Jak všeobecně známo, (ko)existují dva základní přístupy k obchodování komodit – ale i ostatních burzovních produktů – fundamentální a technický.
Fundamentalista věří ve svou schopnost odhadovat budoucí vývoj cen skrz jím posbírané informace o existujícím stavu poptávky a nabídky po dané komoditě. Technik se zaměřuje především na vlastní cenovou aktivitu a sleduje nejrůznější technické indikátory, kterých je přehršel.
Fundamentalista bude tvrdit, že klíčovým faktorem k úspěšnému předpovězení vývoje cen je pochopení funkce a vztahu poptávky/nabídky na trhu. Aby dostal pokud možno co nejpravdivější představu o tomto poměru, hledá, shromažďuje a studuje reporty a zprávy o osevech, výkrmu, předpokládané úrodě, sklizni, těžbě, exportech, počasí a velké spoustě dalších faktorů, jež mohou potenciálně ovlivnit misky vah poptávky a nabídky.
Na druhé straně, technický obchodník aplikuje de facto opačný přístup, snažíc se výše naznačené fundamenty víc či míň ignorovat a zaměřit svou pozornost exkluzivně k cenové akci daného trhu, která se odehrála v historii. A z ní vydedukovat, jak se cena bude chovat v nejbližším budoucnu. Zastává silný názor, že cokoli (fundamentálního) se okolo příslušného trhu děje, bývá už obvykle zakomponováno do jeho aktuální ceny, svítící na jeho monitoru.
Ač se to někomu může jevit paradoxním, oba tyto přístupy se vzájemně nutně nevylučují. Vím, že nemálo obchodníků živí svou romantickou představu, že lze obě cesty úspěšně standardně kombinovat.
Což o to, v teorii možná.
Kde však vnímám mezi těmito dvěma směry podstatný rozdíl, je časový faktor.
Fundamentální trader, zejména provedl-li svou práci skutečně poctivě a pokryl všechny hlavní události potenciálně ovlivňující poměr poptávky a nabídky v dané komoditě (mnohem snáz – asi tisíckrát – se mi to teď napsalo, než se to někomu provede), by měl nakonec relativně bezpečně uhodnout korektně směr, kterým se trh vydá. Jenomže správně a do hloubky zmapovat a zanalyzovat celou situaci bere svůj čas, stejně jako nechat vlastní vývoj ceny, aby potvrdil správnost traderova úsudku.
Technický obchodník mezitím může daleko snáz a zejména rychleji zpozorovat rodící se cenový pohyb a využít situace ve svůj prospěch. A co je ještě důležitější – technik nebývá tak pevně a ortodoxně přikován ke svému původnímu názoru (interpretaci své analýzy) jako fundamentalista, jehož výzkumná práce je vždy promítána spíš do déledobější perspektivy.
V důsledku čehož je technik významně flexibilnější naskočit nebo vyskočit do/z trhu podle momentální situace, jak ji právě vnímá. Fundamentalista, naproti tomu, mívá tendenci zůstávat v pozici, přečkat případný momentální nepříznivý vývoj – jelikož věří, že jím nastudovaná situace by měla nakonec poslat cenu tam, kam doufá.
Což je v dnešních (z)manipulovaných trzích slovo do pranice, kolikrát.
Vezměme třeba současnou NYMEX ropu. Klasickým fundamentálním faktem v ní odjakživa bylo, že s nástupem léta ropa zdražuje, z pochopitelných důvodů zvýšené poptávky vlivem prázdninového a dovolenkářského cestování. Letos s 1. červencem ropa vyrazila na jih, z $60 je už na $50. (Tak jenom doufám, že taková věc má nejen fundametnální vysvětlení s hlavou a patou, ale taky šlo na jeho základě trh shortovat.)
Svým studentům jsem vždycky pomyslně „dával vybrat“, do kterého ze dvou táborů chtějí primárně patřit.
Zda chtějí být těmi, jejichž volbu diktuje limitovaný, a nikdy ne zcela kompletní zdroj informací – anebo někým, kdo nechává na trhu samotném, co o sobě sám do budoucna prozradí a na základě toho určí svou pozici v trhu (mimochodem i ŽÁDNÁ pozice bývá pozicí, nezřídka tou v dané situaci nejvýhodnější).
Pro malé obchodníky s limitovanými zdroji – což popisuje prakticky každého z nás – je ona druhá volba tou, která mi připadá rozumnější.
Technickou analýzu považuju v současných poměrech za ten nejlepší způsob odhadu, co trh udělá zítra, jaký znám. A protože technické obchodování ve skutečnosti není věda, ale spíš umění, nikdo by neměl očekávat, že jakákoli jednotlivá metoda, pravidlo či indikátor budou na 100 % dogmaticky fungovat vždy, po celý čas.
Aby eliminoval tuto marginální nespolehlivost, chytrý technický trader se bude snažit nalézt takový osobitý mix indikátorů, metod a přístupů, které se budou vzájemně doplňovat a stanou se páteří jeho vlastního, unikátního obchodnického systému, jenž bude fungovat coby ušitý na míru právě pro jeho autora (a možná už pro nikoho dalšího).
Studentům jsem taky vždycky silně radil ještě další věc. Zakomponovat do svého přístupu opční strategie, byť v jejich nejelementárnější formě. To je ostatně onen „lepší kombinační prvek“ z nadpisu, o němž vím a nepřestanu dál studentům doporučovat, dokud nějaké budu mít.
Jelikož fundamentalistou nejsem, nikdy jsem nebyl, nemám ambice být, fundamentální paralýzu ve své metodologii vesměs ignoruju (neplatí pro akcie!) a vyhýbám se jí – už proto, že jí nevěřím a ani dvakrát nerozumím – zůstanu jen na její hladině a žádného kovaného fundamentálního tradera doufám nepobouřím úsudkem, že tak jako každým rokem, i letos by měly/mohly podzimní obiloviny kdykoli v létě počínaje květnem až do konce žní prudce vyskočit v případě nahodilých nabídku ohrožujících okolností – sucha, záplav, a haldy dalších faktorů.
Což se na konci června možná stalo, kdoví. (Fundamentalisti, možná?) Jenže kde by nakoupili? V půlce května v označeném prvním místě, v druhém na začátku června, anebo ve třetím koncem června? Pokud se první dva průlomy ukázaly jako falešné, kolik popálených fundamentalistů pustilo třetí průlom k vodě po dvou ztrátách, jen aby si teď zoufali?
Na mě osobně je fundamentální přístup příliš komplexní, příliš složitý. Život mě neustále učí, že vše pravdivé na světě je prosté – a jestli není, měli bychom se snažit, aby bylo. V každém problému se snažím zredukovat počet rozměrů, jak jen můžu. V tradingu i mimo něj.
V dubnovém textu Jestřáb v obilí jsem tu na grafu totožného trhu zářijové pšenice aplikoval právě svůj diletantský, jen po fundamentální hladině klouzající názor na možnou letní cenovou volatilitu. Ošetřenou (v ten správný čas za nejlepší prémium pořízenými) pojistnými long cally, jak to mívám rád, protože se mi během uplynulých dvaceti let takový přístup vyplatil vícekrát, než ne. A právě proto opce každému doporučuju posoudit, otestovat, naučit se.
Osobně neznám produktivnější obchodnický nástroj, než long opce – lhostejno, zda používané jako primární, doplňkovou, kombo a/nebo zajišťovací strategii. Tohle je totiž ten praktický rozdíl – opční trader je long pšenici s dopředu známým (protože už podstoupeným) rizikem. Budoucnost se mu srazila s přítomností.
Je ale long fundamentalista, zvlášť po dvou předcházejících pastech na býky? Možná je, možná ne, co já vím. Ani to vědět nepotřebuju. Ale pokud není, zdá se, že mu byla veškerá jeho fundamentální výzkumná práce platná asi jako nalétané míle u zkrachovalých aerolinek.
Pointa.
Správně prováděná technická analýza dokáže poměrně snadno určit, kdy je trh slabý a kdy naopak silný, kde na grafu pravděpodobně dojde k obratu v krátko- či dlouhodobějším trendu. Avšak i fundamentalista umí ukázat na slabá i silná místa v trhu, plus ještě přidat vysvětlení, proč tomu tak je.
Ale vinou rozdílnosti obou analytických přístupů, fundamentalista většinou výrazněji zaostává za technikem pokud jde o rychlost, s jakou přivede na svět svůj názor. Logicky.
Proto, málokdy se stává, že by oba tábory spolu bezvýhradně souhlasily v totožné tržní situaci, ve stejný moment. Ale nakonec žádný div – zhusta ve stejné situaci spolu nesouhlasí ani mnoho traderů používajících TOTOŽNÉ analytické nástroje.
Protože tam, kde fundamentalisti zkoumají aktuální situaci poptávky a nabídky, která existuje DNES, technici analyzují uplynulou cenovou akci, jež jim cosi prozradí o ZÍTŘKU. Nakonec, jak už samotný název „futures“ napovídá, jde tu o byznys spjatý s budoucností, ve kterém pouhé pasivní konstatování aktuálního stavu/situace nám těžko vyprodukuje nějaký profit – kvůli němuž se v tomto nejistém prostředí pohybuje každý z nás.
Tom