Celodenní úprava lyžařských svahů: Rolbují nonstop

Písmo: A ++ A --

Nová generace návštěvníků horských středisek lační po čerstvém manšestru. Je průběžná úprava sjezdovek budoucností lyžování?

Mám za to, že ještě moje (tj. husákovská) generace lyžujících souputníků – o pokoleních předchozích nemluvě – by považovala myšlenku preferovat urolbovaný povrch před čerstvě posněženou strání za bohapusté rouhání. Pro většinu novodobých návštěvníků zimních resortů se ale očekávání nažehlených varhánků zdá být hlavním z důvodů, proč na hory ráno přijíždí. Čím dál víc skiareálů proto posuzuje ještě nedávno nemyslitelné – rolbovat svahy nonstop. První zámořští průkopníci tohoto přístupu proklamují, že se jim jejich nákladově i organizačně náročná snaha vyplácí.

Jedním z nich je východokanadský Bromont, už bezmála dvacet let rolbující svahy svých sjezdovek celý den dokola. „Rozhodli jsme se jít cestou prvotřídní kvality zcela všeho, od začátku do konce. A první na řadě je sníh. Zde v Bromontu ho napadne okolo dvou metrů za rok, ale také kolem 10 až 15 dní za zimu proprší. Sněhová děla jsou všude na východním pobřeží nezbytností, ale tajemství našeho úspěchu leží v tloušťce sněhové pokrývky,“ prozrazuje šéf a majitel střediska Charles Desourdy. Vysvětluje, že žádoucí je co nejdříve dosáhnout okolo 150 až 180 cm vysoké vrstvy sněhu. Při této síle dokáže sníh pojmout déšť bez toho, aby na povrchu roztával a měnil se v břečku, která přes noc zmrzne a do rána bude ledovkou.

Vysoká vrstva sněhu pak umožňuje za každého počasí rolbařům vytvořit to, čím je Bromont pověstný a co si dává na svou pomyslnou vizitku. Tedy souvisle učesaný a na povrchu optimálně měkký koberec, nikoli plochy zhrudkovatělého ledu. Ročně resort projezdí při úpravě tratí téměř 100 tisíc motohodin. Flotila osmi roleb začíná v 11 hodin dopoledne a pokračuje po celý zbytek dne a noci jednu sjezdovku za druhou s tím, že každou půlhodinu je k mání nová čerstvá trať. Rolbovanou sjezdovku nejprve pomocí lan a pásových čtyřkolek uzavřou a následně upravují čtyřmi rolbami naráz. V noci, kdy je v areálu klid a není časový tlak na co nejdřívější znovuotevření tratě, upravují každou sjezdovku 2 rolby současně. Noční směny rolbařů končí okolo osmé ranní, denně tedy resort své tratě žehlí 21 hodin.


↑ Bromontský šéf a majitel střediska Charles Desourdy // Bromont Resort

Každý týden přisněžovat
Nejcitlivějším hlediskem při úpravě tratí přes den je pochopitelně bezpečnost návštěvníků. V areálu mají pro tyto účely vyhrazeny tři pásové čtyřkolky, které se pohybují jako ochranný konvoj před a za pracující kolonou roleb. Trať nahoře lany a výstražnými nápisy zhruba na půlhodinu uzavřou; za plného provozu rolbují pouze zelené tratě, aby se začátečníci měli kudy dostat po své barvě dolů.

Snaha rolbovat téměř nonstop přináší středisku vedle bezpečnostních starostí další potenciální problém: když je sníh takto často rolbami pěchován, vzduch z něj rychle mizí a povrch má tendenci brzy ledovatět. Proto resort pravidelně každý týden vyrábí nový technický sníh na všech sjezdovkách, bez ohledu na celkovou výšku pokrývky. „Považujeme to za běžnou opravu tratí,“ komentuje šéf Desourdy. „Není to žádná věda, dosáhneme toho puštěním děl na zhruba 10 hodin. Jednoduše nemůžeme jen rolbovat a rolbovat bez toho, abychom sníh nepřidělávali. Přisněžujeme okolo 15 až 20 cm sněhu každý týden v průběhu celé sezóny.“

Vyšší náklady, ale i tržby
„Cesta, kterou jsme si zvolili, není levná,“ přiznává majitel, „projezdíme dost nafty, motory odcházejí dříve a i pásy roleb namísto po několika letech měníme už asi po roce a půl. Extra úpravou prorolbujeme navíc asi 15 tisíc motohodin za sezónu. Výrazně se nám zvedly i zasněžovací náklady – zatímco dřív jsme pracovali s průtokem 1 500 litrů za minutu, dnes je to 18 tisíc litrů za minutu a z počátečních 15 děl jsme na dnešních osmi stech s tím, že víc než 400 jich může být spuštěno na plný výkon současně. Adekvátně se zvýšila i spotřeba elektrické energie.“

„Stále nám to ale stojí za to. Když zvedneme lano a čerstvě upravenou trať otevřeme, pro spoustu lidí je to stejný pocit jako vjet po ránu do netknutého prašanu. Zážitek sjet si párkrát čerstvě urolbovanou sjezdovku mezi prvními je pro stále víc našich návštěvníků důvodem, proč k nám jezdí. Kdybychom rolbovali jen přes noc, tratě by vydržely perfektní sotva první dvě hodiny ráno. Když upravujeme i přes den, nevymrzlý povrch je pryč už po slabé hodince, ale i tak se nám to vyplatí. Všichni jsou nadšení ze zdejších podmínek a nenechávají si to pro sebe. Během let se Bromont svou úpravou proslavil široko daleko.“

Jelikož Bromont má otevřeno denně od rána do pozdní noci, druhé rolbování považují ve skiresortu za nezbytnost; šéf Desourdy však zdůrazňuje, že středisko by své svahy průběžně upravovalo i bez nočního lyžování: „V devadesátých letech, kdy jsme upravovali jen přes noc, jsme dosahovali v průměru 170 tisíc osobodní v sezóně. Jakmile jsme začali upravovat přes den, sezónní návštěvnost se během pár let dostala na 350 tisíc návštěv ve dne a dalších 350 tisíc večer, přičemž stále mírně rosteme v tempu 5 až 10 procent za rok.“

Tucet roleb v akci
Coloradský Keystone je sice obdařen o mnoho štědřejšími příděly přírodního sněhu než Bromont, ale možná po vzoru Kanaďanů začali s odpolední úpravou i v tomto vailském středisku. I oni začínají kolem jedenácté dopoledne, kdy postupně zavírají upravované sjezdovky, aby na každou vyrazily čtyři rolby z celkových dvanácti; hotovo mívají kolem třetí odpoledne – tak, aby končícím denním lyžařům poskytli pár závěrečných jízd na novém povrchu. Posléze se rolby rozdělí; čtyři zamíří do snowparku, zbylé dvě čtveřice rolbují přední stranu kopce, na níž se bude od pěti večer konat noční lyžování na pěti propletených sjezdovkách. Poté rolby vyrazí do zadních partií střediska, kde upraví terén na nový den – odtud přijíždí obvykle o půlnoci, kdy rolbařům končí denní směna a do strojů nasednou šoféři na svou noční. Ta trvá od půl jedné do deseti dopoledne; hlavním úkolem je nyní upravit přední část střediska po nočním provozu a dokončit vzadu to, co nestihli kolegové z denní směny. V jedenáct dopoledne pak nastupuje nová denní směna a kolotoč úpravy pokračuje.

Neustále rotujících dvanáct strojů neovlivňuje další sněhové provozy; středisko má dohromady 30 roleb – dvě pro své snowtubingové dráhy, šest do terénního parku, čtyři pro přepravu lidí a 18 pro úpravu běžných svahů, z nichž většina jsou velké červené PistenBully 600. „Čerstvé rolbování je stěžejním rysem našeho provozu a tím, čím je Keystone historicky proslavený. Máme štěstí na jedny z nejtalentovanějších rolbařů široko daleko; několik jich u nás pracuje už přes třicet let, zaučují a kontrolují všechny mladé. Jsou to neoblomní profíci staré školy; pokud usoudí, že sjezdovka není upravena podle nich dokonale, pošlou mladé upravit ji znovu,“ napsal mi střediskový provozní manažer. „Nikdy si nedáváme za úkol upravit určitou kvantitu našeho rozlehlého terénu – vždy má přednost precizní práce. Upravíme pokaždé jen tolik, kolik dokážeme bez kompromisů co do kvality povrchu.“ Protože tamní rolby mohou být v provozu až 20 hodin denně, sehraný tým údržbářů v garážích je stejně důležitou součástí střediskového chodu: „Obměňujeme v průměru dvě až čtyři rolby každé dva roky. Kupujeme pouze to nejlepší na trhu a v průběhu roku stroje svědomitě servisujeme,“ prozradil keystonský manažer.

Každý ve svůj čas
Bromontský šéf Desourdy poukazuje na to, že resort si svým netypickým podnikatelským modelem vychoval specifickou cílovou skupinu návštěvníků – odpolední lyžaře. Mnoho se jich totiž nechává zlákat zlevněným jízdným po 15 hodině odpolední, kdy již v každém jiném areálu nastává klid. Zde na tuto hodinu přijíždí spousta školáků a rodin s dětmi, kteří v sedm večer skončí – tedy právě v dobu, kdy začínají přijíždět nové zástupy pracujících z asi hodinu vzdálené aglomerace Montréalu na vyhlášené noční lyžování; v Bromontu svítí až do deseti v noci, o víkendech do jedenácti. Jednotlivé demografické skupiny návštěvníků se tak v areálu střídají jak podle naplánovaného rozvrhu. Avšak opět – základem všeho je garance dokonalých podmínek v kteroukoli hodinu provozu; bez ní by zvolený model stěží fungoval dlouhodobě úspěšně.

Závěrem majitel poněkud překvapivě naznačuje, že za tajemstvím jejich úspěchu může stát prostá věc: jeho nikterak bůhvíjaké zapálení do lyžování jako takového. „Nejsem žádný velký lyžař, vlastně jsem nikdy v životě nebyl na pořádné lyžařské dovolené. Ale hodně se zajímám o horský byznys. Možná je to moje výhoda – protože nikdy nepřemýšlím jako typický zanícený lyžař, ale spíše nezaujatě až skepticky přemítám, co všechno a jak udělat, abych sám sebe i lidi, jako jsem já, přilákal na svahy. Proto také u nás tolik rolbujeme – nesnáším jezdit na ledě. Ani manželka ne.“