Pětadvacátého se narodil i umřel zřejmě největší génius stepu všech dob, černoch jak uhel z Harlemu, Bill „Bojangles“ Robinson. Mám rád jeho příběh.
Ve třicátých a v začátku 40. let byl hvězdou Hollywoodu, hrál v řadě slavných filmů a muzikálů, na obou snímcích je s jeho nejčastější dětskou hereckou partnerkou Shirley Temple – tou, která se pak stala první polistopadovou velvyslankyní USA v Československu (1989-93).
Ačkoli si Bojangles podmanil Hollywood, měl otevřené dveře v Bílém domě a ve své době byl nejlíp placeným černým umělcem Ameriky, jako správný hráč, opilec a dámař v závěru života vymetal vězení a bary a umřel v 71 letech na infarkt úplně švorc. Neudržel peníze i proto, že bezelstně pomáhal spoustě lidí v nouzi.
Moc se mi jeho odkaz líbí.
Žít jako král, umřít jako chlap.
Celý život důstojně čelil v té době otevřenému rasismu. Píše se, že když jej odmítli obsloužit v drahé restauraci na Manhattanu a její majitel mu nenápadně vzkázal, ať se rychle sebere a zmizí, při odchodu jej Bojangles požádal, aby mu půjčil desetidolarovku. Když jí dostal, sáhl do kapsy, přidal k balíčku svých, promíchal jej a celý podal zpátky majiteli, ať si vytáhne zpátky tu svou, teď černou.
Majitel ho beze slova posadil ke stolu a obsloužil.
Když Bojangles umřel, smuteční průvod s jeho rakví lemovalo 32 tisíc lidí a na jeho škole v Harlemu vyhlásili volno, aby žáci mohli v rádiu poslouchat živý přenos z pohřbu.
Obřadní řeč nuzákovi, na jehož pompézní pohřeb se složily tehdejší celebrity, dával starosta New Yorku O’Dwyer.
Působivě povedenou poklonu Bojanglesovi na svých koncertech zpívá i Robbie Williams; podle vlastních slov jde o jeho nejoblíbenější skladbu všech dob. Na videu RW z časů své vrcholné formy z londýnské Royal Albert v říjnu 2001, z pravděpodobně nejnedostupnějšího koncertu v Anglii.