RG = 55.
Navážu na minulé retro – a na své léto 89 v Dukle Brno. Když odcházel do civilu (vystřídal ho mj. můj „mladej“ Pavel Pepan Padrnos, pozdější týmový domestik pana Lance Armstronga) na ještě poslední socialistické měsíce (kdo by to z nás tehdy tušil), věnoval mi Slovák Jaro dvě vinylová elpíčka, které si dovezl do našeho tréninkového baráku a já si obě za ten rok zamiloval tak, že to Jara dojalo.
Nedostal jsem jen tak ledasjaký dar. Jaro mi k tomu dodal: Váž si ich. V Opusu mi predavačka povedala, ak si chceš platně kúpiť, kup hneď. Grigorov zdrhol a platňa sa stiahne. O dva dni už na pultoch neboli.
V roce 88 jsem tak díky Jarovi poznal Robo Grigorova, chlápka, který do svých textů už tehdy za normalizace pašoval angličtinu a rebelské metafory, respektive jeho dva dvorní textaři Kamil Peteraj a Ľuboš Zeman pašovali.
Na mysl mi přichází věci jako Pocta Majakovskému, Posledný valčík pre Európu, Chodci sveta, Aspoň viem že žijem, Mám 300 mesiacov a mohl bych pokračovat dlouho.
Robo byl frajer tehdy a zůstává jím dodnes. Má na háku nějaké koncertování i vydávání desek kvůli bankovkám. Jako tak zoufale málokdo.