Burzovní obchodování tak, jak jej dnes známe, prapůvodně vzniklo coby obchodní dohoda farmářů (coby prodávajících) a dealerů (coby kupujících) o budoucím dodání/koupi obilí. Například farmář se s dealerem dohodl na budoucím dodání 5,000 bušlů pšenice na konci června za konkrétní stanovenou cenu.
Takováto dohoda vyhovovala oběma stranám, jelikož farmář dopředu věděl, jakou částku dostane zaplacenu za svou pšenici a dealer již dopředu věděl, jakou cenu po něm farmář bude na konci června požadovat. Obě tyto obchodní strany pravděpodobně stvrdily svoji dohodu písemným dokumentem, dokonce mohla být splacena malá peněžní záloha coby garance uskutečnění tohoto obchodu.
Postupem času se takovéto kontrakty o budoucím dodání/koupi staly zcela běžnými a byly dokonce respektovány coby jistina u bankovních půjček. Zároveň tyto kontrakty začaly běžně měnit své držitele před vlastním termínem dodání konkrétní komodity. Pokud se totiž dealer rozhodl, že již nechce v budoucnu odkoupit sjednanou komoditu, mohl prodat svůj kontrakt komukoli jinému. Stejně tak farmář, nechtěl-li z jakýchkoliv důvodů dodat pšenici k budoucímu ujednanému datu, mohl přesunout tento závazek o dodání za předem stanovenou cenu na jiného farmáře, který byl ochoten kontraktu dostát.
Mezi podpisem kontraktu a vlastním datem dodání se mohla cena pšenice měnit v závislosti na tom, co se dělo na trhu s pšenicí. Bylo-li například pro úrodu nepříznivé počasí, držel majitel o budoucí koupi pšenice v rukou velice cenný kontrakt, jelikož nabídka byla díky nepříznivé úrodě nižší a cena pšenice tudíž stoupala. Na druhé straně byla-li úroda hojnější, než se očekávalo, tento stejný kontrakt ztrácel na hodnotě díky klesající ceně pšenice na trhu.
Netrvalo dlouho a lidé, kteří neměli nikdy žádný zájem nakoupit či prodat pšenici, začali obchodovat takovéto futures kontrakty (tj. kontrakty o budoucí dodávce). Stali se z nich spekulanti, snažící se nakoupit nízko a následně prodat vysoko – anebo prodat vysoko a následně zpět koupit nízko. Postupem času se na trhu objevovalo stále více a více takovýchto futures kontraktů.
Začaly se však též objevovat první problémy. Co když farmář, který se zavázal dodat pšenici anebo dealer, který se zavázal ji odkoupit, co když jedna ze stran nedokázala dostát svému závazku? Nebyl znám žádný způsob, který by garantoval, aby obě strany dostály svým závazkům. Co když farmář dodal ke smluvenému datu pšenici podřadné kvality? Nebylo známo, jak by mohla některá ze stran zrušit takovýto kontrakt aniž by zůstala nedotčena práva a nároky druhé strany.
Odpověď přišla ve formě organizované burzy se zúčtovací bankou a ve formě standardizovaných futures kontraktů, které mohly být zrušeny kdykoli před plánovaným datem dodání komodity. Zúčtovací bankou je rozumněn právní subjekt stojící mezi prodávající a kupující stranou, garantující uzavřený obchod.
Standardizací kontraktu se dosáhlo stavu, kdy namísto nepřehledného zmatku mnoha různých kvantit např. pšenice a různých budoucích termínů dodání, se všichni obchodní účastníci dohodli, že standardní futures kontrakt obsahuje 5,000 bušlů pšenice specificky určeného stupně kvality a během jednoho roku lze pšenici dodat v pěti předem určených budoucích datech.
Dnes již automaticky každý nový futures kontrakt v jakékoli komoditě podléhá předem stanovenému objemu kontraktu, jeho předepsané kvalitě a určenému budoucímu datu dodání.
Text: Tom Řepík pro MAFRA a.s., 1998