisu příběhu ze Sacramenta zlaté horečky. Jazykově jsme tedy doma docela dobře.
Hrob nemusí mít šest stop
Kdybychom podle známého idiomu hledali pravidla dnešních hřbitovů, čekalo by nás další překvapení. Šest stop není žádná univerzální hloubka hrobu. Britský parlament uvádí, že současná pravidla vyžadují nad nejvýše uloženou rakví zpravidla nejméně tři stopy zeminy, za určitých okolností dvě. Nejde tedy o požadavek, aby dno každého hrobu leželo přesně šest stop pod povrchem.
Ještě zajímavější pohled nabízí zpráva britské Law Commission o reformě pohřebního práva z roku 2026. Když její autoři zjišťovali názory na minimální hloubku pohřbení, někteří provozovatelé pohřebišť uváděli šest nebo sedm stop a označovali takovou hloubku za současný či standardní požadavek. Autoři zprávy upozornili, že právní pravidla jsou jiná. Představa šesti stop tedy dokázala přežít natolik dobře, že ji za normu mohou považovat i lidé, kteří se pohřbíváním zabývají.
Hloubka skutečného hrobu závisí na místních předpisech, půdě, hladině spodní vody, typu pohřbu i na tom, zda má být do stejného místa později uložena další rakev. Hlubší přitom nemusí automaticky znamenat lepší; Law Commission při hodnocení odborných podkladů upozorňuje také na to, že příliš hluboké uložení může zpomalovat rozklad, zatímco některé přírodní pohřby využívají menší hloubku, která podporuje aerobní rozklad.
Šest stop tak dnes funguje mnohem spolehlivěji jako jazyková míra smrti než jako hrobnický předpis.
Míra, jež přežila svůj hrob
Na six feet under je nakonec nejzajímavější jeho jednoduchost. Smrt patří k věcem, které se obtížně popisují konkrétně; angličtina jí přidělila číslo.
Když dnes někdo řekne, že člověk bude jednou six feet under, nikdo nejspíš nevytahuje metr a nekontroluje hloubku hrobu. Výraz už dávno žije vlastním životem: šest stop se stalo vzdáleností mezi světem živých a mrtvých, i když skutečný hrob může mít rozměry jiné.
Za tímto výrazem přitom zůstává dlouhá stopa. Morový Londýn skutečně nařizoval šest stop hluboké hroby. O dvě století později se lidé nechávali pohřbívat six feet under ground. Ve dvacátých letech minulého století už americkým novinám stačilo napsat six feet under a čtenář věděl, kam dotyčný odešel. Dnes můžeme stejný výraz slyšet ve filmu, písni nebo obyčejném rozhovoru, aniž bychom si těch šest stop vůbec přeložili. Teď už tedy možná ano.
Zlí jazykové tvrdí, že tam jednou musíme všichni, údajně. Leč, při příslovečné kapičce štěstí, ještě nějaký čas si těch 183 centimetrů můžeme představovat jen ve svislém směru nad zemí.