Na první pohled by měl být obraz jasný. V Perském zálivu létají rakety, tankery hoří, ceny ropy šplhají ke stovce dolarů za barel a svět znovu mluví o inflaci. V takových chvílích přece zlato roste. Tak tomu bývalo vždy. Jenže tentokrát se ten starý reflex zasekl. Zlato sice vyskočilo, ale pak se zastavilo, zaváhalo a místy dokonce kleslo. Finanční trhy tak znovu připomínají, že reagují jinak, než by čekal selský rozum – a někdy i jinak, než velká část investorů doufá.
Hormuz, úzké hrdlo světa
Geografie má někdy větší váhu než celé armády. Hormuzský průliv je úzký, na mapě sotva znatelný, a přesto jím za normálních okolností prochází přibližně pětina světového obchodu s ropou. Když se tam něco stane, svět to pocítí okamžitě.
Po americko-izraelských úderech na Írán na konci února začala v oblasti série odvetných akcí: raketové útoky, drony, hořící lodě, přerušovaná doprava. Námořní společnosti začaly průliv opouštět a tankerová doprava se téměř zastavila.
Výsledek přišel rychle: cena ropy vystřelila vzhůru a na trzích se začalo znovu mluvit o energetickém šoku. Analytici upozorňují, že omezení dopravy v průlivu může sebrat z trhu miliony barelů denně a vytvořit největší výpadek dodávek za mnoho let.
Takové situace mají v ekonomické paměti pevné místo. Stačí připomenout ropné krize sedmdesátých let. Vždy stejný scénář: ropa zdraží, inflace ožije a trhy začnou hledat bezpečí.
A tady vstupuje na scénu zlato.
Starý reflex investorů
Zlato je ve finančním světě zvláštní kov. Nemá dividendy, nevyrábí produkty, neslibuje růst produktivity. A přesto se k němu kapitál vrací pokaždé, když se svět začne chvět.
Důvod je jednoduchý: zlato je vnímáno jako útočiště v době nejistoty. Jakmile se objeví geopolitické napětí, část investorů prodává riziková aktiva a přesouvá peníze právě sem.
Po vypuknutí konfliktu mezi USA a Íránem se tento reflex znovu projevil. Ropa vyskočila zhruba o deset procent a zlato rovněž posílilo, protože trhy začaly oceňovat riziko širšího konfliktu.
Jenže tentokrát se starý příběh brzy začal komplikovat.
Kov, jenž se odmítá chovat podle učebnice
Když ropa vystřelí k hranici sto dolarů, většina investorů čeká, že zlato vyrazí ještě výš. Logika je jednoduchá: drahá energie znamená inflaci, inflace znamená znehodnocení měn a zlato má být ochrana.
Jenže poslední týdny ukazují něco jiného. Zlato sice reagovalo, ale poté se stabilizovalo a místy dokonce oslabilo. Bloomberg popsal situaci lakonicky: kov se po dvou dnech poklesu snaží stabilizovat, zatímco ropa dál posiluje.
Proč? Na finančních trzích totiž nikdy nepůsobí jen jeden faktor.
Nepříjemný protivník: úrok
Nejsilnějším soupeřem zlata nejsou akcie ani ropa. Jsou jím úrokové sazby.
Zlato totiž nic nenese. Nevyplácí úrok ani dividendu. Když proto výnosy státních dluhopisů rostou, investoři mají alternativu: mohou držet bezpečné dluhopisy a zároveň inkasovat výnos. A právě to se nyní děje.
Růst cen ropy totiž vyvolal obavy z nové vlny inflace. Pokud by se inflace znovu rozjela, centrální banky by musely držet sazby výš, případně je znovu zvyšovat. A vyšší sazby znamenají vyšší výnosy dluhopisů – tedy přímou konkurenci zlata.
Jinými slovy: válka podporuje zlato, ale inflace ho zároveň brzdí.
Dolar – tichý hráč v pozadí
Do celé rovnice vstupuje ještě jedna proměnná: americký dolar.
V dobách globální nejistoty totiž kapitál často utíká právě do něj. Dolar posiluje, protože investoři hledají největší a nejlikvidnější měnu světa. A silnější dolar má pro zlato nepříjemný důsledek: kov je denominovaný právě v americké měně. Když dolar roste, zlato je pro zbytek světa dražší, což poptávku tlumí.
Z pohledu investorů tak vzniká zvláštní situace. Geopolitika tlačí zlato nahoru, měnová politika ho drží při zemi.
Ropa jako katalyzátor nervozity
Naopak ropa reaguje přímo a bez složitých rovnic. Pokud se ohrozí dodávky, cena roste.
A tentokrát je ohrožení velmi konkrétní. Útoky na tankery, rakety na infrastrukturu a faktické uzavření Hormuzu znamenají, že z trhu může zmizet více než deset milionů barelů denně. To je množství, které dokáže rozhýbat celý svět.
Energetické šoky mají totiž tendenci rozlévat se ekonomikou jako olejová skvrna. Zdraží doprava, výroba, hnojiva, plast. A nakonec i chleba. Právě proto investoři sledují ropu s takovou nervozitou. Není to jen komodita. Je to tepna moderní ekonomiky.
Trhy mezi dvěma strachy
Výsledkem je zvláštní rovnováha.
Na jedné straně stojí geopolitický strach: válka, útoky na lodě, hrozba širšího konfliktu. Ten tlačí kapitál do bezpečných aktiv.
Na druhé straně je strach makroekonomický: inflace, drahá energie a vyhlídka, že centrální banky budou držet úrokové sazby vysoko déle, než se čekalo. Ten naopak tlačí investory k dluhopisům a k dolaru.
Mezi těmito dvěma silami se zlato pohybuje sem a tam, někdy nahoru, jindy dolů. A kdo čekal jednoduchý příběh, musí se smířit s tím, že ho tentokrát nedostane.
Staré pravidlo: trhy nejsou logické
Možná je na celé situaci nejzajímavější právě tohle.
V ekonomických učebnicích vypadá svět přehledně. Geopolitika znamená růst zlata. Energetická krize znamená inflaci. Inflace znamená pokles akcií. Realita bývá vždy složitější.
Ropa může růst a zlato klesat. Akcie mohou padat a dluhopisy také. A někdy se zdá, že trhy reagují spíš na očekávání budoucnosti než na samotné události.
Jestli má současná krize nějakou lekci, pak je prostá. Investoři rádi mluví o jistotách. Ale finanční trhy jsou ve skutečnosti jen arénou pravděpodobností. A ty se mění rychleji než titulky novin.
Kov, který čeká
Zlato tedy zatím stojí stranou. Nepropadlo se, ale ani neexplodovalo, jak by mnozí čekali. Sedí někde mezi ropou, dolarem a úrokovými sazbami a čeká, která síla převáží.
Možná se brzy vrátí starý scénář a kov znovu vyrazí na sever. Stačí, aby se konflikt rozšířil nebo aby inflace přerostla centrálním bankám přes hlavu. Ale možná ne.
Finanční trhy totiž mají jednu vlastnost, která se nemění nikdy: rády překvapují.