Ač ještě o amerických skipasech, téma už míří do tuzemských hor.
Dnešním článkem uzavřu letošní sérii přehledů amerických sezónek, jelikož už se jich tu objevilo právě dost na to, aby se jednomu v hlavě začaly plést. Ambicí přitom nebylo přinést úplný výčet všech sezónkářských produktů, nýbrž ukázat na ty, jež jsou něčím pozoruhodné a zejména – mohou se stát inspirací nově se formujícím domácím sezónním skipasům a aliancím.
Co se konceptu společné sezónky týče, v zásadě mají střediska na výběr ze tří základních principů kooperace.
Buďto nabídnou plnohodnotnou společnou sezónku, kdy do každého z partnerských středisek platí plný, neomezený vstup. Viz například Epic Pass nebo Peak Pass, stejnou formu mají v současnosti nastavenu i tatranský Gopass a #CZSP Czech Skipass, jejichž analýzy budou v rubrice Horský byznys následovat.
Druhým principem je (pro mou lenost nalézt vhodnější výraz) takzvaný ochutnávkový skipas, kdy do každého z partnerských středisek platí určitý počet dní; letos jsem tu na blogu prohlédl Mountain Collective se dvěma ochutnávkovými dny či MAX Pass s dny pěti.
Posledním ze tří zmíněných principů je jakýsi hybridní koncept předchozích dvou: plnohodnotný sezónní vstup do mateřského skiareálu plus určitý počet ochutnávkových dní do ostatních partnerských.
Právě tomuto typu sezónky věnuju dnešní článek, jelikož jde po mém soudu o nejvhodnější princip pro potenciální nová tuzemská uskupení.
Nijak složité (vlastně třeskutě jednoduché!) schéma produktu ilustruju na dvou amerických aliancích ze západního pobřeží Států; jedné zavedené a populární (Powder Alliance) a druhé zbrusu nové (jež je – považte – bezejmenná!).
Tento typ joint venture sezónky se prakticky ze své definice musí prodávat v mateřských střediscích a nikoli centrálně z produktového webu (jako výše zmíněné typy skipasů), což hraje do karet a nejspíš ještě dlouho bude většině tuzemských středisek, navyklých řídit si veškeré prodeje od svého stolu.
První dnešní exemplář, Powder Alliance, vznikl před několika lety mezi šesti západopobřežními středisky, letos je v projektu partnerů už 15. Lyžař si musí koupit regulérní sezónku do svého domovského střediska (z nichž každé může a také že nabízí ROZDÍLNOU cenu své sezónky) a jako bonus získává tři bezplatné dny do každého z partnerských středisek, tedy 42 dní grátis lyžování někde jinde.
Druhé bezejmenné uskupení (záměrně bezejmenné, neboť není nezbytné a u nového neznámého produktu s nejistou budoucností ani vhodné tříštit pozornost kupujícího názvem hypotetického brandu) se narodilo letos na jaře v severozápadním koutu Států mezi šesti označenými středisky na tvítu jednoho z nich, Bluewoodu. Lyžař si opět kupuje regulérní střediskovou sezónku, v jejímž rámci obdrží dva bezplatné dny do nedalekých pěti partnerských areálů. Dtto mezi ostatními zúčastněnými partnery, pochopitelně.
Zřejmě nejsilnější stránkou takovéhoto partnerství mezi středisky je, že nikoho nic nestojí. Jen činí střediskové sezónky hodnotnějšími.
A právě v tom spatřuju významný potenciál pro řadu tuzemských uskupení. Koncept naráz atraktivní i pro ty nejmenší areálky, které dosud na vlastní sezónku nepomyslely. Nově mohou mít dobrý důvod ji zavést.
Malé skiareály budou mít vždycky omezené zdroje a vysokou averzi k riskantním experimentům se složitými a nákladnými samostatnými produkty. Pokud se však bezbolestně spojí v malé lokální aliance, jež budou bobtnat o nové okolní areály, hodnota společného projektu půjde prudce nahoru a naráz může takovýto lokální produkt konkurovat velkým hráčům – jelikož umožní regionálně orientovanému lyžaři pokrájet většinu tamních kopců za nízkou cenu lokální sezónky.
Namísto nabízení neomezeného lyžování všude, při kterém hrozí kanibalizace denního jízdného či znevýhodňování dražších středisek (do nichž si lze chytrácky koupit sezónku v levnějším), tento dnes popisovaný kočkopes zabíjí co dvě – rovnou tři – mouchy jednou ranou.
S každým dalším spolupracujícím partnerem:
1. Každé středisko prodá víc vlastních sezónek
2. Každý sezónkář obdrží za stejné původní peníze větší hodnotu
3. Každé středisko získá na svou sezónku víc bezplatných partnerských destinací
A protože lyžař pokud už, tak si obvykle kupuje jen JEDINÝ sezónní skipas za zimu, zřejmě není daleko doba, kdy tradiční samostatná monosezónka přestane existovat.
Tuzemské skiareály včetně těch nejmenších, nepodceňte předchozí větu.
Zvlášť, když obávaný žralok už ZAČAL testovat evropské vody;
Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]