Západní pobřeží USA dotváří na sever od Kalifornie ještě státy Oregon a Washington s dvou- a třítisícovkovým pohořím Cascades, táhnoucím se přes jejich území od jihu na sever zhruba 150 km od okouzlujícího pobřeží Pacifiku. Jde o řídce zalidněné státy proslulé romantickou krásou své přírody, s nepředstavitelně rozsáhlými oblastmi civilizací nedotčených hor a lesů, kde nechcete-li, nepotkáte živou duši (neplatí však o zvěři) jak je den dlouhý…
Stát Washington
Severozápadní roh Spojených států, a zároveň hranici s Kanadou ve vancouverské oblasti Britské Kolumbie tvoří stát Washington (nezaměňovat s hlavním městem USA Washington DC ležícím na opačném, východním pobřeží). Na svazích rozhlehlého sopečného pohoří Cascades, procházejícího celým státem, jsou ukryty desítky ski areálů – na místní poměry menších, nahlíženo českýma očima však svou rozlohou, vybavením, nadmořskou výškou, terény i scenérií jedním slovem obdivuhodných. A na americké poměry též levných. Naprostá většina z nich je schována ve vysokých jehličnatých lesích v asi dvoutisícové nadmořské výšce; mezi nejpopulárnější patří Mount Baker, Snoqualmie, Big Snow Mtn, Crystal Mtn a White Pass – všechna v pohodlné, maximálně dvouhodinové dojezdové vzdálenosti z hlavní metropole Seattlu a s výhledem na slavnou místní dominantu a nejvyšší vrchol zdejšího pohoří, úchvatnou ledovcovou sopku Mount Rainier (4392m).
Oregonský starý mládenec
Na jihu sousedí Washington se státem Oregon, který je též celý protnut vysokým sopečným pohořím Cascades, a i zde je k mání řada za hřích stojících lyžařských resortů. Na severu je to zhruba hodinu jízdy z hlavního města Portlandu populární Mt. Hood, dál na jih asi hodinu jízdy z Eugene ski areály Hoodoo Butte, Maiden Peak, anebo Mt. Bailey poblíž pozoruhodného vysokohorského kráterového jezera Crater Lake; oblast jezera je dobrým důvodem pro minimálně jednu celodenní exkurzi sama o sobě, avšak obdobných lákadel byste v Oregonu nacházeli každý den bezpočet. Časově omezená návštěva bývá zde pro cizince vždy o prioritách a kompromisech, činěných mnohdy s těžkým srdcem. Nejvýznamnějším oregonským resortem je půlhodinu od městečka Bend vzdálený, 2763 m vysoký Mount Bachelor (Starý mládenec). Vypravme se do něj.
Jako většina vrcholů v pohoří Cascades, i Mount Bachelor je vyhaslou sopkou, pravidelného homolovitého tvaru s chybějícím vrškem (vystřeleným erupcí před tisíci let), s hranicí lesa ve zhruba polovině výšky svých svahů. Resort nabízí přes 70 značených tratí plus bezpočet možností k volnému sjíždění v horní, otevřené partii hory a velkorysý snowpark včetně 7 m hluboké Superpipe. Rychlé lanovky vyvážející lyžaře z několika základen s velkými parkovišti po obvodu celé hory se nahoře sjíždí, jen aby se jejich pasažéři ihned zase rozjeli dolů lhostejno kterým směrem – resort se pyšní jednou z nejvýkonnějších přepravních kapacit v Americe. Holý vršek kopce bývá mnohdy vinou vichřice a mlhy uzavřen, a častěji než ne zůstává celý velmi ledovatý. Nejpříjemnější pro většinu lyžařů bývá celá hora na jaře – nabízející celodenní slunce a kvalitní firn. Dlouhodobý roční průměr 9 metrů sněhových srážek tu v letošní na sníh rekordní sezóně pravděpodobně snadno překonají; lyžuje se zde pravidelně od listopadu až do pozdního května.
Resort nenabízí žádné ubytování v dosahu sjezdovek – nejbližší možností je asi 25 mil vzdálené městečko Bend, ve kterém probíhá mohutná výstavba na lyžaře specificky orientované infrastruktury; dalšími možnostmi jsou zhruba stejně vzdálené vesnice Sunrise, Sisters a Redmond – ze všech pendlují do areálu každý den levné skibusy. Neexistence ubytování u sjezdovek má bezpochyby zásluhu na velmi příjemné nezalidněnosti areálu (i o víkendech) – pro většinu zhýčkaných Američanů (a zejména rodiny s dětmi) je každodenní nutnost dojíždění natolik nepohodlná, že raději jezdí tam, kde mohou nasazovat lyže před hotelem.
Denní jízdenka přijde dospělého v hlavní sezóně na $46, zhruba 2/3 toho, co v jiných srovnatelně velkých amerických resortech. Děti pod 5 let věku a senioři nad 70 lyžují zdarma. Resort nabízí též 56km denně vzorně preparovaných běžkařských tratí, celodenní vstup pro dospělého běžkaře za $13 anebo $50 na týden. Skipasy jsou k mání nejen v pokladnách areálu, ale též v hlavních restauracích, hotelech a obchodech v okolí. Místní půjčovna zde nabízí za $149 celosezónní pronájem výbavy. Vzhledem ke skutečnosti, že zde každý za lyžováním dojíždí, resort nenabízí noční lyžování – ve čtyři odpoledne celá hora zavírá. Starý mládenec v jedné větě: rychlé lanovky, skvělé výhledy do okolí a liduprázdné svahy.
Resort na internetu: www.mtbachelor.com
Slunečné údolí plné luxusu
Naše cesta nyní směřuje z Oregonu na východ směrem do vnitrozemí – do sousedního státu Idaho. Zhruba uprostřed jeho území, na polovině cesty mezi městy Boise a Idaho Falls leží první účelově vybudovaný ski resort v Americe – z roku 1936 železničním magnátem Averellem Harrimanem založený Sun Valley. Resort nemá vůbec jednoduchou polohu – nejbližší mezinárodní letiště je v Salt Lake City v Utahu – dobrých 5 hodin cesty autem z místa, které je samo o sobě lyžařským eldorádem. Vybrané vnitrostátní lety, zejména z L.A., přijímá i čtvrthodinu autem vzdálené malé letiště v Hailey (často však kvůli počasí uzavřené), či o něco spolehlivější 90 minut vzdálené Twin Falls. Dostat se do Sun Valley z kteréhokoliv směru skutečně není žádná legrace.
Pokud však již do něj dorazíte (a nemáte zrovna prázdnou kapsu), litovat nebudete, a nudit se tu teprve ne. Základnu resortu tvoří v údolí ke svahům přiléhající stylové městečko v kovbojském stylu Ketchum (3000 stálých obyvatel), plné luxusních alpských chat s venkovními výřivkami, restaurací s vyhřívanými venkovními terasami, interiéry v drahém dřevě, obsluhou v bílých rukavičkách a živými pianisty, a nekřesťansky drahých butiků. Resort se své image noblesního a drahého místa zjevně nebrání – nakonec proč také. Různé celebrity tu bývaly vždy jako doma již od předválečných let – Ernest Hemingway zde napsál svůj román „Komu zvoní hrana“ (s hranami lyží však jeho dílo nemá skutečně nic společného) a nyní mají v Sun Valley své residence například Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis, Demi Moore, Clint Eastwood či John Kerry, a doma jsou tu též lyžařská esa jako Tommy Moe, Picabo Street nebo Reggie Crist. Každý rok si v resortu dávají dostaveníčko ekonomické ikony typu Billa Gatese, Warrena Buffetta či Michaela Della.
Resort tvoří dvě lyžařsky bohužel nepropojené hory – větší Bald Mountain a pro začátečníky přívětivější Dollar Mountain – obě dohromady nabízející 78 tratí na 830 hektarech převážně středně obtížného terénu na širokých sjezdovkách s pravidelným sklonem a pozoruhodným maximálním převýšením přes 1000 m. Lyžuje se v nadmořské výšce mezi 1750 a 2780 m, a protože oblast leží v jakémsi srážkovém stínu (nejspíš kvůli vzdálenějšímu hlavnímu hřebenu Skalistých hor), napadne zde ročně „jen“ okolo 4-5 metrů sněhu, slabou polovinu toho, co v jiných vyhlášených oblastech. Resort proto již dávno investoval desetimiliony dolarů do největšího computerizovaného systému umělého zasněžování na světě, jímž mají pokryto okolo 70% všech svých sjezdovek.
Sun Valley nabízí 40 km vlastních upravovaných běžeckých tratí s návazností na dalších 200 km dále směrem na sever v údolí. K běžkařským stopám, stejně jako v nástupům lanovek, zajíždějí snad z každého druhého rohu městečka Ketchum bezplatné skibusy. Za denní skipas zaplatí běžkaři $15, sjezdaři $65. Začátečníci, využívající pouze svahy menšího kopce Dollar Mountain, platí výrazně méně. Návaly a fronty u lanovek tu neznají – ani o svátcích a víkendech. Sun Valley je nóbl resortem, kde je všechno drahé – od skipasů, přes jídlo, služby až po postele. Navíc resortem do značné míry izolovaným, do kterého trvá čas a námahu se dostat. Nedělá žádný smysl, aby se právě zde tísnily davy lidí. Jakkoli místní lyžování nemá chybu a terény, počasí i sníh bývají perfektní, je návštěva tohoto místa spíše zajímavým kulturním zážitkem, než pouze čistě lyžařským. Určitě stojí za to přijet a zažít. Vezměte si však s sebou dolary.
Resort na internetu: www.sunvalley.com
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2005