Na internetu se dá najít jednoduchá otázka: Jsou Tony Lama dobré boty? U značky, která vyrábí kovbojské boty přes sto let, by člověk čekal stejně jednoduchou odpověď. Jenže Tony Lama může znamenat několik různých věcí. Může to být čtyřicet let starý pár z El Pasa, který někdo nechá znovu podrazit a dál nosí. Může to být nová americká bota z drahé exotické kůže, mexický model nebo jedna z dostupnějších řad. Všechny nesou stejné jméno; jejich konstrukce, původ, cena i ambice se však mohou výrazně lišit. Tony Lama přitom svou legendární pověst nezískal jako malý výrobce několika luxusních párů ročně – dokázal vyrábět tisíce bot denně, obouvat prezidenty, přežít westernovou horečku i prodej konkurentovi a zanechat po sobě boty, které lidé nosí dodnes. Otázkou tedy není jen, zda jsou Tony Lama dobré. Nejdřív je třeba vědět, o kterých Tony Lama mluvíme.
Kovbojské boty začínají u vojáků
Tony Lama se k výrobě kovbojských bot dostal přes armádu. Narodil se roku 1887 italským přistěhovalcům a jako mladík se vyučil ševcem. Ještě jako teenager se dostal k americké kavalerii ve Fort Bliss v El Pasu, kde opravoval a vyráběl boty vojákům. Když vojenskou službu opustil, v El Pasu zůstal a roku 1911 založil vlastní podnik.
Začátek značky tedy nevypadá jako příběh módního návrháře, který objevil westernovou estetiku; Lama znal botu jako pracovní předmět. Musela sedět, vydržet a fungovat člověku, který v ní tráví den. Z opravny a zakázkové výroby postupně vyrostla továrna a z místního ševce jeden z největších amerických výrobců kovbojské obuvi.
Firma nemusela zůstat malá, aby si udržela pověst kvalitního výrobce; ve třicátých letech už vyráběla desítky párů denně, po válce dál rostla a současně rozšiřovala představu o tom, jak může kovbojská bota vypadat. Přibývaly nové tvary špiček, nižší podpatky, barvy, zdobení a exotické kůže.
Bota, která začínala jako vybavení pro práci a jízdu na koni, se stávala také předmětem, na němž bylo možné ukázat řemeslo, peníze a postavení. Tony Lama tenhle posun pochopil velmi brzy.
Dvoje ukradli, třetí už hlídali
V roce 1951 nechal Tony Lama Sr. vytvořit pár nazvaný El Rey I. Nebyl určený k běžnému prodeji; měl cestovat po obchodech a ukazovat, co firma dokáže. Jeho tehdejší hodnota byla stanovena na 5 000 dolarů. Někdo ho ukradl.
Firma vyrobila náhradu, El Rey II, tentokrát oceněnou na 10 000 dolarů. Někdo ukradl i tu.
Třetí pokus už Tony Lama nepodcenil. El Rey III vznikl z černé aligátoří kůže a dostal 218 šperkařských osazení, diamanty a rubíny o celkové hmotnosti přes sedmnáct karátů. Hodnota páru vystoupala na 32 000 dolarů. Když boty putovaly po prodejnách, doprovázela je ozbrojená ochranka a byly pojištěné u Lloyd’s.
El Rey byl reklamní extravagancí. Současně dobře ukazoval, kam se značka během čtyřiceti let dostala: švec, který začínal u bot kavaleristů, vyráběl předmět natolik drahý, že potřeboval vlastního strážce.
Roku 1948 dostal pár Tony Lama prezident Harry Truman a z prezidentských bot se postupně stala firemní tradice. Speciální páry vznikaly také pro Geralda Forda, Ronalda Reagana, George H. W. Bushe, George W. Bushe a další. Reaganovy byly z pštrosí kůže a nesly prezidentskou pečeť. Od vojáků ve Fort Bliss k prezidentům Spojených států vede překvapivě přímá cesta. Pořád po ní jde stejný výrobek: kovbojská bota.
Pět tisíc párů denně a pořád Tony Lama
Romantická představa starého Tony Lama může svádět k obrazu několika ševců, kteří celý den ručně stavějí jeden pár. Jenže velká část bot, na nichž dnes stojí vintage pověst značky, vznikla v době, kdy už byl Tony Lama velkým průmyslovým podnikem.
V polovině sedmdesátých let zaměstnávala firma kolem 780 lidí a vyráběla přibližně 3 100 párů denně; nabízela desítky standardních modelů, zakázkovou výrobu a její boty prodávaly tisíce obchodníků po světě. Na výrobě jednoho páru se podle tehdejšího popisu podílely desítky lidí a kontrola kvality byla rozložena do mnoha fází.
Pak Amerika znovu objevila kovboje.
Na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let se western dostal hluboko do populární kultury. Ralph Lauren jej poslal na módní mola, Robert Redford se ve filmu Elektrický jezdec proháněl Las Vegas jako blikající reklamní kovboj a roku 1980 přišel Urban Cowboy s Johnem Travoltou. Kovbojský klobouk, džíny, country bary a westernové boty se na několik let staly módou daleko za hranicemi rančů a rodea.
Tony Lama byl připravený. Zvlášť žádané byly modely z exotických kůží a ještěrčí wingtips; výroba se během boomu dostala až přibližně na 5 200 párů denně a firma otevřela další výrobní kapacity. Velká část bot, na nichž dnes stojí vintage pověst Tony Lama, vznikla už v době průmyslové výroby. Mnohé staré páry, které dnes sběratelé vyhledávají, proto nejsou relikviemi z malé předválečné dílny, nýbrž výrobky velké americké továrny, která dokázala spojit vysoký objem s kvalitou, na niž značka těží dodnes.
Když Tonyho Lamu koupil ještě starší kovboj
Roku 1990 přišel zásadní zlom. Brand Tony Lama koupila konkurenční Justin Industries.
Ani Justin však nebyl novým hráčem, který si pořídil slavné westernové jméno do portfolia – jeho historie byla ještě delší. H. J. Justin začal vyrábět boty roku 1879 v texaském Spanish Fort u Chisholm Trail. Opravoval obuv honákům dobytka a postupně vybudoval vlastní značku. Justin patřil také k výrobcům, kteří pomáhali formovat vzhled moderní kovbojské boty, včetně vícenásobného dekorativního prošívání holení.
Jednu stopu po sobě zanechal zvlášť viditelnou. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let řešili rodeoví calf ropers praktický problém – po sesednutí z koně potřebovali doběhnout k teleti a pracovat na zemi. V klasických kovbojských botách s vyšším podpatkem se neběhalo dobře, a tak někteří začali závodit v teniskách. Rodeo Cowboys Association chtěla zachovat westernový dress code a sportovce přiměla vrátit se k odpovídající obuvi.
Roperové proto přišli za Johnem Justinem Jr. s požadavkem na botu, která bude pořád westernová, ale umožní lepší pohyb po zemi. Justin použil ploché kopyto známé z vojenské obuvi, nižší podpatek, kulatější špičku a kratší holeň. Vznikl roper. Dnes je to natolik běžný typ westernové boty, že není důvod přemýšlet, proč vlastně vypadá jinak. Jeho původ připomíná, že kovbojská obuv nevznikala jen podle módy; měnila se podle toho, co v ní lidé potřebovali dělat.
Když tedy Justin koupil značku Tony Lama, nespojila se stará westernová značka s anonymním obuvnickým koncernem – sloučily se dvě velmi staré americké tradice výroby kovbojských bot. O deset let později koupila Justin Industries Berkshire Hathaway legendárního investora Warrena Buffetta a Tony Lama se ocitl v obuvnické skupině, kam dnes vedle Justinu patří také Nocona a Chippewa.
Jméno Tony Lama tak ve westernovém světě zůstalo; přestalo však být zástupcem samostatné rodinné firmy.
Které Tony Lama máte na mysli?
Zde začíná být jednoduchá otázka po kvalitě značky problematickou. Tony Lama dodnes vyrábí boty v El Pasu; v nabídce jsou americké modely z hovězí kůže i drahé exotické páry, tradiční weltová konstrukce, kožené podrážky, dřevěné kolíčky a další prvky, které by člověk od klasické westernové boty očekával. Existují řady odkazující přímo k historii značky, drahé Signature modely i zakázkový program.
Vedle nich stojí Tony Lamy vyráběné v Mexiku a modely v jiných cenových hladinách. Ani nápis Made in Mexico automaticky neznamená lacinou botu; Mexiko má vlastní dlouhou tradici výroby westernové obuvi a také tam vznikají Tony Lamy s klasickou weltovou konstrukcí a poctivými materiály.
Logo samo tedy přestává být dostatečnou informací. Dva lidé mohou vlastnit nové Tony Lamy a mít dvě dost odlišné boty; jiná může být země výroby, konstrukce, kůže, podrážka, množství ruční práce i cena. Třetí majitel může přijít v páru vyrobeném v El Pasu před čtyřiceti lety a do stejné debaty přinést úplně jinou zkušenost.
Když nové botě konkuruje její vlastní dědeček
Staré Tony Lamy mají pozoruhodný druhý život; na trhu se objevují páry ze sedmdesátých a osmdesátých let, někdy ještě starší, které lidé nekupují jen jako dekoraci nebo sběratelský předmět, ale nechávají je opravit, podrazit a dál v nich chodí.
Zvláštní postavení mají některé starší řady a exotické modely z období výroby v El Pasu. Sběratelé podle vnitřních štítků, kódů, konstrukce a dalších detailů odhadují stáří jednotlivých párů a hledají období, která považují za zvlášť povedená. Přesné názvosloví starých Gold Label a Black Label přitom není vždy tak čisté, jak by si člověk přál, a kolem datování jednotlivých označení existuje dost zmatku. Pro příběh značky však není nutné z každého štítku dělat archeologický nález. Podstatnější je něco jiného – čtyřicet let stará kovbojská bota může být pořád botou.
Z toho neplyne, že nový Tony Lama musí být horší; firma stále dokáže vyrobit drahou, tradičně stavěnou botu v El Pasu. Vintage páry dokazují něco jiného: jak vysoko si značka sama nastavila laťku. Tony Lama tak v neobvyklém smyslu konkuruje vlastní minulosti – zákazník hledající kvalitní pár nemusí porovnávat jen Tony Lama s Lucchese, Rios of Mercedes, Black Jack nebo některou z mladších značek; může porovnávat nové Tony Lama s Tony Lama, které někdo vyrobil v Texasu v době, kdy John Travolta ještě tančil v Gilley’s.
Logo nestačí
Tony Lama patří mezi legendární jména americké kovbojské boty. Více než století existence, El Paso, exotické kůže, prezidentské páry, El Rey, rodeo i tisíce bot denně mu tohle postavení dávají bez potřeby dalších přívlastků. Jenže legenda značky a vlastnosti konkrétní boty nejsou totéž.
Za více než sto let se změnila velikost firmy, zákazníci, vlastnictví, výrobní procesy, země původu i cenové hladiny. Vedle sebe dnes mohou stát starý Gold Label, nový americký exotický model a podstatně dostupnější Tony Lama. Všechny tři oprávněně nesou stejné jméno.
Proto otázka, zda jsou Tony Lama dobré boty, nemá jednu univerzální odpověď. U tak staré značky nestačí přečíst logo na holeni; je dobré podívat se, kde bota vznikla, z čeho je postavená, do které řady patří a někdy také kdy byla vyrobená.
Jméno Tony Lama totiž za více než století vydrželo téměř všechno. Některé jeho boty také.