Jistou dobu se náměty zdejších posledních článků vozí v pomyslné kabince, případně křeslech sedačkových lanovek horských areálů. Už se tu v nich muzicírovalo, dávaly se rozhovory, nabádalo k bezpečnosti. Dnes lanovkovou sérii uzavřu – a vlastně ničím výjimečným. Přesně naopak: v dnešním článku chci ukázat, že středisko nepotřebuje přijít prakticky s ničím. Protože běžná jízda nahoru v lanovce umí být inspirující sama o sobě.
Zvlášť těch několik prvních na začátku dne, kdy se přes chuchvalce ranní mlhy klube na svět slunce a pohrává si se světlem. Jako třeba v případě nedávného videa utažského Snowbirdu;
Na co v podobných případech opakovaně poukazuju, je jednoduchost a nenákladnost konceptu. Jak náročná byla asi editace tototo půlminutového klipu?
Abych nemusel hádat a domnívat se, zjistil jsem si to přímo od kováře – od Davida Amiraulta, nového marketingového šéfa Snowbirdu. On sám video natočil na svůj iPhone 6+ při své první jízdě na kopec v osm hodin ráno a následně vyeditoval přes aplikaci 4G. Celkový čas? Prý 5 minut.
I kdyby trochu přeháněl a bylo to ve skutečnosti půl hodiny času – během té doby dokázal zprostředkovat tisícům diváků řadu emocemi nabitých elementů důvěrně známých všem, co jezdí lyžovat; vjemů typu ostého, řezavého ranního vzduchu při první jízdě ještě namrzlou lanovkou; jedinečných výhledů na terén proklubávající se pod chuchvalci mraků; nervózního očekávání, jak asi bude chutnat první jízda, čím víc se lanovka přibližuje hornímu terminálu, a tak dál.
Nedocenitelný autentický obsah získaný při rutinní jízdě v kabině lanovky, který marketingově rezonuje – jak je patrné z twitterových ohlasů na uvedené video…
…i z uživatelské statistiky daného tweetu, kterou David Amirault velkoryse umožnil zveřejnit;
Když si dá Snowbird s videem větší práci, odezvu sklidí o to významnější. Tohle promo video z čerstvého prašanového dne vyeditované profíkem Justinem Olsenem už na YouTube a Facebooku posbíralo kombinovaných 100 tisíc shlédnutí, 3 tisíce lajků a 500 přesdílení.
Ale jak ukazuje příklad prvního improvizovaného videa nahoře, není ani potřeba čekat na půlmetr nového peří, aby emoce efektivně doputovaly k tisícovkám pozorných očí, hlav, srdcí.
Všimněte si sněhových podmínek pod jedoucí lanovkou z jednoho výseku ze zhruba poloviny času stopáže videa. Pohled dolů jasně ukazuje rozježděný sníh z (minimálně) předchozího dne. Vadilo vám to při prvním, autentickém shlédnutí videa nahoře? Pochybuju. Spíš bych si vsadil, že jste rozježděnost povrchu ani nezaznamenali.
Nejednou už mě napadlo, proč střediska nepřipojí fixní kameru pod nějaké křeslo své lanovky a nenechají jí běžet a záznam streamovat do éteru celý den, od začátku do konce, pořád dokola.
Těžko už by mohla poskytnout realističtější obrázek o stavu zalidněnosti, sněhu, počasí, plus by nabídla nefalšovanou lyžařskou pornografii těm, co musejí brainstormovat v nějakém kanclu a přitom jsou v myšlenkách někde úplně jinde.
Zvlášť, když minulý týden paní ministryně socialistické vlády Marksová velkoryse a důmyslně navrhla uzákonit ochranu zaměstnanců před stresem!
Takové virtuální ježdění lanovkou sem a tam po celou pracovní dobu by se pro některé zaměstnance mohlo ukázat srovnatelně stresuvzdorným, jako – cojávím – gratis podnikový alkohol, drogy a rokenrol, nebo snad ne?
Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru
[Kontakt]