Na žádost jistého oborového subjektu se v této sérii zabývám logo-designem tuzemských horských středisek. Minule krušnohorskými areály, dnes lužickými a jizerskohorskými.
Sympatický 700m lokální areál mezi Kytlicí a Varsndorfem má po mém soudu na tuzemské poměry solidní logotyp – dostatečně originální a rozpoznatelný, přitom prostý kýčovitostí.
Pro tento typ malých, provinčních skiareálů – dokud tu jsou – zcela na místě.
Ona i ta má jízlivost „dokud tu jsou“ se zdá být na místě. Jako další bych býval prohlížel Luž, jen pár kilometrů na východ vzdálený kopec, v pohodlném dohledu z Jedlové. Jenže tam už lyžování umřelo (není marné začíst se do okolností). A pokud svůj nedaleký Ještěd pappenheimsko-liberecké zastupitelstvo předá (doslova zadarmo a ještě v předklonu) slovenské TMR ke zmekdonaldizování, lyžařsky vymřou po meči i přeslici dost možná všechny ostatní lužické provozy i nejeden jizerskohorský.
Nedávno TMR na liberecké radnici svůj projekt představovala ve stylu devadesátkových heyday časů Viktora Koženého a jeho desetinásobku. Když jsem se šéfů Hlavatého a Rattaje ptal, odkud plánují získávat pro jejich projekt mnohonásobně vyšší návštěvnost vůči té stávající, kloudnou odpověď mi nedali. Jistě, budou lyžaře krást okolním střediskům, jak to dělali doteď. Případně – opět, jako to dělali doteď – budou lákat citidioty s nulovým vztahem k horám, a zamoří tak další kopec v řadě měšťáckými manýry, prznícími přírodu i podobu lyžování, jak jsme ji znali a milovali.
To všechno za situace, kdy všechny skiareály kolem křičí: „Máme málo lyžařů, potřebujeme jich víc.“ Ani jediný neprohlásí, že má dost těch stávajících. Všichni chtějí víc.
A všichni budou dál křečovitě spotřebitelům vnucovat spotřebu, kterou nepotřebují. Kdy už si branže ze sebe přestane dělat legraci a vezme na vědomí, že lyžování jako masová rekreační aktivita je z dodavatelského hlediska zřetelně za hranicí saturovanosti? Stejně jako celá naše zdegenerovaná konzumní společnost.
Nezaznamenal jsem, že by někde v Liberci lidi demostrovali, že si nemají kde zalyžovat – se spoustou těch hladových skiareálů okolo, počínaje hned vedlejším Obřím sudem u dálnice. Stejně jako nikdo nepožaduje, aby se produkovaly pořád nové a nové modely lyží, mobilů a dalších a dalších zbytečných věcí.
Naopak tuším, že kdyby dali všem libereckým hlasovat, dominantní většina by si zvolila variantu nechat kopec zarůst a zanechat divoký dalším pokolením svých dětí a vnoučat.
Moc jsem si vloni na podzim přál, aby do celé Evropy přišla časná a sněhově štědrá zima a vydržela až do jara. Včetně těch nejmenších tuzemských skiareálků – aspoň 120 dní v kuse. Tak nahatě by se ukázalo, KOLIK této branži chybí zákazníků. A v čím dál větších počtech chybět bude. A kolik skiareálů ujíždí na fata morgáně svých vzdušných zámků.
Ještědské logo nepřekvapivě obsahuje očekávatelný architektonický motiv.
Navzdory tomu, že siluetu stavby Karla Hubáčka používá přespousta místních subjektů, považuju volbu plout s hlavním libereckým proudem za nejspíš správnou; přinejmenším za ne-nesprávnou.
Provedení? Mohlo by být lepší i horší. U takovéto kultovní ikony by bylo příliš snadné chytrácky exhibovat efektními protinávrhy. To si odpustím. Nevtíravý 3D efekt, posněžené písmo, není to zlé. Je to někde uprostřed. Doporučovat přepracování tohoto logotypu nebudu. Udržení kopce v místních rukou, hlavách a srdcích – to budu doporučovat vždy.
Toto je právě vzpomínaný s Ještědem sousedící Obří sud Javorník a zde považuju přepracování loga za nezbytnost. Tomuhle se totiž nelze, než posmívat.
Jde přitom o nové logo nového areálu, vybudovaného s přispěním 100+ milionových eurodotací. Ještě si do značky zapomněli přidat, že tam taky mají ping-pong a splachovací záchody. Ne, tuto věc nelze seriózně hodnotit, všechno by se záhy stočilo do sarkasmu. Hvězdná pěchota.
(Relativně) silná lokální aliance TJ Bižuterie by měla mít pořádné logo, ne tohle nelogo. Další areál bez identity.
Slušné logo je vždycky součtem myšlenky a řemesla – zde není přítomno ani jedno.
Jak málo stačí k tomu se mezi jednookými královsky vyšvihnout: solidní font, nápaditá barevnost a čtyři okvětní lístky. (Či končetiny sedícího borca při pohledu shora? Radši moc nepřemýšlet.)
Není to žádný typografický skvost, ale je to rozpoznatelné, decentní a vcelku vkusné. Na malý areál s místními ambicemi dobré. Posmutněle dodávám, že tohle je můj oblastní vítěz.
Jizerskohorská Zásada. Tady s dovolením dám radši fant a nenapíšu nic.
Nic.
Nic.
Možná jenom, že pokud by každé logo mělo svou videoverzi, zdejší by mohla vypadat nějak takhle, v zásadě, ne?
(Call on meeeee, call on me… nebojte, bude vám to znít v hlavě ještě tak asi půlden.)
Skiareál Zlatá Olešnice má spíš omalovánku než logo, ale proč malému vesnickému kopci hanět jeho motiv?
Lučany, další a poslední dnešní jizerskohorské nelogo. Toto už není ani roztomilé, jako (pro někoho může být) sněhulák výše. Můj další fant.
Než vodejdu k Vočkovi – coby slíbenou kulišárnu na konec každého přehledu tu mám něco týkající se královského obchoďáku Harrods, který jsem zmiňoval v nedávném koblihovém textu.
Když dostanou filipínští hoteliéři zálusk na proslulé logo, nepářou se s tím;
Call on meeeee, call on me…
[kontaktlink]
Disclaimer: veškeré hodnocení je ryze subjektivního charakteru a více než o kvalitě logodesignu může vypovídat o autorovi samém.
Grafika: střediskové PR materiály výhradně pro účely oborové analýzy