Tenhle typ lyžařských zpráv čtu i sdílím snad nejradši ze všech.
O kanadském Red Mountain jsem poprvé psal do SNOW 42/2009 v době, kdy resort čerstvě koupil ruský Kanaďan Howard Katkov, příchozí z kosmetického byznysu. Kdekdo čekal, že z Red udělá další Whistler nebo Vail.
Tehdy jsem o něm mj. napsal: Katkov je bohatý podnikatel z amerického San Diega, který v roce 1994 založil úspěšnou kosmetickou značku Jane, aby ji posléze na vrcholu slávy prodal gigantu Estée Lauder. Red resort poprvé navštívil v roce 2000, když hledal místo pro svůj druhý dům.
„Odpuzovala mě nabubřelost a velikášství, co jsou vidět v ostatních velkých resortech. Chtěl jsem najít nějaké místo, které není nadměrně zastavěné a je spíš mimo zájem davů,“ vzpomíná. Hned druhý den si v resortu koupil pozemek, aniž by se vůbec ještě dostal na lyže. „Vsadil jsem na svůj instinkt – strašně se mi všechno okolo zamlouvalo“. O čtyři roky později použil svůj instinkt znovu – to když se z majitele zdejšího rekreačního domu stal vlastník celého resortu.
„Uvědomil jsem si, že tohle místo potřebovalo rychlou a silnou kapitálovou injekci, aby dál udrželo pohromadě lyžování ve stávající formě i unikátní komunitu, která kolem něj žije. Resort spoluvlastnilo šest místních lidí, co neměli moc peněz. I město Rossland tím trpělo, areál nenabízel skoro žádná pracovní místa. Objevovaly se zvěsti, že středisko zkrachuje a zavře.“
„Respektujeme původ zdejší komunity a neuděláme nic, co by šlo proti ní, byli bychom sami proti sobě. Mám v plánu postavit dostatečnou lůžkovou základnu bez toho, abych do resortu zavlekl papalášství a všem dobře známý apartmánový syndrom. To je můj recept pro Red Mountain. Podívejte, mám výhodu patnácti let, kdy jsem sledoval, co se dělo všude okolo, a nejsem tak hloupý, abych opakoval chyby jiných. Mám velmi sensitivní vztah k tomuto místu. Chápu provozování střediska jako svou osobní službu zdejší komunitě. Mým hnacím motorem je vášeň k lyžím a těmto horám.“
Svůj článek jsem tehdy uzavíral: Dá-li se mu ve všem vyřčeném věřit, to je jedna velká nezodpovězená otázka. Bez odpovědi nejspíš ještě řadu dlouhých let zůstane.
Pak jsem o Red psal znovu před rokem. Po šesti letech bylo zjevné, že se Katkovovi jeho slova věřit dala a dají.
Ne, že by mu nepomohl osud: Tehdejší čerstvý majitel střediska, kalifornský byznysmen s ruskými kořeny Howard Katkov měl to štěstí (v neštěstí!), že ač už spřádal své vize obestavět na úpatí ležící romanticky westernový Rossland adekvátní ubytovací kapacitou, než se do věcí stihl pustit (z valné části vinou schvalovacích obstrukcí od tamní starousedlické komunity), přišel bez varování náhlý a málokým čekaný propad trhu v roce 2008, který mohli všichni v Red středisku sledovat v přímém přenosu, ale nezasaženi jako jiné areály, napěchované předraženými horskými nemovitostmi, jimž spadly ceny o 50 i víc procent dolů, aniž se realitní trh od té doby úplně zotavil, což majitelovy plány na stavební expanzi, do níž se nakonec v umírněné míře pustil, víc než zdravě – varování: přijde konec věty! – zkorigovalo.
Když bylo po všem a prach si sednul, vyjadřoval se Katkov ještě ochranářštěji, než před práskem realitní bubliny. V tomhle rozhovoru z ledna 2012 padají příměry jako anti-Whistler, anebo Telluride, Aspen či Alta z let šedesátých. A pan Katkov tu mluví hodně rozumně, jak lyžař – srdcař.
Chlapík, co má svých pět pohromadě a nadto měl štěstí, že nestihl být ve špatné době se špatným projektem na špatném místě. Multimilionář, vlastnící skiresort na živnosťák, sám na sebe. Kdoví, možná právě tohle je ten Svatý grál lyžařské branže. Viz Redfordův Sundance a pár – nemnoho – dalších míst.
Letos koncem srpna Katkov vyhlásil nevídanou věc: v crowdfundingové kampani nabídl resort lyžařům za podíly od $1K do $10K, v ambici vybrat $10 mio na nutnou modernizaci střediska. Současně se mezi lyžující srdcaře vlastnicky rozpuštěný resort prakticky nemůže stát kořistí korporátních žraloků, vůči nimž je Katkov vysazený už od počátků své expozice v Red Mountain. Za tři týdny už přes crowdfundingový web vybral $4 mio.
Něco, co ve své novodobé historii horská branže ještě neviděla.
Netajím se, že navzdory tomu, že jsem mu před lety moc nevěřil (což ostatně málokdo), Katkov mi v mnohém mluví ze srdce. Sám jsem ve SNOW 46/2009 napsal to, za čím si stojím: „Lyžování musí zůstat pod lokální kontrolou. Věřím, že horská střediska čeká dobrá budoucnost, pokud se jejich osud dostane do rukou lidí, kteří svobodně a nezištně v horách zakotvili. Z lásky k horám, z lásky k lyžování. Lidí, kteří jsou ochotni a odhodláni najít způsob, jak udržet a kultivovat i lyžování, i místo, kde se rozhodli žít. Vlastně, nejenom žít. Ti lidé se v těch horách rozhodli i umřít.“
Chlápkovi fandím. A Rosslandským jejich prašanový kopec a tamní lidské poměry závidím.
Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]