Střediskové facebooky: opisovat se vyplácí od šprtů

Písmo: A ++ A --

Mnohé tuzemské skiresorty kopírují svá socmédia jeden od druhého. S obvyklými neduhy.

Jedním z typických je, že skiareály zneužívají své facebookové účty k prostoduchému prodávání – namísto k hodnotnému informování, případně o nic míň hodnotnější obousměrné komunikaci.

V lepším případě se poměr prodávání vůči kvalitnímu obsahu nachází v těžké nerovnováze, v horším o žádném poměru nelze vůbec psát.

Vždyť jak často se na facebooku kterékoli středisko svých zákazníků ptá, co by pro ně mohlo udělat? A jak často jim nevyžádaně cpe své kupujte kupujte?

Publikum začíná být na střediskovou masírku čím dál háklivější a čím dál častěji se v něm najdou rebelové, co se ozvou.

Admini areálů obvykle dělají, že jiné než pochlebující reakce nevidí-neslyší. V některých případech kritiku ze svého facebooku mažou, třeba na Klínovci. V řadě jiných ji ignorují. (Přitom snad vždycky jde o kritický ohlas v reakci na nějakou výchozí nejapnost ze strany středska směrem k publiku, téměř nikdy o aktivní výtržnost publika směrem ke středisku.)

Pro ilustraci dva nedávné příklady, jichž jsem si všiml; ne, že na jiných tuzemských socmédiích to vypadá kultivovaněji. Čest všem případným výjimkám.

tmr 1611

tmr 1610

V obou případech zůstávají zákaznické reakce střediskovými adminy dodnes ignorovány, ostatně jako většina ostatních nepochlebujících komentářů.

V principu přitom nedělá velký rozdíl, zda jde o prodejní masírku středisek prvoplánovou anebo maskovanou vábením na utopický manšestr focený v osm ráno. Lhostejno, že takové sněhové fotoporno sklidí určitou hromádku lajků – typicky od lidí, jež bezmyšlenkovitě lajkují kdeco.

Jenže hodnota a síla socmédií neleží v kvantitě posbíraných fandů ani v počtu olajkování vašeho snímku chrlícího sněžného děla, pořád dokola foceného ze všech možných úhlů.

Něco jako focení každého svého talíře s obědem, při psu. Autorům takového typu gastro-klišoidní nudy doporučuju použít krapet invence a občas vyfotit třeba sebe, jak fotí svůj talíř. Aspoň trochou něčeho nového pomenšit tu tupou fádnost, nebo ne?

tuzemská socmédia 5

Ona hodnota a síla socíálních sítí tkví v něčem dočista jiném, než v přiblblých palečcích nahoru, srdíčcích a smajlech.

A to ve faktu, že každý je v nich propojený s každým. Že každý fanda střediska má nějakých třista svých přátel a každý z nich svých třista, a tak dál.

Což mě přivádí ke zmíněnému opisování od chytřejších.

Co třeba posoudit tohle – na internetu vidím nepřeberně jednoduchých aplikací, které pomocí pár kliknutí nabízí nainstalovat si předpřipravenou umělecky zhotovenou titulní fotku něčeho krásného na svůj facebookový profil.

Proč to samé nepřipraví pro své fandy horské středisko? Proč nevybere ty nejvíc sexy záběry, nenaformátuje do rozměrů titulního facebookového záhlaví, neobranduje v rohu střediskovým logem se sloganem a nenabídne ke stažení?

Něco podobného, jako ukázky níže, jen mnohokrát hezčí, jelikož jsem neměl trpělivost se s věcí mazat víc, než pár minut;

tuzemská socmédia 1tuzemská socmédia 2tuzemská socmédia 3tuzemská socmédia 4

Vidíte, co mám na mysli? Dvě tři kliknutí, a lyžař si vymění svou okoukanou FB titulku za obrandovanou parádu střediska svého srdce.

Zrovna mám před sebou pravidelný výpis počtu fanoušků tuzemských střediskových facebooků. Namátkou vyberu některé odshora dolů (v závorce stav před půl rokem, údaje v tisících): Jasná 59,2 (54,3); Klínovec 31,2 (31,0); Lipno 21,2 (19,2); Špindl 18,8 (17,4); Monínec 18,2 (17,2); Skiresort Pec 12,0 (11,1); Dolní Morava 11,8 (10,2); Rokytnice 6,8 (6,1); Klíny 6,2 (5,4); Harrachov 4,9 (4,3); Plešivec 4,4 (4,3); Ještěd 2,9 (2,9); Potůčky 2,6 (2,3) atd.

V průměru třeba 10 tisíc fanoušků na středisko, vůči konkrétnímu středisku unikátních dejme tomu 3 tisíce, ať jsme konzervativní. Z nich pokud by si novou titulku na své osobní facebooky stáhlo řekněme třista lidí (se svými 300 přáteli), obrandovaná připomínka střediska se může potenciálně dostat před 90 tisíc párů očí. (A že změny titulky vašich facebookových přátel vám obvykle neujdou, dobře víte.)

Devadesáti tisícová expozice rozšiřovaná organicky mezi lidmi, kteří se osobně znají a tak nějak elementárně si i věří. Kteří nejspíš budou brát v potaz, když některý z jejich přátel veřejně demonstruje spontánní příslušnost ke svému kopci.

To celé za nevelkého a jen jednorázového úsilí střediska – bezpochyby menšího, než dokola otravně stejné focení sněhových kanónů a pruhů neporušených varhánků.

Jen tak něco k zamyšlení.

(Jakkoli nemám strach, že střediskové facebooky nebudou v následujících měsících zahlceny stovkami nových záběrů děl a všeho ostatního notorického).

Související články na blogu zde.

Tom Řepík
Expertní textař tuzemského horského byznysu.
Analyzuje PR trendy pro jednoho z globálních lídrů branže.
Marketingový mentoring | copywriting | krizová komunikace v oboru