Na žádost jistého oborového subjektu se v této sérii zabývám logo-designem tuzemských horských středisek. Dnes krušnohorskými areály.
Pořadí níže prohlížených logotypů není určeno ani abecedou, ani hodnotícím skóre, ani náhodou. Nýbrž geografií – postupovat budu preferovaným směrem slavného amerického emigranta, pana Deana Reeda: od západu na východ.
Přesně tenhle druh malůvek generických znaků jsem měl v předešlém článku na mysli, když jsem odrazoval od nemístné lidové tvořivosti. Dobře míněná (téměr svatá) trojíce základních symbolů krajina (nebo je to voda?) – slunce – sníh ve zcela nevhodném provedení. Odtraňme nepochopitelně fialově vyvedený místopis a logo je naráz vágní a nerozpoznatelné; neplní svou funkci. Ryze libozvučné jméno Bublava je přitom názvem k pohledání! Kompletní změna identity silně žádoucí. (Doporučuju však nezadávat raději Ringo Čechovi.)
Potůčky jsou v mých očích krušnohorským spoluvítězem co se logo-designu týče. Konzervativně minimalistický trikolorový box charakteru slavné značky NBA si v zámořském lyžování zabral neméně proslulý Jackson Hole už v sedmdesátých letech a drží od té doby nepsaný americký monopol na tento typ kompozice oborového logotypu. Podobnou neformální exkluzivitou si (snad) mohou být jisty Potůčky v rámci tuzemska. Vydařeně netuctový výběr obou odstínů, nekomplikovaný a skvěle čitelný groteskový font v negativu, grafická čistota, kultivovanost. Ano, věci mají být jednoduché! Neomylně rozpoznatelné logo na věky. Za sebe hlasuju: neměnit na něm nikdy nic!
Plešivecká značka se skládá z prvků v mých očích víc či míň nesourodých natolik, že považuju za důležité okomentovat zvlášť všechny čtyři. Začnu vévodícím elementem, názvem Plešivec, vyvedeným v celkem slušné kaligrafii. „Slušnou“ míním někde zhruba uprostřed na stupnici mezi průměrnou a elitní. (Elitní reprezentovanou třeba argentinským typografem Alejandro Paulem.)
Druhý stěžejní prvek, striktně neoddělitelný od skriptového názvu, je grafický znak siluety plešiveckého kopce se záhadnou šipkou doprava, mazaně nutící všímavé oko a nenechavou mysl zkoušet emblém dekódovat, čímž se natrvalo vryje na harddisk podvědomí šedé kůry. Piktogram nejspíš zůstane navěky nerozluštěn podobě, jako význam spousty textů kapely R.E.M.; mise zapamatovatelnosti je však v procesu dumání nezvratně plněna. Tato dvojice souznících prvků je podle mého názoru dostatečná sama o sobě; všechno navíc tu už páchá medvědí službu.
Třetí složka, v nepříliš harmonickém řezu a v ještě neharmoničtějším rozpalu vyvedený vrchní Skiareál v zimní verzi a Areál v letní, považuju za zcela zbytný. Stejně jako důvod mít dvě samostatné sezónní verze značky. (Pokud chce středisko mermomocí používat každý půlrok odlišné označení, proč jen nevymění odstíny totožné grafiky?) Poslední prvek, nepodařeně vyskriptované Krušné hory, už vzhled loga hyzdí a shazuje celkový dojem z grafiky o několik pater dolů, přičemž žádnou informační hodnotu nepřináší (chápu, že v začátcích krátké historie střediska někomu přinášet mohl).
Resumé: nechal bych beze změny jen kaligrafický název s výtvarnou linií kopce a dost. Obzvlášť, když resort vlastní a/nebo provozuje celý Plešivec se vším, co je na něm. Barevné tóny jsou pro obě sezóny dobře navolené, okrájené logo doplněné o (klidným odstínem upozaděný) slogan by získalo na nadčasovosti a zejména čistotě. Díky zjednodušené stylizaci by se mohlo stát líp imunním vůči přelétavým typografickým trendům, přičemž současně v této formě nadlouho vydržet extraordinérním a těžko přehlédnutelným. Méně zde bude mnohem, mnohem víc.
Mladý božídarský miniareál, de facto jediný mírný svah pro začátečníky, má na své nevelké ambice solidně zvolené typo (se sugestivní hraniční čárou) i neobvyklou, přesto harmonickou barevnost. Rád bych napsal, že i emblém, kdyby mi nevrtalo hlavou, co za dvojici tamních kopců plochý terén areálu asi tak vyobrazuje. Spíš než pohled na některý ze vzdálených horizontů (to by ani nedávalo ten nejlepší smysl) to bude vágní symbol, což autenticitu jinak solidního logotypu zbytečně posílá dolů. (Pokud se tedy nejedná o křídla otrlých havranů ze sněhů tamních plání, to by se mi líbilo. Ale vím, nejedná.)
A toto zas jo. Avantgardní značka tradičního pankáčského areálu nevykazuje podle mého žádnou zjevnou vadu. Možná bych býval zaexperimentoval s fontem, ale možná to autor tohoto originálního loga udělal a použítý inverzní serifový řez s verzálkami se ukázal být tím pravým ořechovým. Kvalitní kompozice, odvážná barva, sebevědomá práce s tahy.
Jako úplně z toho slyším tu vosolenou snowparkovou muziku, sykání otevíraných plechovek a nasládlej čmoud (ten vlastně neslyším). Taky, na rozdíl od božídarských Hranic výše, zdejší povedené perokresbě horizontu nemám problém uvěřit všechno do poslední vrstevnice a posledního paprsku. Závan svěžího (a sladkýho) vzduchu mezi značkami! Za mě bronzová příčka v tomhle oblastním přeboru.
Zde se vnucuje otázka, jak dlouho dokáže zůstat Nový Klínovec novým. Ještě sezónu, dvě, dekádu, dvě? Níže je stará devadesátková verze loga střediska před investicemi (asi do roku 2010), přívlastek „nový“ tehdy nešlo chápat jinak, než že „ROP měl dáti a konečně dal“ a pomohl tak změnit stigma dlouhodobě podinvestovaného skanzenu (po němž si dnes mnozí stýskají).
Bezpatkový boldový řez písma se zmodernizoval podobně jako středisko; a ač tento typ loga ničím neinzultuje oko pozorovatele, současně ani neokouzluje a nevrývá se do paměti něčím signifikantním. Což by vlajkové lodi Krušných hor sakra příslušelo.
Vyměnil bych (dnes už paradoxně zestárlý a zbytečný) přívlastek za úderný a rychle identifikovatelný symbol a při té příležitosti posoudil i zapracovat na větší originalitě fontu. Takto je to neživé, bezradné, neautentické a je to pro tak významný kopec neméně významná škoda. Moc času tomuhle stávajícímu nedávám – čím dřív změna přijde, tím líp.
Občas k dokonalému výsledku stačí dobrý název jen tak nekomplikovaně, čitelně napsat, ne? Kéž svůj příjemný, kultivovaný minimalismus značky nebudou chtít na Klínech měnit aspoň ještě tak tisíc let. Mimochodem nejspíš jediný dnes prohlížený logotyp, který má zpracovaný i svůj grafický CI manuál, řekl bych. Moje druhá krušnohorská zlatá.
Žádné velké překvapení, že totožný skriptový motiv používá ve svém znaku i stejnojmenná, samými ženskými formálně spravovaná horská obec. Klínským, zdá se, neběží zas až tak zlé roky.
Mimochodem, tuhle studoval klínské leaflety i exvalchař pan MH, kandidát na (možná) znovu lyžujícího prezidenta. Popisoval mi jednou, jak v osmdesátkách sjezdařil v Heavenly nad hříšným South Lake Tahoe – v téhle nádherné době.
Tohle pro změnu nádherné není ani trochu. Amatérská kompozice i typografie, kýčovitě stylizovaný motiv. Nevhodně zvolené, přímořskému letovistku spíš náležící odstíny – jakkoli chápu, že asi odkazující k Teplicím. Mimochodem, proč by měl mít alfasamecky dominantní kopec s tím nejvíc macho svahem široko daleko v emblému vrcholy dva? Snad jen ten žlutý balík slámy narafičený pod vlekem, jímž si navzájem pijou krev dvě rozhádané strany, je trefný. Co ale, když svůj spor vyřeší? Vím – hned tuhle omalovánku zgruntu předělat v hrdý, krásný a srozumitelný znak.
Neurazí ani nenadchne – že by podobně, jako telnické lyžování? Minipochvala za snahu (či apatii?) nekomplikovat stylizaci, stávající nevýrazné typo bych vyměnil za mnohem dominantnější vůči ne zle míněné siluetě krajiny (nakolik realistické?), jež však ustrnula v půli cesty a promarnila svou šanci stát se rozpoznatelnou značkou provázející solidně zvučný název. (Taky se totiž místo mohlo jmenovat Holovousy, Mrkvojedy nebo Ohaveč – a co pak s tím, žejo.)
Napadá mě, že by třeba nebylo od věci skončit každý díl nějakou taškařicí.
Nedávno představilo město Náchod – mimochodem rodiště proslulých typografů – své nové logo, zadané bez výběrového řízení. (Tamního grafika Vénu nejspíš políbila Můza v kuchyňce, zrovna když si zalejval kafe.) Nádhera.
Příště jihozápad Čech nebo Jizerky.
[kontaktlink]
Disclaimer: veškeré hodnocení je ryze subjektivního charakteru a více než o kvalitě logodesignu může vypovídat o autorovi samém.
Grafika: střediskové PR materiály výhradně pro účely oborové analýzy