Který z nás to alespoň jednou nezažil – během jízdy po sjezdovce jsme byli „sejmuti“, v lepším případě pouze bezprostředně ohroženi, shora se řítícím bezohledným šusérem. O kus níž se zas tak-tak stačíme vyhnout pod terénním zlomem hangu zákeřně „ukryté“ skupince teenagerů se snowboardy, posedávajících jeden vedle druhého uprostřed sjezdovky… „Kdyby jen jednou“ – jako bych slyšel povzdech mnoha z vás.
Stejně jako se automobilová doprava řídí striktně formulovanými předpisy, jejichž znalost je po každém řidiči vyžadována, podobně jednoznačná, byť o mnoho jednodušší pravidla existují i pro rekreační sjezdové lyžování. Považuji za obrovský problém, že nezanedbatelné množství tuzemských návštěvníků hor (zejména těch mladších 30 let věku) je nezná, a tudíž se dle nich nechová.
Upřímně řečeno, není divu, že je lidé neznají – jsou totiž lyžařské veřejnosti takřka dokonale utajena. Například v Americe jsou tato jednoduchá pravidla, známá jako Responsibility Code, běžnou součástí každé veřejné informační tabule i panoramatické mapy v areálu, jsou k mání v tištěné verzi v každé lyžařské škole, na drtivé většině web stránek ski resortů, asociací a klubů. Zkuste zapátrat tak jako já na internetových prezentacích českých areálů, lyžařských škol, národního svazu, horské služby, nebo informačních portálů. Pátrejte po tabulích v resortech samotných. Prolistujte českou metodickou literaturu a přehrajte instruktážní videa. Výsledek, jak už zřejmě tušíte, bude tristní.
Dobrou zprávou je, že budeme-li chtít, můžeme tento deficit v osvětě začít napravovat prakticky okamžitě. Neexistuje žádný racionální důvod, proč by se po celém českém lyžařském internetu, v lyžařských školách i areálech samotných nemohla tato pravidla začít objevovat hned zítra, ještě v této sezóně. Tento jednoduchý řád, sesumírovaný do 7 bodů, totiž netřeba jakkoli měnit či přizpůsobovat našim podmínkám – celý se řídí pravidly zdravého rozumu a lze jej aplikovat kdekoli na světě.
Zde je oněch 7 pravidel lyžařovy odpovědnosti, povýšených v Americe na hodnotu zákona:
1. V každé situaci měj své lyžování plně pod kontrolou, a vždy buď schopen zastavit anebo se vyhnout druhým osobám či jiným překážkám.
Snad nejzákladnější pravidlo „přežití“ na lyžařských svazích. Každý musí přizpůsobit svou rychlost a razanci jízdy nejenom svým dovednostem, ale i terénu, sněhovým podmínkám a aktuální frekventovanosti sjezdovky a za žádných okolností neohrozit či nepoškodit ostatní lyžaře. Extra pozor na snowboardisty – jejich oči směřují vždy jen na jednu stranu. Předjíždíte-li snowboardisty za jejich zády – tj. na jejich „slepé“ straně – určitě jim ponechejte o něco víc prostoru, než byste v podobné situaci nechali dopředu vidícímu lyžaři. Vyvarujte se kohokoli, kdo sjíždí se sluchátky na uších, v nichž jim zřejmě na plné pecky huláká Eminem – mysl takovýchto lidí (nemyslím teď Eminema) se s největší pravděpodobností toulá někde jinde, než v přítomném čase na sjezdovce. Lyžovat pod vlivem alkoholu, léků či drog je stejně nepřípustné, jako usednout v takovémto stavu za volant. Zlaté pravidlo obezřetnosti zní: mějte na svahu oči i mysl otevřeny, nikdy příliš nedůvěřujte ostatním a očekávejte od nich to nejhorší.
2. Lidé před tebou mají vždy právo přednosti v jízdě. Je tvou povinností neohrozit je a vyhnout se jim.
Jakkoli se toto pravidlo zdá samozřejmé – lyžaři přeci nejsou vybaveni zpětnými zrcátky – většina z nás se už asi nejednou stala obětí v právě takovéto situaci. Stačí stoupnout si na okraj nějaké frekventovanější tuzemské sjezdovky a chvíli pozorovat provoz, zaměřeni na aspekt vzájemné ohleduplnosti lyžujících. Budete překvapeni, kolik – a za jak krátkou dobu – prohřešků proti tomuto pravidlu napočítáte. V Americe zcela rutinně takovéto pozorování (včetně souvisejících následných protiopatření) provádí lyžařská patrola, mnohem méně, avšak někde přeci jen, bývají sledovány i sjezdovky Alpské. K naší škodě se na českých svazích žádný podobný organizovaný dohled nekoná – jakkoli pro svou zábavu volně lyžující uniformované příslušníky Horské Služby lze spatřit na každé sjezdovce, každý den. Ještě jedna věc z odlišného soudku – moderní carvingová jízda s sebou přinesla jedno ošklivé potenciální nebezpečí: na široké sjezdovce se mohou znenadání ve vysoké rychlosti střetnout rychlé dlouhé oblouky vykrajující, čelem proti sobě se řítící dva carveři, aniž by kterýkoli z nich byl v této situaci objektivně viníkem. Důsledky takovýchto kolizí bývají mnohdy fatální. Opět, nejlepší prevencí i v tomto případě je vnímat všemi svými smysly přítomnou realitu na svahu včetně veškerého vůkolního dění, a neprožívat si pouze svou vlastní nirvánu bez ohledu na okolí. Všichni lyžaři by se též měli řídit nepsaným pravidlem zdravého rozumu a své (zejména ony dlouhé) oblouky nevykrajovat až k naprostému okraji sjezdovky – vždy je moudré ponechat nějaký ten metr-dva volného prostoru k předjetí pro případného rychlejšího jezdce nad námi.
3. Nesmíš zastavovat na nepřehledných místech trati, špatně viditelných pro shora přijíždějící lyžaře.
Znáte to sami – v kapse vám najednou začne vibrovat mobil, anebo vás už tak nesnesitelně pálí nohy, že potřebujete okamžitý oddych, či se jen chcete pokochat znenadání se vynořivší neodolatelnou scenérií. Kterákoli situace nastane, vždy byste se měli předtím, než se rozhodnete na nějakém místě sjezdovky zastavit, podívat nad sebe. Zaprvé proto, zda svým náhlým zastavením bezprostředně neohrozíte těsně nad vámi jedoucího lyžaře. A zadruhé abyste se přesvědčili, že ze svého místa snadno vidíte na sjezdovku (a lyžaře na ní) v dostatečné vzdálenosti nad sebou; pokud na ně totiž dobře nevidíte, znamená to též, že špatně vidí i oni vás. V úzkých, špatně přehledných či jinak záludných pasážích sjezdovek na zastavování úplně zapomeňte, nezávisle, jsou-li signalizací jako nebezpečná označena či nikoli. V případě pádu v takovémto místě se jej snažte co nejrychleji opustit. Sjezdové tratě jsou určeny výhradně pro osoby s lyžemi nebo (tam, kde pro ně neplatí výslovný zákaz) se snowboardem na nohou. Boby, sáňky, sněžnice a jiné náčiní nemají na veřejně otevřené sjezdovce co dělat. Člověk, který se po sjezdovce pohybuje pěšky, by měl stoupat či sestupovat výhradně po samém okraji pisty.
4. Kdykoli se znovu rozjíždíš či se napojuješ na novou trať, pohlédni nejdřív nahoru a dej přednost v jízdě.
Když se napojujete na dálnici, též se pohledem do zrcátek nejprve ujistíte, že nevplujete do cesty naplno rozjetému kamionu. Stejnou opatrnost a respekt aplikujte i na sjezdovce. Rozjedete-li se nečekaně a bez ohledu na okolní situaci a zkřížíte-li dráhu lyžaři v pohybu nad vámi, není viníkem kolize on coby shora jedoucí, nýbž vy jako přednost v jízdě nerespektující.
5. Vždy používej pomůcky zabraňující odjetí ztracené lyže/snowboardu.
Dnes již je naprostá většina lyžařů vybavena vázáním s integrovanou brzdičkou; kdokoli však sjíždí na muzejních typech lyží s vázáním bez brzd, musí použít bezpečnostní pásky připevněné k noze/botě, tzv. sychráky – stejně jako všichni snowboardisté a jezdci se skiboardy. Ujetá lyže či prkno se na každé trochu prudší sjezdovce záhy stává nebezpečnou neřízenou střelou a jímá mnou děs při pomyšlení, že by se do její dráhy připletlo moje dítě. Vlastně kterékoliv dítě.
6. Sleduj a respektuj veškeré vyvěšené značky a varovné nápisy. Nevjížděj na uzavřené tratě a do uzavřených oblastí.
Nenapadá mě, co bych k tomuto bodu mohl dodat. Členové patroly neuzavírají sjezdovky nebo celé oblasti z důvodů, že rádi natahují špagáty, ale z důvodů seriózního nebezpečí – ať již jde o rolby na trati, velká vydřená místa či lavinovou prevenci. Neuposlechnutím zákazu lyžař riskuje odebrání skipasu, v horším případě zranění či zabití sebe či někoho druhého.
7. Předtím, než použiješ jakýkoli lyžařský vlek, musíš znát jak bezpečně nastoupit, jak na něm jet i jak vystoupit.
Pokud se setkáte s typem vleku či lanovky, na které jste ještě nikdy nejeli, pozorujte chvíli zkušené lyžaře před vámi, jakým způsobem nastupují a/nebo vystupují, dokonce se jich neostýchejte zeptat na cokoli s tím souvisejícího. Zároveň informujte asistujícího vlekaře o tom, že pojedete poprvé – je jeho denním chlebem takovýmto nováčkům pomáhat, mnohdy dokonce může vlek zpomalit pro váš snazší nástup či výstup. Žádnou paniku, pokud se vlek či lanovka, na které jedete, uprostřed jízdy zastaví – zůstaňte v klidu sedět. S největší pravděpodobností byl vlek zastaven proto, že měl někdo problémy s nástupem či výstupem, a během necelé minutky by se měl opět rozjet. V případě nějakého vážnějšího technického problému vás vlekaři sami instruují, co se stalo a co máte dělat.
Každý uživatel sjezdových tratí v případě, že se stane přímým i nepřímým svědkem vážnější lyžařské nehody (při níž dojde ke zranění), má samozřejmou povinnost poskytnout svou pomoc v rozsahu svých znalostí a schopností, které si dokáže obhájit. V každém případě by měl minimálně označit místo nehody (sundat si své lyže a zapíchnout se v místě nad ležícím zraněným zkřížené do velikého X), chránit zraněného před ztrátou tepla a zorganizovat přivolání odborné pomoci (nejčastěji u obsluhy nejbližšího vleku, která se spojí s Horskou službou). Každý svědek nehody, stejně jako její účastníci, má povinnost se legitimovat a být k dispozici Horské službě (patrole). V případě neposkytnutí pomoci při úrazech či útěku před zodpovědností se takováto osoba vystavuje nebezpečí soudního stíhání – v řadě zemí je takového jednání protizákonné, úplně ve všech pak neslušné a lyžaře nedůstojné.
Bezpečnější prostředí na českých lyžařských svazích začíná u každého jednotlivého z nás. Nejdůležitějším krokem proti všem budoucím lyžařským nehodám a úrazům, který můžeme všichni udělat, je porozumět výše zmíněným pravidlům, začít je bezpodmínečně dodržovat a nepouštět se do terénu, který je zjevně nad naše síly.
Následuje pár posledních universálních tipů či dobře míněných rad, obecně platných pro většinu z nás;
Vyrážejte na lyže dostatečně fyzicky připravení. Užijete si tak vlastní lyžování daleko víc než ti, kteří si po prolenošeném létě plánují začít budovat fyzičku právě až na lyžích.
Své náčiní (zejména vázání), jakkoli může být staré, mějte vždy na aktuální sezónu nově prohlédnuto a seřízeno.
Naučte se oblékat novodobým moderním konceptem – ve vrstvách. Na tělo technické funkční prádlo (tzv.termoprádlo), doprostřed hřejivou a plně transportní vrstvu, nejlépe fleecovou. Bavlněná mikina zadržuje vlhkost a neposílá ji ven. Navrch dýchatelnou a zároveň nepromokavou vrchní slupku typu Gore-Tex (či řady jiných, funkčně si podobných značek). V teplých slunečných dnech lze prostřední anebo vrchní vrstvu vynechat.
Mluvíc o oblečení – zapomeňte na neónové barvy, tolik módní na přelomu 80. a 90.let. Budete totiž častým terčem nejenom posměšků, ale i kdoví-odkud přilétnuvších sněhových koulí. Dalším nevhodným materiálem je kožešina – chcete-li být za každou cenu výstřední, vězte, že i v těch nejluxusnějších resortech už roky letí (syntetická i pravá) kůže. Chlapi – zapomeňte na šortky a krátký rukáv, jakkoli může být teplo a slunečno. Budete vypadat jako úchyl. Bikiny na ženských postavách přiměřených proporcí bývají akceptovány.
Na hlavu patří helma, ne čepice nebo čelenka.
Pijte hodně čisté vody, zejména lyžujete-li ve výškách. Pivo ani láhev vína k obědu vaši dehydrataci nespraví. Vždy mějte po ruce sluneční ochranu kůže, zejména pak rtů. Sluneční paprsky na sněhu násobí svou sílu a dokáží spálit rychleji, než si myslíte. Stejné platí i o dobré ochraně očí. Lyžování je mnohem větší zábava, pokud na něj uvidíte.
Také běžkaři mají svá (ne)psaná pravidla.
Zde je jejich stručný výčet, následovaný o něco pregnantnějším, podstatně zábavnějším a třeskutě praktickým komentářem z pera Miloše Slámy, běžkaře z Vysočiny.
1. V lyžařské stopě se zásadně nepohybujte pěšky – bez lyží. V případě nutnosti chůze bez lyží se pohybujte mimo stopu.
2. Zůstanete-li stát nebo upadnete, vystupte ihned mimo stopu.
3. Na značených okruzích a vyhrazených standardních tratích dbejte na značení a pohybujte se jen vyznačeným směrem. Řiďte se pokyny traťového značení.
4. Předjíždět můžete vlevo i vpravo po volné stopě nebo mimo ni. Pokud někoho předjíždíte, lyžař před Vámi by měl na zavolání uvolnit stopu.
5. Jste-li předjížděni, předjíždíte-li nebo někoho potkáváte, držte hole při těle.
6. Přizpůsobte svou jízdu dovednostem a podmínkám na trati.
7. Při setkání v protisměru se vyhýbejte vpravo. Na tratích s jednou stopou má přednost sjíždějící lyžař. Stoupající lyžař je povinen stopu uvolnit.
(Autorem následujícího komentáře je Miloš Sláma)
I když je lyžování individuální sport, má výrazný společenský prvek v tom, že se neustále potkáváme navzájem ve stopách. I když mezi běžkaři je daleko méně třecích ploch, které zvyšují nervozitu, jako třeba u sjezdařů ve frontách u vleku a tohle naše lyžování je pro svůj chrakter spíše balzámem na nervy, slušní běžci a turisté na běžkách dodržují jistá nepsaná pravidla, která vznikla když je bylo potřeba a samozřejmě se vyvíjejí. Některá jsou důležitější, mají vliv i na bezpečnost lyžníků a jiná mají výrazný moralní charakter.
Nejdůležitějším pravidlem je asi přednost při potkávání v kopci. U lyžařů jednoznačně platí, že přednost má ten, kdo jede s kopce dolů. To má zřejmý důvod: Jestliže by měl dát přednost lyžař řítící se dolů rychlostí i v desítkách kilometrů za hodinu, musí opustit svoji stopu, což znamená náhlou změnu směru a to rozhodí mnohého. Nebo musí vyjet ze stopy do hlubokého sněhu a to, jak máme všichni vyzkoušeno, znamená vznik náhlého záporného zrychlení. Kdo včas nesloží tělo k zemi a nevyhloubí slušný lavor, vyryje nosem pěknou brázdu. A v lese je také lepší, když ustoupím z úzké cesty mezi stromy, než abych mezi ně zahnal protijedoucího kolegu, který se modlí, aby měl dole dost místa na zastavení.
Při příčném křižování sjezdovky dejte přednost nejenom těm, kteří se hrnou dolů, ale i těm co visí na laně a jsou vláčeni nahoru. Ve vlastním zájmu se vyhněte i neobsazeným kotvám na jedoucím vleku. Dovedou způsobit kreativní hematomy, které jsou zvlášť působivé na oku nebo lícní kosti.
Při potkávání na rovině v jedné stopě nastupuje namísto bezpečnosti morálka. Když jedu sám, uhýbám ze stopy skupině o počtu větším než jedna, úctyhodným lidem, kteří si vyslouží moji úctu buď věkem, pohlavím, rychlostí, stylem nebo několika z těchto faktorů dohromady. Když někdo uhne mně, protože už třeba nemůže a rád si odpočne, poděkuji mu za ochotu. Potkávají-li se dva zkušení lyžaři v hlubokém sněhu, nebo zúženém místě, lze se vyhnout tak že každý jede levou nohou v pravé koleji a pravou vně stopy. Při míjení opatrně uhnout.
Jestliže je k dispozici více souběžných stop, vyhýbáme se v našich krajích samozřejmě vpravo.
Jestliže mě někdo rychlejší dojede zezadu a nemá kudy předjet, uvolním mu cestu. Když někoho náhodou dojedu já, nepokřikuji na něj a počkám si na místo kde jej bravurně vosolím. Závodníci na tratích používají stručné „stopa“, nebo multilinquálně – „hop“, aby na sebe upozornili pomalejšího soupeře, já když to nutně potřebuji mezi turisty k projetí, používám – „s dovolením prosím“.
Ocitneme-li se na trati kde probíhají závody jakékoliv úrovně, zásadně nikterak nezavazíme ani soupeřům našich favoritů.
Slušný lyžař když vyrobí pozadím lavor ve stopě, nebo ji jinak poškodí, opraví ji po sobě, aby nebyl nařčen z výroby pastí na ostatní.
Jestliže potkáte pěšáka, jenž jdouce stopou ji nenávratně poškozuje, vysvětlete mu prosím, že to stálo určité úsilí a škodí těm co přijedou po nás. Potom jej požádejte, aby tak nečinil. Napadnete-li jej surově lyžařskou holí, bude to jistě škodolibě činiti dále, když jej nebudete vidět.
Slušný lyžař nečůrá do stopy, ale zahrabává své značky vyrobené na diskrétních místech, aby se nemusely pohoršovat ani projíždějící šlechtičny a aby jim žlutavé kousky ledu nedřely drahé vosky z lyží.
Ani papíry od Tatranek, Deli tyčinek, nebo jiných tovarů známých důvěrně z reklam, pohozené ve stopě, nesvědčí o přílišné kulturnosti jejich konzumenta, ani nepřispívají ke skluznosti lyží.
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW, 2002