Kalifornie, to nejsou jen písčité pláže, Hollywood, Disneyland a ZOO v San Diegu. Kalifornie znamená též jedno z nejvyšších pohoří v USA – Sierra Nevada s průměrným sezónním přídělem okolo 10 metrů sněhu a darem 300 slunečných dní v roce. Kalifornie je svérázným světem sama pro sebe, a proto nikoho nepřekvapí, že podobně unikátní jsou i zdejší lyžařská střediska. Pouze na několika místech jižní polokoule je možné zažívat to, na co jsou rutinně zvyklí kalifornští obyvatelé – schopni vyrazit si ráno zalyžovat a odpoledne téhož dne si již užívat teplých vln a pláží oceánu, obojí dostupné nenáročnou jízdou autem. Největší koncentrace lyžování se zde však odehrává o něco dále ve vnitrození, na hranici Kalifornie se státem Nevada, okolo břehů romantického jezera Lake Tahoe. Začněme svou tůru na jeho jižním břehu a navštivme tři zdejší slavné resorty Heavenly, Sierra at Tahoe a Kirkwood, do kterých nám bude platit společný skipas a stěží stačit celý týden, abychom většinu jejich tratí alespoň okusili.
Heavenly: nebeské lyžování
I kdybyste se jen nechali lanovkou vyvézt na vrcholky nad jezerem a trávili hodiny a hodiny pozorováním úžasné scenérie všude kolem, už jen kvůli tomu má význam Heavenly navštívit. Spousta nelyžujících návštěvníků to tak ostatně dělá. Fascinující výhledy na průzračně čisté jezero Lake Tahoe obklopené třítisícovými vrcholky (a opačným směrem na pusté pláně Nevadské pouště) jsou pro toto největší kalifornské lyžařské středisko příznačné. Jen málokdy narazíte na snímek z Heavenly, který by nezahrnoval i výhled na jezero.
Samotná základna resortu, městečko South Lake Tahoe rozprostírající se na březích jezera, je protnuto státní hranicí Kalifornie a Nevady a je coby horské středisko naprosto unikátní. V jeho nevadské polovině totiž platí jiné zákony než v části zbylé, hazard je zde legální a celá oblast je plná 24 hodin otevřených kasin, limuzín, nonstop provozovaných restaurací, svatebních kaplí, hotelů a obchodů, s atmosférou v ničem si nezadající s Las Vegas; ve střídmější kalifornské části naopak noční život končí krátce po půlnoci.
V roce 2002 koupila celý Heavenly areál silná americká skupina Vail Resorts a ihned začala areál zdokonalovat. Agresivně zde investují zejména do nových lanovek a rozvoje kalifornské části resortu, kde vyrůstají nové hotely, obchody, kina, restaurace, lázně a bary v alpském stylu, zaměřené více na sportující turisty než na hazardující hráčskou klientelu.
Zdejší lyžařské terény uspokojí naprosto každého. Vzhledem k tomu, že se v Americe lyžuje v rámci širokých hranic resortu naprosto všude, tedy i mimo sjezdovky, běžně se tu udává kvantita terénu ke sjíždění nikoli v kilometrech či mílích sjezdovek, nýbrž v plošných akrech. V Heavenly se lyžuje na 4800 akrech, tedy téměř 2000 hektarech plochy, na celkem 85 sjezdovkách obsluhovaných 30 vleky, vesměs rychlými sedačkami. Obtížnost tratí je zde zhruba stejným dílem rozdělena mezi začátečníky, pokročilé a experty, lyžuje se v nadmořské výšce mezi 1900 a 3000 metry. Naprostá většina terénu je sice zalesněná, avšak pro tuto oblast typicky velmi řídce, tudíž lze snadno lyžovat opravdu kdekoliv mezi stromy.
Celodenní jízdenka tu stojí $60, týdenní pak $320, pro děti zhruba polovinu. Skipas je společný s dalšími 5 resorty v okolí jezera Lake Tahoe, které jsou ve snadném dosahu autem, autobusem či dokonce lodí po jezeře. V celém resortu jezdí zdarma skibusy pendlující mezi spodními stanicemi lanovek. K mání jsou zde dokonce tři terénní parky s U-rampami, asi 100 km upravovaných běžkařských tratí v blízkém Spooner Lake anebo elegantní venkovní kluziště. O lyžařských školách, hlídacích službách či půjčovnách jakéhokoli vybavení ani nemluvě – v resortu jako Heavenhly/South Lake Tahoe je k pronajmutí naprosto všechno. Doslova.
Příležitostí nalézt si ubytování dle svého gusta i velikosti peněženky je přímo ve městě, tedy i v centru veškeré aprés-ski scény, více než dost. Nabídka zvysoka převyšuje poptávku a k mání bývá naprosto všechno od luxusních apartmá v kasinových komplexech až po jednoduché levné motely. Kalifornie všeobecně je letním státem – zima tu všude – včetně všech lyžařských resortů – znamená vedlejší turistickou sezónu, čemuž odpovídají i příznivější ceny hotelů a letenek. Nejvyhledávanějšími hotely jsou tu Ceasar’s Tahoe s restaurací Planet Hollywood, Harrah’s a Harvey’s, všechny v bezprostřední blízkosti nástupní stanice hlavní Heavenly Gondoly. Jízdu touto prosklenou kabinkou by si mimochodem neměl nechat ujít naprosto nikdo, včetně nelyžařů. Asi 4 kilometry dlouhá jízda trvá okolo 12 minut a úchvatnost výhledů všemi směry je během ní nepopsatelná. Resort na internetu: www.skiheavenly.com
Sierra at Tahoe: nenápadná lyžařská idylka
Necelých 20 km jihozápadním směrem od South Lake Tahoe je ve vysokém lese před větrem i davy lidí ukryto nenápadné středisko Sierra at Tahoe, do kterého není těžké se zamilovat. Jde o kompaktní areál se 46 sjezdovkami všech obtížností, obrovské, mezi stromy vkusně posazené parkoviště dole v údolí a komplex budov zázemí s restauracemi a půjčovnami tamtéž. Sierra nemá žádnou související vesnici s ubytovací či aprés-ski kapacitou – nejbližší bydlení je k mání v South Lake Tahoe či okolních vesnicích poblíž jezera.
Lyžuje se tu na 2000 akrech příjemně vylidněného terénu obsluhovaného 10 sedačkovými lanovkami, v nadmořské výšce mezi 2000 a 2700 metry. V hranicích resortu je navíc 5 oficiálních vstupních branek do dalších 600 akrů plochy pro volné lyžování mimo areál (což zde nazývají „backcountry skiing“). Takovéto oblasti jsou již mimo servisní kontrolu patroly, téměž vždy však existuje možnost najmout si do nich profesionální průvodce ($25 za půldenní asistenci).
Lyžařstí začátečníci zde ocení 4 km dlouhou zelenou klikatici z hlavního vrcholu (kde je zdrží fantastické výhledy na jezero Lake Tahoe) zpět dolů k základně, plus řadu dalších mírných, a dokonale vyžehlených tratí. Přesně polovina všech sjezdovek je značena modrými čtverci (středně obtížné) – jedna báječná pista za druhou seřazené v zástupu, skryté mezi vysokými smrky, jako obvykle liduprázdné. Naprostá lyžařská idylka. I experti si zde přijdou na své – čeká je 10 černých sjezdovek a spousta volného terénu s řídce rostlými stromy, jednoho z nejstrmějších v celé oblasti Lake Tahoe. Vyznavače freestylu si tu hýčkají čtyřmi separátně ozvučenými snow parky, kterým nechybí ani 5 metrů hluboká Superpipe.
Celý areál je dostatečně pokryt asi osmi restauracemi a kafetériemi se sortimentem vesměs jednoduchého rychlého občestvení, jak je to v amerických horách běžné. Poměrně často zde v horách též grilují barbeque. Za gurmánštější stravou a čekající aprés-ski scénou odjíždí většina návštěvníků do South Lake Tahoe po hlavní silnici č.50, která ovšem na půli cesty překonává přes 2200 m vysoký Echo Summit – při bohatých sněhových nadílkách, které jsou v této oblasti běžné, však může jít svízelnou překážku na cestě z lyžování domů. Pro každého, kdo zde nejezdí robusním SUV, jsou řetězy nezbytností. Resort na internetu: www.sierratahoe.com
Kirkwood: utajený prašanový ráj
Na toho, kdo cestou ze South Lake Tahoe odbočí jižním směrem na 88. silnici a vydá se výš do pohoří Sierra Nevada, čeká po zhruba 60 km od SLT odměna v podobě lyžařské lahůdky jménem Kirkwood. Jde vlastně o začátek jednoho údolí, kolem dokola obklopený masou hor ve tvaru podkovy, s vkusnou, právě rekonstruovanou a stále se rozšiřující alpskou vesničkou na jeho dně. Vyrůstají zde nové, stylové chaty nabízející vesměs luxusní ubytování typu „až ke dveřím na lyžích“, se sportovními obchody a restauracemi v přízemí a zahrádkami se sezením doslova na dojezdech sjezdovek.
Do Kirkwoodu se jezdí specielně za hlubokým prašanem. Tento resort dosahuje v mnoha letech absolutně nejvyšší sněhové nadílky ze všech oblastí severoamerického kontinentu, a jeho dlouholetý statistický roční průměr zní 500 palců, tedy pro nás stěží představitelných téměř 13 metrů sněhových srážek! Mluvíc o statistikách – v Americe tato měření neprovádějí resorty samotné či subjekty s nimi participující a na turismu v oblasti existenčně závislé, nýbrž vládou kontrolované statistické agentury.
Zpět do kirkwoodského prašanu. Celý areál tvoří do podkovy uzavřené úbočí jednoho z hlavních hřebenů Sierra Nevady s 2300 akry, tedy více než 900 hektary poměrně strmého terénu, v nadmořské výšce mezi 2400 a 3000 metry. V resortu neudávají ani počet svých sjezdovek, protože díky velmi řídkému porostu lze lyžovat prakticky úplně všude; terén obsluhuje 14 velkokapacitních lanovek. Podobně jako v Sierra at Tahoe, i zde působí celý resort zejména pro evropany nezvykle vylidněně; výjimkou není nepotkat při některých sjezdech odshora dolů ani živáčka.
Kirkwood rozhodně není resortem pro nesmělé začátečníky. Převládají zde modré sjezdovky – jde o zalesněnou spodní část svahů v prakticky celém areálu, přičemž jejich horní otevřené pasáže jsou čistokrevným černým terénem, za kterým cíleně míří nezvykle mnoho snowbordistů, libujících si zde v absenci plochých mezipřejezdů. Na obvodu hranic resortu je opět několik otevřených bran, ze kterých se lze na vlastní nebezpečí spustit do nepředstavitelně rozlehlého okolí vesměs výrazně prudkých svahů, velmi sporadicky porostlých, s řadou skalnatých pasáží a adrenalinových skoků pro ty, kteří je vyhledávají. A přirozeně všude samý prašan. Tak, jak je v našich končinách nejpoužívanějším typem lyže slalomka či universálka, v Kirkwoodu jsou to bezkonkurenčně široké „fat-boys“.
To, že do Kirkwoodu cíleně přijíždějí milovníci hlubokého prašanu, kteří si umějí náležitě tohoto nebeského daru vážit, se projevuje i v jejich vzájemné lyžařské ohleduplnosti – v něčem, čemu se v Americe říká „snow management“. Ačkoli je Kirkwood plný lákavých svahů s nedotčeným prašanem kam jen oko dohlédne, a široko daleko žádné davy lyžařů lačnící po právě vaší trase, lyžaři si tu rýsují své vlnky pěkně úsporně jednu spádnici těsně vedle druhé, aby i odpoledne a zítra zbylo spousta neporušené pokrývky na další. Něco, co se v Alpách vidí velmi výjimečně, naše humna raději ani nezmiňujíc. Ono ohleduplné, uvolněné, v pravém slova smyslu civilizované chování je mimochodem v severoamerických horách každodenním standardem, ať už jde o kontakt s lidmi na lanovce, na sjezdovce, v restauraci, ve skibusu, či kdekoli jinde. Evropan se nestačí divit, a našinci je mnohokrát až stydno. Kdo byl kdy lyžovat kdekoliv v Americe, dá mi zřejmě zapravdu.
Přímo uvnitř podkovitě zahnuté vesnice, pár desítek metrů od dojezdů sjezdovek a ubytovacích objektů, začínají dokonale upravované běžkařské tratě vedené po dně údolí, a později i zakusující se do okolních svahů. Každý den tu rolby žehlí čerstvý povrch pro oba běžecké styly, resort inzeruje 80 km tratí. K pronajmutí jsou tu (v Americe běžně pro projížďky používané) sněžné skůtry, jejich trasy jsou však úzkostlivě vedeny daleko od běžkařských stop. Ve vesnici je k mání řada typických doplňkových radovánek jako snowtubing, koňmi tažené sáně, a mají tu dokonce (umělá?) jezera pro rybaření na ledu. Samozřejmým standardem jsou veškeré ostatní s lyžováním související služby – půjčovny, ski školy, bazén, lázně, restaurace, bary – vše je k mání v docházkové vzdálenosti ve vesnici, byť ani zdaleka v takových proporcích, jako v centru všeho aprés-ski dění, v půl hodiny vzdáleném SLT.
Jakkoli bývají místní silnice (Highway 88) směrem na SLT vzorně udržovány, vinou častého divokého sněžení bývá cesta vedoucí přes dva vrcholy vysoké 2400 a 2600 m uzavřena – v takových chvílích je pak Kirkwood prašanovým rájem doslova odříznutým od okolního světa. Jakkoli je výhodné mít zde k dispozici vlastní auto (tak jako ostatně všude v Americe), do Kirkwoodu zajíždí každý den ze South Lake Tahoe skibus. Skipas tu platí ten, který jsme si koupili v Heavenly resortu a lyžovali na něj též v Sierra at Tahoe. Platí ještě v dalších oblastech v okolí jezera Lake Tahoe, která navštívíme v následujícím díle, a koupit si jej lze nejenom u pokladen areálu, ale též ve většině hotelů a prodejen v celé široké oblasti. Resort na internetu: www.kirkwood.com
V příštím čísle se vrátíme zpět k fascinujícímu modrému jezeru, abychom poznali lyžování na severní straně Lake Tahoe. Lze tušit, že nás tam nečeká nic menšího než další fantastická příroda, hluboký sníh, slunce, uvolněná atmosféra a nepřelidněné terény.
Text: Tom Řepík
Vyšlo v největším českém zimním magazínu SNOW
Pingback: Virtuální kancelář