Jak mazat běžky

Písmo: A ++ A --

Straší-li vás představa komplikovaného mazání běžek, nenechte se jí odradit. Výběr vhodného vosku a jeho správné nanesení není složitá věda. Následující zjednodušený návod na voskování běžeckých lyží vám umožní vzít celý proces do vlastních rukou.

Tři důvody, proč své běžky mazat
Prožitek: s běžkami, které nejedou, není žádná zábava. Jakkoli existuje bezpočet drobných detailů, které je třeba se naučit pro to, abyste vládli dobrou technikou běhu na lyžích, prakticky existují jen tři fáze pohybu: odraz, přenos váhy a skluz. Pokud byste své běžky nemazali skluzným parafínem, sabotovali byste zmíněnou třetí fázi pohybu na běžkách. A mimochodem, skluz je nejlepší částí běžeckého lyžování!

Údržba: kluzný vosk pomáhá chránit skluznice tím, že je udržuje hydratované, zbavené nečistot a mastné. Coby zvlhčovadlo zabraňuje skluzný parafín oxidaci vláken skluznice lyže. Zoxidovaná skluznice má matně popelavou barvu, řádně mazaná skluznice je leskle černá. S vrstvou parafínu v sobě zůstanou skluznice zpravidla bez nečistot; na lyžích se vždy v nějaké formě nahromadí nečistoty, ale přinejmenším se více přichytí na vosk než na vlastní strukturu skluznice. Parafín rovněž funguje jako mazivo – vytváří tenkou bariéru mezi skluznicí lyže a nečistotami na sněhu, čímž minimalizuje poškrabání skluznice.

Bezpečnost: běžky, které nejedou, nejsou ani zábavné, ani bezpečné. Dobrý skluz je důležitým faktorem běžkařské bezpečnosti, zejména při backcountry lyžování, kdy během svého výletu můžete čelit předem neznámé vzdálenosti, obtížnosti terénu i sněhovým podmínkám. Pokud byste shledali, že se vám uprostřed divočiny začal lepit sníh na skluznice a vy bez obrovské námahy neuděláte další jediný krok – o skluzu ani nemluvě, čelili byste zdraví a život ohrožujícím okolnostem typu vyčerpání, setmění, bloudění, podchlazení atd. Dobře namazané běžky vyžadují mnohem méně námahy při jízdě a pohyb na nich je významně rychlejší.

Jak kloužou běžecké lyže?
Tradiční teorie o způsobu, jakým běžky kloužou po sněhu, se nazývá řízené tření – lyže se pohybují po tenké vrstvě vodní slupky, jež vzniká teplem způsobeným třením mezi lyží a sněhem (při pohybu lyže po sněhu). Když použijete správný skluzný vosk pro dané podmínky, vytvořená vrstva vody mezi namazanou skluznicí a sněhem získá díky hydrofobní vlastnosti vosku podobu drobných kuliček. Po nich pak lyže fakticky klouže.

Na základě namazání lyže se tedy při kontaktu se sněhem vytvoří: nadměrné tření (vosk je pro dané podmínky příliš měkký); ideální tření (vhodný vosk); nedostatečné tření (příliš tvrdý vosk na dané podmínky). Skluzné parafíny se naštěstí vyznačují poměrně širokým teplotním rozsahem a je poměrně snadné dosáhnout dostatečně dobrých výsledků. Zvlášť, pokud nezávodíte, výsledek skluzu bude vždy uspokojivý – důležité je hlavně namazat (lhostejno, zda správným voskem).

Důležitou součástí skluznice běžecké lyže je její struktura, zjednodušeně, její uměle vytvořený pórovitý povrch. Struktura snižuje efekt přisání, kterému lyže na miniaturní vodní hladině při svém pohybu čelí. Pokud je tato vodní vrstva příliš velká a struktura skluznice ji nedokáže účinně odvádět, vzniká nadměrné sání, které bude lyži brzdit ve skluzu.

Představte si dva neporézní povrchy položené proti sobě, mezi nimiž je vrstva vody – třeba dvě mokré plochy skla. Roztáhnout dvě mokrá skla od sebe je obtížné kvůli miniaturní vrstvě vody, tvořící povrchové napětí. Ale nahrazením jednoho ze skel nějakým porézním materiálem se roztažnost okamžitě usnadní: v takovém případě supluje porézní povrch strukturu ve skluznici lyže. Nyní tuto představu posuňte ještě o krok dále a naneste na porézní povrch tenkou vrstvu vosku – oba povrchy by v takovém případě k sobě nejspíš vůbec nepřilnuly.

Pokud je však struktura lyže zanesena přebytečným voskem, nečistotami či příliš velkým množstvím vody, lyže nedosáhne dobrého skluzu – bude obtížné ji oddělit od sněhu. Obecně půjde o lyžařsky nekvalitní, vyčerpávající zážitek. Mějme na paměti, že během celého procesu voskování se snažíme dosáhnout tří hlavních cílů: (1) vyčistit a otevřít strukturu skluznice; (2) nanést skluzný vosk podle daných podmínek na skluznici; (3) zachovat co nejtenčí vrstvu vosku a současně odhalit strukturu skluznice seškrabáním a vykartáčováním veškerého přebytečného vosku.

Bruslení, či klasika?
Nejprve si ujasněte svůj styl lyžování a jemu odpovídající typ lyží. Existují dva základní typy lyžařských vosků, jež plní podobné, leč mírně odlišné funkce na skluznici lyže.

Skluzný parafín je typem vosku, se kterým se budete setkávat častěji. Všechny běžecké lyže (s výjimkou nanoskluznicových, viz předchozí článek) vyžadují aplikaci skluzného parafínu. Ten se nanáší na celou plochu skluznice u bruslicích lyží, u klasických běžek se nanáší na skluznou část ve špičce a patce lyže, tedy mimo stoupací komoru ve středu lyže.

Stoupací vosk budete potřebovat pouze u mazacích klasických běžeckých lyží. Nanáší se výhradně na odrazovou zónu ve stoupací komoře ve středu lyže pod vázáním. Pokud máte bruslicí běžky, na ně stoupací vosk nepotřebujete.

Mám klasické běžky
Mazací klasické běžecké lyže mají jak skluznou, tak odrazovou zónu. V rámci odrazové zóny potřebujete na skluznicích svých běžek identifikovat takzvanou osobní voskovací kapsu. Její přesné hranice se liší a mají mnoho společného s vaší tělesnou hmotností, technikou lyžování a délkou lyží. Obecně lze uvést, že voskovací kapsa je část skluznice začínající maximálně 30 cm před špičkou boty a končící zhruba u paty boty.

Řada běžek na soudobém trhu má nějakým způsobem na lyži voskovací kapsu označenu. Když i vaše, stále vás čeká individuální testování na sněhu, abyste si ověřili, případně mírně poupravili vyznačené hranice voskovacích zón pro vaše tělesné parametry a také pro aktuální sněhové podmínky. Pokud jsou vaše lyže zcela nové, doporučuju vám zdrsnit si odrazovou zónu jemným smirkovým papírem. Tento úkon umožní lepší přilnutí odrazového vosku ke skluznici – vaší ambicí je, aby tam v co největším množství vydržel po celou dobu vašeho lyžování.

Výběr stoupacího vosku
Lyžařské vosky bývají pro snazší použití barevně odlišeny v teplotním spektru od nejvyšších teplot po nejnižší, v základní posloupnosti žlutá, červená, fialová, modrá, zelená. Současně je na každém z vosků uveden doporučený teplotní rozsah pro nový i starý sníh. Naučte se sledovat aktuální přibližnou teplotu sněhu (můžete si pořídit jednoduchý teploměr do sněhu) a podle toho volit stoupací vosk podle doporučeného rozpětí. Jednoduché pravidlo zní, že nižší teploty vyžadují tvrdší vosk, zatímco vyšší teploty měkčí. Pokud v průběhu lyžování zjistíte, že vám lyže začínají v odrazu podkluzovat, budete potřebovat přimazat stávajícím voskem, případně přidat vrstvu o stupeň měkčího vosku určeného pro vyšší teplotu. Naopak, pokud se vám při jízdě sníh lepí pod středem lyže, zvolte tvrdší vosk určený pro nižší teplotní rozpětí. Máte-li se rozhodovat mezi dvěma vosky, vždy volte ten tvrdší s tím, že měkčí můžete vždy domazat přes něj (naopak to nefunguje).

Jednoduché namazání
Zvolte si vosk, otočte lyži skluznicí vzhůru a začněte s mazáním – nanášení vosku po několika tenčích vrstvách vám přinese lepší výsledek než snaha namazat vše naráz. Naneste první vrstvu stoupacího vosku do označené odrazové zóny a poté ji roztíracím korkem rovnoměrně a co nejdůkladněji rozetřete, až se z ní stane průhledný tenký film. Následně naneste další vrstvu a opakujte; pokud plánujete delší výlet, přidejte ještě třetí vrstvu a opět pečlivě rozetřete. Pokud budete důkladně korkovat, na skluznici středu lyže by měl zůstat jen průhledný mastný film.

Otestování vosku
Než navoskované lyže vyzkoušíte na sněhu, nechte je asi 15 minut vychladnout na venkovní teplotě. Pak si lyže vyzkoušejte v odrazu na rovině i v mírném stoupání. Pokud budou v odrazu podkluzovat, před dalším voskováním musíte skluznici zbavit zbytků sněhu a dosucha otřít. Následně přidejte vosk – buďto stejného teplotního druhu a jen mírně prodlužte odrazovou zónu, případně použijte o stupeň měkčí pro vyšší teplotu v původní délce zóny. Opět důkladně rozkorkujte, nechte namazané lyže vychladnout a znovu vyzkoušejte.

Pokud ani po tomto přimazání nezaznamenáte solidní odraz, chyba vůbec nemusí být ve vás – to jen ona bílá hmota ve stopě, o níž se domníváte, že je sněhem, ve skutečnosti už nemá konzistenci přírodního sněhu, ale spíše ledu, případně roztáté a různě namrzající břečky. V takovýchto případech bývá tuhý stoupací vosk málo účinný a nastává chvíle pro aplikaci klistru.

Co je klistr?
Klistr je mnohem lepivější verze stoupacího vosku, než jsou vosky tuhé. Protože jde o opravdu lepivý vosk se silnou přilnavostí nejen ke sněhu (vpravdě prakticky ke všemu, proto buďte při aplikaci obzvlášť opatrní!), bude dobré nanášet jej na mírně zkrácenou délku stoupací komory, než jakou používáte pro tuhé vosky. Čím zkušenější běžkař s lepší technikou jízdy, tím kratší namazaná délka ve stoupací komoře. Tradičně se klistr dodával v tubě a musel se při aplikaci zahřívat, v moderních verzích bývá k mání i ve spreji či lahvičce s roztírací houbičkou, obojí bez nutnosti zahřívání, což pro potřeby amatérského mazání značně zjednodušuje i zrychluje jeho aplikaci. S naneseným klistrem dokončete proces jako výše u mazání tuhými vosky – rozetřít, nechat vychladnout a vyzkoušet ve stopě.

Otestování klistrové mázy
Klistr je skutečně lepivý vosk a poskytuje pevný odraz. Má takovou přilnavost ke sněhovému povrchu, že počáteční pocit – zvlášť, nejste-li na klistr zvyklí – pro vás může být nezvykle lepivý a nejednou při pokusu klistrovou mázu rozjezdit můžete až upadnout, když vám náhle začne vosk drhnout; není to neobvyklé. Obecně platí, že klistrová máza potřebuje asi kilometrové rozjetí, než začne fungovat ve svém plném potenciálu. Zhruba prvních deset až patnáct minut tak na klistru jeďte volně, klidně a zlehka, aby se klistrový nános na skluznici dostatečně zapojil do výkonu.

Při mazání klistrem málokdy dojde k tomu, že by vám lyže nedostatečně stoupaly; obvyklejší variantou bude, že přilnavosti je příliš mnoho. Pokud zjistíte, že se vám na klistrovou mázu opakovaně lepí sníh nebo se vám pod botou tvoří nánosy ledu, lyže sundejte, zbavte námrazků a přímo na stávající vrstvu klistru aplikujte jednu opravnou vrstvu méně lepivého vosku. Rozetřete a můžete očekávat, že takto namazaná lyže už zřetelně zlepší svůj výkon na rozumný kompromis mezi skluzem a odrazem.

Jedno přátelské zkušenostní upozornění: po skončení lyžování na klistrové máze si své lyže očistěte od ojetého klistru ještě předtím, než je sbalíte a budete s nimi manipulovat. Pokud to neuděláte, extrémně lepivý klistr na skluznicích ve zvýšené teplotě interiéru auta a domu ještě získá na lepivosti a začne vám špinit kdeco. Odstranění klistru z lyží není složité – postříkáte stoupací komoru lyží sprejem se smývačem vosku, necháte minutku nasáknout a rozložit vosk a poté jej hadříkem setřete. Postup případně opakujte, pokud by po prvním smytí nebyly skluznice zcela klistru zbaveny.

Rekapitulace krok za krokem
Jestli jste sice četli pozorně, ale přesto byste rádi rychlý zjednodušený tahák mazacího postupu, zde následuje:
Začněte nanášet nejvhodnější vybraný stoupací vosk do vyznačené zóny ve stoupací komoře.
Po nanesení a rozetření nechte lyže vychladnout tak, aby odpovídaly venkovním podmínkám a vyzkoušejte je ve stopě na rovině i v mírném stoupání.
Pokud se přilnavost vosku zdá být nedostatečná, očistěte skluznice od sněhu a přimažte stejným druhem vosku v mírně delším rozpětí stoupací zóny. Opakujte úkony s rozetřením, vychladnutím a vyzkoušením ve stopě.
Pokud by přilnavost stále nebyla uspokojivá, aplikujte o stupeň měkčí tuhý vosk a proces dokončete rozetřením, vychladnutím a testem ve stopě.
Pokud by stále lyže uspokojivě neodrážela, přejděte na klistr. Naneste jej na zkrácenou délku odrazové zóny, nechte vychladnout a vyzkoušejte ve stopě.
Pokud v tomto okamžiku zjistíte, že přilnavost ke sněhu je příliš velká, stačí odstranit nánosy sněhu a ledu ze skluznice a přímo na zmrzlou původní vrstvu klistru naneste méně lepivý vosk. Tato vrstva se považuje za maskovací a obvykle udělá příslovečný zázrak v nalezení rozumného poměru mezi solidním odrazem i skluzem.

Mazání skluzného parafínu
Skluzný parafín se používá jak na klasické, tak i bruslicí běžky. Můžete používat tekutý vosk ve spreji či v lahvičce s houbovým aplikátorem, anebo jeho tuhou verzi, kterou je potřeba zažehlit a po vychladnutí stáhnout škrabkou a vyleštit kartáči. Tato forma přísluší sportovním a závodním lyžařům a je náročnější na aplikaci; začátečníci a rekreační běžkaři si vystačí s rychlou instantní verzí tekuté verze vosku. Skluzný parafín je účinnou ochranou skluznice proti vysychání a žádný lyžař by jeho pravidelnou aplikaci neměl opomíjet.

Abyste mohli nanést tekutý skluzný parafín, protřepejte nejdřív řádně nádobku, aby se vosk v rozpouštědle dobře rozptýlil. U klasických běžek jej naneste do skluzné zóny ve špičkách a patkách lyže, u bruslicích běžek pak na celou délku skluznice. Naneste, rozetřete, nechte zaschnout a posléze mírně vyleštěte korkem nebo jemným kartáčem na lyže. Poslední proces leštění už není povinný, kvalitu skluzu to rekreačnímu lyžaři nijak dramaticky neovlivní. Jen se ujistěte, že parafín je dostatečně zaschlý, než budete leštit, případně než položíte lyže na sníh a vyrazíte.

A to je celé: jednoduchý návod, jak si namazat své voskovací lyže. Řiďte se těmito radami a během nedlouhé doby se zdokonalíte ve voskování vlastními silami. Pokud se vám přesto zdá celý proces příliš složitý, zdlouhavý a pracný, možná jste vhodným uživatelským kandidátem pro klasické nemazací běžky. Čtěte dál.

Mazání nemazací běžek
Rekreační běžkaři měli už před mnoha lety důvod k radosti, když se na trhu objevily nemazací běžky: „Už žádné patlání se s lepivými vosky, zejména klistry! A už žádné pokusy a omyly při utopickém hledání ideálního stoupacího vosku!“ Tehdy se psala sedmdesátá léta minulého století a ony průkopnické nemazací lyže měly ve své klenbě ve skluznici vytlačen vzor připomínající rybí šupiny. Šupinová struktura tehdy nahradila nutnost nanášet na lyži stoupací vosk. Coby univerzální klasické lyže se staly šupinové běžky vítanou volbou pro hobíky a rekreanty tehdy, stejně jako dnes – jelikož stále solidně fungují téměř za všech sněhových podmínek.

Není pochyb o tom, že používání termínu waxless – tedy nemazací – při marketingu této kategorii lyží se šupinami zafungovalo ohromně; striktně uvažováno však jde o záměrně zavádějící eufemismus, marketingový to evergreen. Stále je totiž třeba nanášet skluzný vosk na zóny skluznic, které nepokrývá šupinová struktura anebo nalepený mohérový skin. Bohužel mnoho běžkujících rekreantů jako by tuto informaci, zdá se, nikdy nezaslechlo – rok co rok potkávám ve stopách pochodující a nijak nadšené lidi se suchými, zoxidovanými a špinavými skluznicemi. Kteří se nejednou nahlas diví, proč jim jejich lyže nekloužou jako dřív. Mělo by se to tesat do příslovečného kamene – špičky a patky svých běžeckých lyží musíte pravidelně parafínovat.

Parafinování skluznic
Následující text se zaměřuje na praktické voskování nemazacích běžeckých lyží; primárně popisuju šupinový typ lyže, přičemž stejný postup lze aplikovat i na skinový model. Většina z toho, co popíšu, je jednoduché a trvá krátký čas – mám-li po ruce veškeré potřebné náčiní, trvá mi navoskování páru lyží obvykle kolem deseti minut času.

Při voskování se vždy řiďte následujícími zásadami zdravého rozumu: vše, co děláte v rámci přípravy lyží, by mělo podporovat pohyb lyže vpřed. Lyže důsledně opracovávejte od špičky k patce tak, aby všechna vlákna skluznice ležela v souladu s dopředným směrem jízdy lyže. Jakkoli je v pořádku občas lyže škrabat nebo kartáčovat tam a zpět lineárně po skluznici, vždy dokončete tahy tak, aby vedly od špičky k patě. Nikdy nepohybujte náčiním příčně, tedy kolmo přes skluznici lyže nebo krouživým pohybem.

Naparafinování skluznice tekutými typy vosků jsme si popsali výše u mazání bruslicích lyží; totožný postup platí i u skluzných částí šupinových nebo skinových běžek. Pokud se rozhodnete použít tuhé parafíny, budete potřebovat pokročilejší typ vybavení: lyžárenské prostory, kopyto na uchycení lyže, žehličku na elektrický proud, škrabku a kartáč. Používejte žehličku určenou speciálně pro voskování lyží a používejte ji při správně nastavené teplotě pro daný vosk. Běžnou domácí žehličku na lyže nepoužívejte – ta totiž neudržuje stálou teplotu (většina z nich nemá ani numerický ukazatel přesné teploty). Nenastavujte žehličku na vyšší teplotu, než jakou vosk vyžaduje. Jinak způsobíte, že se vosk spálí a začne kouřit. Vždy zažehlujte v dobře větraném prostoru. Po nanesení parafínu jej nechejte zaschnout, stáhněte škrabkou a zbytky přebytečného vosku vykartáčujte. Veškerý skluzný vosk, který pro dokonalé lyžování potřebujete, vám zůstal ve struktuře skluznice.

Nenanášejte tvrdý parafín do struktury stoupací komory (šupiny nebo mohérový skin). Vyčistěte ji podle potřeby čisticím přípravkem, vykartáčujte a poté použijte tekutý skluzný vosk ve spreji či v pastě. Je nicméně důležité stoupací střed zejména šupinových lyží ošetřovat – v opačném případě by vyschl a začal by se na něj nevyzpytatelně lepit sníh. Stejné platí i pro mohérový skin, jenž bývá jen mírně odolnější vůči neošetřování. Používejte čisticí prostředky i kartáče speciálně určené pro údržbu běžeckých lyží – měly by být zakoupeny v lyžařském obchodě (nikoli v železářství).

Sdílet