Kreativní způsoby přepravy návštěvníků i zaměstnanců horských středisek vailské korporace.
Jak ironické, že v oboru, který vydělává na nabídce zážitků ve volné přírodě, bývají centrální prostory na úpatích svahů středisek zhusta skoupé na jakékoli volné místo. Včetně prostor parkovacích. Zkombinujte to s obvykle těsnými horskými silnicemi, předcházejícím dlouhým cestováním po ne vždy propustných dálnicích a dostanete množství podnětů k realizaci netradičních strategií zmírňujících dopravní zácpy a související stres, současně přitom šetřících náklady finanční. Strategií respektujících rostoucí ekologické ohledy mladých generací X a Y, posouvajících kdysi jen marketingové fráze o zelené dopravě na novou, realistickou úroveň.
Za předpokladu (vím, poněkud optimistického – jde koneckonců o skibranži), že návštěvy středisek nebudou klesat, a za dalšího předpokladu (zde už jde naopak o empirickou praxi), že žádné hlavní skiresorty už nikde vznikat nebudou, vysoce efektivní dopravní logistika při zachování či zvýšení návštěvnického pohodlí bude mít čím dál vyšší prioritu. Vailská korporace vyhledává a ve svých střediscích testuje různé variace strategií, jak co nejlépe čelit dopravnímu přetížení ve všech jeho běžných formách. Tato řešení zahrnují různé kombinace pobídek na spolujízdu, využívání veřejné dopravy až po alternativní – byť vlastně ty nejpůvodnější – způsoby přesunu jako běžky, bicykl nebo jogging.
Zaměstnanecké pobídky
Většina elitních amerických horských resortů se bez organizovaného svážení zaměstnanců neobejde. Důvodem je (na internetu dostatečně popsaný) fenomén zvaný Aspenský efekt, kdy okolnostmi vyšroubované životní náklady ve středisku vytlačují původní obyvatele s běžnými příjmy dlouhé desítky mil dolů údolími. Například vailské Park City sváží zaměstnance z více směrů – z metropole Salt Lake City na západě i rezidenčního údolí Heber Valley jižním směrem, v obou případech ze vzdálenosti přes 50 km. V rámci samotného Park City a jeho rozlehlých rezidenčních periferií pak vailský koncern poskytuje bezplatnou frekventovaně jezdící (každých 10 až 20 minut) skibusovou dopravu komukoli se skipasem i bez, podobně jako v jiných svých střediscích, například Vailu, Beaver Creeku nebo Breckenridge.
Kde jezdí veřejná doprava, jako ve vailském údolí nebo v Aspenu, vlastnické korporace své zaměstnance motivují využívat tyto způsoby formou významných příspěvků na jízdné. Ve specifické situaci se nachází mnohá utažská střediska jako Alta, Snowbird, Solitude nebo Brighton – leží v blízkosti hustě zalidněné oblasti, ale současně jsou jejich parkovací prostory na úpatí svahů velmi omezené vzhledem ke strmému a úzkému údolnímu terénu. Střediska to vyřešila společnou dohodou s UTA Bus, hlavním provozovatelem hromadné přepravy v Salt Lake City, s tím, že každý pasažér, který ukáže platný skipas (včetně zaměstnaneckého), může používat autobusy bezplatně.
Zaměstnanci vailských resortů, dopravující se do práce vlastními auty, musí obvykle parkovat na nejvzdálenějších okrajových plochách a pro vnitrostřediskovou dopravu použít skibusy nebo lanovky.
Veřejnou dopravu a střediskové skibusy nicméně nelze využít pro transport zaměstnanců na nočních směnách. Jiní mohou bydlet mimo dosah běžných svážecích tras. V takových případech středisko podporuje (v některých dokonce nařizuje) spolujízdu, aby zaměstnanecká auta jezdila zcela plná. Například kalifornský Kirkwood se svou komplikovanou polohou asi 50 km na jih od nejbližšího města South Lake Tahoe nepokrývá žádná veřejná dopravní síť. Zaměstnavatel Vail Resorts kompenzuje tamnímu personálu jízdní náklady na základě počtu cestujících v autě formou firemních kuponů, směnitelných ve střediskových provozech za jídlo nebo pohonné hmoty.
Jiný resort provozovaný vailským koncernem, kalifornský Northstar, vyvinul zaměstnanecký program podporující různé zelené transportní varianty – od používání veřejné dopravy přes spolujízdu po dojíždění na kole nebo jogging (či běžky) z nedalekého města Truckee. Všichni si své zelené míle registrují na personálním oddělení Vail Resorts a každé dva týdny se dostanou do slosování o různé ceny s novým hlavním slosováním na konci sezóny.
Těžko by šlo narazit na hlavní americké středisko, které by nějakým z popsaných způsobů svým zaměstnancům cestu do práce nedotovalo. Dokonce i resorty, jež jsou v pobídkách dlouhodobě aktivní, stále hledají cesty, jak svou podporu ještě zlepšit.
Zelenající myšlení
Další důvod pro komunitní dopravu: návštěvnická skladba resortů se mění a začíná sledovat nové priority. Mezi nimi stojí vysoko environmentální ohledy, které ovlivňují, jak návštěvníci na horské středisko nahlíží. Soudobé zákazníky zajímá už nejen hledisko cena vs. hodnota, ale i uhlíková stopa – zejména u destinačních klientů, jejichž cestování nezřídka zahrnuje použití aerolinek a pronájem SUV na letišti. Pro mnoho mladých mileniálů přestávají být takové způsoby přepravy akceptovatelné.
Vailská střediska se snaží nabízet různé stimuly pro zelenější dopravu i svým zákazníkům. Aby pomohli ulevit notoricky přecpané dálnici I-70 z Denveru směrem do Vailu, ve vaiském středisku Keystone odmění každé auto se čtyřmi pasažéry, které stihne přijet včas, nasměrováním na prémiové parkoviště nejblíž vleků. Jiná než kompletně plná auta tam nejsou pouštěna. Dokonce i na některých placených vailských parkovištích jsou na nejbližší pozice pouštěna pouze plně obsazená auta. (Máloco ale v zelené přívětivosti trumfne utažský Sundance Roberta Redforda, kde každý čtvrtý pasažér v autě lyžuje gratis.)
Vail Resorts participují s denverským (DEN) letištěm na řadě alternativních dopravních možností, včetně sdílených letištních shuttle dodávek Colorado Mountain Express nebo pronájmu jednosměrných luxusních limuzín stejného brandu. Pro týdenní dovolenkáře nedává valný ekonomický ani ekologický smysl, aby si po příletu na DEN letiště na týden pronajali drahé a žíznivé SUV a přitom svůj pobyt trávili ve městě jako Vail, kde funguje velkorysá bezplatná doprava po celé aglomeraci od rána do noci. Striktním vybíráním nelevného parkovného vailští tento trend ještě posilují – šest dní zaparkovaného auta ve Vailu přijde na $120, přičemž cesta z Denveru do Vailu výše jmenovaným expresem na $40.
Velkoryse propracovaný systém veřejné dopravy má kalifornské městečko Truckee, obklopené celou řadou skiresortů, včetně olympijského Squaw Valley nebo vailského Northstar. Spousta zaměstnanců tento dopravní systém (TART) využívá; Truckee provozuje i noční autobusové linky Nightrider, speciálně zajíždějící ke skiareálům, s jízdním řádem časově přizpůsobeným střídání směn.
Ne vždy se ale zákazníci spoléhají jen na střediska; řadu let si už pořádají vlastní spolujízdy přes různé facebookové skupiny nebo specificky zaměřené weby jako Skicarpool.org, neziskový dobrovolnický projekt lyžařů z coloradského Denveru. Obecně všude tam, kde návštěvníci berou organizaci společné dopravy do vlastních rukou, jde o zřetelný signál, že by příslušné středisko mělo téma zákaznicky přívětivějšího transportu zařadit do své agendy k prioritnímu řešení.