Kovbojská bota patří k nejčitelnějším symbolům amerického Západu. Vysoký svršek, podpatek, kůže a charakteristická špička vytvářejí siluetu, kterou pozná i člověk, jenž nikdy neseděl na koni. Na počátku devadesátých let však dvě ženy přišly s neobvyklou myšlenkou. Jestli moderní sportovní obuv dokáže tlumit nárazy, stabilizovat chodidlo a pomáhat sportovci zvládat dlouhé zatížení, proč by něco podobného nemohla dělat také bota jezdce? Ariat neměl stoletou historii ani několik generací obuvníků v rodokmenu; měl ale jiný způsob uvažování. A s ním vstoupil do světa, jenž své boty měnil jen nerad.
Bota, na které zdánlivě nebylo co měnit
Kovbojská bota nevypadá tak, jak vypadá, kvůli módě. Její základní znaky mají praktický původ: vyšší podpatek pomáhal udržet nohu ve třmenu, hladká kožená podešev dovolovala chodidlu snadněji do třmenu vklouznout i z něj vystoupit a vysoký svršek chránil holeň při jízdě vegetací. Absence tkaniček snižovala počet věcí, které se mohly zachytit o třmen nebo výstroj.
Z pracovního předmětu se časem stala jedna z ikon Západu. Kovbojské boty vstoupily do rodea, filmu, country hudby i městské módy a jejich silueta získala kulturní význam daleko za hranicemi ranče. S tím přišla zvláštní vlastnost každého předmětu, který se stane symbolem: čím známější jeho podoba je, tím nápadněji působí každá změna.
Do tohoto světa vstoupily Beth Cross a Pam Parker. Cross vyrůstala kolem koní, vystudovala Stanford Graduate School of Business a v poradenské společnosti Bain & Company se dostala také k práci pro výrobce sportovní obuvi Reebok. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let právě sportovní obuv procházela rychlým technologickým vývojem – výrobci řešili tlumení, stabilitu, biomechaniku chodidla, materiály mezipodešví a rozdílné potřeby jednotlivých sportů.
Cross při pohledu na jezdecké boty viděla úplně jiný svět. Jezdec mohl trávit dlouhé hodiny v sedle, na nohou i kolem koní, jeho tradiční obuv však podobný technologický vývoj téměř nezasáhl. Z této disproporce vznikla jednoduchá myšlenka: jezdec je také sportovec a jeho bota může být konstruována jako sportovní vybavení.
Společně s Parker začaly vyvíjet obuv, která měla spojit tradiční jezdecký vzhled s principy moderní sportovní boty. Roku 1993 přišly první modely Ariatu na trh.
Také jméno nové značky odkazovalo ke koním, jen poněkud jinak než tradiční názvy obuvnických firem. Cross si vypůjčila poslední část jména Secretariat, legendárního plnokrevníka, který v roce 1973 vyhrál americkou Triple Crown a dodnes patří k nejslavnějším dostihovým koním historie. Zrodil se Ariat.
Revoluce, kterou bylo potřeba schovat
Samotná technologie ještě nezaručovala, že ji westernový svět přijme; jedním z prvních problémů se ukázala být podešev. Funkční gumové řešení mohlo dávat z hlediska tlumení a přilnavosti smysl, na kovbojské botě však působilo nezvykle. Pro zákazníka vychovaného na kůži mohl nový materiál vypadat levněji a příliš připomínat sportovní nebo pracovní obuv.
Ariat tak narazil na hranici, kterou konstruktéři běžeckých bot řešit nemuseli. Westernovou botu bylo možné technologicky změnit, její nositel ji však stále musel poznat jako westernovou botu. Řešením bylo přesunout velkou část revoluce dovnitř.
Zvenčí mohla zůstat známá silueta, kůže, prošívaný vysoký svršek, podpatek i charakteristická špička; pod chodidlem se však začal objevovat svět, který měl blíž ke sportovní obuvi. Původní systém ATS pracoval s tlumenou stélkou, podporou a stabilizací chodidla a kompozitním prvkem zpevňujícím konstrukci. Pozdější systémy přidávaly další pěnové materiály, účinnější tlumení, pružnost nebo podešve vyvinuté podle konkrétního způsobu použití.
Část konstrukčního uvažování sportovní obuvi tak zmizela pod tradičním koženým svrškem. Největší změna zůstala tam, kam při pohledu na kovboje nikdo nevidí: mezi jeho chodidlem a zemí.
Jiný druh pohodlí
Rozdíl mezi tradiční kovbojskou botou a Ariatem nelze jednoduše převést na otázku, která z nich je pohodlnější. Kvalitní klasická westernová bota může (a má!) po rozchození sedět výborně – jen k výsledku dochází jinou cestou.
U tradičně konstruované boty pracuje především samotný materiál. Kůže postupně povoluje a přizpůsobuje se noze, korková výplň se vytvaruje podle chodidla a celý pár si jeho majitel během používání do značné míry vytvoří pro sebe. První dny přitom mohou vyžadovat určitou trpělivost. Pevnost, která zpočátku působí téměř nepoddajně, se postupně mění v osobní otisk nohy.
Ariat začal komfort chápat aktivněji. Bota neměla pouze čekat, až se přizpůsobí svému majiteli. Její konstrukce mu měla od začátku pomáhat. Tlumení pod patou, stabilizace chodidla, podpora klenby, pěnové vrstvy a podle typu boty také pružnější nebo přilnavější podešev vytvářejí pocit známý člověku, který přichází ze sportovní či moderní pracovní obuvi. Stále má na noze vysokou koženou westernovou botu, její kontakt se zemí však může připomínat úplně jinou kategorii obuvi.
Rozdíl je znát zejména ve chvíli, kdy den nekončí sesednutím z koně. Jezdec chodí po stáji, pracuje kolem zvířat, stojí, nakládá, řídí auto, přechází mezi tvrdým povrchem a terénem a večer má za sebou mnoho hodin na nohou.
Kovbojská bota už neměla dobře fungovat pouze ve třmenu – měla zvládnout celý den kolem něj.
Kdo rozhoduje, která bota je pravá
Tady se příběh Ariatu dostává na citlivější půdu. Westernová bota není pouze soubor funkcí; je rovněž řemeslným předmětem a pro část svých příznivců způsob výroby rozhoduje o tom, co ještě považují za skutečnou kovbojskou botu.
Tradiční konstrukce má vlastní logiku: kvalitní useň, kožená podešev, korková výplň, vrstvený kožený podpatek, rámové sešití a možnost opotřebovanou botu rozebrat, opravit a znovu opatřit podešví vytvářejí výrobek, který může svého majitele provázet dlouhé roky. Velkou roli hraje také původ – americké a především mexické obuvnické dílny mají tradici, která sahá hluboko před vznik dnešních globálních značek.
Část produkce Ariatu stojí na jiné logice; používá syntetické komponenty, gumové podešve, moderní pěny a konstrukce, jejichž opravitelnost nemusí odpovídat klasické rámové botě. Výroba je rozložena mezi různé země a cenové i konstrukční úrovně. Z pohledu obuvnického tradicionalisty proto může být část nabídky Ariatu kompromisem.
Existuje však ještě jiný pohled na pravost westernového předmětu.
Člověk, který v botách celý den pracuje, jezdí nebo soutěží, může jejich hodnotu posuzovat podle toho, jak svou práci skutečně zvládají. Gumová podešev přestává být prohřeškem proti tradici ve chvíli, kdy poskytuje potřebnou přilnavost. Syntetický stabilizační prvek není příliš moderní, pokud večer znamená méně unavené chodidlo. To, co může z pohledu tradičního obuvnictví působit nepatřičně, může v aréně nebo na ranči získat vlastní legitimitu.
Ariat stojí mezi těmito dvěma způsoby uvažování. Jednomu záleží na tom, jak je bota vyrobena. Druhému také na tom, co dokáže. Spor se nedá jednoduše rozhodnout pohledem na štítek uvnitř svršku.
Modernizátor sahá po starém řemeslu
Vývoj Ariatu mezitím nabral zajímavý směr; značka, jež si vybudovala jméno technologickou modernizací jezdecké a westernové obuvi, dnes vyrábí také boty, jejichž konstrukce sahá hluboko do tradičního obuvnictví.
Řada Bench Made vzniká v mexickém Leónu, městě s dlouhou obuvnickou tradicí. Podle konkrétního modelu používá rámovou konstrukci Goodyear, kožené podešve, korkovou výplň, vrstvené kožené podpatky, dřevěné kolíčky a další postupy známé z klasických prémiových westernových bot.
Je v tom pozoruhodný oblouk – Ariat začínal otázkou, co všechno lze na jezdecké botě změnit pomocí moderní technologie. O tři desetiletí později má v nabídce také boty postavené na postupech mnohem starších než samotná firma.
Obě cesty existují vedle sebe. Moderní pracovní bota s gumovou podešví, technologicky vybavená jezdecká bota i ručněji zpracovaný pár z Leónu mohou nést stejné logo.
Z laboratoře rovnou do arény
O tom, zda podobná myšlenka ve westernovém prostředí skutečně zakořenila, však nerozhoduje jen nabídka v obchodě. Podstatnější je, kam se boty dostaly.
Ariat je dnes pevně spojen s profesionálním jezdectvím a westernovým sportem. Výrazně je to vidět v Professional Bull Riders, PBR, organizaci, která od devadesátých let proměnila bull riding v samostatný profesionální sport s vlastními hvězdami, velkými arénami a mezinárodním dosahem. Ariat je jejím oficiálním partnerem pro obuv a dlouhodobě podporuje špičkové bull ridery.
Spojení šlo ještě dál v roce 2022, kdy PBR spustila týmovou soutěž. Jeden ze zakládajících celků dostal jméno Ariat Texas Rattlers. Sídlí ve Fort Worth, městě, které si dodnes s oblibou říká místo, „kde začíná Západ“, a v roce 2023 Rattlers získali titul PBR Teams Championship.
V barvách značky se v průběhu let objevovali také světoví šampioni PBR José Vitor Leme a Cooper Davis a další výrazní bull rideři.
Podobně silné spojení má Ariat s klasickým profesionálním rodeem. Jednou z jeho nejvýraznějších tváří je Trevor Brazile, nejúspěšnější all-around cowboy v historii Professional Rodeo Cowboys Association. Během kariéry nasbíral 26 světových titulů včetně rekordní série titulů všestranného šampiona a soutěžil v disciplínách tie-down roping, team roping a steer roping.
Jeho vztah s Ariatem nezůstal u fotografie v reklamě. Brazile se podílel na testování a vývoji výrobků a jeho jméno nese společná řada Relentless. Člověk, který strávil profesionální život honbou za desetinkami sekundy při práci s koněm a dobytkem, tak vstoupil přímo do procesu vývoje moderní westernové výstroje.
Tím se kruh téměř uzavírá. Ariat vznikl z představy, že jezdec má být při konstrukci boty brán stejně vážně jako jiný sportovec. O několik desetiletí později jeho výrobky používají a pomáhají vyvíjet lidé z nejvyšších pater rodea a bull ridingu.
Západ nikdy nestál na místě
Při pohledu na starou kovbojskou botu je snadné získat dojem, že její správná podoba byla jednou nalezena a dál se jen předávala z generace na generaci. Vybavení historického Západu se však měnilo podle práce, dostupných materiálů a toho, co se osvědčilo. Teprve později se z praktických předmětů staly symboly, jejichž správnou podobu jsme začali hlídat.
Ariat vstoupil do tohoto příběhu poměrně pozdě. Roku 1993 už byla kovbojská bota pracovním nástrojem, módním předmětem i jednou z nejznámějších ikon amerického Západu. Změnit ji znamenalo sáhnout na něco, co dávno přesáhlo svou původní funkci.
Ariat to udělal. Vzal technologii z jiného světa a vložil ji do boty, jejíž siluetu měnit nechtěl. Po třiceti letech je nejvýmluvnější, že výsledná změna už nepůsobí revolučně – Ariaty stojí v obchodech s westernovou výstrojí, chodí po rančích a vstupují do rodeových arén.
A většina jejich revoluce pořád není vidět. Je schovaná pod chodidlem.