Výukový seriál Toma Řepíka do hloubky mapující všech 18 hlavních – tedy nejaktivnějších – komoditních trhů z obou fundamentálního i obecně technického hlediska.
Menove futures kontrakty se zacaly obchodovat na International Monetary Market (IMM), divizi chicagske burzy Chicago Mercantile Exchange (CME) v roce 1972. Prvnimi sesti menovymi trhy byly Britska Libra, Kanadsky Dolar, Nemecka Marka, Japonsky Yen, Svycarsky Frank a Mexicke Peso.
Uvedeni techto trhu provazelo zpocatku mnoho skeptickych hlasu, poukazujicich na zbytecnost techto futures trhu, jelikoz v te dobe jiz existovaly dostatecne „zajete“ mezibankovni a bankovni terminove trhy, ktere vsak obsahovaly radu omezeni. Hlavnim omezenim byl fakt, ze pristup na takoveto trhy byl limitovan pouze omezenemu poctu velkych bankovnich domu a velkych korporaci s vysokym financnim kreditem. Male firmy a privatni investori zustavali mimo hru. Za dalsi, na techto bankovnich trzich se obchodovalo pouze s velkymi „porcemi“ v hodnote $1,000,000 a vyssimi. Navic, tyto trhy slouzily primarne pro strany, ktere budto braly, anebo poskytovaly vlastni fyzicke dodani produktu, v tomto pripade konkretni meny. V techto trzich bylo velmi obtizne a velmi nakladne chtit zlikvidovat svou pozici kdykoli pred vlastnim vyprsenim (expiraci) terminoveho obchodu. Jelikoz v te dobe nove uvadene menove futures kontrakty mely na vsechna uvedena negativa sve reseni, velmi rychle se staly popularnimi pro sirokou verejnost a jejich obchodovany objem od te doby rapidne vyrostl do uctyhodne vyse.
Puvodni autori techto menovych futures kontraktu zamerne zjednodusili pristup na sve trhy velkym bankam a ostatnim komercnim uzivatelum vyuzivajicim do te doby bankovni terminove obchody, coz pomohlo dramaticky zvysit objem obchodu v dobe, kdy to futures trhy nejvice potrebovaly. Tez to pomohlo udrzet cenovy vyvoj nekterych v pocatku tence obchodovanych menovych futures „v linii“ s v te dobe dobre likvidnimi bankovnimi terminovymi obchody. Netrvalo dlouho, a samotne velke bankovni domy zacaly cilene vyuzivat menovych futures obchodu coby dalsi sluzbu pro sve bezne klienty, a tudiz inkasovat dalsi profity coby provizi z techto obchodu.
Dalsi skupinou komercnich subjektu, ktera zacala vdecne a hojne vyuzivat menovych futures trhu, byli zemedelsti producenti, kteri si potrebovali jistit sve exponovani se na cizich menovych trzich svymi nasmlouvanymi exportnimi kontrakty, jelikoz takoveto smlouvy o bodoucim dodani (exportu) komodity bezne trvaji radu mesicu, nez k faktickemu vyvozu (a zaplaceni) dojde.
„Komoditou“ v pravem slova smyslu jsou v teto skupine trhu penize. Tudiz, neexistuje zde onen klasicky vztah poptavky a nabidky, jak jej zname z ostatnich komoditnich trhu. Prirozene, ze cas od casu jednotlive staty mohou umele zvysit ci naopak zbrzdit prisun, neboli „nabidku“ svych penez na cizi trhy, a obcas to delaji. Nicmene skutecna vaha poptavky po te ci one mene odvisi od zcela jinych faktoru. Dotkneme se jich na dalsich radcich.
Vsechny hlavni menove futures trhy jsou obvykle hodnoceny ve vztahu k US Dolaru. Jejich kvotace bezne znaci, kolik USD je potreba zaplatit za jednotku one konkretni zahranicni meny. Tudiz, urcit hodnotu jakekoli cizi meny vuci mene americke zjednodusene znamena posoudit financni ci ekonomickou situaci onech dvou zemi. Je zapotrebi vzit v uvahu radu faktoru, z nichz temi nejdulezitejsimi jsou:
(A) Uroven platebni bilance – toto je suma dolaru odtekajicich ze Spojenych Statu v porovnani se sumou, ktera zvenci do USA prichazi. V prubehu let se tento koncept stal slozitejsim postupne, jak se ekonomove snazili porovnavat vice a vice odlisnych typu oboustranneho toku penez. Nyni napriklad musime sledovat tok penez zvlast v obehu zbozi a sluzeb (coz dohromady predstavuje oficialni pomer obchodni bilance), dale primych investic, akciovych trhu, bankovnich aktiv a pasiv, a zahranicnich vladnich aktiv. Kazde meritko poskytuje odlisny pohled na stav americke ekonomiky. Pokud vice penez (USD) z Ameriky odteka nez do ni proudi, platebni bilance je negativni, a pokud je stav opacny, platebni bilance se nachazi v prebytku. Jednoduche pravidlo selskeho rozumu zni, ze prebytek platebni bilance naleva novou silu americkemu Dolaru oproti cizim menam, jelikoz v techto cizich statech se nachazi mene americke meny. A opet, plati zde i pravy opak, pokud nastava deficitni platebni bilance, Dolar to vuci okolnim menam oslabuje.
(B) Urokove sazby – vysoke urokove sazby v USA v porovnani se sazbami v okolnich zemich obvykle lakaji do Ameriky cizi kapital, do USA zacne proudit zvenci vice penez a US Dolar zacne silit.
(C) Ekonomicky rust – tento faktor neni zdaleka az tak jednoduse citelny, jak by se mohlo na povrchu zdat. Jde o nuz o dvou ostrich. Silna americka ekonomika totiz casto vede k deficitni platebni bilanci, a tim slabsimu dolaru. Jindy zase, silna americka ekonomika je chapana jako vizitka politicke stability v nestabilnim okolnim svete, coz ma na dolar posilujici vliv.
(D) Inflace – vysoka US inflace zdrazi americke zbozi vuci zbozi z ostatniho sveta. Coz zvedne americky import a ochromi export, cimz vznikne obchodni deficit a dolar oslabi. Jindy ovsem, pokud inflace donuti centralni banku zvednout urokove sazby, tento akt povede k prilivu novych cizich penez zvenci do USA a tudiz nakonec k silnejsimu dolaru.
(E) Politicka stabilita – pokud je v nejake (neamericke) zemi politicka nejistota, mnoho proziravych investoru automaticky presune sve prostredky do Ameriky, coz dolar posili. A naopak.