Považte – má to tak někdo štěstí: obyvatelé obou největších měst východní Kanady – Montréalu a Québec City – mají v pouhém hodinovém dojezdovém dosahu kolem sebe rozeseto na devadesát různých lyžařských areálů, nabízejících dohromady přes 800 sjezdových tratí. Místní vyznavači běžek na tom nejsou o nic hůř: dlouhé desítky kilometrů vzorně upravovaných stop se vinou nejen takřka všemi ski resorty, ale i většinou rozlehlých městských parků. Velmi rozšířenou místní zábavou je tu jízda na sněžných skůtrech, jež byly v roce 1959 vyvinuty právě zde – ve východokanadské provincii Québec.
Pod silným francouzským vlivem
Východní Kanada je v mnoha aspektech velmi, velmi odlišná od „zbytku“ země. Mohou za to zejména francouzská kultura, kuchyně, i jazyk, který se v celé provincii Québec od nepaměti používá; od roku 1977 je tu francouzština coby oficiální jazyk uzákoněna. Dopravní informace na značkách a cedulích jsou ze zákona výhradně francouzské, avšak jídelní lístky, vývěsní štíty v obchodech anebo třeba ski mapy jsou vytištěny v jazycích obou – francouzštině i angličtině – stejně tak jako standardně vládne oběma jazyky i obsluhující personál. Jde nakonec o obchod, a v něm jsou dolary od místních i od cizinců k nerozeznání, a všechny stejně vítané. Všeobecně však kdekoli v Québecu máte pocit, jakobyste byli v úplně jiné zemi než Kanadě (či Americe); a nemálo místních si mimochodem ani nic jiného nepřeje.
Ostré hrany nutností
Obecně je charakter krajiny ve východní Kanadě opět typicky jiný, na první pohled odlišný od jakéhokoli jiného kanadského koutu země. Ne každý si výhledy do zamlženého prázdna zdejší široké nížiny Svatého Vavřince nutně zamiluje. Místní kopce mají obvykle okolo 600-900m nadmořské výšky, avšak sjezdovky tu končí až na 100-200m úrovni, v případě areálu Le Massif dokonce pouhých 36m nad mořskou hladinou. Sníh je tu díky blízkosti Atlantiku téměř neustále vlhký a těžký, a též je zde často nezvykle velké chladno. Místní (již tak velmi nízké) teploty je zde nutno uvažovat ještě s faktorem velmi častého větru, který dokáže vlastní vnímání chladu posunout o dobrých 10 až 20°C dolů, až někam k ne neobvyklým -40°C. Většina jakéhokoli nového sněhu padá na zem již coby mokrá a mrznoucí břečka. Obdobně problémový sníh a klimatické podmínky znají též na opačném břehu Kanady, na vancouverském ostrově. Obyčejné odklizení sněhu z chodníku či údržba silnic bývá v těchto oblastech často nesplnitelným úkolem. Každopádně východní Kanada a prašan rovná se dva lyžařské protiklady; do Québecu se jezdí na bezvadně preparované tvrdé pisty s dobře nabroušenými hranami lyží.
Sportovní Montréal
Jedním z nejrozsáhlejších kanadských pohoří je vrchovina Laurentides, rozprostírající se od Montréalského ostrova a zálivu Svatého Vavřince daleko na sever, v níž se ukrývá většina zdejších ski areálů; od nejmenších, lokálních kopečků s jedním či dvěma zastaralými (avšak bezvadně fungujícími) vleky, až po Mont Tremblant, největší a nejznámější zimní středisko východní Kanady. Dopravní přístup do většiny resortů je z obou hlavních mezinárodních montréalských letišť – Dorvalu i Mirabelu – nekomplikovaný a velmi dobře značený. Nejbližší solidní sjezdové lyžování začína zhruba 70km za městem (po rychlé dálnici), do Mont Tremblantu se jede 200km.
Za zmínku stojí už samotný Montréal, donedávna největší kanadská metropole, a též po Paříži druhé největší francouzsky mluvící město na světě. Téměř v každém místním parku se tu čile běžkuje (na strojově upravovaných tratích, v noci osvětlených); a podle množství, zápalu a sportovního umu zdejších běžkařů to vypadá, jako by běžecké lyžování bylo kanadským národním sportem (což nakonec není příliš od pravdy vzdálený dojem). V některých parcích, jež nejsou pouhou plackou a nachází se na nich i nějaká stráň (například v Mont-Royal anebo La Salle), je krom preparovaných běžeckých tratí instalován i veřejný lyžařský vlek, který jezdí celou zimu zdarma, ve dne i večer, a využívají jej zejména děti a lyžařští začátečníci. Jednoduché, a velmi sympatické. Abych však metropolitní lyžařské možnosti nevykresloval příliš idealisticky – v každém parku se najde dostatek bezohledných chodců/pejskařů, schopných většinu protažených běžeckých stop znehodnotit během několika málo hodin.
Mont Tremblant
Ještě před nemhoha lety byl Mont Tremblant tuctovým kopcem, kam si přijížděli na víkend zalyžovat v okolí žijící místní. Nevymykal se svou nadmořskou výškou, množstvím či parametry tratí, ani ničím jiným. Pak však areál koupil bohatý kanadský magnát Intrawest (provozující řadu jiných megaresortů, mezi jinými i olympijský Whistler), a začal do Tremblantu mohutně investovat. Vyrostla tu zbrusu nová vesnice (a nadále ve svém rozvoji čile pokračuje) – v tradičním mnohobarevném stylu québecké architektury, plná hotelů, apartmánů, obchodů, kaváren a restaurací, s vyloučením dopravy. Hned na pestrobarevném hlavním náměstí Svatého Bernarda si lze koupit skipas a nasednout na lanovku, která odsud vyjíždí. Z Tremblantu se během uplynulých let stal bezkonkurenčně nejpopulárnější a největší resort kanadského východu, lákající čím dál více Britů, včetně britských školních zájezdů (Angličané to sem mají letadlem snesitelnou dobu letu, a každý tu mluví jejich mateřštinou, narozdíl od Alp). Intrawest ve svých investicích zdá se nepolevuje, a proslýchá se, že má v plánu stávající ubytovací kapacitu resortu ještě minimálně zdvojnásobit. Spolu s novými budovami a významem resortu však téměř rok co rok rostou k nelibosti zejména místních Kanaďanů i ceny skipasů (včetně všech ostatních doprovodných služeb). Tremblant je též snad jediným kanadským resortem, který trpí pravidelnými víkendovými frontami. Znalci poměrů se jim vyhýbají tím, že přejíždí na boční svah zvaný Edge, kde plno nikdy nebývá – a dál sní svůj sen o tom, že jednou vyhrají v québeckém Lottu, dají v práci výpověď a začnou jezdit na Tremblant ve všední dny.
Romantické Québec City
Druhým hlavním příletovým a ubytovacím městem po Montréalu je historické Québec City, město zapsané v seznamu UNESCO. Pro zajímavost – jde o jediné město v celé severní Americe, ve kterém se dochovaly zbytky městských hradeb a systém starobylých úzkých uliček ze 17.století. V (na historické památky chudé) Severní Americe jev naprosto ojedinělý. První polovinu února se zde každoročně koná slavný zimní karneval s ledovými stavbami, ledovými sochami, ledovými klouzačkami, ledovými závody psích spřežení a bláznivými ledovými závody na kanoích po zamrzlé řece. Dlužno dodat, že též za vlezle ledového počasí – město se nachází prakticky na pobřeží Atlantiku, což zdejší klima výrazně ovlivňuje. V toto období město praská ve švech, dálnice jsou ucpané a hotely mají beznadějně plno. V jakoukoli jinou zimní dobu tu bývá volno, příjemně a levně za ceny vedlejší – tedy zimní – sezóny.
Le Massif: hora naruby
Nejvýznamnějšími resorty v oblasti Québec City je 20 minut z města vzdálený Stoneham s asi 30 km sjezdovek a 420m vertikálním rozdílem, půlhodinu vzdálený a rozlehlejší Mont-St-Anne (63km/625m), a o kus dál směrem k Atlantiku, doslova na břehu řeky St.Lawrence ležící Le Massif (32km/770m), kde má svou stálou základnu kanadská sjezdařská reprezentace. Jde o jakýsi ski areál obrácený naruby – hlavní parkoviště a základna nejsou jako obvykle na úpatí kopce, nýbrž na jeho vrcholku. Od otevření resortu v roce 1978 až do roku 1991 neměl areál žádný vlek, a lyžaře vyvážel zpět na vrchol kopce klikatou silničkou autobus. Dnes dokáží celý areál s 36 sjezdovkami efektivně obsloužit pouhé 3 lanovky. Z mnoha sjezdovek se vám naskýtá velmi neobvyklý pohled přímo do řeky Svatého Vavřince plné plouvoucích ledových ker; občas máte pocit, že za zatáčkou za stromy do nějaké nevyhnutelně narazíte – tak blízko jsou svahy na řeku nalepeny. Ve skutečnosti spíše než o řeku tak, jak ji známe, jde o poměrně široký průliv vedoucí z Atlantiku na jihozápad až k systémům Velkých Jezer spojující aglomerace Toronta, Detroitu a Chicaga. Že jde opravdu o mořskou hladinu, dokazuje množství obrovských ker, plujících tu po proudu, tu zase proti němu – v závislosti na odlivu a přílivu oceánu.
Lyžování ve dne v noci
Tak takový je ve zkratce svérázný kanadský východ, skr-naskrz ovlivněný francouzskými tradicemi. Z lyžařského pohledu země doslova zaslíbená, s neuvěřitelným množstvím kouzelných zapadlých ski areálků o 10-20 sjezdovkách, kde není ani noha a ve kterých za C$25 strávíte nezapomenutelný lyžařský den. Země s velkorysou hustotou pečlivě upravovaných běžeckých stop, a ačkoli se zde za použití běžeckých tratí platí vstupné (okolo C$10 za den, avšak třeba už C$50 za sezónní permanentku), k běžným standardům pro běžkaře patří komfortní šatny, toalety, jídelny, restaurace, někde i sprchy. Lyžařské areály tu bývají otevřené nezvykle dlouho, od 9 ráno až do 22 hodin, některé tratě i přes noc až do rána – pod umělým osvětlením tu nezřídka mívají i přes 10km tratí.
Resorty na internetu:
Mont Tremblant: www.tremblant.ca
Stoneham: www.ski-stoneham.com
Mont-St-Anne: www.mont-sainte-anne.com
Le Massif: www.lemassif.com
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2007