Oborové výstavnictví: Škatulata, hejbejte se

Písmo: A ++ A --

Neustále se měnící poměry na trhu lyžařského průmyslu se odráží na termínech, místech konání i samotných podobách oborových výstav.

Na předloňském veletrhu SIA Snow Show v Las Vegas, nejstarší oborové výstavě světa, došlo k neobvyklému zákulisnímu incidentu. Pořadatel oficiálně oznámil, že počínaje dalším ročníkem se tradičně v závěru ledna konaná akce termínově přesune už před Vánoce, na počátek prosince. Ohláška ještě na samotném místě narazila na masívní organizovaný odpor vystavovatelů i obchodníků, kteří se obávali, že počátek prosince je příliš brzy pro původní účel veletrhu – podpis kontraktů na novou sezónu v následujícím roce. Po dramatických jednáních byl pořadatel (ústy záhy z funkce odstoupivšího ředitele SIA Davida Ingemieho) nucen vzít své rozhodnutí zpět. Veletrh se tak bude dál konat v původním termínu na konci ledna, těsně před evropským ISPO.

← Dlouholetý prezident SIA David Ingemie
Foto: SIA

Ohlášená a záhy stažená změna měla být už třetím časovým skokem v 64leté historii SIA Snow Show, kdy by se termín posunul o víc než měsíc dopředu: nejprve v 60. letech z května na březen, v roce 2002 pak z března na konec ledna. Veletrh byl neoficiálně založen v roce 1953 v New Yorku a první ročníky se konaly v polovině května – pohodlně pro v té době oboru vévodící malé specializované obchody, jejichž manažeři po skončené sezóně komfortně a s jistotou objednávali položky pro zářijové naskladnění. Když se v roce 1961 kalendář výstavy posunul z května na březen, dealeři i majitelé krámků obvykle dál dobře věděli, kolik jakého zboží budou chtít, jelikož většina sněhové sezóny byla z obchodnického hlediska už za nimi.

Ačkoli březnový termín vydržel výstavě přes čtyřicet let, jeho změnu si dlouhé roky a čím dál hlasitěji vynucovali oboroví výrobci a distributoři, kterým činilo potíže v březnu iniciované (a často neuzavřené) kontrakty realizovat do včasných podzimních dodávek. V roce 2002, kdy prakticky veškerá oborová produkce už byla přesunuta do Asie, tlak na změnu termínu konání výstavy směrem k lednu zintenzívněl – východoasijské dodací lhůty a komplikovaná doprava si jej vyžadovaly.

Jednotlivé brandy expandovaly během své historie do mnoha kategorií; většina tradičních značek jako Atomic, Fischer, Rossignol, K2 a mnoho dalších, kdysi začínajících s jediným nosným typem produktu, v průběhu let prodávala kompletní sortiment výzbroje i doplňků. Jejich stále se rozrůstající spektrum exponátů si vyžadovalo víc výstavní plochy i času (a prostředků) k propagaci. Silné firmy tím v oborových kuloárech získaly, a průběžně si posilovaly, nezanedbatelný vliv na chod veletržních věcí.

Jimi nakonec „zatržená“ kontroverzní iniciativa posunout konání veletrhu už na začátek prosince by podle mého názoru na objednacím cyklu obchodníků mnoho neměnila. Výrobci tzv. měkkého zboží (oblečení) budou své objednávky potřebovat dřív než v prosinci, tak jako kdykoli dřív. Výrobci a distributoři tvrdého zboží (lyže a doplňky) budou i nadále čekat na následné jarní regionální výstavy a demo testovačky v resortech, na nichž teprve získávají ucelenější podobu poptávky od jednotlivých dealerů a obchodníků. V této perspektivě je zjevné, že regionální výstavy a testování na sněhu nabírají na čím dál větší důležitosti na úkor gigantického národního veletrhu. Často se zdá, že si jednotlivé výstavy na odlišných úrovních navzájem konkurují; je otázkou, zda by měly a zda si to obor může dovolit.

Nemožné se zavděčit všem
Oficiální historie nejstaršího oborového veletrhu se píše od 22. května 1954, kdy byla v New Yorku založena pořádající asociace obchodníků SIA (Ski Industries America, v roce 1997 pod vlivem masivního nástupu snowboardingu název pozměněn na současný Snowsports Industries America). Výstava se celou úvodní dekádu konala každoročně v New York City, následující desetiletí začali pořadatelé experimentovat i s ostatními americkými metropolemi (Chicago, Boston, Los Angeles, San Francisco). V roce 1975 prvně zkusili nevadské Las Vegas a veletrh SIA tam zakotvil na dalších 35 let, než v roce 2010 akce přesídlila – za hlasitého nesouhlasného remcání – do coloradského Denveru.

Neshody ohledně místa konání veletrhu se zdají být malicherností proti vášním, které vzbuzuje jakýkoli náznak změny termínu – uvažované vždy jediným, dopředným směrem. Problém tkví v tom, že potřeby koncových obchodníků, dodavatelů měkkého a tvrdého sortimentu, distribučních filiálek a koneckonců i oborové asociace zřídkakdy souzní. Fabriky se obávají jalové nadprodukce, distribuční zastoupení jsou obezřetná, aby před sezónou neobjednala víc, než dokážou umístit obchodníkům, ty straší představa neprodaných zásob. Všechny strany může snadno vytrestat na sníh a mráz skoupá zima či jen její pozdní nástup – tyto dva faktory ovlivňují obchodní výsledky sezóny více než cokoli jiného.

Nerovnováha společných zájmů zúčastněných stran se v plynoucím čase významně mění: ještě v šedesátých a sedmdesátých letech měli obchodníci (v té době typicky malé rodinné provozovny) věci poměrně dobře pod kontrolou. Když se v březnu vydali do Vegas podepisovat kontrakty, věděli, jak vypadá stav jejich jarních skladů a kolik už po zimě utržili peněz; většinu rizika nechávali na bedrech druhé strany. Když se v novém miléniu veletržní termín posunul z března na konec ledna, určitá míra rizika se přestěhovala na prodejce (tehdy už dominantně střední a velké řetězce), ne však zcela – pro oděvní měkký sortiment bývá i v lednu pozdě, tam výrobci chtějí znát velikostně a modelově specifické objednávky už na podzim. Pro výrobce lyží je lednový kontraktační termín vesměs vyhovujícím, jelikož jim zůstává relativně dost času podle potřeby zastavit či přizpůsobit produkci. O to míň komfortním termínem však bývá leden pro obchodníky.

Míň zábavy, víc byznysu
Bez ohledu na to, že pořadatelská organizace SIA pravidelně utrácí peníze za ankety mezi výrobci i obchodníky ve snaze zjistit, co přesně chtějí, zdá se, že každá její inovace vyvolává víc kontroverze než souznění. Když v roce 2010 přestěhovala akci z Las Vegas do Denveru, mezi vystavujícími firmami to vřelo jako nikdy v dlouhé historii veletrhu. Nevědělo se, nakolik se nesouhlasné reakce obchodníků podepíšou na jejich účasti v navazujícím premiérovém coloradském ročníku.

Přitom šlo o jednoznačnou změnu k lepšímu. Výstava začala být hned od prvního denverského ročníku znatelně efektivnější, velmi ubylo náhodných pasažérů bez zájmu, začal se dělat byznys. Většina vystavovatelů v anketě po skončení akce potvrdila, že jejich účast byla produktivnější než kdy předtím v Las Vegas. Z velké části šlo o to, že v městě hříchu vládlo konstantní hráčské pokušení na každém kroku a přespříliš uvolněná atmosféra byla nonstop přítomná ve vzduchu ve všech výstavních prostorách.

Pravděpodobně nejvíc se tento fenomén „Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas,“ projevil v polovině devadesátých let, když do branže mocně vtrhl snowboarding a rostl o stovky procent ročně. V té době snowboardingová tematika okupovala celý vlastní výstavní pavilon, v němž všechny akceptovatelné kódy domlouvání byznysu braly za své ve prospěch hédonistického hýření bez zábran a hranic, které občas mohlo, avšak nemuselo obsahovat prvky aspoň nějakého obchodního jednání.

Trvalým odstěhováním výstavy do coloradského Mile-High-City (vloni SIA v Denveru podepsala dlouholetý kontrakt) se poměry stabilně změnily k lepšímu, z vegaského paření zbylo pramálo. Denverské výstaviště je ve srovnání s lasvegaskými hotelovými komplexy o několik řádů skromnější a prosté typických podmanivých kasinových vůní; byznys se tu odehrává v jakémsi tichém, poklidném šumu, bez spontánních výstředností, jež byly zejména v závěru století pro jarní veletržní Vegas typické.

← Nové sídlo výstavy SIA v coloradském Denveru
Foto: SIA

Oborové manévry
Už počínaje příštím ročníkem může nejstarší oborová výstava znatelně posílit co do velikosti a významu. Největší přímý konkurent americké SIA Snow Show, veletrh Outdoor Retailer (OR), letos na jaře ukončil svou dlouholetou historii vystavování v utažském Salt Lake City, údajně kvůli neshodám s tamními vládními úřady. Ve stejné době pořadatel SIA v Denveru podepsal kontrakt na každoroční konání své Snow Show až do roku 2030. Hned vzápětí obě pořádající organizace oživily už dřív diskutované téma propojení svých veletrhů v jediný, čímž by došlo k žádoucí reorganizaci celé oborové výstavnické sezóny. Ačkoli SIA je neziskovkou a pořadatel OR Emerald Expeditions komerčním subjektem, a obě akce tak mají výrazně rozdílnou cenovou politiku (a taky dlouhou historii nemilosrdného konkurenčního boje), důvod pro spolupráci je lapidární: veletrhy dnes čím dál složitěji hledají vystavovatele i návštěvníky.

Stát Utah, z něhož outdoorová výstava OR utekla (nejspíš k SIA Snow Show do Denveru), nově přivítá právě asociaci SIA, jež si do utažského Park City přestěhovala ústředí po 38 letech ve vládním Washingtonu, D.C. Což u lidí vzbudilo pochopitelnou zvědavost, proč tedy nákladné stěhování nemělo za cíl Denver, smluvně garantované dějiště veletrhu minimálně pro následujících 12 let (a současně sídlo hlavní americké asociace horských středisek NSAA). V Park City je zase doma americká reprezentace a – což možná bude rozhodujícím zakopaným psem – je tam ze dveří jen pár kroků na svahy.

← Maskot denverského výstaviště, coloradský medvěd 
Foto: SIA

Stěhování je to v dlouhé historii SIA už čtvrté – a každé mělo svůj důvod. Prvních dvacet let sídlila asociace v New Yorku, kde byla založena a kde pořádala prvních deset ročníků veletrhu. New York coby americké centrum reklamních a PR agentur bylo pro obor na vrcholu jeho zlatých časů strategickým místem. Potom se organizace přestěhovala k Bostonu, bydlišti tehdejšího dlouholetého ředitele SIA (oblíbený zvyk řady amerických bossů v branži, například vailského šéfa Roba Katze, jenž si stáhl ředitelství z hor na předměstí Denveru, aby na firemní věžák viděl z domácích oken). Jelikož z valné části obor importoval lyžařské zboží z Evropy a později z Asie, v roce 1978 se SIA přemístila do Washingtonu, D.C, aby byla nablízku úřadům produkujícím celní a další předpisy a tarify. Lobbování v Kongresu a tanečky s vládními organizacemi se pro odvětví staly důležitějšími než propagovat lyžování v reklamních agenturách a PR odděleních globálních korporací na Manhattanu. Jak poplatné nastupujícím časům, dodal bych. Předloni se pak SIA naposledy přestěhovala do Park City, kde nově sídlí i americký lyžařský svaz ve velkorysém komplexu Centre of Excellence.

Nejednou se zdá, že různé oborové přesuny dávají vnějším pohledem pramalý smysl; obvykle však za nimi stojí striktně pragmatické důvody přežití v nelehkých časech „kamenného výstavnictví“. Koneckonců, změny termínů, míst a kompozice veletrhů nejsou míněny, aby diktovaly obchodní praktiky v branži, nýbrž aby je reflektovaly.