Když americký botař Bob Lange přišel na počátku šedesátých let s plastovým skeletem, nastartoval novou revoluci v designu lyžařských bot. Tehdy zřejmě ještě netušil, že nepůjde o jedinou revoluci, kterou spustí.
V roce 1970 spatřila světlo světa první sličná „Lange Girl“ z (nikdy ne dostatečně dlouhého!) zástupu sexy modelek, které toho sice nemívaly na sobě příliš, vždy však až na horní přezku přepečlivě zapnutý poslední model Lange lyžáků. V řadě případů pouze ten.
Pamětníci tvrdí, že první z Lange modelek v 70. letech byly skutečné praktické lyžařky, které, nejenže krásné, dokázaly sjet i kopec. Poté je již vystřídaly typické fotomodelky, které (až na vzácné výjimky) nelyžovaly a některé poprvé nazuly lyžáky až před fotografem. Mimochodem, Lange Girl z roku 1992 byla – uhádli byste? Pamela Anderson.
A zatímco Pamela se v toku času pustila do jiných – bezpochyby větších – věcí než je lyžování, továrna Lange pokračuje ve své tradici už čtvrté desetiletí (nemluvím teď o botách, mám na mysli onu druhou tradici).
A to i přes svou pohnutou historii, vlastnické stěhování firmy z Colorada do Evropy a pak zase zpět, se kterým souvisejí údajné ztráty archivů marketingového oddělení značky, postihující právě zásoby posterů Lange Girls… (Kdoví, čí ložnice nebo garáže nyní zdobí?)
Většinou lze tyto plakáty obdivovat na stěnách zadních místností skiservisů anebo sportovních obchodů doslova po celém světě. Lange je rok co rok s novou dívkou posílala spolu se zbožím svým významným obchodníkům.
Stala se z nich doslova kultovní položka. Jednou jsem v nějakém zapadlém krámku s lyžařskou tématikou ve Vailu jeden z plakátů viděl v nabídce – v ceně asi 330 dolarů za kus…
Zajímavé by bylo znát, kolika (nikoli jen mladým) mužům tyto většinou nikdy nelyžující modelky rok co rok živily iluzi o tom, že jednou na svahu potkají právě JI. Třeba zrovna v téhle frontě na vlek. Anebo příští jízdu. Také ne… Tak snad zítra. Ale nikdy, nikdy se žádná neukázala. Já alespoň žádnou nepotkal. Potkali jste vy?
