Za bezmála čtvrtstoletí kariéry v tradingu jsem si, myslím, zvykl slyšet/číst o poměrech v branži leccos. Nezřídka jde o pořádný bizár. Máloco už mě překvapí, natož zaskočí. Občas možná prudí, to jo.
Jedním z bez přestání dokola se vracejících témat – už věru otravných – je tohle: někdo mi popíše po diskuzích webů a socmédií se pohybujícího člověka, jenž se vyjadřuje o několika trzích, jejichž cena „co nevidět exploduje“ (aniž by vůbec zmínil, o jaké konkrétní trhy „co nevidět“ půjde). S typickým dovětkem, že „nikdo jiný u nás nedokáže trhy předpovídat líp, než on“. Všechno zabalené do alobalu otázky, co si o něm osobně myslím.
Ačkoli na podobné dotazy řešící někoho třetího individuálně nereaguju, řízením nějaké náhody jsem tu u sebe narazil na rukopis svého možná 15 let starého textu pro nějaký tehdejší emailový zpravodaj nebo noviny, v němž jsem adresoval právě tohle téma (poplatné okolnostem zdivočelých dob kolem přelomu století, kdy se u nás vyrojila řada přes noc narozených, své okolí vyučovat odhodlaných samozvaných hvězd, jimž jsem na svět pomohl já – svým kurzem, jímž jsem de facto nechtěně založil domácí trh tohoto odvětví).
Začetl jsem se a moc mě ani nepřekvapilo, že s minimálními úpravami bude úvaha platná dál, jako by byla napsána včera. Holt, že se věci i lidi kolem nás mění, bývá do velké míry jen naší iluzí.
Bylo by až rouháním tenhle text, až bizarně aktuální – ač 15 let starý – tady a teď nezrecyklovat. Zde následuje, jen jemně přečíslý;
Kdo „je lepší“ v předvídání trhů a/nebo vlastním praktickém obchodování, nemůže být nikdy férově posouzeno/určeno, jelikož se jedná o totálně subjektivní námět. Cožpak to není zjevné?
Vždyž kdo je lepší trader – ten, kdo v trzích vloni vydělal třeba, cojávím, $100K a strávil tím 50 hodin týdně, anebo někdo jiný, kdo vydělal $20K, ale stačila mu k tomu půlhodinka denně? Ten, kdo v každém tradu riskuje konzervativních 200 babek, anebo jiný, jehož risk v každé pozici/lotu je $2,000+? Někdo, kdo v tradingu preferuje krátkodobý časový horizont – řekněme 1 až 3 dny, anebo ten, kdo drží pozice v řádu týdnů nebo měsíců?
Je zřejmé, že tu nyní trivializuju; snad však tušíte, co mám na mysli.
Smeťme ale celou tuhle zbytečnou polemiku ze stolu, protože lidi, kteří podobné nesmysly po diskuzích a svých webech rozhlašují, jsou obvykle pouhými prodavači svých produktů a služeb, byť obvykle taky marketingově a technicky dobře dovednostně vybavenými. Jejich vlastní obchodnické (míněno praktické!) vědomosti a výkonnost bývají typicky mizerné. Běžně na ně žaluje už jejich projev nabitý obecnými motivačními frázemi z opisovaných textů z knih a internetu – zkušení čtenáři je obvykle odhalí na první pohled a krátké začtení, nikoli tak nově příchozí laici. A právě na ně tihle lidi číhají a kvůli nim taky zaplavují internet lákavým obsahem o snadnosti tohoto byznysu, jeho vysokém potenciálu i o svých údajných mimořádných schopnostech a výkonnosti.
Nově příchozí zájemci to dnes vpravdě nemají lehké, s tolika hladovými žraloky číhajícími za každým rohem. Nebudou se však příliš mýlit, naučí-li se používat následující pravidlo zdravého rozumu: čím víc, agresivněji a zjevně nákladněji „dodavatel“ inzeruje a marketingově se snaží být na očích, tím míň si na sebe dokáže vydělat jako trader svým vlastním obchodováním v první řadě.
Přemýšlejte o tom. Pokud by vás vaše obchodování uspokojivě živilo a potřebovali jste mu věnovat sotva pár hodin denně, trávili byste dobrovolně další desítky hodin v neklidném, nelehkém a neetickém dodavatelském byznysu, inzerovali byste, vymýšleli nové rádoby produkty s obskurními názvy, soupeřili byste s konkurencí, monitorovali celý internet co se kde o vás píše, bránili byste se výpadům a pomlouvali na oplátku útočníky, organizovali semináře a cestovali s nimi po draze placených hotelových konferenčních místnostech?
Nedělejte si žádné iluze, být dodavatelem v tomhle odvětví je všivárna. Vím to z první ruky, vyzkoušel jsem si to v půli devadesátek, než jsem sepsal své metody do podob tištěných manuálů; během velmi krátkého času jsem zas byl z dodavatelského odvětví zpátky venku, aniž bych kdy přemýšlel o návratu dovnitř. Znovu získaný čas a osobní svobodu mi nic z toho, odkud jsem utekl, nikdy nedokáže vykompenzovat.
Napadá vás nyní – v čem já se liším od takovýchto lidí? Nejsem sám jedním ze žraloků? Sami si udělejte názor – stačí se začíst do článků níže v téhle rubrice.
Záhy zřejmě zjistíte, že patřim do skupiny lidí, co se nesnaží být za každou cenu vidět a slyšet, nepokouší se hádat, soupeřit a dokazovat. Kteří se jen dělí o své názory a myšlenky – zpravidla proto, že je o ně zájem – bez toho, aby je aktivně cpali všude, kam se dostanou. To je celé. Téhle skupině lidí můžou být ukradené poslední marketingové fígly a trendy, jelikož jsou jednoduše zaneprázdněni svým obchodováním, svou rodinou, láskami a zálibami. Anebo taky proto, že není v jejich nátuře snažit se každému prodat své cosi, stůj co stůj.
Což mimochodem pokaždé považuju za velmi sympatický indikátor… protože pokud by živobytí téhle sorty lidí mělo exklusivně záviset na tom, kolik toho prodají, můžete si vsadit co chcete, že by se velmi brzy a velmi efektivně naučili všechno, co by z nich rychle učinilo jedny z nejprodávanějších autorů branže.
Ze stejného důvodu existuje, urputně se snaží prosadit a stále vzniká řada nejrůznějších lákavých, víc než míň podbízivých, křiklavých a vtíravých obchodnických webstránek, jejichž propracovanému prodavačskému konceptu nesahají moje Komodity.cz ani po kotníky a nejspíš nikdy nebudou. Každý z mých webmasterů se v minulosti mohl zcvoknout, proč nechci v každém pravém horním růžku stránek nastražit sběrný formulářík na kradení emailových adres z nějaké nastrčené návštěvnické registrace, abych pak všechny mohl spamovat co se do nich vejde, jak je to dnes módou… Skutečně se mi tyhle praktiky příčí. A ať po mně veřejně hodí kamenem kdokoli, kdo ode mě kdy dostal jediný spam.
A pardon – je mi fuk, jak každý z ostatních žraloků prohlašuje, že miluje obchodování a vyučování druhých – pokud nonstop den co den monitorují a neúnavně přispívají do diskuzí (umíte si představit, co je to za zběsilý úvazek?), pokud kočují se semináři a utrácejí za inzerci a optimalizace svých webů, dělají to z jediného důvodu a žádného jiného. Je to jejich džob – hlavní zdroj příjmů. Jasné jak facka.
Jako kdyby Elvis z Gracelandu nechal zpívání a rozjel se po světě vyučovat zpěv a Bruce Willisů by jezdil vyučovat herectví.
Proč by to sakra asi tak dělali?
Pozorného, kriticky uvažujícího a zdravý rozum užívajícího čtenáře se smyslem pro realitu (všechny tyto vlastnosti jsou potřebné i pro dobrý trading) však sebepoutavěji zhotovená prodejní prezentace neošálí. Takový bude pozorně číst osobní názory autorů, jakým způsobem prezentují sebe a jakým tenhle obchodnický byznys. Poznat mezi řádky, že za slovy jednoho stojí opravdová, prožitá praxe, krev a pot – a čiší z nich pravda, autentický náboj a energie… kdežto jiný se nezmůže než na plytké fráze, kdoví odkud opisované – poznat takovou věc není zas až tolik těžké.
Jistě, žádá si to mít otevřené oči a zapnutou mysl.
Pořád že jste se ještě nedočetli, čím že se odlišuju?
Tak třeba tím, že neváhám odradit od obchodování na burze nespočetně lidí. Určitě nepřeháním, pokud odhadnu, že na každého přijatého studenta jsem nejmíň jednomu jinému trading rozmluvil. A věřím, že ještě statisticky dalšího odradily – či přinejmenším přinutily přehodnotit své přehnaně smělé vyhlídky – texty v této rubrice tohoto blogu.
Naprosto nepřeháním – v průběhu let to jsou tisíce, možná desetitisíce lidí, co mi píšou, že chtějí začít s $2-3K účtem a jedním dechem se ptají, jakou šanci s takovým kapitálem a mým systémem budou mít.
Jinými slovy, hledají nějaký druh jistoty, pravděpodobnosti či garance, což jim nikdy nemůžu dát. N i k d y .
Místo toho jim napíšu pravdu. Jste-li v oboru noví a máte $3K… už teď ty peníze mentálně odepište. Protože čelíte 90+ % pravděpodobnosti, že do 6-12 měsíců svůj miniúčet vyperete na nulu.
Tenhle fakt je nezpochybnitelný. A je mi jedno, co vám budou nalhávat ostatní dodavatelé, brokeři, je mi fuk, jak dobrý máte systém a jak úspěšně jste si vedli v papírovém tréninku. $3K účet plus nulová dosavadní praxe rovná se v dominantní většíně případů $0 na zůstatku účtu během několika měsíců aktivního tradingu. Tečka.
Osud nováčka v tradingu se v máločem liší od osudu tohoto zarputilého týpka, snažícího se zažít svou první kompletní jízdu na kotvě. A víte co? I pokud jí zažije, čeká ho co nevidět druhá, která nejspíš nebude mít o moc přívětivější průběh.
C’est la vie. Právě jste shlédli metaforický úvodní měsíc typického tradera na burze. Mě v roce 93, chcete-li.
Čili nezávisle na tom, že jsem ke každému novému zájemci o trading brutálně upřímný a podporuju v něm spíš zdravou skepsi než bezbřehé nadšení; nezávisle, že své studenty vedu k tomu, aby chápali a v rámci možností limitovali riziko v každé své pozici na praktické minimum… o žádné vysoké pravděpodobnosti – natož garanci – na budoucí úspěšné obchodování nemůže být řeč.
Dobře vím, že nemálo ostatních slibuje, natírá růžovou barvou, zpětně konstruuje hypotetické výsledky v minulosti údajně zobchodovaných pozic, vyjadřuje se o vysokém potenciálu a spektakulárním obchodování přes laptop z písku karibských pláží. Bullshit.
Místo toho, abyste se na ně ptali mě, zkuste se na kteréhokoliv z nich zaměřit a prozkoumat jeho historii sami. Je vysoká šance, že shledáte, že se jedná o obchodnické zlodějíky s nulovou praktickou historií v trzích a metráky negativní karmy v obchodnické komunitě, kteří bez nadsázky nerozeznají svůj zadek od ďuzny v zemi. Kteří nedokážou předpovědět půlnoc ve 23:45. A kteří nedokážou dotáhnout burzovní obchod do kladného výsledku, leda že by měli k dispozici pohádkový časostroj.
Ale kteří usoudili, že navzdory svým pouze papírovým či demo zkušenostem, mají na to prohlásit se renomovanými analytiky a vzdělavateli.
Jenže pouhá demo praxe, lhostejno jak úspěšná, je dost nanic. Potvrdí kdejakej čokl, co si nechá zdát, jak běhá za čubíma slečnama, namísto skutečnýho psího randěníčka v křovíčku.
Znám je a jejich příběhy snad do jednoho všechny. Začínali totiž u mě jako totální nováčci. Že to na ně vím, jim vadí šíleně. Nikdy se žádný z nich neodhodlal osočit mě, že o nich lžu. Čekám na to roky. Donutili by mě tím odkrýt jejich historii, abych mohl svá tvrzení doložit. Děsí se toho jak čert kříže.
Před časem jsem dostal od jedněch z nejagilnějších prodavačů tohle „přátelské varování“: měl bych je prý vymazat ze svého černého listu, jelikož jsou napojeni na významnou firmu z jiného oboru a ta prý má k dispozici dost prostředků na právníky, kteří by mi mohli zavařit.
Jsou mi k smíchu.
Měli by vědět, že já mám dost svých vlastních prostředků a nástrojů na to, abych se mohl cítit přiměřeně pohodlně a bezpečně vyjadřovat si své názory, jak se mi zlíbí. A stát si za nimi a zajistit si dostatečnou obhajobu této své svobody, kdykoli usoudím, že je to třeba.
Morální pointa z dnešního článku? Je někde tam nahoře na jeho začátku.
Sebepropracovanější prezentace, sebevíc líbivých textů, odvážných prohlášení, naaranžovaných referencí, lákání, slibů, atakdál – nic z toho nenahradí žádnému obchodníkovi kritickou nezbytnost být REALISTICKÝM, NEZÁVISLÝM, JEN NA SEBE SPOLÉHAJÍCÍM A PLNĚ OSOBNĚ ODPOVĚDNÝM za všechny své úspěchy i nezdary.
Nic víc, nic míň.
Tom