Středisková kluziště: Ledové investice

Písmo: A ++ A --

Udělejme led a lidi přijedou. A budou tu bruslit, přespávat a utrácet i na všem ostatním. Tak zní podnikatelský plán mnoha skiresortů ve světě. Ledová plocha se na horách stále častěji stává celoroční atrakcí.

Dostal jsem se k provozním informacím od dvou střediskových kluzišť z opačných koutů Ameriky – ze Sun Valley v Idahu, kde provozují nekrytý umělý led od svého otevření v roce 1936, a z vermontského Jay Peak, jejichž zastřešená ledová aréna je naopak jenom několik let nová a už se stačila stát silným návštěvnickým magnetem tohoto východoamerického skiresortu. Oba případy ilustrují, že udržovaný led v horském středisku dokáže být překvapivě výdělečným provozem. Jejich úspěch vychází z realistického plánování, nešizených investic do údržby a dobře cíleného marketingu. Namísto pouhého veřejného kluziště s půjčovnou bruslí jde o poměrně silné střediskové penězovody.

Jay Peak
„Ledovou arénu Jay Peak Ice Haus jsme postavili jako součást většího plánu udělat z našeho střediska na počasí nezávislý provoz,“ prozrazuje manažer haly Dennis Himes. „Její výstavba nás přišla na necelých sedm milionů dolarů; hlediště má kapacitu 750 diváků, z toho 450 sedících. Součástí komplexu je prodejna, vyhřívaný polstrovaný snack bar s kavárnou a licencí k prodeji alkoholu, aby rodiče bruslících dětí či ostatní fandové přes sklo sledující dění na ledu si mohli dopřát své pivko nebo víno.“

A na tamním ledu se toho děje dost. Aréna hostí hokejové turnaje pozoruhodných 43 víkendů v roce a je otevřena pro volné bruslení, krasobruslařské soutěže i jiné akce. Podle Himese toho docílili chytrým marketingem: „Už když byla hala ve výstavbě, zkontaktoval jsem pořadatele zavedeného hokejového turnaje Green Mountain Avalanche Series, jenž se hrál ve vermontském Burlingtonu, asi hodinu jízdy z Jay Peak. Nabídl jsem jim dobré podmínky a chytili se – ten rok u nás uskutečnili turnaj se 64 týmy; dnes se stejná akce rozrostla na účast 450 hokejových týmů. Přitom sami děláme jen malou marketingovou práci – o veškerou obsazenost série i lákání diváků se stará samotný organizátor. Je pro nás bezvadným obchodním partnerem.“ Středisko z organizace turnaje silně profituje ve formě poskytování ubytování a stravování celému velkému konvoji či maloobchodního prodeje hokejovým divákům, z nichž mnozí v rámci návštěvy vyzkouší i zdejší vodní park a skiareál. Všechny tržby směřují do střediskových kas.

Co to znamená pro firemní příjmy? Od září do půlky listopadu – ve většině horských resortů plonkové podzimní sezóně – samotná ledová aréna přináší resortu Jay Peak 70 až 75 procent kompletního střediskového obratu. Z ledního hokeje v této době resort trží bezmála 200 tisíc dolarů; u zbytku jako gastro tržby, ubytování a maloobchod je těžké vystopovat původ. Nicméně za celý rok vyprodukuje komplex Ice Haus podle Himesových slov překvapivě vysoké číslo – mezi 3 až 4 miliony dolarů tržeb.


↑ Klubová kavárna ledové arény vermontského skiresortu Jay Peak // Jay Peak Resort

Sun Valley
Sun Valley leží na druhém konci Ameriky, ale jejich led se zdá být podobně hodnotný jako ten v Jay Peak. Už od předválečného otevření střediska v roce 1936 tam jako jeho nedílná součást a vpravdě jedna z jeho centrálních atrakcí funguje velké otevřené kluziště, po němž kroužila většina nejslavnějších krasobruslařů svého sportovního odvětví (legendární olympijský i světový šampion Scott Hamilton prohlásil, že „kdo něco v krasobruslení znamená, musel bruslit v Sun Valley!“).

Střediskový manažer ledové plochy Scott Irvine přiznává, že mezinárodně proslulé krasobruslařské soutěže, jež se v Sun Valley konají nepřetržitě od padesátých let, hrají pro ekonomickou úspěšnost resortu klíčovou roli. Středisko hostí vlastní show Sun Valley On Ice, pořádá robustní letní tréninkový kemp krasobruslařů z celého světa, trvající 9 týdnů, a řadu dalších akcí – prakticky každý víkend. V zimních měsících, kdy chce středisko vábit své hosty primárně na lyžování, pronajímá kluziště hostujícím hokejovým týmům k zápasům a tréninkům. Otevřená ledová plocha (zastřešené kluziště bylo přistavěno v roce 1975) pochopitelně láká i civilní veřejnost pro volné bruslení.

Původní předválečné kluziště se honosí vnímanou známku puncu: „Když ho zejména v létě spatříte, vidíte neporušenou tabuli hladkého ledu a ptáte se, jak je vůbec možné něco takového dokázat. Je to opravdová ozdoba, třešnička na dortu celého našeho střediska,“ dojímá se manažer Irvine.


↑ Srdce střediska Sun Valley s centrálním hotelem a otevřenou ledovou plochou uprostřed // Sun Valley Resort

Sun Valley neprozrazuje žádná bližší ekonomická čísla, nicméně Irvine tvrdí, že obě kluziště, a zejména historické otevřené, přispívají ne nevýznamnou měrou k plnění kas. Ledové plochy hostí mnoho externě organizovaných tréninkových kempů s hojnou účastí, jež se projevuje i u souvisejících útrat v hotelech, restauracích a dalších službách. Veřejné bruslení s půjčovnou přináší tržby celoročně, střediskoví návštěvníci to podle Irvina milují – většina v Sun Valley nocujících hostů prý této atrakci neodolá.

Jak Sun Valley své ledové plochy propaguje? Podobně jako v Jay Peak, v první řadě se snaží zaměřit se na významná sportovní klání: „Nasmlouváme okolo dvaceti předních světových trenérů, jejichž věhlas pomáhá na naše kempy přilákat velkou účast soutěžních bruslařů,“ prozrazuje Irvine. Tím, že kluziště jsou umístěna v samotném historickém jádru Sun Valley, nemají ve svém rámci žádné opravdové stravovací zařízení, čehož manažer Irvine lituje: „Kdyby bylo po mém, určitě bych nějaké stravování vybudoval, jistě bychom měli plno. Takový snack bar by byl skvělý.“


↑ Středisko hostí vlastní show Sun Valley On Ice // Sun Valley Resort

Investovat pro zisk
Je nabíledni, že výstavba a údržba ledové plochy nebo haly jsou masivními investicemi. Vermontský Jay Peak stála výstavba $7 milionů coby start; středisko si nicméně pečlivě naplánovalo efektivní a úsporný provoz a údržbu arény do budoucna, která zohledňuje pověstný zelený přístup resortu k využívání obnovitelných zdrojů. V aréně aplikovali geotermický koncept Ice Kube, cirkulující recyklovanou ohřátou vodu z chlazení ledové plochy a posílající ji k vyhřívání budov ve středisku. Celý systém měl relativně vysokou pořizovací cenovku, ta se však má středisku vyplácet v běžném provozu následujících roků.

Horským areálům posuzujícím výstavbu nového kluziště manažer Himes doporučuje, aby uvažovaly velkoryse a investovaly do takového řešení, které přesáhne stávající potřeby a poskytne kapacitu pro budoucí rozšiřování, jež pak bude výrazně nákladově šetrnější. „Přes léto se náš účet za elektřinu jen na samotné venkovní kluziště šplhá přes 10 tisíc dolarů měsíčně, což stále považujeme za hodnotnou investici. Taky je vhodné před rozhodnutím o stavbě kluziště podívat se pečlivě na všechny ostatní atrakce, které středisko má. S populárním lyžařským kopcem a vodním parkem je náš Jay Peak perfektním místem i pro umělý led. Ale pokud bychom tu jen postavili halu pro bruslení samotnou, žádný extra úspěch by, myslím, neměla.“

Manažer ze Sun Valley Irvine připouští, že obě jejich ledové plochy jsou provozně drahé. „Nám významně pomáhá proslulost našich kempů, jejichž tradice je s naším místem unikátně provázaná. Ale neznamená to, že chytře řízené resorty nemohou být rovněž úspěšné.“ Jeho rada? „První věcí je promyslet celkový koncept s realistickou vizí do budoucna. Vize je klíčové slovo. Co bude hlavním tahákem v daném místě? Krasobruslařská show, hokej, něco jiného? Je důležité vzít v potaz vlastní místo, jeho geografické okolnosti, demografii a ujistit se, že ona vize bude do tohoto velkého obrázku zapadat.“

Největší chybou je podle Irvina snažit se za každou cenu osekávat nutné náklady: „Každý přirozeně zkouší šetřit, kde se dá, jenže v důsledku těchto občas nepromyšlených škrtů pak projekt může potřebovat peněz naopak víc. To třeba může nastat, když objekt chce prodloužit svou bruslící sezónu, ale nemůže – protože aby se dokázalo otevřít co nejrychleji, někdo prosadil nízko výkonný mrazící systém, který může být v chodu jen během nejstudenějších měsíců v roce. Při plánování sezónního provozu je chytré předpokládat růst a investovat do mrazícího systému, který přesahuje současné nároky a umožní budoucí expanzi. Nestavět pro dnešek, ale jak bych si přál, aby ledový provoz vypadal zítra.“

Mluvě o ledových přáních, v jednom se oba manažeři na dálku shodují: „Kéž bychom měli k dispozici ještě další ledovou plochu. Zákazníky tu na ni máme.“