Údržba není automatická

Písmo: A ++ A --

Ať už je zasněžovací systém střediska manuální, automatický anebo kombinovaný, pro zajištění jeho maximální efektivity je nutné dodržovat pečlivý plán technické kontroly a údržby.

Jádro správné mimosezónní údržby technického zasněžování se soustředí na čerpadla a kompresory, potrubní systém, hadice a nasazování a vytahování sněžných děl a tyčí. Se stále se rozrůstající automatizací zasněžovacích systémů se jejich technická kontrola rozšiřuje o nové oblasti.

V horských střediscích se dnes mnohem více využívá automatizovaného zasněžování, co se týče sněhových děl i systémů. I tam, kde před dekádou či dvěma disponovali plně manuálním systémem, přecházejí z dobrých důvodů na automatizaci; zejména kvůli nárůstu efektivity a výkonnosti zasněžovacího systému: o desítky procent oproti manuálnímu řešení tím zvýší svůj poměr vody přeměněné na sníh, přičemž současně dramaticky zkrátí čas k tomu potřebný (až o polovinu) a rovněž sníží náklady na kubickou metráž sněhu (až o 30 %). Taková úroveň výkonnosti vyžaduje krom dalšího dobře organizovanou mimosezónní preventivní údržbu systému.

Primárním cílem efektivní údržby jakéhokoli zasněžovacího systému by měla být jeho stoprocentní výkonnost, kdykoli se vedení skiareálu rozhodne zasněžovat. Plán údržby je tedy třeba dokončit včas před předpokládaným datem zahájení předsezónního zasněžování – zejména z důvodů vytvoření časové rezervy pro případné opravy či výměnu defektních dílů nebo součástí zasněžovacího systému. Jelikož zasněžovací systém typicky pracuje přibližně půldruhého měsíce v roce a po zbytek času je mimo provoz, může často docházet k nepředvídaným situacím, které je třeba v dostatečném předstihu před prvním ostrým spuštěním zasněžování zjistit a adekvátně na ně reagovat.

Projděme si nyní několik oblastí zasněžovacího systému, které je třeba do takového plánu údržby zahrnout.

Hydranty a šachty
Plná automatizace zasněžování obvykle vyžaduje automatický hydrant pod úrovní terénu v přístřešku nebo šachtě. Údržba přístřešků a automatických ventilů bývá jádrem programů údržby ve střediscích s dlouhou historií a vysokým podílem plné automatizace.

Často se mnoho problémů s automatickými hydranty připisuje „vlhkosti“ – což bývá eufemismus pro „šachta je zaplavena a ventil nebo pohon a elektronika jsou utopené pod vodou“. Takové problémy nejčastěji pramení ze špatné konstrukce krytu a nedostatečného odvodnění.

V rámci této problematiky je rovněž důležité, aby středisko komplexně řešilo i celkové odvodnění sjezdovek (drenážní rýhy v terénu apod.), aby se voda z tajícího sněhu nebo přívalových dešťů nesoustředila na ploše sjezdových tratí a/nebo do odběrných míst zasněžovacích systémů.

Dobrá dokumentace zasněžovacího systému pomůže střediskům identifikovat problematické kryty. Po identifikaci bývá častou formou nápravy věcí přemístění nebo dovybavení šachty bezpečným odvodněním, což někdy může znamenat vykopání drenáže na denní světlo. Toho lze nejlépe dosáhnout pomocí neperforovaných drenážních hadic a může to vyžadovat propojení šachet.

U těch objektů, o nichž se ví, že bývají vystaveny pravidelným problémům s odvodněním, některá střediska prostě odstraní zranitelné komponenty zařízení (ventil nebo pohon, elektroniku atd.) poté, co skončí zasněžování, místo aby čekala na skončení sezóny. Velká horská střediska, která mají stovky plně automatických šachet, využívají k identifikaci poruch a naplánování jejich mimosezónní rekonstrukce počítačové sítě. Krom toho každé léto v rámci pravidelné preventivní údržby čistí a přestavují cca 20 % svých nejstarších automatických ventilů a pohonů (při menším počtu odběrných míst má význam vyčistit všechny i za kratší období). Cílem je pochopitelně pokud možno nulová poruchovost automatického arzenálu v lyžařské sezóně.

Komunikační kabely
Dalšími přirozenými nepřáteli automatických systémů jsou hlodavci a pásové bagry. Mnoho provozovatelů mimo sezónu odpojuje elektronické komponenty svých automatických systémů v rámci ochrany před zásahem blesku, resp. souvisejícího přepětí. (Jsou však střediska, jež záměrně nechávají svůj komunikační systém celoročně plně zapojený – mohou se tak dozvědět o problémech způsobených hlodavci či bagry okamžitě, jak nastanou, a řešit je během léta. Tento přístup nebývá výrobci technologií doporučován.)

Různí hlodavci považují obnažené nízkonapěťové komunikační kabely za atraktivní výzvu; to lze zmírnit či se tomu vyhýbat tím, že středisko při každé příležitosti provede profesionální instalaci s komunikačním vodičem v ochranném kanálu – ať už jde o počáteční instalaci nového projektu, nebo úpravu původního.

V letním období často jezdí po skiareálu bagry kvůli jiným projektům; než jejich lžíce vjedou pod zem, měla by jejich obsluha vědět, zda se pod povrchem něco nachází – dráty, potrubí či jiné inženýrské sítě –, aby se předešlo škodě. Nejlepší obranou proti tomuto typu nehod je zavedení přísné zásady mít vše relevantní precizně zaneseno v plánech před prvním rýpnutím, skrz všechna dotčená oddělení skiareálu.

Čištění počítačů
Ano, počítače a software jsou v dnešní době důležitou součástí údržby zasněžovacích systémů. Téměř každý zasněžovací systém používá své počítače v náročném fyzickém prostředí; mohou být zaneseny prachem a nečistotami. Na konci sezóny – případně častěji – se doporučuje vyčistit počítačovou techniku a zálohovat data.

Rovněž morální zastarávání hardwaru (i softwaru v případě, že středisko nemá zajištěn pravidelný update) může být pro bezproblémové spuštění zasněžování problematické, nehledě na elementární ochranu před spamem a virovými piráty. Jsou známy případy, kdy nezabezpečená počítačová síť zasněžovacího systému byla napadena hackery požadujícími výkupné za odblokování systému.

Sněžná děla a tyče
Koncová zasněžovací zařízení získala v posledních letech obrovskou účinnost. K tomu většina sněžných děl používá více trysek s menším průměrem a sofistikovanou nukleací, která spolu s automatickými ventily a hydranty nesnáší znečištěnou nebo těžkými minerály zatíženou abrasivní vodu. Typický proces kontroly zasněžovacích děl v jednotlivých krocích může vypadat následovně:

• Na konci zasněžovací sezóny provést provozní zkoušku každého automatického děla. Před spuštěním každého děla zkontrolovat, zda nejsou problémy při tlaku, ale ne za chodu. Spustit zařízení ve všech fázích, aby se zachytily případné problémy, a zaměřit se na způsoby stříkání, oscilaci, nadmořskou výšku atd. Pozorování dokumentovat a určit, zda je třeba zařízení vytáhnout k údržbě, nebo zda provést servis na místě.

• Vytáhnout 20 % stávajících podzemních ventilů pro pravidelnou preventivní údržbu (každý hydrant jednou za pět let), s výjimkou poruch vytažených a opravených v posledních dvou letech.

• Po zkoušce vyřadit děla z provozu na sezónu, odpojit komunikační vedení, odstranit napájení, vypnout jističe a vytáhnout pojistky.

• Vytáhnout všechny trysky a nukleátory podle ročníku, tj. stáří instalace, aby se zachovala konzistence opotřebení. Odnést je z terénu k vyčištění ultrazvukovou čističkou.

• Po vytažení všech trysek za účelem údržby provést servis zbývajících trysek na místě. To zahrnuje pravidelnou údržbu plus opravy servisu na místě uvedené v prvním kroku výše.

• Vrátit všechny trysky do děl.

• Všechny děla i tyče zabalit do ochranných plachet.

Mnoho horských středisek má výborné zkušenosti s ultrazvukovými čističi dílů. Dalším technologickým nástrojem podporujícím údržbu je infračervená pistole na detekci tepla, používaná ke kontrole funkce patron v dělech a hydrantech, na elektrická zařízení a také na ložiska.

Svůj velký význam má podstoupit takovouto údržbu koncových zařízení hned po zasněžovací sezóně, protože v tom čase ještě zůstávají v čerstvé paměti provozní problémy a poruchy, jež je třeba opravit. Rovněž je v této době dostatečný čas na nákup případných náhradních dílů a jejich výměnu. Takto nachystaná koncová zařízení potom budou potřebovat podstatně menší přípravu pro nasazení do provozu.

Asi nejhorším praktickým scénářem je, když zasněžovací pracovník v průběhu omezeného času zasněžování zjistí, že děla nefungují optimálně či vůbec a na vině je zanedbaná údržba po předešlé zasněžovací sezóně. V takovém případě naplánování opravy, nákup a dodávka náhradních dílů může znamenat vyřazení daného děla z aktuálního zasněžování.

Rozvodné systémy
Střediska, která začínala se zasněžovacími systémy před desítkami let, začínají trpět stárnoucími rozvodnými systémy, jež mohou být náchylné ke ztrátám tlaku vzduchu a vody. To představuje z hlediska údržby opravdovou noční můru.

V rámci vyhledávání netěsností je třeba natlakovat vzduchem vzduchová i vodovodní potrubí a pomocí stetoskopů najít místa úniku tlaku. Protože procházení celého systému v rozlehlých střediscích nebývá praktické, malé úniky vody lze vystopovat geofonem – akustickým detektorem reagujícím na vibrace v půdě vyvolané seismickými vlnami.

Rovněž neefektivita čerpadel a kompresorů má dopad na distribuční systém zasněžování. Bystrý kontrolor vybavený dobrou dokumentací může identifikovat problémy s čerpadly a kompresory ještě před poruchou. Řada středisek zadává testování a servis čerpadel každou sezónu či dvě. Některé skiareály tento interval protahují, protože moderní vysoká účinnost znamená, že zařízení běží méně hodin než u starších instalací. Dlouhá absence servisu však může mít své škodlivé účinky – součástky nedostanou olej, ložiska se zplošťují atd. Aby se těmto problémům předešlo, některá střediska otáčí zařízení ručně, či je aspoň každý měsíc trochu pootočí.

Velký význam má též pravidelná údržba a kontrola čerpacích systémů (strojoven) s jejich předsezónním testem na plný výkon systému. Mnohé plnoautomatické systémy disponují funkcí simulace teplot na spuštění a kontrolu celého zasněžovacího zařízení.

Zapomínat by se nemělo ani na hadice. I drobné problémy s hadicemi zabírají drahocenný čas, kterého se středisku v průběhu sezóny nedostává. Pokud středisko po skončení zasněžování hadice roluje, nabízí se možnost při této operaci hadice zevrubně vizuálně zkontrolovat. Většina plně automatických sněžných děl nepoužívá svinuté hadice, ale i tyto hadice se mohou časem poškozovat. Některá střediska provádějí preventivní tlakové zkoušky všech hadic starších pěti let, aby se ujistila, že zůstanou v provozuschopném stavu.

Náhradní a servisní díly pro zasněžovací technologie
Samostatnou kapitolou je nákup a zabezpečení náhradních dílů před sezónou na sklad lyžařského střediska. Sice to představuje extra náklady na pořízení dílů, avšak možnost okamžité výměny poškozeného anebo chybného dílu jednoznačně hovoří pro naskladování alespoň základního sortimentu náhradních dílů. Rezervní nukleátory, dýzy, sada pro kompresory, motorový ventil apod. by měly být samozřejmostí, mnohé areály jdou ještě dále a pořizují si na sklad rezervní podávací čerpadlo, kompresor, ale i trubky, spojky a fitinky.

Motivace takového přístupu je zřetelná: v éře výrazného zkracování zasněžovací doby se tento typ preventivních investic rozhodně vyplácí.

Zasněžovací personál
Obsluha a údržba hi-tech zařízení vyžaduje odlišné dovednosti. Například středisko, které přešlo z pevných vleků a lanovek na převážně odpojitelné, zjistilo, že potřebuje početnější pracovní skupinu s většími elektronickými a mechanickými dovednostmi; totéž platí pro servis automatické zasněžovací techniky.

Školení a zkušenosti pomáhají rozvíjet potřebné dovednosti. Za tímto účelem střediska využívají přístup k vysoce kvalifikovaným technikům dodavatelů a školicím seminářům. Vynikajícím, ale někdy nedostatečně využívaným zdrojem bývají také příručky výrobců zařízení. Každý automatizovaný systém potřebuje svého mistra nebo mistrovský tým; mentalita „když to není rozbité, proč na to sahat“ se oblasti automatizovaného zasněžování netýká.

Každé středisko by mělo být hrdé na to, co jeho zasněžovací tým a systém dokáže – závisí na tom průběh jeho zimní sezóny.

Zdílet