Pokud existuje běžkař, jehož si po letech neomylně vybaví nejen zanícení sportovní fandové, ale i sváteční televizní diváci sledující sotva olympiádu jednou za čtyři roky, musí takovým být finský fenomén Juha Mieto.
Bez čtyř čísel dvoumetrový pořez vážící rovný metrák v soutěžní formě, se širokými rameny a divokým plnovousem, každým přezdívaný „Jussi“, působil po celou dobu své kariéry dojmem křížence Rumcajse a Oty Zaremby. Své soupeře ve stopě o hlavu-dvě přečníval a vždy se vyžíval v co nejmizernějších sněhových podmínkách, kdy brázdil rozoranou stopu v měkké břečce s elánem, jako kdyby se jednalo o perfektní závod.
Vtipálek i zastrašovač
Svět jej znal zejména pro jeho mohutnost a odlišné vzezření; v domovině byl ctěn jako skromný venkovan se suchým selským humorem, jenž je Finům odjakživa vlastní. Tamní deník Helsingin Sanomat vzpomínal na jeden tehdejší domácí šampionát v Lahti, kde v maratónu na 50 km měl Mieto příšerně pomalé lyže a po více než tříhodinovém trápení dojel mezi posledními. Po projetí cílem hned pokračoval na lyžích k šatnám, kde si vlezl – stále v závodní kombinéze a s lyžemi na nohou – pod horkou sprchu.
Jako málokterý další závodník v historii si dokázal pomáhat psychologickými taktikami. Helsinský deník zmiňuje předolympijský závod na 30 km v roce 1979 v Lake Placid, jenž se jel za téměř třicetistupňového mrazu; Mieto nastoupil na start bez rukavic, čepice a pod tenkou lycrovou kombinézou neměl žádné dlouhé prádlo. Vzkaz, který všem soupeřům vysílal, byl jasný jak nos mezi očima: „Jsem odolnější, než vy kdy budete!“
Pětkrát vyhrál Holmenkollenský lyžařský festival, ve Skandinávii vysoce prestižní podnik, což se nikomu jinému nepovedlo; mistrem Finska se stal devatenáctkrát. Nicméně světovou proslulost si vydobyl svou stabilní výkonností na olympiádách a světových šampionátech, na nichž posbíral devět medailí. Velkou kariéru začal v roce 1972 na ZOH v Sapporu, kde v závodě na 15 km dojel čtvrtý, pouhých 6 setin vteřiny za bronzem – což mělo být předzvěstí dalšího a ještě těsnějšího finiše v budoucnu. Následovalo mistrovství světa 1974 ve švédském Falunu, kde Juha Mieto dosáhl na stříbrnou medaili na třicetikilometrové trati. Na olympiádě 1976 v Innsbrucku byl čtvrtý na třicítce a byl členem zlaté finské štafety. Na domácím MS 1978 v Lahti bral bronz z patnáctky a stříbro ze štafety. Pak přišla olympiáda 1980 v Lake Placid, závod na 15 km a Juhův příspěvek do sportovních kronik.
Nejtěsnější závod historie
Onoho únorového dne bylo jasno a výrazně mrzlo, trať intervalově startované patnáctky slibovala extrémně rychlý závod. Juha Mieto vyrazil v závěru startovního pole a jel skvěle – cílovou čárou projel jako vedoucí závodník, přičemž na trati zůstávali už jen dva soupeři. Jeden z nich, Nor Aunli, finišoval se ztrátou pár sekund na Mieta a zařadil se hned za něj na druhé místo.
← Juha Mieto se svým přemožitelem Wassbergem na olympiádě v Lake Placid 1980
Závodil už jediný muž, Švéd Thomas Wassberg. Na metě posledního kilometru zazněla v servisních vysílačkách hláška, že Wassberg jede druhý jen pár vteřin za Mietem. Potom, jak mu bylo vlastní, své tempo vystupňoval a ve finiši odevzdal všechno, co v něm zůstalo. Jeho čas se nějakou dobu neobjevoval na světelné tabuli; pak se rozsvítila šokující informace: Wassberg vyhrál o jedinou setinu sekundy před Mietem! Když Juha výsledek spatřil, na krátký moment zůstal zaražen, aby hned nato vyskočil a běžel Wassbergovi gratulovat. Šlo o nejtěsnější výsledek v historii běžeckého lyžování, jenž už nebude překonán (FIS později změnou pravidel zavedla přesnost časomíry v desetinách sekundy).
Večer po závodě se prý ve finském olympijském domě Juha Mieto postavil k oslavnému přípitku s kolegy a novináři a svou krátkou řeč zakončil dvojsmyslem: „No, aspoň jsme to zas natřeli Sovětům,“ ve zjevné narážce na památné vítězství v Zimní válce, v níž Finové v roce 1940 nepodlehli invazi mnohonásobně početnějších Sovětů a donutili je ze země jezer odtáhnout pryč.
Hry však pro Mieta těsnou patnáctkou nekončily. V posledním závodě olympiády, klasické padesátce, začal s rozvahou; ve třetině závěrečného 7,5km okruhu byl devátý; v táhlém stoupání zamumlal cosi ve finštině týmovým občerstvovačům a vyrazil vysokým tempem vpřed. Když se finského trenéra později ptali, co mu Mieto sděloval, vysvětlil: „Jussi říkal, že teď se do toho opře.“ Což přesně udělal a vystoupal průběžným pořadím na stříbrnou příčku za Nikolaje Zimjatova, jenž se na hrách potkal s životní formou a vyhrál tři zlata.
Neznámý orienťák
Reportér největších finských novin Helsingin Sanomat přinesl obsáhlý rozhovor s Mietem rok před jeho americkým olympijským triumfem; setkal se s běžcem v rámci finského mistrovství v jednom populárním střediskovém hotelu, v němž měl Mieto vyhrazeno největší apartmá hned nad hlavní lobby. Když po interview z hotelu vycházeli, aby Mieto odjel na start běhu na 50 km, v hlavní hotelové hale se strhla mela; každý z návštěvníků hotelu vracející se ze snídaně si s ním chtěl potřást rukou a povzbudit jej do závodu. Už zavřený v mikrobusu, Mieto se svěřil doprovázejícímu novináři: „Kvůli tomuhle miluju v letní sezóně dělat co nejvíc orientačního běhu. Protože když přijedu kamkoli na závody, jsem jen jeden z mnoha ostatních, kdo si přišel zaběhat do lesa.“
Obr Juha si zazávodil ještě i na následujících dvou olympiádách, ale počet jeho startů šel dolů, stárnul. A taky nikdy nenašel vztah k bruslení, které v osmdesátých letech zažilo oficiální zrod. Ve své zemi přesto dál zůstává miláčkem běžných Finů – a taky tamních médií, včetně nových elektronických. Dodnes s ním často vychází rozhovory na nejrůznější témata. Doma si jej zvolili v období 2007 až 2011 do finského parlamentu za stranu Finský střed, v druhém volebním období už neuspěl.
↑ V roce 2007 byl zvolen do finského parlamentu
Výjimečný kavalír
V minulém čísle této rubriky představený Bill Koch si na Jussiho uchoval pozoruhodnou vzpomínku, kterou vyprávěl havajskému novináři Johnu Russellovi v čase, kdy na ostrovech sám bydlel: „V roce 1976 jsem debutoval v kategorii dospělých ještě jako junior, a nikdy jsem do té doby neběžel dlouhou padesátku. Těsně předtím jsem vyhrál pro Ameriku historické stříbro na 30 km a byl jsem blaženě naivní a možná namyšleně neochotný vyslyšet a vzít si k srdci rady zkušených a moudrých. Namotivovaný svým předchozím úspěchem jsem na startu vyrazil ze všech sil a v polovině maratónu jsem vedl! Jenže mi samozřejmě začalo docházet a před poslední pětkou jsem si nepamatoval, jak se jmenuju. Celé, na co jsem se soustředil, bylo dostat se po svých do cíle, jenže ten byl stále předaleko! V pochybách, zda vůbec cíl uvidím, jsem se pateticky sunul k poslednímu strmému stoupáku v závodu, přičemž jsem pochyboval, že ho dám. V tom jsem ucítil nějakou obří dlaň na svých zádech. Mohutný finský hrdina a můj idol Juha Mieto mě právě v závodě znovu dojel; hodně vzdáleně od nevinného přátelského popostrčení zůstal celé stoupání se mnou a vlastně mě do něj vytlačil až na samý vrchol, kde mě pustil a odjel mi. Tam jsem věděl, že musím závod dokončit, i kdybych měl přilézt po kolenou. Nakonec jsem dojel třináctý, Juha byl sedmý.“
Tato historka z innsbrucké olympiády tolik vystihuje Juhův osobnostní charakter. Bill Koch ho porazil v předešlém závodě na 30 km, a když se dostal na vrchol posledního stoupání v maratonu, byl stále na dohled Mietovi, ztrácel na něj v závodě jen několik vteřin. Bill si tehdy řekl, že Juhu ve sjezdu dojede, a dojel ho – Mieto nikdy nebyl silný sjezdař. Jeho (jistěže zcela ilegální) pomoc mladému Kochovi v situaci, kdy jej v závěru hromadně startovaného maratónu ohrožoval na umístění, byla jeho osobitým rozpoznáním mladého talentu i vyjádřením nesobeckého respektu k němu.
V těch dobách lyžaři nepobírali žádné dostatečné platy ani nemívali lukrativní sponzorské kontrakty, a tak mnozí si jezdili přilepšovat na lokální závody v závěru sněhové sezóny. Malá skandinávská města pořádala série takových běhů nedaleko od sebe, každý den v týdnu; občas se dokonce konaly dva závody v jediný den. Mieto byl na těchto bězích nejpopulárnějším tahákem a běžně posčítal 70 až 80 startů v sezóně. Pořadatelé prý několikrát posunuli čas startu svého večerního závodu, protože přihlášený Juha závodil stejného dne někde jinde a věděli, že je ještě na cestě k nim.
Jakkoli si svět tohoto vyučeného truhláře a celoživotního farmáře bude pamatovat zejména pro jeho setinovou prohru v neuvěřitelném klání s Wassbergem, pro běžné Finy samorost Jussi dál zůstává ikonou pro svou upřímnou povahu, svérázný humor, pro odhodlání bojovat do roztrhání těla a suverénní, nezpochybnitelné gentlemanství. Těžko toho u nich může vyhrát víc.
##
Juha Iisakki Mieto
*20. 11. 1949
Kurikka, Finsko
vdovec, 1 syn
5x olympijská medaile (1976 až 1984)
4x medaile z MS (1974 až 1982)
2x celkový vítěz SP (1976 a 1980)