Někdy stačí jeden šev a pár třpytek, aby se z obyčejného oděvu stala ikonická značka. Nudie Cohn je jméno, které se v historii country a westernové hudby pojí s odvážným stylem, extravagantními „Nudie suits“ a nezaměnitelnou estetikou pódiových kostýmů — od Hanka Williamse přes Johnnyho Cashe až po Grama Parsonse a Elvise Presleyho. Jeho život a dílo jsou příběhem o americkém snu, o řemesle, které se stalo uměním, a o vlivu, který překročil hranice hudebních žánrů.
Narodil se jako Nutya Kotlyrenko roku 1902 v Kyjevě v tehdejším carském Rusku. Jako malý chlapec se učil krejčovskému řemeslu a ve 11 letech emigroval do Spojených států, aby unikl antisemitským pogromům. Rodina si krátce po příjezdu změnila příjmení na Cohn a podle rodinné tradice vznikl i přezdívka Nudie — údajně díky imigračnímu úředníkovi na Ellis Islandu, který jeho jméno špatně zapsal.
V New Yorku si s manželkou Bobbie v roce 1934 otevřel obchod s oděvy pro tanečnice a postupně se vyprofiloval v návrháře extravagantních kostýmů s krystaly a ozdobami. Po přesunu do Los Angeles v 40. letech 20. století začal šít westernovou scénickou módu pro muzikanty, až založil legendární Nudie’s Rodeo Tailors v North Hollywoodu — místo, které se stalo magnetem pro hvězdy country a rock’n’rollu.
Oblek, který zazářil
Nudie Cohn nestvořil jen kus oblečení — vytvořil fenomén. Jeho „Nudie suits“ byly rukodělně zdobené obroučkami, flitry a aplikacemi s tématy, která odrážela osobnost a příběh nositele. Prvním z nich byl outfit pro Leftyho Frizzella v roce 1951 — Cohn si všiml, že zpěvák v obleku s výrazným lemováním, kontrastními švy a bohatými ozdobnými detaily působí na pódiu mnohem čitelněji. Frizzell byl nadšený a opakovaně žádal: „Dej tam ještě trochu víc těch třpytek, Nudie!“ — což se stalo pro Cohnův styl charakteristickým.
Tato estetika se rychle rozšířila mezi dalšími jmény. Například Hank Williams měl od Nudie’s Rodeo Tailors šaty s aplikacemi hudebních not a kytary, doplněné ručně zdobenými botami s jeho iniciálami. Little Jimmy Dickens byl jedním z prvních umělců, kteří nosili Nudie suits na Grand Ole Opry. A Porter Wagoner vystupoval v kostýmech s motivy wagonů, pouště a krajiny, které byly výkladní skříní jeho televizního show stylu.
Vyprávění pomocí stehu
Jedním z nejzajímavějších prvků designu byly takzvané „pictorial suits“ — obleky s vyšitými motivy, které přímo odkazovaly na hitové písně nebo jméno interpreta. Webb Pierce měl oblek ilustrující “In the Jailhouse Now” s rhinestones a výšivkami podle textu písně, zatímco Hank Snow nosil kostým s motivy parních lokomotiv z jeho hitu “I’m Moving On”. Každý detail byl pečlivě promyšlený — klient často sám popisoval, co chce vidět, a Cohn to přetavil do látky a nití.
To, co začalo jako country záležitost, se dostalo i mimo žánr. Elvis Presley i Elton John si objednávali výrazné obleky od Nudieho, což ukazuje, jak univerzální a přitažlivý byl jeho styl pro různé hudební světy.
Cesta za ikonou – od rukavic k legendě
Za úspěchem Nudieho nestálo jen jeho jméno, ale i mistři, kteří s ním spolupracovali. V dílně působili specialisté jako Viola Grae a později Rose Clements, kteří ovládali řetízkovou výšivku a další techniky, jež dělaly každý kus unikátním. Nejvýznamnějším tvůrcem a současně jeho hlavním designérem se stal Manuel Cuevas — později přezdívaný Rhinestone Rembrandt — který pokračoval v tradici ručně zdobených kostýmů a ovlivnil další generace umělců a tvůrců na pomezí módy a showbyznysu.
Nudie Cohn zemřel v roce 1984, ale jeho odkaz žije dál: v muzeích, ve sbírkách hvězd country i ve vlivu, který jeho estetika měla na popkulturu obecně. Jeho přístup — proměnit oděv ve vizuální příběh — je dodnes inspirací pro návrháře, kteří chtějí spojit řemeslo s osobními narativy interpretů.
Rhinestone v novém tisíciletí
Dědictví Nudie suit dnes přežívá nejen ve fisheye obrázcích starých koncertů, ale i v tvorbě současných tvůrců, kteří reinterpretují zlatou éru westernové a hudební módy pro nové publikum a nové žánry. Debaty o autenticitě, kulturním významu a stylovém odkazu stále probíhají, ovšem jedno je jisté: třpytky a výšivky, které začaly v malé dílně v North Hollywoodu, změnily tvář americké hudební estetiky navždy.
Nakonec se třpytivý kovboj dostal i do samotného názvu písně. Když Glen Campbell v roce 1975 nazpíval hit Rhinestone Cowboy, neodkazoval přímo na konkrétní oblek od Nudieho Cohna, ale na celý obraz umělce, který stojí na pódiu v oslnivém kostýmu a snaží se prorazit v nehostinném světě showbyznysu.
Text Glenovy písně (kterou mimochodem bravurně přebásnil Zdeněk Rytíř) vypráví o osamělosti, ambicích a touze po uznání – a právě vizuální jazyk, který Nudie Cohn pomáhal vytvořit, tomuto příběhu dodal tělo. Kovboj z kamínků se stal metaforou: mužem v západním oděvu, jenž už nepracuje na ranči, ale pod reflektory.
V tom okamžiku se styl z dílny v North Hollywoodu definitivně proměnil v kulturní symbol, který překročil hranice country a vstoupil do amerického kolektivního vědomí.
…abych jak se má a sluší až ke hvězdám sáh!